Observer - recenze
Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.
Tacoma - recenze
Pomalu, ale jistě nám přibývají nezávislé hry, které nejsou tvůrčími prvotinami. Vznikají ve studiích, která už zažila úspěchy, nebo se aspoň poučila z chyb, což budí důvěru. Je opravdu příjemné vědět, co čekat také od her z alternativní branže, a sci-fi adventura Tacoma není výjimkou. Autoři úspěšné příběhovky Gone Home nezklamali a podruhé rozčeřili žánrové vody fascinujícím uměleckým dílem.
Nex Machina - recenze
Žánr top-down stříleček je prastarý. Jeho kořeny sahají až do šedesátých let, kdy v roce 1962 Steve Russell vytvořil hru Spacewar!, dokonce ještě předtím, než Led Zeppelin nebo Pink Floyd natočili své nejslavnější desky. Historie videoher je zkrátka starší, než kam sahá povědomí řady lidí o nich. A top-down střílečky, proslavené nejvíc hrami jako Asteroids nebo Space Invaders, jsou žánrem, který tu s námi už nějaký ten pátek je. Má i v roce 2017 co nabídnout? Tvůrci Nex Machina jsou evidentně přesvědčeni, že ano.
Everspace - recenze
Galaxie je zdevastována válkou mezi Kolonialisty a Okkary. Ve všech systémech vidíte jen spoušť, volně plující vraky a zbytky stran konfliktu válčící o to málo, co je ještě k dispozici. Do toho všeho vstupuje hlavní hrdina se svojí vesmírnou kocábkou, ztrátou paměti a kousavou AI. Dokážete se prostřílet až na samý konec a odhalit pravdu skrytou na pozadí hodin chytlavé zábavy?
The Long Journey Home - recenze
The Long Journey Home vám na první pohled dost možná vyrazí dech. Jen považte, v procedurálně generovaném vesmíru brázdíte se svou lodí jednu sluneční soustavu za druhou, přistáváte na pestrých planetách s odlišnými atmosférami, těžíte zdroje, poznáváte desítky mimozemských civilizací a činíte složitá rozhodnutí. A to vše je zabalené do rogue-like stylu. V podstatě hra připomíná No Man’s Sky ve 2D, která by ale měla dopadnout lépe. Jaký je však výsledek? Když se do hry ponoříte, zjistíte, že realita neodpovídá představám.
Formula Fusion - recenze
Futuristických závodů je v herním archivu jako šafránu. Proto díky za každou adrenalinovou soutěž jako Formula Fusion (Steam, homepage), která v moderní podobě vzpomíná na kultovní arkádu Wipeout. I přes ohromný potenciál ale zůstala za očekáváním. Ze závodů v ohromných rychlostech se sice tají dech, ale užijete si také trápení se špatnou umělou inteligencí, technickými nedodělky a mizernými akčními prvky. Dvakrát škoda u hry s takovou dynamikou a velkorysými možnostmi úprav.
The Surge - recenze
Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.
Prey - recenze
Proč je vesmír černý? Představte si, že by astronauti během sovětsko-amerických kosmických závodů nenašli jenom vzduchoprázdno a finále by nebyla procházka po bledém měsíčním povrchu. Místo toho by došlo k objevu, který by nás přinutil se na černočerný prostor mezi hvězdami dívat s úplně jiným respektem a strachem. V temnotě se skrývá rasa Typhon. Nezná city, koncept utrpení je jí cizí. Budete její kořistí. Budete Prey.
Take On Mars - recenze
Potřebujete navrátit důvěru v lidstvo? Pusťte si záznam přistání sondy Curiosity na Marsu. Pět let staré video má pořád svou sílu, mimo jiné i proto, že jde stále o neuvěřitelný úspěch – úspěch, ve kterém se sbíhá tolik lidských kvalit od inženýrského důvtipu po čirou vášeň pro dobývání vesmíru a posouvání hranic možného. Přistát na Marsu s rekordně těžkým robotickým vozidlem byl úkol na hranici našich technologických možností, a když k Zemi dorazily telemetrické údaje, potvrzující jeho splnění, v řídícím středisku propukla bezbřehá radost.
Guardians of the Galaxy - recenze 1. epizody
Nejsou to Avengers, nemají mezi sebou žádného Batmana, ani Supermana, přesto se dnes těší nevídané popularitě. Při tom ještě před pár lety o Strážcích Galaxie věděli jen fanoušci Marvelu. Jenže pak do kin vtrhnul film, stal se jedním z nejvýdělečnějších snímků roku 2014, a hláškující sci-fi parta sarkastických antihrdinů si zajistila bohatou budoucnost. Druhý díl dorazí na stříbrná plátna příští týden a ještě předtím vyšla první epizoda stejnojmenné hry od Telltale Games, známé továrny na komiksové adventury.
Mass Effect: Andromeda - recenze
Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…
Torment: Tides of Numenera – recenze
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
Horizon Zero Dawn - recenze
Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.
Rise & Shine - recenze
Poklidný svět Gamearth napadli bestie z vesmíru a odvahu vzdorovat jim našlo pouze dítě s kouzelnou pistolí. Klasická plošinovka Rise & Shine kombinuje infantilnost Commander Keen s nápaditou akcí a barvitým designem prostředí. Bohužel, pod slupkou z cukrkandlu se skrývá zklamání. Hra je trestuhodně krátká a svůj hendikep vyvažuje víc než přehnanou obtížností. Je lepší se na ni dívat než ji hrát.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Titanfall 2 - recenze
Respawn Entertainment jsou zpátky a podle šablony „větší a lepší“ vysoustružili pokračování, co se v drsné konkurenci neztratí. Titanfall 2 má navíc nelehkou úlohu, protože jako nejmladší otloukánek jde proti starším a zavedenějším značkám. Leckdo by se mohl ptát, jestli na špičku žánru všechny ty novinky ve dvojce stačí. Rovnou odpovím, že stačí. Zatímco byl první díl čistě multiplayerovou akcí s viditelně omezeným obsahem i rozsahem, Titanfall 2 všechno nafukuje, rozšiřuje a mění. Tvůrci, kteří svého času vytvořili šablonu pro singleplayer i multiplayer ve válečných akcích, vstoupili znovu do stejné řeky a vytvořili dílo na úrovni her Gears of War, Call of Duty nebo Battlefield.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Gears of War 4 - recenze
Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.
