The Crew - recenze PC verze
Užít si tak Ameriku za volantem! Pro mnohé nedostižný sen se nyní přiblížil s hybridní onlineovkou The Crew. V nesmírně ambiciózním titulu přivezl Ubisoft obrovské a zároveň nejdetailnější herní prostředí v historii závodního žánru. Západ slunce je z krajnice staré dobré Route 66 opravdu kouzelný a věřte, že cesta sem může z virtuální Floridy trvat i více než hodinu. Motoristicky snovou hodinu! Bohužel, dokonalá ale The Crew zdaleka není. Za kvalitou motoristické mapy Spojených států prakticky vše ostatní více či méně zaostává.
Call of Duty: Advanced Warfare - recenze
Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.
Sacred 3 – recenze
Pokud máte rádi hack 'n'slash RPG, akce a mlátičky všeobecně, pravděpodobně vám něco říká i název Sacred. První dva tituly v sérii byly poctivým akčním RPG, kde jste prozkoumávali rozlehlý svět, sbírali a zlepšovali si výbavu i schopnosti a u toho zabíjeli všechny ty dotěrné nepřátele. Sacred 3 však z tohoto osvědčeného receptu přebírá jen likvidaci nabíhajících protivníků a zahazuje zbytek důležitých ingrediencí.
Company of Heroes 2: The Western Front Armies - recenze
Druhý díl Company of Heroes rozhodně není nepovedenou strategií, ale faktem je, že popularity a také kvalit prvního dílu bohužel nedosahuje. Tvůrci z Relic Entertainment ale ještě nevystříleli všechny trumfy a stejně jako v případě jedničky najíždí na systém datadisků. Ten první nese název The Western Front Armies a nejen, že ho můžete hrát i bez základní hry, ale ještě navíc parádním způsobem původní titul oživuje a křísí atmosféru jedničky.
Men of War: Assault Squad 2 - recenze
Poslední pětice vojáků se schovává za tankem s přetrženým pásem. Pomalu dochází náboje a medik, co se snažil zachránit už chladnoucí mrtvolu, se válí o kus dál. I kdybyste chtěli tank nakrásně opravit, museli byste přežít v dešti kulek. Situace volá po jediném řešení. Restart! Dobře se s touto funkcí seznamte, při hraní Men of War: Squad Assault 2 ji budete často používat.
Mario Kart 8 - recenze
Rachot motorů vytáčených do vysokých otáček, nestvůrka, co na prutu spouští hodiny s odpočtem do startu závodu a třicítka těch nejméně pravděpodobných soutěžících z celého Houbičkového království. Vedle Mario, Peach, Rosaliny, Yoshiho a dalších rolují na start záporáci včetně Bowsera a Waria, aby si užili jízdu plnou zábavy v novém dílu Mario Kart. Vůně benzínu a zničených přátelství už po osmé v řadě láká k zábavnému odpoledni všechny milovníky rychlých kol bez rozdílu věku.
Titanfall - recenze
Jen málo her je pojmenováno výstižněji. Titanfall se skutečně točí kolem Titánů, obřích robotických obleků a jejich „pádu“. V jednom kontextu jde o proces zničení onoho robota a v druhém o proces příletu z orbity, kdy čekáte na přistání svého kovového druha, v němž a nebo po jehož boku se vrhnete zpátky do líté řeže.
Dark Souls II - recenze
Vážně už je to pět let od vydání Demon's Souls? Čas letí, ale Souls hry zůstávají stále stejné. Co na tom, že se From Software ohání tím, že Dark Souls není přímým pokračováním Demon's, ale spíše duchovním nástupcem. My víme své, ostatně jsme za to zaplatili desítkami hodin života, utrpením, extrémními výkyvy emocí a spoustou smrtí. Naštěstí jen těch virtuálních.
Insurgency - recenze
Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.
Path of Exile - recenze
"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.
Killzone: Shadow Fall - recenze
Série exkluzivních (first i third person) sci-fi stříleček od studia Guerilla Games nás provází již přes tři generace konzolí a zavítala i na handheldy PSP a PS Vita. Oznámení dílu s podtitulem Shadow Fall jako launch titulu pro konzoli PlayStation 4 v podstatě nebylo žádným výrazným překvapením – zaběhnuté značky prostě táhnou, ať se vám to líbí nebo ne.
Call of Duty: Ghosts – recenze
Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.
Battlefield 4 - recenze
V týden staré zprávě o stavu multiplayeru v Battlefield 4 jsem vysvětloval, proč tehdy nebylo možné hru jakkoli hodnotit. Singleplayer kampaň je zde pouze (módní) doplněk na okrasu a multiplayer nebyl plně funkční. Hrát se dal, ale rozhodně ke Battlefield 4 nešlo sednout s jistotou, že zrovna teď si zahrajete a hra vám výsledky s jistotou připíše. Padesátiprocentní úspěšnost při přihlašování do her také není nic moc.
ShootMania Storm - recenze
Představte si multiplayerovou hru, v níž dokáže zvítězit začátečník i proti ostřílenému matadorovi. Hru neovlivnitelnou mikroplatbami, levelováním či upravováním zbraní a schopností. Naivní myšlenka? Ne tak docela. Minimálně lidé z Nadea si dovolí nesouhlasit a svůj pohled na věc podpoří několikaletými zkušenosti s TrackManií, jejíž jednoduchý systém závodění celosvětově uchvátil několik miliónů hráčů. Proč to tedy nezkusit ještě jednou, tentokrát v žánru multiplayerových stříleček?
Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze
Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.
Injustice: Gods Among Us - recenze
Kdo by vyhrál, kdyby se do sebe pustili Batman a Superman? A co třeba Aquaman s Lexem Luthorem? Nebo Flash s Green Lanternem? Na spousty z těchto otázek nějaký ten komiks ze stáje DC asi odpoví, ale s jistotou vám to neřeknu, protože mé srdce patří Marvelu a celému univerzu DC se věnuji jen okrajově. V případě Injustice: Gods Among Us by tak neměly hrát jakoukoli roli nějaké mé pozitivní pocity vůči předloze.
March of the Eagles - recenze
Kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že budu fanda Napoleonských válek, nevěřil bych mu. Střih. O dva roky později už se má vše úplně jinak. Po pročtení desítek knih jsem se nadšeně vrhl na novou strategii od Paradoxu, která pod názvem March of the Eagles zpracovává právě toto období z mírumilovných dějin Evropy. I když, nadšeně... Zrovna systém strategií od Paradoxu nepovažuji za silný v kramflecích ohledně válek, bojových vřav a hlavně bitev, které se motají kolem složité logistiky a taktických manévrů, což jsou právě Napoleonské války.
Gears of War: Judgment - recenze
Série Gears of War podle mě nabídla jedny nejlepších third-person akcí současné generace konzolí. Od prvního dílu se Epic Games dařilo přidávat nové a nové věci, které systematicky zážitek vylepšovaly a spolu s atmosféricky podaným příběhem vše gradovalo v epickém finále Gears of War 3. Když bylo tedy oznámeno, že v rámci série vznikne příběhový prequel, do stropu jsem z toho rozhodně neskákal.
Battlefield 3: End Game - recenze
Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.
StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze
Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.
