Německá tradice schovávání a hledání velikonočních vajíček u nás sice není moc rozšířená, s herními vývojáři na ni ale rádi hrajeme celoročně. Oni do her schovají nějaký vtípek, tajnou lokaci nebo narážku na něco, co dobře známe (čemuž se v angličtině říká „easter egg“ neboli velikonoční vajíčko), a my se pak při hraní můžeme cítit potěšeně a pobaveně, že jsme tohle tajemství objevili a pochopili. Která pomrknutí nás ve hrách baví nejvíc?

Adam Homola: Hitman

zdroj: tisková zpráva

Přiznám se, že s easter eggy to mám jako s achievementy. Cíleně po nich nejdu, většinou mě nezajímají, ale když na ně při běžném hraní narazím, se zájmem se kouknu. Proto tedy nemám v záloze hromady easter eggů, které bych teď mohl sypat z rukávu. Napadá mě třeba UFO z Red Dead Redemption 2, ale radši vytáhnu něco, co jsem objevil teprve nedávno a týká se to mého oblíbeného Hitmana.

Jedna z mých nejoblíbenějších úrovní nové trilogie Hitmana je Hokkaido, tedy závěrečná lokace prvního dílu. Hokkaido si mě získalo nejen svým vrstevnatým designem a spoustou drobných příběhů, ale i specifickým vizuálem a vůbec unikátní atmosférou místa, na které se asi nikdy v životě nepodívám. Což ale vlastně platí o většině lokací Hitmana.

Každopádně v Hokkaidu se můžete z veřejné části dostat níž, do části neveřejné, vyhrazené obsluze a zaměstnancům zdejšího exkluzivního resortu. Ti tam mají své zázemí, a to včetně odpočinkové místnosti s televizí, nespecifikovanou herní konzolí a taneční podložkou. A jak už to v Hitmanovi bývá, i tohle je interaktivní a můžete si zatrsat.

Vtip je v tom, že Hitmanovi to v jeho ikonickém obleku či jakémkoliv běžném převleku na podložce moc nejde. Nic moc nezatančí, žádné velké skóre neudělá a jen se tam tak nemotorně motá. Jenže stačí vzít oblek nindži a najednou to Agent 47 na taneční podložce rozjede nevídaným způsobem. Nohy mu kmitají jako zkušenému vymetači diskoték a získá rekordní skóre.

Při běžném hraní si něčeho takového asi jen tak nevšimnete, ale pokud projíždíte každou úroveň několikrát a vyloženě vyzobáváte všechno možné i nemožné, můžete na tenhle taneční vtípek narazit a pobavit se. Vlastně to hezky podtrhuje kontrast celého Hitmana, protože zdejší relativně temný a seriózní svět nájemných vražd je doslova protkaný více či méně absurdními situacemi. A i proto mám Hitmana tak rád.

Alžběta Trojanová: Cyberpunk 2077 

Musím říct, že vybrat oblíbený easter egg mi dalo pořádně zabrat. Ne snad, že bych je nesnášela, ale zároveň mám pocit, že kdybych žila v realitě, kde neexistují, asi bych si z toho žíly netrhala. Laťka je tedy nastavená krapet nízko a najít něco, co bych vypíchla nad ostatní, se nezdá vůbec snadné. Za zmínku tak možná stojí easter egg, který vlastně není ani tak úplně easter egg. 

V Cyberpunku 2077 v misi Automatic Love, kde navštívíte klub Cloud, ke konci skončíte v kanceláři chlapíka, co si říká Woodman. Týpek sedí u svého pracovního stolu a na počítači má jako spořič obrazovky sérii polonahých místních zaměstnanců, které si zjevně můžete v klubu objednat. Tyhle reklamy se objeví jenom v ten daný moment na tomhle konkrétním počítači, jinak se ve hře myslím už nevyskytují. Proč o tom ale mluvím? 

zdroj: CD Projekt RED

Jednou z místních „panenek“ je takzvaný Hard Driver, 24letý krasavec, co vás vezme na nezapomenutelnou jízdu. No a tenhle božsky vysvalený hezoun má obličej mého kamaráda Yamy, koncept ilustrátora z CD Projektu. Yama je starý proutník z Jižní Ameriky, na kterého, alespoň co se týče vášně, platí všechny latinskoamerické stereotypy, co vás napadnou. Jeho romantické historky, které mi vždycky vyprávěl v pět ráno v podroušeném stavu v místní špeluňce, kde se každý pátek scházela ta stejná partička, měly úroveň divokých telenovel.

To, že se vyskytuje v nějaké reklamě na místní hi-tech prostituty, jsem věděla, ale další detaily jsem neznala. Když jsem tak čekala, až prorotují všechny screensavery, a skutečně jsem tam svého starého parťáka uviděla, byla jsem až překvapená, jakou radost mi to udělalo. A pak že easter eggy nemám ráda!

Aleš Smutný: Metal Gear Solid 3: Snake Eater

Snake Eater je plný nezapomenutelných soubojů s bossy, ale co považuji za typickou ukázku Kodžimovy hravosti, podobně jako celý souboj s Mantis ve dvojce, je duel s The Endem, sniperem důchodového věku. V době vaší bitvy mu bylo přes sto let, byl nazývaný „Otcem odstřelovačů“ a spottera mu dělal jeho papoušek. Což během samotného boje není tak důležité jako fakt, že The End je opravdu brilantní sniper a váš duel byl hrou na kočku a myš, přičemž Snake nebyl ten predátor.

Ačkoliv byl plný parazitů, kteří mu propůjčili dlouhý život, možnost částečné fotosyntézy, schopnost obejít se bez jídla několik dnů a čekat na své cíle, The End je v době souboje na konci své cesty. Snake, tedy vy, pro něj představuje poslední velký lov, protože mu nezbývá víc než pár dnů života. Vy ho můžete během souboje slyšet sípat a před konfrontací prosit les o to, aby mu dal dost času na dokončení posledního boje.

zdroj: Foto: Konami

Souboji s Endem se můžete vyhnout dvěma způsoby. Proaktivně ho můžete zastřelit v dřívější misi, což ale podle mě udělalo napoprvé minimum hráčů a je to vlastně částečný easter egg. Pak je tu ale mnohem vtipnější a pro Kodžimu typičtější způsob. Legendárnímu sniperovi opravdu zbývá jen pár dnů života. Takže, pokud hru na začátku souboje opustíte a osm dnů nezapnete, po nalogování zjistíte, že… The End umřel stářím. Geniální.

Je to přesně ten typ komunikace vývojáře s hráčem, který oceníte, zasmějete se mu a máte skvělý pocit zadostiučinění, že jste na něj přišli. Samozřejmě, v dnešní době už tenhle způsob málokdo objeví sám (a já vám to tímhle příspěvkem zkazil, pardon), ale tehdy muselo jít o úžasný moment.

Mimochodem, pokud se zalogujete po několika dnech, ale dřív než po osmi, The End vás našel spícího pod stromem, omráčil a nechal odvézt do vězení, odkud musíte zpět do lesa a na začátek souboje. Prostě brilantní.

Vašek Pecháček: Wolfenstein: The New Order

Wolfenstein: The New Order, podle mého názoru jedna z nejlepších stříleček poslední dekády, je taky domovem jednoho z nejmilejších a nejpropracovanějších easter eggů. Když totiž BJ Blazkowicz na skryté základně rebelů proti Třetí říši hodlá po únavném zabíjení nácků ulehnout k zaslouženému odpočinku, vrátí se zpátky do roku 1992 – do Wolfensteina 3D.

Ve spánku se propadne do pixelovaté noční můry důvěrně známého, světle modrými dveřmi a Hitlerovými portréty opatřeného hradu hrůzy. Proti němu stojí staří dobří blonďatí nácíčkové s pistolkami, na které si milý BJ ovšem tentokrát přinesl moderní arzenál z New Orderu. A ještě to celé komentuje svým melancholickým hlasovým projevem, který jako by byl prodchnutý osudovým žalem.

Výsledkem je kontrastní, podivný, ale zábavný mišmaš, který vám nezabere víc než 10 minut hraní, ovšem i tak jde o příjemné zpestření a zavzpomínání na doby, kdy se Blazkowicz nemazal s nějakým plížením a už vůbec ne s vyprávěním emocemi nabitého příběhu. Místo toho prostě jenom popadnul bouchačku a popravil, co mu stálo v cestě. Před třiceti lety byl ten svět zkrátka nějaký jednodušší…

Šárka Tmějová: System Shock a ti další

Pokud jste v posledních třiceti letech hráli nějaký titul s kódovými zámky, existuje velká pravděpodobnost, že jste už někdy zadávali legendární kód 0451. Poprvé se tahle číselná kombinace objevila v prvním System Shocku a dobové prameny se domnívaly, že jde o narážku na dystopický román 451 stupňů Fahrenheita, a tedy na teplotu, při které hoří papír. 

zdroj: Looking Glass Games

Reálný důvod je nicméně o něco méně poetický – podle Warrena Spectora šlo zkrátka a dobře o číselný kód kanceláří studia Looking Glass. Ale nikdo už dnes nemůže dokázat, že se při nastavování zámku budovy původně nenaráželo právě na Bradburyho!

Vtípek si tak jako tak začal žít vlastním životem, zejména mezi vývojáři immersive simů. A tak ho najdete v Thiefovi, Deus Ex, Bioshocku, Dishonored nebo Prey, ale i ve hrách, které mají s DNA Looking Glass pramálo společného, třeba v The Last of Us: Part II nebo v Call of Duty: Modern Warfare. Že jsem na trezor s kódem 0451 narazila naposledy minulý týden ve Weird Westu od osamostatněných veteránů z Arkane, to asi nikoho nepřekvapí. 

zdroj: Eidos Montreal

Samozřejmě se nemohl neobjevit ani v nejnovějším počinu od Arkane samotných, v Deathloopu, kde vám první dveře samy napovídají, že kód přece už dávno znáte. Určitou reflexi otřepanosti, ale taky milou, hřejivou nostalgii vyvolává Coltův komentář, který po naťukání s úsměškem prohlásí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. No, já jsem ráda, že jsem ráda, když si pamatuju svůj PIN (ne, není to 0451, pst...).

Jiří Svák: Gothic 1 & 2

Není moc her, které bych hrál tak dlouho a intenzivně, abych v nich objevoval easter eggy, čestnou výjimkou jsou ale první dva díly ságy Gothic.

Pro hráče jedničky to nebude asi žádná nová věc, ve hře se ale vyskytuje naskriptované představení německé folk metalové skupiny In Extremo, ve kterém zazní v instrumentální podobě song Herr Mannelig. Koncert se odehrává ve Starém táboře na pódiu, jeho součástí jsou i animace hudebníků včetně plivače ohně nebo tanečnice. V německé verzi byl koncert normálně součástí hry a bylo ho možné zhlédnout během 2. kapitoly. Sloužil jako reklama na nové album In Extremo, recipročně pak skupina v bookletu alba odkazovala na Gothic 1.

V ostatních regionálních verzích hry byl nicméně obsah z licenčních důvodů odstraněn a bylo možné ho zobrazit pouze skrze příkazy v konzoli. Pro většinu hráčů, včetně českých, tak sloužil jako pěkný easter egg a dobře si vzpomínám, jak jsem byl paf z toho, že ve hře vůbec něco takového existuje. Mimochodem, kapela si v Německu vydobyla slávu a hraje dodnes.

Když zapátrám v paměti, vzpomenu si i na nějaké easter eggy v druhém díle, ty už mají tradičnější podobu coby vývojářské vtípky. Jeden z nejvýraznějších příkladů je k nalezení za skřetí bariérou v hornické kolonii, kam se ve hře vrátíte v rámci druhé kapitoly. Pokud se vám podaří vysokou palisádu překonat, což by pro hráče nemělo být vůbec možné, ale jde to i bez použití cheatu, vybafne na vás cedule s vysvětlením od „mimozemského trpaslíka“, která celou skřetí invazi označuje za výmysl, dokládá, že za hradbou nic není a že jste byli napáleni. Očividně.

Svou osobní zprávu jeden z vývojářů propašoval také do lokace datadisku Noc Havrana. Pokud si dáte práci a proskáčete skalnatými pahorky v pouštním kaňonu, v jednom ze zastrčených zákoutí objevíte model zrezivělého skeletu auta, u něhož je přiloženo doznání: „Vždy jsem chtěl vytvořit hru s auty.“ Inu, tak se to chlapíkovi povedlo, i když asi ne úplně tak, jak si představoval.

Patrik Hajda: Jak by to bylo ve skutečnosti?

Ať se na mě kolegové nezlobí, ale jeden easter egg sem prostě nedám. Nenapadá mě totiž žádný, který by mi nějak výrazněji utkvěl, a tak sem volím rovnou dva, které se mi při intenzivním hloubání podařilo vydolovat ze zbytků mojí mizerné paměti a mají společné poselství (hratelný Crash Bandicoot ve čtvrtém Uncharted tak musí stranou).

Při jednom z mnoha výletů pustinou ve Fallout: New Vegas narazíte uprostřed ničeho na ležící ledničku. A třebaže není prázdná, jídlo v ní nenajdete. V jejích útrobách leží kostra s kloboukem, tedy legendární Indiana Jones.

zdroj: Obsidian Entertainment

Jde o odkaz na jednu z mála scén, které si člověk pamatuje ze zbytečného čtvrtého dílu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Indy v něm použije ledničku jako ochranu proti výbuchu atomové bomby, díky čemuž (a díky tlakové vlně) skončí netknutý daleko v poušti. Tedy podle filmu. Tvůrci hry nám ukázali, jak by to ve skutečnosti dopadlo spíš.

Stejně tak si můžete vykračovat světem jako Geralt z Rivie ve hře Zaklínač 2: Vrahové králů, když tu před vámi leží mrtvola. V tomto případě ještě nejde o kostru, ale o čerstvou sebevraždu. Dotyčné tělo má na sobě velice podivnou bílou róbu s kapucí, červenou látkou kolem pasu a z rukávů jí koukají čepele. Pod tělem se nachází rozlámaný vůz a sláma.

zdroj: CD Projekt RED

Jedná se samozřejmě o narážku na sérii Assassin’s Creed a ikonické skákání do sena z věží, nad jehož neuvěřitelností jsem se pousmál snad pokaždé. I v tomto případě nám vývojáři ukázali uvěřitelnější variantu toho, jak by to s Altairem či Eziem dopadlo, kdyby se o něco takového pokusili ve světě s realistickými přírodními zákony.