The Banner Saga - recenze
Za ta léta na sněhu jsme se naučili mnohému. Nejstarší pravidlo zní, že ti v čutoře nezmrzne občerstvení, přimícháš-li do něj pálenku. Avšak vzhledem k tomu, že cesta je náš odvěký osud i cíl a alkohol je k sehnání v každé vesnici, celé generace našich předků platili za zavlažování těla zpráchnivělým úsudkem a jakákoliv bezvýznamná křižovatka stezek jim v mlžném oparu působila dilema. My už jsme jiní, tolik nechlastáme. Ale cestování, dilemata a hlavně křižovatky, jak ty dopravní tak i životní, s námi zůstaly. Jsme polepšení, přesto pořád kočovníci.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 1. epizody
Je to rozbité? Tak to oprav. Funguje to? Tak na to nesahej. Zlaté pravidlo všech pohodlných kutilů si vývojáři z Telltale vzali k srdci a druhá sezóna The Walking Dead se hraje, inu, stejně jako první sezóna The Walking Dead. Aspoň takový závěr lze učinit po zhlédnutí dokončení první epizody s názvem All That Remains, která opět více než hru v tradičním slova smyslu připomíná interaktivní komiksový seriál.
Phoenix Wright Ace Attorney: Dual Destinies - recenze
Dobře, tak titulek „Ticho v soudní síni!“ se k téhle hře zrovna moc nehodí. Co se týče série Ace Attorney, tak nic není dále od pravdy. Tady v soudní síni rozhodně ticho není, spíš to tu vypadá jako na boxerském mači. Lidé ječí a vykřikují „námitka!“, chřestí řetězy, tikají bombami, piští a démonicky se pochechtávají. Spíš než v soudní síni to tu vypadá jako u pojízdných kolotočů. Nebo v pavilónu kuriozit.
Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze první části
Pokud vám nejsou klasické point and click adventury úplně cizí, pak jméno Charlese Cecila vykřikujete ze spaní a nejméně jednou do roka si zahrajete první Broken Sword s podtitulem Shadow of the Templars. Osobně se k prvnímu Broken Swordu vracím a pokaždé si uvědomím, jak je tahle hra nadčasová a ještě dnes i zcela bez problému hratelná. Proto jsem se na nápad udělat pokračování ve stylu jedničky díval skrz prsty. Nač dělat tutéž hru, jen s jiným příběhem a navíc skrze kickstarter? Proč se vracet tak moc dozadu a hrát pouze na nostalgickou strunu?
The Legend of Zelda: A Link Between Worlds – recenze
Jaká konzole měla letos nejlepší exkluzivní hry? Xbox 360? Zív. PlayStation 3? Lepší. Nintendo 3DS? No jistě! Japonský handheld chytil druhý dech a v průběhu celého roku nabízel excelentní tituly, jaké si jinde nezahrajete, a které představují pádný důvod pro pořízení samotného zařízení. Silná sezóna odstartovala s takřka dokonalou strategií Fire Emblem: Awakening a pokračovala s Luigi’s Mansion: Dark Moon, Donkey Kong Country Returns 3D, Animal Crossing: New Leaf nebo Pokémon X & Y. A koncovka? The Legend of Zelda: A Link Between Worlds. Skvostnější finále si Nintendo ani nemohlo přát.
Professor Layton and the Azran Legacy - recenze
Každé herní univerzum má jistou vnitřní logiku. Sadu pravidel, podle nichž hráč řeší vzniklé situace. V Call of Duty všechny postřílíte, v Devil May Cry všechny zmlátíte, v Pokémonech se nikdy nikoho nedotknete, ale vysíláte své zvířecí prostředníky. No a v sérii Professor Layton si pro změnu vždy poradíte vyřešením nějaké hádanky.
Journey of a Roach - recenze
I když se na nás většinu času valí hry typu Assasin's Creed 7, Need for Speed 10 nebo Call of Duty 25, občas herní scéna dokáže překvapit pořádnou novinkou, přestože vítr vane od poměrně konzervativního vydavatele, který sází na pár „svých“ žánrových koní.
Deadfall Adventures - recenze
Stále častěji nabývám dojmu, že opravdová filmová dobrodružství se s námi rozloučila v osmdesátých letech. Zůstala nám coby důležité historické relikvie, abychom si díky nim čas od času připomněli, že výpravný hon za pokladem nebo za záchranou světa lze natočit i bez absurdních hádanek, patetických dialogů, všudypřítomných CGI efektů a Nicolase Cage.
LEGO Marvel Super Heroes - recenze
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nápis LEGO na přebalu her už nějaký ten pátek plní funkci pečetě kvality. LEGO hry jsou zábavné akční 3D adventury, které nám (hlavně v posledních letech) přinášejí zábavu na motivy známých filmových a komiksových hrdinů. Po Star Wars, Batmanovi, Indiana Jonesovi a Lord of the Rings v LEGO kabátku nyní přicházejí na přetřes akční hrdinové ze stáje Marvel.
Contrast - recenze
Přijela pouť, ale dětský křik je slyšet pouze v ozvěnách. Šustění peněz v portmonkách taky někdo jenom pustil z amplionů. Je vážně cosi tragického na světě, který se pouze tváří, že žije. Ve skutečnosti je pouhým stínem své dávno ztichlé minulosti a člověk brzy pozná, že je to míněno doslova. Ty podivné stíny, hrající si na obchod, hospodu i na doktora, zde budí skoro až hrůzu. Je to jen sen, nebo se opravdu život spojil se smrtí a čmárá svoji verzi pravdy na zdi kabaretů a malých divadel? Myslím takových, kde zatažené oponě zatleská vestoje prázdné hlediště. „Svět skončil, ale život jde dál,“ pravil by namol zpitý klasik…
Deadly Premonition: The Director's Cut - recenze
Uplynuly už skoro čtyři roky od chvíle, kdy současná generace konzolí zažila cosi jako softwarovou revoluci. Byla to chvíle, kdy se díky jedné jediné akční adventuře změnil náš pohled na moderní hraní a v duších nám zůstaly hluboké rány, ale i nevýslovné pocity štěstí. Jestliže má být každá vlna zábavního hardwaru charakterizována výjimečnou a nenapodobitelnou hrou, tak ta poslední pochází z února 2010 a hledejme ji mezi psychologickými horory. Jmenuje se Deadly Premonition...
Knock-knock - recenze
V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.
Lilly Looking Through - recenze
Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.
The Stanley Parable - recenze
Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.
Montague’s Mount – recenze
Tituly, které sází především na silný vjemový prožitek a odsouvají interaktivní prvky až na druhou kolej, jsou velmi specifickým fenoménem - dnes už takřka notoricky známou Dear Esther asi netřeba jmenovat. Jedná se však o natolik specifický žánr, že se mnozí přímo zdráhají nazývat podobné počiny hrami.
Batman: Arkham Origins - recenze
Jsou hry umění? Můžou být. Zcela bez debat je ale uměním soubojový systém z novodobého herního Batmana. A hráči, kteří ho zvládají vytěžit na maximum, jsou umělci. Musí na pětníku zpracovávat tolik faktorů! Například si všímat, kdo z davu nepřátel po nich zrovna jde. Kdo se napřahuje k úderu a kdo se odkryl ráně. Kdo zaútočí nožem, proti kterému se kryje jiným způsobem, než před ostatními útoky. Koho ránu nelze vykrýt a čí naopak vlastním výpadem stihnete přerušit. Kdy přehmátnout na kombo úder, nebo kdy nasadit jednu z několika vychytávek, které hrdina nosí po kapsách.
Jack Keane and the Fire Within - recenze
Autoři Jack Keane and the Fire Within se nejspíš domnívají, že klasické point-and-click adventury prochází těžkým obdobím. Že když mají fanoušci tohoto svébytného žánru na výběr, raději sáhnou po akčně pojatém 3D titulu. Jinak si totiž jejich křečovitou snahu o akční podání své hry nedokážu vysvětlit.
Goodbye Deponia - recenze
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
The Wolf Among Us - recenze 1. epizody
Jedna ruka se přehrabuje v míse s chipsy, druhá ruka líně kliká myší. Takový luxus vám dopřeje málokterá hra. Mezerníkem dění na obrazovce kdykoliv pozastavíte, ale když si před usednutím do křesla odskočíte na malou a vypnete mobil, nemusíte se přerušovaného zážitku obávat - za dvě hodiny budete mít dokoukáno. Tedy dohráno.
Face Noir - recenze
Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, jak to obvykle dělávám ve dnech, kdy nemám do čeho píchnout. Když v tom zazvonil telefon. Můj nový zákazník. Chtěl po mě vystopovat svou marnotratnou dceru a pořídit kompromitující fotografie, které by ho zbavily povinnosti platit výživné. Vypsal mi šek na 30 dolarů s tím, že další polovinu peněz dostanu, jakmile bude moje práce hotová. A tak jsem se do toho dal.
