Nedělní koncert Filmové filharmonie Games 2 se zaměřil, jak byste čekali, na herní hudbu. Na koncert nás zavítalo hned několik z redakce a v tuto chvíli už byste měli mít možnost slyšet naše dojmy z posledního Fight Clubu. Osobně ale raději shrnu celkový dojem v psané formě. S Filmharmonií jsem měl tu čest na loňském koncertu hudby ke sci-fi filmům a v případě herní hudby mne naposled (ne)oslovil Tallaricův Video Games Live (viz článek). Games 2 byl ale naštěstí jiný formát než bombastické křepčení se špatným nazvučením.

Tento týden jsme se do toho konečně pustili. Do velmi dlouhé úvodní debaty o nejlepších hrách letošního roku. Zatím ještě přirozeně žádní vítězové nepadli, pořád nás čeká třeba Super Smash Bros. Ultimate, Below a nějaké další resty, ale máme hotové kategorie. A ve většině kategorií máme hotovou i většinu nominací. Pořád nás tedy čeká rozhodování o vítězích a jejich pořadí (letos to uděláme trošku jinak…), ale pokud to všechno klapne, přečtete si na Games o těch nejlepších hrách letošního roku ještě letos.

Studio BioWare letos slaví 25. výročí od založení. Není tomu tak dávno, co mělo mezi milovníky RPG nedostižnou pověst, jíž se ostatní studia snažila vyrovnat. Jenže skvělé herní firmy jsou tvořené konkrétními lidmi, a těch původních už v kanadském studiu moc nezbylo. Víc než zašlou slávu značky se tak možná vyplatí sledovat konkrétní jména a projekty, k nimž se veteráni kdysi věhlasného studia rozhodli vrtnout. Ať už v rámci kariérního postupu, nebo krize středního věku.

Co si myslíme o Diablo II: Resurrected

Výroba dnešních herních blockbusterů si v ničem nezadá s jejich filmovými protějšky. Kromě stamilionových rozpočtů si vývoj videoher žádá především obrovské tvůrčí a technické nasazení vývojářů, kteří často pracují na hranici finančního i osobního zhroucení. A je lhostejné, zda jde o geniální jednotlivce někde v garáži, nebo stohlavé týmy. 

Ani v té nejlepší práci nemůžete zůstat věčně. Kanadské BioWare za 23 let své existence vytvořilo značky milované miliony hráčů po celém světě, v posledních letech se mu ale tak úplně nedaří. Podle mnohých hráčů za to může třeba to, že velká část toho „starého, dobrého kreativního BioWare“ se už v životě dávno posunula a klidně i úplně odešla z herního byznysu. Na co se po odchodu vrhli otcové zakladatelé nebo tvůrci Knights of the Old Republic, Baldur’s Gate či prvního Dragon Age?

Miss a missák Mečového pobřeží

Jaký dopad mají uživatelské recenze na rozhodování hráčů a úspěch her? Podle povyku, který se zvedl kolem změn hodnocení na Steamu, by se na první pohled zdálo, že obrovský. Statistiky Sergeje Galjonkina (Steam Spy) ukazují, že některým hrám byly odebrány desítky i stovky uživatelských hodnocení a propadly se až o 70 procent níže ve svém hodnocení, zatímco jiné tituly na změnách v podobných relacích vydělaly. Nesmíme ale zapomínat na kontext. (Článek původně vyšel ve 268. čísle magazínu LEVEL)

Původní vize, která by hráčské masy po celém světě ohromila, byla nakonec v případě Mass Effect: Andromeda vystřídána rozporuplnými dojmy a problematickou budoucností pro celou značku Mass Effect. Ačkoliv titul sebral negativní ohlasy hlavně za své animace, v jisté fázi vývoje mířil vstříc fascinujícím nápadům. Co vše se během vývoje pokazilo, o proč Andromeda vypadala v určité části vývoje jinak, na to se podíváme v dalším díle naší série Ztraceno v procesu.

V práci Kritické hraní: Interaktivní historie a virtuální dědictví, což je akademické dílo Erika Championa vydané roku 2015, je nadnesena velmi zajímavá myšlenka ohledně knih, jež můžete najít ve hrách ze série Elder Scrolls. Champion tvrdí, že když srovnáme možnosti toho, jak hráč komunikuje s prostředím, s detaily v knihách rozšiřujících pozadí světa, jež si ve hře můžete přečíst, ukáže se, že knihy v Elder Scrolls popisují mnohem bohatší svět než ten, který hráč vidí a může ovlivnit. Autor píše, že fikce v těchto dílech prezentuje společenský svět s větším počtem možností a řadou detailnějších kulturních, sociálních a náboženských prvků než fikce, kterou hráč vytvoří vlastními činy. Knihy ve hrách Elder Scrolls vyprávějí pozoruhodné, unikátní příběhy s neskutečným rozsahem představitelů, událostí, kultur a míst. Ale při hraní samotných her je velmi obtížné se vymanit z několika základních vzorců hratelnosti, ať už jde o boj, konverzaci, nebo prozkoumávání světa. Je těžké zažít nebo dokonce vytvořit ten druh příběhů a společenských světů, o kterých si můžeme přečíst v herních knihovnách.  

Na úvod čtyřdílného návodu na RPG Lionheart vám poradíme s výběrem postavy, společníků či obecnými tipy pro hraní a poté vyřešíme kapitoly Barcelonské brány, Barcelonský přístav a Vchod do stok.

Od Ultimy po Resident Evil