Adam Homola: Star Wars Episode I: Racer

zdroj: tisková zpráva

Filmové Star Wars mám rád, ale z nějakého důvodu se mi ty herní vždycky vyhýbaly. Nehrál jsem tak prakticky nic s jednou jedinou výjimkou: Star Wars Episode I: Racer. Závodní hra z roku 1999 sice nebyla kdovíjak revoluční, ale byla zábavná. A fakt, že jsem se u ní dokázal bavit navzdory tomu, jak moc mě filmová Epizoda I nebavila, jen svědčí o jejích kvalitách.

Přiznávám, že od té doby jsem se už ke hře nevrátil, dokonce ani po jejím opětovném vydání v digitální distribuci. Tak trochu se bojím, že by to už nebyl ono. Proto na Racera už raději nebudu sahat a místo toho si raději doplním vzdělání a zahraju si některou z pecek, které tu doporučují ostatní.

Vašek Pecháček: Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast

zdroj: tisková zpráva

Racer je super, v tom má Adam pravdu (ostatně to platí o celé herní adaptaci Skryté hrozby), ale moje láska patří Kylu Katarnovi, o němž tu ještě uslyšíte. Tenhle Jedi z donucení, „prostě jenom chlápek se světelným mečem“, má charismatu na rozdávání – a není sám. V Jedi Outcastu se potkáte i s moudrým, stále ještě mladým a modré mléko nenasávajícím Lukem Skywalkerem, uvidíte akademii Jediů na Yavinu… Je to úžasná pouť napříč předalekou galaxií. První půlku cesty vám sice musí stačit blastery, ale o to víc si pak vážíte světelného meče, když s ním konečně začnete krájet nepřátele na kousíčky.

Šárka Tmějová: Star Wars: Knights of the Old Republic

zdroj: tisková zpráva

Pro začátek tu mám jedno přiznání. Není to pro mě lehké, ale… Nádech. Výdech. Tak jo, jdeme na to: Já vlastně nemám moc ráda Star Wars. Uf, dobrý, je to venku.

Odmalička mě mnohem víc lákalo fantasy než sci-fi, takže když šla do kin druhá trilogie, žrala jsem mnohem víc Pána prstenů a Harryho Pottera. O Star Wars jsem až do svých patnácti tušila jen to, že je tam R2D2 a „ten druhej zlatej robot“ (což mi přišlo roztomilé) a že se tam týpek zamiluje do svojí sestry, protože neví, že je to kromě princezny taky jeho sestra (což mi přišlo trochu nechutné).

V roce 2011 jsem nicméně už uměla anglicky natolik, abych hrála příběhová RPG, a naprosto jsem se zamilovala do těch od BioWare. Respektive do Baldur’s Gate a Dragon Age. Tehdy se ke mně dostal i Mass Effect 2, o kterém jsem slyšela, že je právě jako Dragon Age, jenom ve vesmíru – a naprosto mě pohltil, dokonce natolik, abych vzala na milost celé sci-fi zasazení.

A jelikož mi ze zlatého fondu BioWare zbýval právě už jen KOTOR, řekla jsem si, že dám celým Star Wars šanci a podívám se tedy na všech šest dílů. U útočících klonů jsem sice usnula, takže doteď nevím, jak Epizoda II vlastně končí, ale jako úvod do Knights of the Old Republic mi to bohatě stačilo.

Svoje odehrané hry z tohohle univerza bych spočítala na prstech jedné ruky. Částečně právě proto, že jsem s nimi nevyrůstala, částečně proto, že na ně lidé v mém okolí mají dost rozporuplné názory a nikdy mi nebyli schopní nic jednoznačně doporučit. A já se na oplátku do rešerší všech těch Outcastů a Akademií dobrovolně nevrhala.

A protože se KOTOR odehrává v úplně jiném časovém období, docela dobře se v něm ztratilo, jak v reáliích Star Wars vlastně totálně plavu a já si tak mohla užívat poctivé, ukecané příběhové RPG s partou hrdinů, kde se akorát místo ocele švihá světelnými meči. Nic víc, nic míň – doufám, že se mnou po téhle zpovědi budou v redakci ještě mluvit.

Lukáš Grygar: Star Wars: Dark Forces

zdroj: tisková zpráva

Nejlepší hra ze světa Star Wars nepotřebovala světelný meč, zapsal jsem si kdysi a klidně to tady zopakuji. Fenomenální arkádová střílečka z tehdy ještě neokoukaného pohledu první osoby, skvěle podchycené filmové „reálie“ včetně samplovaných hlášek všudypřítomných stormtrooperů a navrch solidní příběh, o kterém se leckterým hvězdnoválkovským bokovkám může jen zdát.

Ústřední dvojice, to znamená žoldák Kyle Katarn a pilotka Jan Ors, tu září jako duo, které se nepotřebuje líbat, abyste jejich vzájemnému parťáckému poutu věřili na sto procent a prožívali s nimi každý z pestrých levelů. Z kanalizačního labyrintu na Anoatu mám noční můry dodnes a laserové peklo odrážejících se blasterových výbojů na Gromasu je dodnes jeden z nejintenzivnějších akčních zážitků, které jsem ve hrách absolvoval. Spolu se sérií X-Wing jsou tohle ty Hvězdné války, jak je mám od prvního zhlédnutí původní trilogie vpálené do srdce.

Aleš Smutný: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords

zdroj: tisková zpráva

Nemůžu napsat jen jednu! Tři je minimum! Ale dobrá tedy, Lukáš už uvedl Dark Forces, takže teď… aaaaargh! Sophiina volba byla proti tomuhle procházka růžovou zahradou. Omlouvám se, Republic Commando, omlouvám se, TIE Fightere, ale nakonec ta „nej“ Star Wars hra jsou Knights of the Old Republic II: The Sith Lords.

Ano, ta hra vyšla nedokončená, ale v době vydání mi to tak nepřišlo a jediná pachuť, která zůstává, je cliffhanger na konci, který už třetí díl nezaplnil. KOTOR 2 mi ale nabídl maximální možnosti roleplaye, protože příběh byl mnohem víc nečernobílý, alespoň ve vztahu k Jediům. Bavilo mě vytvářet si „šedého“ Jedie, který možná nebyl bodově efektivní, ale využíval schopnosti světlé i temné strany.

Stejně tak mě víc bavily vedlejší postavy, od Kreii přes Attona po Visas. Plus staří známí Canderous a HK-47! Uznávám, že jednička měla lepší gradaci finále, ale dvojka mi dala mnohem víc z hlediska roleplaye a vžití se do role. Z prvního KOTORu mám v hlavě hlavně finále, z druhého tucet scén a momentů díky skvěle napsaným vedlejším postavám.

Patrik Hajda: Star Wars Rebellion

zdroj: Electronic Arts

Je načase vyjít s pravdou na světlo. Univerzum Hvězdných válek se mi vyhýbalo většinu života. Poprvé jsem zhlédl první dvě trilogie před pěti lety v rámci víkendového maratonu a než mě úplně zavrhnete, považte tohle: mohl jsem je vidět úplně poprvé v konkurenci dnešní produkce. Bál jsem se, jak moc to zestárlo, ale mohu vám říct, že to byl parádní zážitek. Efekty neměly chybu, pohltily mě postavy, hltal jsem děj.

Ale protože jsem se s kultem seznámil až takto pozdě, minuly mě veškeré videohry. Prvním interaktivním zážitkem je pro mě aktuální Fallen Order, ale kvůli povinnostem jsem v něm zatím strávil jen hodinu. A rozhodně chci mnohem víc! Ta atmosféra nastíněná hned v úvodu je prostě skvělá.

Nicméně mnohem větší zkušenost s adaptováním slavné licence mám z deskovek. Letošní Vnější okraj mi sice k srdci vůbec nepřirostl, ale starší Star Wars Rebellion (u nás bohužel beznadějně vyprodaná česká verze) byla epickým zážitkem.

Jde o duel dvou hráčů světlé a temné strany, kde Impérium pátrá po dobře ukrytých Rebelech, zatímco Rebelové osnují své plány na svrhnutí utlačovatelů. Jde o boj na dlouhé lokte, který se klidně protáhne na 5 a víc hodin. A i když vás čeká pořádná porce strategizování, napětí hře dodávají kostkové souboje, které dopředu nespočítáte.

Pokud se vám naskytne možnost vyzkoušet si tuto obří deskovku, neváhejte, protože co se Star Warsů týče, je jednou z nejlepších.

Jirka Svák: Star Wars Galactic Battlegrounds

zdroj: tisková zpráva

Já žádné velké doznání nechystám. První tři epizody mi učarovaly ještě jako dítěti, kdy jsem je sledoval v posteli na malé ložnicové televizi s teploměrem pod paží. Od té doby jsem chtěl být nemocný častěji, abych je mohl sjíždět pořád dokola, ale naštěstí jsem z této nerozvážnosti vyrostl dříve, než jsem si způsobil nějaký vážný úraz.

Hvězdné války mě každopádně uhranuly natolik, že jsem hrál většinu her z jejich univerza. Kolegové výše už vzpomněli nejdůležitější pecky, s nimiž se dá jedině souhlasit, ale chybí mi tu ještě jedna. Když vám řeknu, že to bylo ve zlatém období real-time strategií a že jsem jako dítě nadevše zbožňoval druhé Age of Empires, už asi budete vědět.

Star Wars Galactic Battlegrounds byla povedená strategie podle Age of Empires II, na které dělali stejní vývojáři z Ensemble Studios. Tedy, spíše než samostatný titul to byl takový re-skin středověkého originálu. Ani to mu však neubíralo na zábavnosti. Jednotlivé frakce měly svůj unikátní styl boje, který přesně seděl na filmové předlohy. Takoví Gunganové s jejich pochodujícím generátorem štítu, to bylo přesně jako v bitvě o Naboo!

Dříve jsem musel hru urputně bránit, protože ji někteří moji kamarádi označovali za „sprostý klon ejdžů“ (což tak trochu vlastně je, ajaj!), hra se však v testu času ubránila sama. Atmosféru a kouzlo Star Wars a klonových válek dokázala zachytit prostě skvěle.