Máte námět či připomínku? Napište nám

Tvrdí o sobě, že nikdy nechtěla psát o hrách, ale zřejmě neumí nic jiného než hrát a psát. Poprvé dohrála Vlak ve třech letech, první recenzi jí zveřejnili v patnácti. Prý pohrdá mainstreamovou produkcí, ale stejně hrála každý díl Assassin’s Creed a bavila se u toho, i když to nepřizná. Strávila přes tisíc hodin se zaklínačskou trilogií, asi čtvrt hodiny u Fortnite a nezdravé množství času v Cookie Clickeru. Koupila si PlayStation 4 kvůli exkluzivitám, Switch pak proto, že jí bylo smutno v karanténě. Nejradši ale pořád míří myší.

Když nehraje nebo, nedej bože, nepíše, vymetá bary a koncerty, vaří, dohání filmové resty či nakupuje levné letenky a drahé vinyly. Spousty her si koneckonců cení jenom kvůli soundtracku. Tajně sní o tom, že se dožije kyberpunkového věku a její augmentované paže se stanou klavírními virtuózkami. Fanaticky třídí odpad, nečte v MHD a soudí lidi podle úrovně uklizenosti desktopové plochy.

Scenárista Johna Wicka chystá dva seriály podle her

Jeho výběr je hodně překvapivý.

Microsoft Flight Simulator byste si podle uniklých materiálů snadno spletli s leteckou realitou

Z vlastní zkušenosti nemusíte být kdovíjací fanoušci létání ani simulátorů, a stejně se při pohledu na záběry z chystaného Microsoft Flight Simulatoru po chvíli přistihnete u googlování luxusních joysticků. Velmi slibný letecký simulátor má vyjít v letošním roce, momentálně ale probíhá jeho uzavřené testování. Jeden z testerů se neudržel, zveřejnil sérii obrázků a videí a vlastně se není čemu divit – vypadají totiž nádherně.

V dokumentu o Arkane Studios uvidíte záběry ze zrušené Half-Life 2: Episode Four

Skupina Noclip se už čtyři roky věnuje natáčení dokumentů nejen ze zákulisí herního vývoje. Diváky bere nahlédnout za oponu oblíbených titulů a občas při těchto výletech narazí i na opravdový poklad. Epizoda, která vyjde příští týden, se bude věnovat historii Arkane, kteří se proslavili hlavně díky Dishonored, Arx Fatalis nebo Prey, v mezičase si ale sáhli také na jednu proslulou značku od Valve.

Nový hit mezi střílečkami Valorant brzy vyjde v plné verzi

Tvůrci League of Legends, Riot Games, už ovládli žánr MOBA a nyní se své zkušenosti snaží přenést i do žánru FPS. Valorant si zatím zahrajete jen v uzavřené betě, i tak ale stihl nabrat spád minimálně mezi streamerskou komunitou. Na Twitchi se na něj jen za první den podívaly dva miliony diváků a už za dva týdny se brány free-to-play sci-fi střílečky otevřou i široké veřejnosti.

Amazon zkouší herní vody free-to-play střílečkou Crucible

Americký internetový gigant Amazon už dávno není jen obchodem a netají se tím, že by chtěl zkusit štěstí v herním odvětví. Představil vlastní engine a několik titulů včetně megalomanského MMO New World, které dorazí v létě. Free-to-play online střílečku z pohledu třetí osoby Crucible si ale můžete zahrát už teď. Zatím se může pochlubit desítkou hrdinů a trojicí hratelných módů.

Svůj bojový styl si v samurajském Ghost of Tsushima vytvoříte sami

Studio Sucker Punch minulý týden předvedlo skoro dvacetiminutovou ukázku z hraní Ghost of Tsushima, kde ukázalo, jakou roli bude v životě samuraje Jina hrát vítr anebo odlišné přístupy k plnění zdánlivě banální mise v přístavu. Server VG24/7 dostal příležitost nakouknout za oponu dema v rozhovoru s kreativním ředitelem hry, Jasonem Connellem, který odhalil spoustu zajímavých, na první pohled ne úplně patrných detailů.

Z The Last of Us: Part II na jedno dohrání nejspíš neuvidíte všechno

Červnové vydání The Last of Us: Part II se kvapem blíží a s tím souvisí série deníčků, které nadcházející postapokalyptický survival představují. První video se věnovalo příběhovému zasazení, to aktuální se soustředí na klíčové prvky hratelnosti. Ellie je oproti Joelovi samozřejmě menší a slabší, na druhou stranu z toho pro ni plynou i určité výhody pro přežívání v nehostinném světě.

Henry Cavill už není jen Geraltem z Rivie. Dostal se i do Total War: Warhammer 2

Když Henry Cavill dostal roli Geralta v seriálu Zaklínač od Netflixu, ne každý mu věřil, že je zapáleným hráčem, jak o sobě tvrdil. Postupem času na sebe ale například prozradil i to, že měl na střední škole pořádnou nadváhu, ze které se vycvičil. A na rozdíl od přebytečných kil mu láska ke hrám zůstala, spolu s láskou k Warhammeru. Dny v sebeizolaci kvůli COVID-19 tráví malováním figurek a v nejnovějším DLC pro fantasy Total War se dočkal pocty přímo od vývojářů.

Simulátor života Paralives kraluje Patreonu. Sesadí The Sims?

Na sérii The Sims jsem vyrostla spolu s miliony dalších hráčů. Celá značka během 20 let prodala přes 200 milionů kopií a na poli simulátorů života se dlouho neobjevil žádný skutečný vyzyvatel. Toho by Simíci mohli najít v projektu Paralives, který je komunitně financovaný skrze Patreon. Myšlenka hráče zřejmě nadchla, protože na jeho podporu posílají o 250 tisíc korun víc než před týdnem, a tým se tak během krátké doby mohl rozšířit o dalšího zaměstnance.

Cloudpunk – recenze kyberpunkové adventury v oblacích

Žijeme v kyberpunkovém věku. Na sklonku minulého listopadu se v deštivém Los Angeles v tichosti odehrál útěk skupinky replikantů, letošnímu roku zase dominuje stolní RPG Cyberpunk 2020. K oblíbeným vizím budoucnosti z 20. století neodmyslitelně patří létající auta, což je přesně něco, co osobně nebudete řídit v očekávaném zářijovém Cyberpunku 2077. Ale stojí na nich velká část Cloudpunku.

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.

Resident Evil 3 – recenze

Remake Resident Evilu 2 loni všechny příznivce hororu patřičně nadchnul a Capcom je vzápětí potěšil ještě víc – s předělávkami ještě není konec. Policistka Jill Valentine se pravidelně umisťuje v žebříčcích ikonických herních hrdinek a po 21 letech je odhodlaná všem ukázat, že nepatří do seniorské kategorie. Zejména pak zombíkům a biologické zbrani, která ji pronásleduje všude po Raccoon City. Jak se tenhle návrat návratu vydařil?

Death Stranding – recenze

Poslední výtvor Hidea Kodžimy obestíralo tajemství dost dlouhou dobu a část hráčů tohle mystérium zvládlo odradit ještě před vydáním. Bude to vůbec hra, když všechno, co ukazoval, byly filmečky se slavnými herci, které slibně načrtávaly postapokalyptický svět? Co nějaká ta hratelnost? Obavy hoďte za hlavu, „hraní“ je v Death Stranding víc než dost.

Sayonara Wild Hearts – recenze

Co si má hráč představit pod pojmem „herní popové album“? Hudební hry jsou tu s námi od počátků herní historie a jejich forma je veskrze proměnlivá. Ať už jste někdy poskakovali na taneční podložce Dance Dance Revolution, učili se na kytaru s Rockbandem, odpočívali u oblíbených písniček v Audiosurfu anebo se dojímali nad genialitou Rez, jedno je jisté – žádná z nich netěžila tenhle žánr až do morku tolik, jako to dělá Sayonara Wild Hearts.

Dance of Death: Du Lac & Fey – recenze

Cesta do adventurního pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dance of Death: Du Lac & Fey chce být poctou žánru point-and-click adventur a na první pohled má i všechno potřebné ke splnění vytyčeného cíle – roztomilou stylizaci, vynikající zasazení, neotřelý příběh i zkušené dabéry, nad jejichž přízvuky anglofilní srdce jen plesá. Pohled se ale nerovná zahrání, jestli mi rozumíte.

Kingdom Come: Delivarance – Band of Bastards – recenze

V dodatečném obsahu Kingdom Come už jste s Jindrou mohli pomoct se znovuvýstavbou Přibyslavic a námluvami milé dívky pro pana Ptáčka. Zatímco předchozí přídavky šlo řešit čistě mírumilovnou cestou, v Band of Bastards už se bez řinčení zbraní neobejdete. Posázaví obsadila loupeživá banda vedená rivalským šlechticem a vy je se skupinou žoldáků musíte zase vyhnat tam, kam patří.

Vane – recenze

Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?

The Council – recenze celé série

Často ve hrách postrádám pocit, že respektují moji inteligenci. Nenechávají mě hledat místa, lidi ani předměty na vlastní pěst a radši na všechno nalepí ukazatele, případně mají potřebu vysvětlovat sebezřejmější popkulturní odkaz. Vývojáři zkrátka z dnešních hráčů mnohdy dělají tak trochu nesvéprávné hlupáky. The Council rozhodně zvládne polechtat sebevědomí vašeho vnitřního intelektuála, dokáže ale být i kvalitní hrou?

Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.