Máme tu Velikonoce. Koledovat už sice nechodíme, naše nejoblíbenější easter eggy už jsme v minulosti probrali, ale pořád jsou tu... normální vejce. Vejce, co se dají sníst. Minihry s vejci. Zvířátka, která se z vajec klubou. Naše oblíbená vejce! Tady je máte!!!

Aleš Smutný: Velikonoce v Animal Crossing

zdroj: Nintendo

Animal Crossing: New Horizons byla a je brilantní hra s velmi dlouhou životností, u které jsem já i má drahá polovička vydrželi přes tisíc hodin. Každý. Bylo nádherné odhalovat jednotlivé vrstvy hratelnosti a míru detailu, kterou obsahovala jak interakce s vašimi zvířátky, tak s cizími postavami.

A pak přišly Velikonoce a s nimi Hoppity poppity peklo. Tedy, on Zipper říká Hippety hoppity, ale my jsme ho okamžitě doma, ještě v době těžkého lockdownu, maličko překřtili. Děsivě se usmívající karikatura něčeho, co by snad mohlo působit mile, vám zaplavila ostrov miliardou vajec, ze kterých jste mohli vyrábět povětšinou odporné předměty s velikonoční tématikou.

Problém byl, že pokud jste chtěli třeba tahat ze země něco jiného než vejce, nešlo to. A do toho na vás tenhle přehnaně entuziastický psychopat pokřikoval a poskakoval kolem. Po čase jsem tedy našel uvolnění stresu ve faktu, že při správné vzdálenosti šlo Zippera mlátit po hlavě síťkou na brouky, což jsem dělal často. Vyžíval jsem se v tom, jak se musí držet role i přes bolest, kterou mu moje síťka způsobovala. Směj se, Zippere, tak se směj, ty nepříčetný vaječný šílenče! 

Mimochodem, Zipper má na zádech zip. Ovšem tvrdí o sobě, že není někdo v kostýmu, ale je opravdový králík. Pokud tomu tak je, co se stane, když zip otevřete? Vyvalí se hromádka králičích vnitřností a uvidíte jeho sinalou páteř? Anebo jen další záplavu vajec? 

Vašek Pecháček: Míchaná vajíčka z Heavy Rain

zdroj: Quantic Dream

Míchaná vajíčka dlouho představovala jeden z mála způsobů, jakým jsem byl schopen sám sebe nakrmit bez toho, abych do daného procesu výměnou za určitý finanční obnos zahrnoval druhé. Proto bych čekal, že v počítačové hře si s nimi poradím raz dva – přece jenom toho ve videohrách většinou dokážeme výrazně víc než ve skutečném životě!

V Heavy Rainu jsem toho ale dokázal míň. Tedy, ne že bych ve skutečnosti uměl řídit v protisměru a přeprat masového vraha, ovšem zrovna v kulinářské oblasti byl průchod detektivkou od Davida Cage hodně velká bída. A zrovna v tak nevhodné situaci!

Galerie

Když jsem v roli soukromého očka Scotta Shelbyho u sebe doma přivítal novou známou Lauren Winter, která se šla osprchovat a následně se vrátila v mém vlastním župánku, musel jsem ji samozřejmě, chudinku traumatizovanou, taky nakrmit. Vajíčka byla jasná volba… Jenže já jsem se, přátelé, natolik soustředil na ten fakt, že se mi po bytě promenáduje polonahá přitažlivá žena, že jsem vajíčka zapomněl míchat. A spálil jsem je.

Lauren se na ně chvíli tvářila statečně, ale pak dala jasně najevo, že tohle tedy jíst nebude. A mně bylo velice, velice trapně. Ona si projde, čím si projde, přijde o dítě kvůli nějakému vraždícímu psychopatovi, a já ji ani nenakrmím! Kdybych byl Shelby, rudnu až za ušima.

To jsem samozřejmě ještě nevěděl, jaké odhalení přijde později. Kdybych to býval tušil, asi by mi spálená omeleta nepřišla jako nejhorší možný hřích…

Šárka Tmějová: Slepička Omelette z Yakuza: Like a Dragon

zdroj: Sega

K Velikonocím nechovám nijak nenávistný vztah, asi hlavně proto, že pocházím z Podorlicka, kde dva týdny před tradiční klučičí koledou obchází domy s pomlázkou i holky. Vzhledem k této krajové rovnosti nevznikala v kolektivu zbytečná zášť, a my se tak mohli soustředit na to, co je během svátků opravdu důležité. Jídlo! S vejci v první řadě.

A protože jsem holka z maloměsta, která trávila víkendy u vesnické babičky, moc dobře vím, že vajíčka nosí slepičky. Tohle nelétavé ptactvo má od dětství v mém srdci speciální místo a mimo farmářské simulátory jde o druh velmi opomíjený. Za slepičí práva nicméně bojuje možná trochu překvapivě série Yakuza. V Ishin! můžete sázet na kvokavé závody, v Yakuze 0 zase na bowlingu vyhrajete schopnou manažerskou kvočnu Nugget, vůbec nejprominentnější roli má ale slepice v Yakuza: Like a Dragon. 

Slepička Omelette je maskotem holdingu Ichiban v manažerské minihře, můžete ji ale taky povolat na pomoc v bitvě v rozhraní Poundmates. Pomiňme fakt, že slepice nemá jak zvednout telefon. Když je Kasuga v nesnázích, vytočí její číslo, Omelette vcukuletu přicupitá a na povel snese vejce. To si Ichiban vyklepne na misku s rýží, vzniklý pokrm zkonzumuje a doplní sobě i zbytku party životy a sílu. A co si při ceně vajec osm korun/kus přát víc?

Adam Homola: Velikonoce v Hitman: World of Assassination

zdroj: IO Interactive

Nevím, jestli to je tak úplně to nejlepší vajíčko, ale za mě je to jedno z nejzajímavějších zpracování Velikonoc ve hrách. Tedy ani ne tak Velikonoc jako takových, jako spíše využití jejich tématiky pro vlastní aktivní herní účely. V tom Hitman exceluje, neboť nejde o obyčejný easter egg nebo třeba jen zajímavě zpracované vajíčko. Tvůrci z IO Interactive na tom staví celou jednu malou sérií misí. Řeč je konkrétně o berlínském lovu na vajíčka.

V praxi jde o misi typu eskalace, kdy začínáte prostým honěním se za „zajíčkem“. Toho potkáte v lese, utíká vám a vy ho musíte dohnat, respektive ho sledovat. V cestě vám ale stojí stráže, a tak nejde o přímočarý běh jedním směrem. Následně dojde i na vraždy, různé restrikce a všude kolem jsou svítící vajíčka. Což zrovna mapu typu Berlín, kde je noc a v exteriérech zase tolik lidí není, hezky oživuje.

Jiná vejce zase můžete používat jako zbraně i v podstatě jako možnost, jak odlákat pozornost nepřátel, skoro jako byste po nich hodili kouřový granát. IO si tady s velikonoční tematikou jednoduše docela hezky vyhráli a nevinný vtípek povýšili nejen na aktivní prvky hratelnosti, ale i rovnou na minisérii misí. Ty svojí tématikou sice malinko vybočují, ale hratelností a kvalitou do Hitmana zapadají.

Pavel Makal: Smažená vejce z Metal Gear Solid 4

zdroj: Konami

Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots je v mnoha ohledech zvláštní hra. Vzpomeňte na členky jednotky Beauty and the Beast, na Raidenovy schopnosti vražedného breakdance nebo na žoldáka Johnnyho se slabým zažíváním.

Jednou z mimořádných podivností je i smažení vajec, kterému se v průběhu hry pravidelně věnuje Sunny, dcera Hala „Otacona“ Emmericha. Sunny považuje přípravu vajíček za svého druhu věštění a věří, že když se povedou, bude nadcházející mise úspěšná. Bohužel ale tohle děvče není ve vaření dvakrát úspěšné.

Galerie

Drobnou perličkou je, že ačkoli čtvrtý Metal Gear vypadal ve své době na třetím PlayStationu nádherně, vývojáři si byli vědomi, že vytvořit chutně vypadající vejce je s tehdejšími možnostmi prakticky nemožné. Nakonec tedy proces smažení vajíček natáčeli v reálu a kvůli potřebnému množství záběrů jich museli sníst skutečně velké množství. Tenhle zábavný faktoid je stejně japonsky divný jako celá hra.

Ondra Partl: Recepty ve Final Fantasy XV

zdroj: Square Enix

Já jsem člověkem prostým. To znamená, že když se řeknou Velikonoce, nevybaví se mi jako první jeden z nejlepších kouzelnických triků Ježíše Krista, ale jídlo. Beránek, mazanec, Jidáše nebo klobásníky, to je moje. A samozřejmě není možné zapomenout na vejce. Ať už uvařená natvrdo, nebo v nějaké pomazánce.

Když se ale člověk cítí opravdu dobrodružně, může přípravu takových vajec zkusit povznést na novou úroveň. A kde jinde hledat inspiraci než u člověka nejpovolanějšího, Igna Scienty.

Tento gastronomický hrdina a lev salónů svým umem na bro-tripu ve Final Fantasy XV sice uspokojoval chutě především herních souputníků, ale díky grafikům si jeho recepty mohli naplno užít i hráči u obrazovek. No přiznejte se, komu všemu ukápla slina, když svůj výtvor, ještě krásné horký, naservíroval na stůl. Mně rozhodně ano!

Galerie

Když mu navíc přinesete vejce zdejšího Birdbeasta, které doplníte o kus chleba, je vám z toho schopen vytvořit nadýchaný Croque-Madame, jaký nedostanete ani v nejlepších restauracích (možná i proto, že je běžnější varianta Croque-Monsieur?). Pokud pečivu příliš neholdujete, můžete volským okem ozdobit rýži. Nicméně pro ty vybíravé gurmány je připravena delikatesa největší. Jemná francouzská palačinka gallete, plněná vejcem opečeným na slunci a tou nejlepší šunkou. A kdybyste si chtěli trochu více „zaprasit“, dobrým sýrem také nic nezkazíte (když to nebude „eidam třicítka“).

Dobrou chuť!

Jakub Malchárek: Křížení v Pokémon Gold/Silver

zdroj: Nintendo

Druhá generace pokémoních her Gold/Silver měla celou spoustu skrytých tajemství, která mému tehdy dvanáctiletému já naprosto učarovala. Byl to třeba návrat na ostrov Kanto z generace jedna, kompletování roztodivných tvarů mystických pokémonů Unown, chytání tria legendárních šelem Entei, Raikou, Suicune a ptačích bestií Ho-Oh a Lugia. Dále pak třeba fungl nový systém extrémně vzácných blyštivých pokémonů. A aby toho nebylo málo, mohli jste roztodivné potvůrky ještě křížit!

Dodnes vzpomínám na to, kterak mi pár v důchodovém věku starající se o pokémoní školku věnoval tajemné vejce. Předmět si drahnou dobu jen tak hověl v kapse inventáře klíčových předmětů, než se z něj vylíhnul roztomilý Togepi. Můj dětský úžas byl tehdy o to větší, že vajíčkového pokémona nosila v náruči i seriálová trenérka vodních potvůrek Misty, takže nešlo o nějaký obyčejný exemplář, ale příšerku s renomé!

Naráz se otevřela celá nová vrstva hry. Ve školce jste totiž mohli pokémony křížit! Jako prepubescentní Gregor Johann Mendel jsem experimentoval s různými elementálními typy a šlechtil příšerky s unikátními schopnostmi a útoky, které jim v běžné přírodě nebyly vlastní.

Každý pokus o pokémoní eugeniku byl završen vejcem, s nímž jste museli ujít pořádný kus světa, než se vylíhlo. A každé prasknutí skořápky provázel můj dětský údiv, radost, zvědavost a pocit dobře odvedené, tvrdé práce.

Do systému křížení pokémonů jsem se v dalších generacích už nikdy neponořil tak jako v Gold/Silver. Proto mám sbírání vajíček a chov virtuálních zvířátek spojené právě s hrami těchto barev. A proto, pokud se řekne „hry a vejce“, okamžitě vzpomínám na tyhle šlechtitelské experimenty.

Patrik Hajda: Kraslice v Yoshi’s Crafted World

zdroj: Foto: Nintendo

Pokaždé, když přijde řeč na Maria, jakože tento týden díky novému filmu přišla, vybaví se mi ty krásné vzpomínky na mého nejoblíbenějšího hrdinu her od Nintenda – Yoshiho. Tento zelený krokodýl je zkrátka příliš roztomilý na to, abych před ním upřednostnil nějakého Itala…

A tento ještěr je shodou okolností celý o velikonočních vajíčkách. Přiznám se, že mě to doteď vlastně nikdy nenapadlo, ale Yoshiho vajíčka jsou ve skvělé plošinovce Yoshi’s Crafted World rovnou pestrobarevně nabarvená jako kraslice!

Celý proces „výroby“ těchto vajíček je tedy poměrně přitažený za vlasy, jak se na Nintendo sluší a patří. Yoshík může své nepřátele jednoduše schramstnout, ti během vteřiny projdou celým jeho trávicím ústrojím a než se člověk naděje, už se klubou ven zadními vrátky v podobě vajíčka.

Taková vajíčka oplývají levitací a Yoshiho poslušně v řadě následují a kopírují jeho pohyb do doby, než se je zelená (tedy nejčastěji) příšerka rozhodne vrhnout kýženým směrem coby projektil schopný ublížit i získat nějaké ty penízky. Je to absurdní, humorné a vlastně velmi chytře vymyšlené. Na Switchi je demo, tak si to v případě zájmu můžete rovnou i vyzkoušet.