Velkolepá pouť Jindry ze Skalice se v Kingdom Come: Deliverance II uzavírá s posledním příběhovým rozšířením Mysteria Ecclesiae a v jeho případě skutečně platí, že to nejlepší přichází nakonec. Warhorse za středověkým RPG dělá opravdu důstojnou tečku – výprava do kláštera v Sedlci je dodatkem nejtemnějším, nejuzavřenějším a vlastně i nejdospělejším z trojice.
Do rozšíření se můžete vrhnout hned po příjezdu na Kutnohorsko, doporučuji ale předtím nepodcenit trénink plížení, alchymie a učenosti. Kdo je připraven, není zaskočen!
Klášter, který má duši i Ducha
Skoro všichni, kdo zažili „radosti“ pobytu v klášteře v prvním Kingdom Come, se při zmínce o zasazení finálního DLC nervózně ošijí. Jenže Sedlec naštěstí není Sázava a Mysteria Ecclesia neopakuje někdejší provinění. Jindra tentokrát do kláštera nevstupuje jako novic v utajení, ale jako doprovod slavného lékaře Albíka z Uničova, který si chce získat přízeň místního opata. Prosté zadání se záhy zvrhne v napínavou detektivku, v jejímž stínu snadno zbledne i Páté přikázání.
Kromě samotného příběhu je jedním z největších taháků celého rozšíření Sedlecký klášter. Poté, co nestihli dokončit interiéry kostelů v základní hře, si ve Warhorse na nové části mapy evidentně dali záležet. Spletitý komplex budov a sklepení s přilehlými zahradami, rybníky a usedlostmi je propracovaný do posledního detailu a díky tomu nesmírně vtahující. Skoro cítíte všudypřítomnou vůni kadidla. Sedlec působí jako živé místo s vlastní hierarchií, pravidly a svéhlavými obyvateli, jehož rytmus naruší nejen Jindrův příjezd.
Když víra nestačí
Na první pohled Jindřich s Albíkem přicházejí jen kvůli formální žádosti o audienci, jenže krátce po příjezdu se mezi mnichy a usedlíky začne šířit tajemná nemoc. Opat sice prosí o zachování klidu, nakonec ale klášter uzavírá do karantény a kolotoč obviňování může začít. Nákaza se šíří stejně jako podezřívavost a mezi modlitbami se šeptá o hříchu, božím trestu i možném spiknutí.
Mysteria Ecclesiae výborně míchá prvky středověkého dramatu, detektivní adventury a trochu i morového hororu. Jindra se stává neoficiálním vyšetřovatelem a nebojácným klukem pro všechno, který shání léčivé byliny, sleduje podezřelé chování mnichů i obyvatel vesnice, pečuje o churavé ve špitálu a zároveň musí dbát na to, aby se sám nenakazil.
Dokonce si může vyrobit vlastní morovou masku s bylinným olejem, která ho má před nemocí ochránit, což dává vzpomenout na začátky covidové pandemie a šití utěrkových roušek. Inspiraci pandemií tvůrci z Warhorse nijak nezastírají, ale zpracovávají ji s nadhledem a věrností dobovému realismu.
Věř, běž, dokážeš
Rozšíření vsází především na atmosféru a oproti předchozím dodatkům působí jako mnohem sevřenější příběh. I proto, že vás po většinu času uzavírá do jediné lokace, kde nemůžete ani přetáčet čas, což může znít jako omezení, ale ve skutečnosti to hraje do karet napětí. Se zákazem vycházení se Sedlec postupně mění v labyrint stísněných chodeb, kde se ochomýtáte s loučí v ruce, zatímco někde v dálce zní chrámový chorál. Hudební doprovod Jana Valty se rozrostl o několik nových skladeb a jsou nepřekvapivě opět vynikající.
Skrz karanténu stojí hratelnost z velké části na plížení, kdy mimo špitálu a přilehlého dvorku oficiálně nesmíte prakticky nikam. Stráže jsou naštěstí relativně krátkozraké, spektákly jsou přece jen výsadou učenců, kteří umí číst, ale i tak jsem při toulkách od opata dostala vynadáno víckrát, než by se slušelo a patřilo.
Naopak své nejlepší zbraně můžete klidně nechat doma, protože vám je stejně zabaví hned při příjezdu. Ne že by se na svaté půdě nebojovalo vůbec, ale jde o velmi okrajovou náplň a krev musíte všehovšudy prolít dvakrát.
Všichni lžou. I mniši
Mysteria Ecclesiae oproti Barvám smrti nepůsobí jen jako další delší úkol nejen skrze zasazení, ale i kvalitu psaní. Scénář je prošpikovaný detaily, které reagují na vaše drobná rozhodnutí. Okrajový rozhovor s mnichem, který se stará o příděly jídla, může později ovlivnit přístup celého konventu, stejně jako pečlivé čtení učených knih rozhodne o osudu dívky, kterou před propuknutím epidemie náhle rozbolelo břicho.
Příběh je plný morálních dilemat a nejednoznačných rozhodnutí. Opat, který se navenek modlí za spásu svých bratří, skrývá víc, než se zdá. Albík, geniální lékař, je posedlý absolutním poznáním, ale ne vždy jasně vidí hranici mezi vědou a věhlasem. A Jindra? Jeho postoj už je z velké části na vás někde na rozcestí mezi vírou, selským rozumem a prostou lidskostí. A jak už to tak v Kingdom Come bývá, situace není černobílá a vyloženě „správných“ rozhodnutí můžete udělat pomálu.
Hříchy techniky a drobné neduhy
Technicky Mysteria Ecclesiae nijak nevybočuje ze standardu původní hry. Spolu s DLC nicméně přichází i patch 1.5, který zlepšuje synchronizaci dabingu s pohyby rtů v neanglických verzích, tedy i v češtině. Prakticky tedy vymizely situace, kdy postavy ještě melou pantem, zatímco jejich replika už dávno skončila.
Vizuálně jde o špičku. Interiéry kláštera jsou nádherně nasvícené, modely detailní a drobná zákoutí plná atmosférických detailů okouzlí, ať už se kocháte budovami, podzemní kryptou, chmelnicí nebo zašitou čítárnou.
Pár zádrhelů by se přesto našlo – v jednom z pozdějších úkolů se mi povedlo rozbít skript při prolézání do zazděné části kláštera, do které se napodruhé zaboha nedalo dostat. Vyřešilo to nahrání dřívější pozice, což vzhledem k sejvovicovému systému nemůžu úplně kvitovat s povděkem.
Dialogy občas navazují trochu neohrabaně, zvlášť podivná byla situace, kdy mě stráž odvedla uprostřed rozhovoru, načež probíhající rozprava s mnichem navázala, jako bychom pořád stáli vedle sebe. Narazila jsem i na drobnější chybky jako chybějící ikonky efektů u nového lektvaru, zapomenuté kusy překladu a popisky předmětů tvořené hrubým kódem, což ale už není nic, co by zážitek vyloženě kazilo.
Neškodilo by přidat víc vedlejších aktivit, ačkoliv chápu, že se tvůrcům nechtělo rozbíjet urgenci ústředního vyšetřování. Klášter nabízí jen pár menších úkolů, trénink šermu a tradiční kostky ve sklepení, ale komu by se snad po životě mezi mnichy ze Sázavy stýskalo, v Sedlci nepochodí. Po vyvrcholení zápletky mi tedy nezbylo moc důvodů, proč zůstat. Do lokace se nicméně za mírný poplatek strážím můžete posléze i vrátit, uzavřít nedořešené záležitosti nebo se jen třeba pokochat západem slunce u místních sádek.
Mysteria Ecclesiae není nijak přelomové DLC. Nenabízí nové mechanismy, neprohání vás od čerta k ďáblu, nesnaží se o epickou velkolepost. Navzdory tomu je z trojlístku rozšíření nejlepší, protože vsadilo na kostky, které Warhorse nosí nejvíc štěstíčka – atmosféra, výborný scénář a prokreslené postavy. Díky nim má uzavřený, napínavý a emocemi nabitý příběh, který dokáže chytit a nepustit až do závěrečné bouře.
Hrdinův poslední zářez
Jindrova cesta v Kingdom Come: Deliverance 2 oficiálně končí. A i když se musí obejít bez velkolepých salv z píšťal, Mysteria Ecclesiae skvěle funguje jako tichá, až trochu dojemná rozlučka s tímhle skalickým klukem.
Pokud jste si tuzemské středověké RPG zamilovali pro jeho rozvážné tempo, smysl pro detail a schopnost vtáhnout vás do příběhu „obyčejného“ člověka, který se snaží být dobrákem ve světě, kde dobra zbylo pomálu, budete v Sedlci jako doma. Nejlíp si klášterní detektivku vychutnáte, když ji zkrátka necháte plynout, pomalu, s rozmyslem, jako byste opatrně listovali prastarou kronikou při mihotavém světle svíčky. Odmění se vám klidem a pocitem zadostiučinění, že absolvovat Jindrovy útrapy mělo smysl.