Existuje specifická kategorie technologických hraček, které vlastně nikdo pořádně nepotřebuje, ale přesto se nám je výrobci hardwaru opakovaně snaží prodat. Malý, výkonný tablet s Androidem může v roce 2026 působit trochu jako zvláštní relikt minulosti. Něco mezi příliš přerostlým telefonem a osekaným notebookem. Moc drahý, než abyste ho na hraní vrazili předškolním dětem nebo na něm akorát sledovali Netflix. Ale Lenovo si řeklo: „Co kdybychom na to zkusili jít přes hry? A tím nemyslíme Candy Crush.“ A tak vznikl Legion Tab Gen 3.
Tady je na začátek fér jedno přiznání: do ideální cílovky tohoto zařízení mám opravdu hodně daleko. Doma mi sídlí výkonný počítač, PS5 a Switch 2, nedám dopustit na svůj iPhone 13 mini a na kabelky, kam se zařízení s 8,8palcovým displejem vejde stěží. Přesto jsem testování věnovala dost času, abych pochopila, komu jeho pořízení smysl dávat může, a jak moc zvládá dostát svému slibu být nejlepším herním tabletem, který se údajně dle slov výrobce vyrovná konzolím.
Na první pohled Legion Tab Gen 3 nevypadá jako herní zařízení, což je v kontextu portfolia značky vlastně docela osvěžující změna. Neuvítá vás žádné RGB podsvícení ani jiné designové výkřiky do tmy, černé kovové tělo je relativně čisté a elegantní, a kdybyste ho položili vedle iPadu mini, rozdíl poznáte hlavně podle loga než designu. Konstrukce je pevná, působí kvalitně, ale přitom je příjemně lehká, což oceníte až po delším držení – ať už při hraní, nebo sledování seriálů, ale k tomu se ještě dostaneme.
Formát s displejem úhlopříčkou přes 22 centimetrů je pak „tak akorát“, dost velký na hraní, abyste uživatelské rozhraní nemuseli luštit lupou, ale dost malý na to, aby se pohodlně vešel do batůžku a moc v něm nepřekážel.
zdroj:
Vlastní
Právě displej je jedním z hlavních taháků, rozlišení 2560 × 1600 pixelů v kombinaci s obnovovací frekvencí až 165 Hz zní možná až moc dobře, než aby to byla pravda. Respektive, ona to pravda je, pohyb v základním systému je extrémně plynulý a stejně tak i odezva ve hrách, které taková čísla podporují, jenže realita mobilního hraní je pořád někde trochu jinde. Většina her na Android má zámek na 60 FPS, ojediněle 120 FPS, takže potenciál obrazovky naplno využije jen naprosté minimum z nich.
K tomu je potřeba počítat s maximálním jasem 500 nitů, tedy stejným, jako má handheld Legion Go S od stejného výrobce, a pohodlně vám tedy vystačí na používání uvnitř a v dopravních prostředcích, případně v přítmí nebo venku za oblačného dne. Za jasného počasí s ním tolik parády neuděláte, ale obecně vzato se na něj kouká dobře, zvlášť když vezmu v úvahu primární účel, tedy hraní, kterému se na přímém slunci většina z nás asi neoddává.
zdroj:
Vlastní
Procesor Snapdragon 8 Gen 3 v kombinaci s 12 GB RAM propůjčuje tabletu výkon, který ve své kategorii patří papírově ke špičce a i na první reálné spuštění mě okouzlil plynulostí, jako to umí jen čerstvě pořízené zařízení, kde se aplikace spouští okamžitě a systém aspoň prvních pár měsíců reaguje svižně, než vás aktualizace začnou nenápadně manipulovat k upgradu.
Herního výkonu má Legion Tab na rozdávání, takže jsem vyzkoušela rovnou několik stálic free-to-play mobilní scény – Genshin Impact pohodlně zvládá na nejvyšší grafické nastavení v 60 FPS, aniž by se byť jen začal zahřívat. Fortnite, které už patří k těm náročnějším mobilním záležitostem, většinu času také zvládá běžet na maximálních 90 FPS, ale tam už v chaotičtějších scénách můžete narazit na limity mobilní optimalizace a drobné propady. Z Call of Duty: Mobile jsem s odemčeným snímkováním vymáčkla kolem 120 FPS.
zdroj:
Vlastní
Aniž bych chtěla moc zabíhat do podrobností v právně šedých zónách, reálnou příležitostí využít výkon Snapdragonu naplno jsou v herní sekci pořád hlavně emulátory. RetroArch tabletu nedělá žádný problém, stejně tak na něm rozjedete třeba GameHub nebo Eden. Emulace samozřejmě přichází se svou vlastní řádkou technických problémů, které ale v tomto případě vycházejí spíše z povahy softwaru, popřípadě kompatibility třeba s ovladačem.
Stejně tak se nabízí Legion Tab využít ke streamování z cloudu – podpora GeForce Now na Androidu sice pro Nvidii podle všeho není úplně prioritní, takže jsem narazila na pár překážek, které ale také nebyly na straně tabletu. Steam Connect mi pak na domácí Wi-Fi běžel bez problémů.
Pohodlné hraní pochopitelně není jen o výši a stabilitě FPS, byť ty si tablet dokáže udržet i při delším hraní, což zdaleka není samozřejmostí. Místní chlazení funguje překvapivě dobře a naproti komfortu jde v tomto směru i rozložení komponent, takže přestože se při několikahodinových seancích zařízení adekvátně zahřívá, klidně i na 40 °C, nepálí vás v místech, kde ho držíte.
Byť pro nejpohodlnější zážitek nejspíš stejně budete chtít využívat gamepad, protože dotykový displej sice funguje dobře, ale dedikovaný herní ovladač je prostě dedikovaný herní ovladač. S ním už se zážitek blíží potenciálně zajímavému hybridu mezi mobilem a herní konzolí pro případy, kdy z nějakého důvodu nechcete jít do PC handheldu. V tu chvíli může dávat smysl třeba i vedle Switche, protože zkrátka nabízí určitou flexibilitu, kterou vám bez Androidu, možnosti streamovat z PC nebo konzole nebo aplikací na cloudové hraní Nintendo zkrátka nedává.
Zároveň i tady musíte počítat s určitými kompromisy. Jedním z nepochopitelných rozhodnutí je pro mě absence slotu na microSD kartu, protože místní 256GB úložiště (popřípadě se prodává i verze s 512 GB a 16 GB RAM) v době, kdy i mobilní tituly mají přes 10 GB a filmy ve vysoké kvalitě ještě víc, není nijak ohromující.
Samozřejmě si k tabletu můžete připojit externí disk přes USB-C (porty jsou tu dva, jeden s 10Gb/s rychlostí přenosu, takže druhý, pomalejší zůstane volný na nabíjení), což ovšem u přenosného zařízení nepovažuju za úplně optimální, natož jakkoliv praktické řešení.
Druhým slabším místem může pro někoho být software. Android 14 s nadstavbou od Lenova není špatný, ale přece jen jsem dlouhá léta naučená na rozhraní Applu, takže jsem v některých nabídkách trochu tápala. Dedikovaná aplikace Legion Space vás potom nechá spravovat různé profily v závislosti na tom, jestli chcete naplno využívat výkon, nebo šetřit baterku, můžete v něm sledovat vytížení procesoru a grafického ovladače, přenastavit si rozložení ovládání, stejně jako nabízí přehled nainstalovaných her na jednom místě.
Zbytek výbavy je pak poměrně standardní, jak byste u tabletu v podobné cenové relaci kolem 12 tisíc korun asi čekali. Tady se ještě hodí poznámka, že za oceánem po nedávném představení Gen 5 zamířil recenzovaný loňský model do velkých slev, takže se dá očekávat, že v blízké době zlevní i u nás. Reproduktory s podporou Dolby Atmos hrají dostatečně hlasitě a mají i solidní prostorový efekt, což oceníte nejen ve hrách, ale i při sledování filmů. Já jsem na druhé straně pořád spíše sluchátkový typ, takže ani tuhle přednost tolik nedocením.
zdroj:
Vlastní
Baterka o kapacitě 6550 mAh zvládne několik hodin provozu v náročnějších hrách s možností rychlého nabíjení. V balení nicméně nenajdete nabíječku, počítá se s tím, že USB-C adaptér už má dnes doma zkrátka každý.
A pak jsou tu kamery - přední o 8 Mpx a zadní kamera s dvojicí čoček (13 a 2 Mpx), které jsou tu víceméně proto, že… asi musí? Fotky dělá zadní foťák spíše podprůměrné, přední na rychlý videohovor postačí, ale nakonec, u herního tabletu jsou priority přiznaně úplně jinde.
Lenovo Legion Tab Gen 3 je tedy zvláštní zařízení. Na jednu stranu je to jeden z nejlepších mobilně-herních strojů, jaké si dnes můžete pořídit – výkonný, kompaktní, navržený přesně k tomuto účelu. Na druhou stranu dává jeho pořízení smysl jen tehdy, pokud přesně víte, proč ho chcete.
Pokud hledáte univerzální tablet na všechno, existují určitě lepší volby. Jestli ale chcete zařízení, které vám umožní hrát mobilní hry na špičkové úrovni, streamovat z cloudu nebo z PC a mít tohle všechno v kompaktním balení na cesty, Legion Tab Gen 3 vám může trefit velmi specifický niche.
Hardware k recenzi zapůjčilo lokální zastoupení Lenova.
