Hry si v redakci kupujeme roky, možná i desítky let. Není tedy divu, že se nám ve sbírkách občas sejde několik stejných kousků a nemusí jít jen o krabičky pro několik různých platforem. Nejrůznější Humble Bundly a výprodeje zapříčinily, že máme digitální kopie her hned několikrát v rámci různých obchodů. Nebo se za opakovanými nákupy schovává záměr podpořit naše oblíbená vývojářská studia? Každý z členů týmu to má trochu jinak!

Adam Homola: Beyond Good & Evil – 6x

zdroj: tisková zpráva

Mohly by to být Commandos 2, ale myslím, že korunu nejvícekrát zakoupené hry získává Beyond Good & Evil. Jedna z mých nejoblíbenějších her vůbec.

Důvody jsou přitom prosté: Nejdřív jsem si hru koupil v klasické krabicové verzi. Obří krabice byla sice hezká a řádně masivní, ale místo do poličky k ostatním hrám se mi vešla leda tak do skříně. Po čase jsem tedy upgradoval a koupil si tenhle mistrovský kousek podruhé. Nebyla to žádná speciální edice ani žádná GOTY, jen byla už konečně ve standardní plastové DVD krabičce, a já si ji tak mohl zařadit mezi ostatní hry na poličku.

Netrvalo dlouho a já komplet přesedlal na digitální distribuci. Navíc přišla doba, kdy už bylo zbytečné mít v počítači mechaniku. Beyond Good & Evil jsem si tak koupil znova. Nejdřív na Steamu, časem i na tehdy ještě Good Old Games. Pak Ubisoft vyrukoval s vlastní digitální distribucí a já už sice neměl potřebu BGE zase kupovat, ale když je vaše skoro nejoblíbenější hra na své „domovské obchodní platformě“ v akci za dvě eura? Proč ne...

K tomu všemu se mi doma na Moravě válí ještě jedna verze hry z tehdejšího Levelu. Pokud budeme počítat i Level, koupil jsem si Beyond Good & Evil celkem šestkrát. A dvojka pořád nikde.

Alžběta Trojanová: Datadisky k Zaklínači 3 - 2x2

zdroj: tisková zpráva

Jako správná novinářská m***a jsem si v životě koupila minimum her. Většinou jsem je stejně dostala, ideálně i v nějakém to sexy novinářském balení, takže vlastně nebyl důvod. Natož ještě abych to musela pořizovat vícekrát...

Jedinou výjimku tvořila fyzická kopie dodatku k třetímu Zaklínači Srdce z kamene (a vlastně i případě O víně a krvi). Tahle limitka totiž zároveň obsahovala reálné, velmi kvalitně vytištěné karty Gwintu. V Srdci z kamene jste našli Veverky a Monstra, v druhém datadisku pak Severní říši a Nilfgaard. Přestože jsem na recenzi dostala dávno kód, objednala jsem si i fyzické balení. A rovnou dvakrát, abych si to mohla s někým zahrát a měli jsme fér výběr (klidně oba za stejnou frakci).

V závěru jsem tak měla plný set pro dva hráče – jenže jak se hned po pár prvních partičkách ukázalo, původní Gwint, co najdete ve třetím Zaklínači, má vlastně vyvážení leda tak pro kočku. Hlavně když si můžete sestavit balíček bez jakýchkoliv restrikcí. Nilfgaard tak vyhrával na plné čáře… a CD Projekt pak stejně vcelku rychle oznámil digitální verzi samostatného Gwentu, který byl v té době mnohem, mnohem zábavnější. Balíčky karet tak putovaly do skříně, kde zůstaly zavřené až dodnes.

Patrik Hajda: Dvakrát a dost

zdroj: Nintendo

Vzhledem k počtu let předplácení Score (kdysi hodně dávno), Humble Monthly (kdysi dávno), PlayStation Plus (nedávno) a Game Pass (aktivně) si jsem stoprocentně jistý, že jsem si velkou spoustu her pořídil minimálně třikrát. Ale když bych se zaměřil na přímé nákupy jedné konkrétní hry, tak už si nejsem tolik jistý, že bych dokázal najít byť jedinou hru, kterou bych si zakoupil alespoň třikrát.

Zato her, které jsem vědomě ukořistil po dvou kusech, je poměrně dost. Z hlavy mě napadá například Assassin’s Creed Origins a Kingdom Come: Deliverance. Obě původně pořízené pro PC, ale protože byly na mé tehdejší zařízení příliš náročné, sáhl jsem po jejich verzi na PlayStation 4 pro ukojení momentálního hladu.

Avšak mnohem víc her mám v kategorii: „Ale já si je chci vzít s sebou!“ Jde o hry jako Slay the Spire, Dead Cells, Grid Autosport, Thief Simulator, Hard West, Baba Is You a Stardew Valley, ke kterým jsem se nejprve dostal na PC, kde mi svým způsobem učarovaly. Ale přišlo mi, že by se mnohem lépe vyjímaly na Switch a lákala mě možnost mít je kdykoliv po ruce. V některých případech šlo zase o hry z žánru, který na Switchi neprožívá takové žně jako jiné žánry, a já tak konečně uspokojil další hladovějící touhu.

V žádném z výše řečených případů nelituji své prvotní, respektive druhotné investice. Peníze z nich sice mohly jít na úplně jiné hry, ale radši dvakrát podpořím tvůrce kvalitního titulu, než jedenkrát přispět na něco, co mě po pár hodinách přestane zajímat.

Aleš Smutný: Baldur's Gate II – 5x

zdroj: tisková zpráva

Bylo to hodně dlouhé přemýšlení a vzpomínání, ale nakonec tohle kultovní RPG o fous předehnalo počet kopií jiných kultovních RPG: Falloutu 2, VtM: Bloodlines, Zaklínače 3 a Mount and Blade: Warband (vše po třech kusech). Baldur's Gate II jsem nejdřív koupil při vydání a po dvou letech zjistil, že mi ji ztratil kamarád, kterému jsem ji půjčil.

Následovala tedy kolekce s Throne of Bhaal a pak z nějakého důvodu (ne, fakt nepamatuji proč) i zlevněná česká edice za pár korun z obchoďáku či odkud. Nejspíš abych svému otci ulehčil instalace češtiny v době, kdy nebudu po ruce. Pak jsem si dal chvíli pohov a následně si koupil až Enhanced Edici na tablet, u které doteď proklínám absenci nějaké optimalizace velikosti textů a menu.

No a protože jsem dostal chuť si ji zahrát ještě jednou, na což nakonec samozřejmě nebyl čas, koupil jsem si Enhanced Edici ještě jednou na GOG. 

Pavel Makal: Battlefield 1 - 3x

zdroj: tisková zpráva

Přiznám se - grafika je pro mě prostě důležitá. Ne že bych ji stavěl nad herní mechanismy, ale je pro mě hrozně složité vyrovnat se s vědomím, že si nějakou hru nevychutnávám v nejlepší možné kvalitě. A to je i důvod, proč jsem si opakovaně pořídil Battlefield 1.

Vůbec poprvé jsem tuhle multiplayerovou pecku okusil na Xboxu One, tenkrát ještě v předběžném přístupu skrz službu EA Access. Na této platformě jsem s ní následně strávil i relativně hodně času, a i když i tam vypadaly zákopy první světové války víc než k světu, po zakoupení PlayStationu 4 Pro nebylo zbytí a okamžitě jsem se přesunul na opačnou stranu barikády. Nic mi přitom nevadil fakt, že tím efektivně přicházím o veškerý dosažený progres.

Následně se mi dostalo do rukou nabušené herní PC a chápete správně, k migraci došlo potřetí. Hrát Battlefield 1 na plné detaily ve 4K, to je zkrátka lákadlo, kterému jsem nemohl odolat. A tak mi kromě dvou digitálních edic na dvě konzolové platformy straší doma i krabička s kompletní kolekcí na PC. A ničeho nelituji!

Jiří Svák: Neverwinter Nights - 4x

zdroj: tisková zpráva

Asi už to s tou starou vykopávkou trochu přeháním, že? Nemůžu ale lhát. Letohradské noci jsem si koupil celkem čtyřikrát, takže by bylo pěkně nespravedlivé přiřknout trůn druhému v pořadí, KOTORu, který donutil moji peněženku vysypat korunky jen dvakrát (PC/Android).

Neverwinter Nights je jiná liga. Může za to především její remaster s podtitulem Enhanced Edition, který znovu oživil léta nefunkční multiplayerový vyhledávač her. A multiplayer, to je vlastně důvod, proč se hra stále drží při životě, i když je jí více než 18 let.

Vylepšená edice navíc hru přenesla i na mobily a tablety. Z toho je jednoduché si spočítat, kde se ty čtyři kusy berou. Po remasteru i mobilním portu na Android skočila většina fanoušků tohoto nestárnoucího RPG, mě nevyjímaje.

První kopii jsem samozřejmě vlastnil na CD, ale stěhování se postaralo, abych o trojici disků v pěkné krabičce přišel. Chtě nechtě jsem si tak musel pořídit Diamond edici na GOGu. No a dál už to znáte: remaster + Android.

To člověk nemusí být ani takový srdcař, aby se na takové číslo dostal, no že jo?