Série Yakuza (respektive Like a Dragon) dnes už působí trochu jako kronika o specifické verzi Japonska, která se za 20 let proměnila daleko víc než země samotná. Když Sega před sedmi lety vydala první Kiwami, nešlo jen o nostalgické přežehlení RPG z éry PS2 – Ryu Ga Gotoku tehdy dali najevo, že své kořeny chtějí aktivně přepisovat, rozšiřovat a udržovat je pořád aktuální. Remaky prvních dvou dílů jsou dodnes asi nejlepším vstupem do spletité série, ke kterým se po dlouhém čekání konečně přidává i třetí díl.
Původní Yakuza 3 z roku 2009 byla zvláštní i na poměry série, která vždycky balancovala na hranici vážného kriminálního dramatu a naprostého bizáru. Technologicky šlo o první díl na PS3, což znamenalo výrazný skok. Na druhé straně stál podivně rozkročený design s neohrabaným soubojovým systémem a zápletkou, která se na šest hodin zasekla v sirotčinci na Okinawě. Není náhodou, že se trojce v komunitě dodnes přezdívá „simulátor sirotčince“. Ačkoliv tahle pasáž zasela hodně podstatné semínko pozdější identity série, o remake si vlastně dost říkala.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Kiwami 3 tuhle nálepku vůbec nepopírá, naopak ji hrdě přijímá a magnetky ji přidělává na čestné místo na ledničku. Zároveň bychom se víc než o remaku měli spíš bavit o reimaginaci – úvod je kompletně přepracovaný, některé příběhové momenty upravené a rozšířené. Každopádně, Kazuma Kirjú pověsil kariéru gangstera na hřebík a provozuje sirotčinec Morning Glory. Spolu s dívkou jménem Haruka se stará o partu dětí, které mu postupně přirostly k srdci, a snaží se žít obyčejný život. Jenže minulost mu nedá spát: Klan Tódžó, mocenské hry a staré křivdy si Kirjúa znovu najdou i na ostrovním ráji s mnohem venkovštějším rázem života, než je pulzující Kamuročo.
Z někdejšího terče vtípků se ale tentokrát v podstatě stává středobod celé hry. Každé dítko má vlastní ukazatel vztahu a Kirjú si víc než svou pozici v jakuze buduje svůj Daddy Rank (Ano, je to dvojsmysl.), kterým si odemykáte další interakce s dětmi a nové možnosti, jak si oázu klidu zase trochu rozšířit.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Dětem pomáháte v kvízech na čas, s domácími úkoly, šijete oblečení v překvapivě sofistikované minihře, chytáte hmyz a ryby, pěstujete zeleninu a chováte slepice a kravičky, abyste suroviny využili při vaření pokrmů, které vás s vašimi svěřenci zase o chlup sblíží. A že vás samozřejmě čeká jeden dojemný příběh s ještě dojemnějším poselstvím za druhým.
Že byste od série s japonskou kriminální sítí v názvu čekali krapet jinou hlavní náplň než virtuální rodičovství? Asi oprávněně, jenže Kiwami 3 poměrně odvážně sází na znalost kontextu zbylých her. Emocionální a křehká kapitola o idylce s nalezenou rodinou na Okinawě na způsob Animal Crossing / Stardew Valley nakonec nepůsobí jako něco, co vás zdržuje od vytoužené akce, ale jako hořkosladký komentář ke Kirjúově nevyhnutelné budoucnosti, které chce stůj, co stůj uniknout. Samozřejmě, že neúspěšně. Ale jestli někdo vztáhne ruku na Eri, tak… je potká osud horší než libovolného zrádce klanu, to je snad jasné.
Mezi tradicí a rutinou
Technologicky je Kiwami 3 plnohodnotnou hrou postavenou na Dragon Enginu. Prostředí Okinawy i Kamuroča je tedy kompletně přepracované včetně modelů i animací postav. Jak je u enginu zvykem, na PS5 nabízí stabilní výkon a vcelku líbivou grafiku (na starší uniklé materiály, kde hra vypadá jako Vice City, nehleďte, jde o stav před patchem).
Modernizace se dostalo i soubojovému systému, který po vzoru starších, netahových dílů opět stojí na postojích, respektive stylech. Kirjú tak může přepínat mezi prověřeným bojovým stylem Dódžimského draka a novým Rjúkjú. První představuje klasické bojové umění s komby, fintami a improvizovanými zbraněmi z dopravních značek a jízdních kol. Od posledně se prakticky nezměnilo ani ovládací schéma.
Druhý jmenovaný je naprostou novinkou, která vychází z bojové tradice Okinawy se štítem a zbraněmi. Kirjú tak v místním dódžó dostává do ruky obušek tonfa, nunčaky nebo čepele tekko. Víc ho využijete při střetech s větším počtem nepřátel a k obraně.
Ke staronové Yakuze 3 navíc dostanete přibalenou drobnou odbočku Dark Ties.
Boje jsou každopádně brutální, rychlé a uspokojivé. Ideální pro ty, kterým se tahové experimenty od Yakuzy 7 už zase stihly omrzet. Na druhou stranu velmi připomínají Kiwami 2 nebo novější spin-off The Man Who Erased His Name, evoluce oproti nim je opravdu jen jemná.
Syndrom nákupního seznamu
Oproti původní trojce přidává Kiwami 3 ohromné množství vedlejšího obsahu a miniher, které jsou dnes v Like a Dragon nepsaným standardem. Nechybí rozšířená nabídka karaoke, focení památek (respektive spíš obchodů a restaurací), lov hledaných kriminálníků ani možnost upravit si véčkový telefon a budovat si síť přátel po vzoru prvních sociálních sítí.
Modifikace statistik a bojových schopností je kromě jednoduchého stromu řešená právě přívěsky, tapetami a anténami na mobil, což je vlastně docela vtipné pomrknutí na dnes už dřevní telekomunikační éru. Hudební doprovod kombinuje nové skladby s přepracovanými původními motivy. Herecké výkony japonských dabérů jsou jako vždy výborné, ale v duchu tradice se sérií bohužel zůstává i přežitek v podobě spousty nenadabovaných dialogů.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Zcela novým přídavkem je kromě pár nových vedlejších úkolů režim Haisai Girls. V něm Kirjú vede dívčí motorkářský gang, který s konkurenčními skupinami bojuje o teritorium. Mechanicky vychází z Clan Creatoru a Madžimových pirátských nájezdů z nejnovějšího spin-offu. Rekrutujete nejrůznější bizarní postavy (včetně depresivní vyvolávačky korálkové loterie nebo dravé babči v leopardím svetru), skládáte týmy a na jednostopých koních vyrážíte do masivních skupinových bitev.
Ty jsou zábavné a přesně tak absurdní, jak od téhle série čekáte. Zároveň ale tenhle režim skrz recyklaci dřívějších nápadů tak trochu působí jako položka na seznamu, co by moderní díl Like a Dragon měl mít – přebujelou minihru, ve které můžete strávit pomalu víc času než v hlavní hře. Ani tady se ale moc nedá mluvit o žádné revoluci.
Druhá strana mince
Ke staronové Yakuze 3 navíc dostanete přibalenou drobnou odbočku Dark Ties, která dává nahlédnout do příběhového pozadí jednoho z hlavních záporáků, Jošitaky Mineho. Hned při spuštění vás upozorní, že vám vyzradí konec hlavní hry, je tedy ideální si ji nadělit až po dokončení. Pokud tedy budete mít na „víc Yakuzy“ ještě chuť, rozšíření je totiž hodně očesané a odehrává se ve stejných kulisách jako zbytek hry.
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
zdroj:
Ryu ga Gotoku Studio
Dark Ties nejsou plnohodnotným spin-offem ve stylu přídavků Gaiden. Mine plní dobré skutky pro obyvatele Kamuroča, aby vylepšil image mafiána Kanda, což sestává primárně z bitek, poslíčkování a zrecyklovaných miniher. Příběhové rámování misí je pochopitelně jiné, Mine pomáhá čistě pragmaticky, s ohromnou dávkou skepse a s diametrálně odlišným morálním kompasem, než jaký má Kirjú.
Náplní tak Dark Ties nepůsobí příliš osvěžujícím dojmem, na rozdíl od Mineho bojového stylu, který je oproti veteránovi série o poznání techničtější a dynamičtější. Ten prověříte hlavně v druhé části dodatku, kterou představuje opět povinná položka na nákupním seznamu: Koloseum. Zas a znovu mě trochu zamrzel nedostatek invence, průchod bludišti s power-upy se totiž příliš neliší od dříve viděné verze v pirátské odbočce.
Definitivní verze?
Je nakonec Kiwami 3 lepší než původní Yakuza 3? Ne ve všech ohledech, ale troufám si tvrdit, že naprostá většina tuzemských hráčů do série stejně naskočila až po éře PS3, takže stejně představuje v podstatě jediný způsob, jak si trojku v dnešní době vychutnat. Byť místy působí víc jako Like a Dragon zasazené do roku 2009 než jako věrná předělávka, není to podle mě nutně na škodu.
Rozhodně nabízí nejpřístupnější cestu, jak si užít důležitou část života Kazumy Kirjúa, kde v novém rámování příběh dává o dost větší smysl. Se stejným důrazem na rodinu, čest i nejen pěstmi vydobyté emoce.
A možná v tom nakonec spočívá největší síla Kiwami 3. Nedělá všechno líp než originál, vlastně ani sérii nikam moc neposouvá. Je ale ochotné přiznat, že Yakuza už dávno není jen o bitkách v zapadlých uličkách, dramatických zradách u ebenových stolů a strhávání košil ve snaze odhalit tetování. Ano, samozřejmě, že Goró Madžima zase nejednou ukáže Hannyu, ale to není ta pointa.
Chci říct, že je mi sympatický tenhle přiznaný přerod v sérii o stárnutí a odpovědnosti, kde mafián řeší, jestli jeho dítě ve škole náhodou nešikanují a jestli slepice dost snáší. Proč je Kiwami 3 nejodvážnějším remakem? Protože z nejvysmívanější části trojky dělá její ústřední motiv. A jestli jsou Kiwami 1 a 2 ideální vstupní brány do série, pak je Kiwami 3 ten moment, kdy se z ní stává vrcholně osobní záležitost. A to je nakonec mnohem zajímavější.
Recenzní kód byl poskutnutý lokálním zastoupením vydavatele.
