The Inner World - recenze
V poslední době rostou adventury jako houby po dešti a už dávno za to nemohou pouze němečtí vydavatelé. Tradiční point and klick kousky si zkrátka našly své publikum a hlavně menší vývojáři je chrlí jako na běžícím páse. I tak se ale většinou dočkáme pouze schematických příběhů dvojího typu. Buďto se jedná o dospělá vyprávění zabalená do klasické grafiky, nebo o hodně naivní kreslená dobrodružství, která cílí hlavně na mladší publikum. Kombinace obojího jsou hodně vzácné, a když už se objeví, zpravidla nemůžeme mluvit o povedených spojeních. The Inner World ale dokazuje, že z každého pravidla existují výjimky.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze
Čtyřdílný mysteriózní thriller Cognition: An Erica Reed Thriller vjíždí s epizodou The Cain Killer do cílové rovinky. Roli Cordelie přitom objasnil již třetí díl, a tak je namístě ptát se, zdali má The Cain Killer ještě co nabídnout.
Beyond: Two Souls - recenze
Dá se říct, že ve vztahu k osobě Davida Cage jsem dlužníkem. Nebýt debutu Cageova studia Quantic Dream, velkolepé hybridní adventury Omikron: The Nomad Soul, možná bych se nikdy nenadchnul pro Davida Bowieho, nikdy neprošel vztahem, ke kterému mě Bowieho muzika přivedla, a nikdy se od ní neodpíchnul k tuně dalších zájmů.
Disney Infinity - recenze
V každém člověku dříme malé dítě. Pokud tomu nevěříte, zkuste si koupit startovní balíček Disney Infinity. Při jeho rozbalování se budete cítit jako o Vánocích. Ne o loňských Vánocích, ale o bezstarostných Vánocích, které jste prožívali v dětství.
Papers, Please - recenze
Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.
Brothers: A Tale of Two Sons - recenze
Mám mladšího bráchu. Je zhruba polovičního věku a pravidelně spolu usedáme před obrazovku, abychom si zahráli kooperativní multiplayer. Vždy se náramně bavím a dmu pýchou, jak dobře jsem sourozence vychoval k obrazu svému, nikdy však od společného hraní neodcházím dojat.
Gone Home - recenze
V prvním odstavci upneme Gone Home do svěráku faktických informací, aby následné popisování nepopsatelného nebylo pomíjivé jako letní vánek. Mladé studio Fullbright zatím neudělalo ani jednu hru. Fakt. Mezi čtveřicí členů najdeme vývojáře BioShock Infinite a DLC Minerva’s Den pro BioShock 2. Fakt. Společně s Dear Esther jde o hry určující směřování Gone Home. Fakt.
Memoria - recenze
Adventury od studia Daedalic Entertainment jsou si v zásadě podobné jako vejce vejci. Ať už se jedná o komiksovou sérii Deponia nebo o temnější The Dark Eye, zaujmou vás překrásnou ručně malovanou grafikou, spoustu rozhovorů a také zajímavých puzzlů. A slabší technické zpracování, zejména neobratné animace, tyto hry úspěšně schovávají za zajímavým herním světem. Vyplývá z toho, že adventury od Daedalicu vzájemně odlišuje zejména příběh.
The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 1. epizody
Synonymem většiny her, které stály u zrodu videoherního průmyslu, byla obtížnost. Tenkrát byly hry nemilosrdné a hráče trestaly za sebemenší chybičku. Od té doby se toho však hodně změnilo. Nejvíce právě ta obtížnost. Dnešní hry jsou často přehnaně jednoduché a hráče vodí za ručičku stejně jako matka svého neohrabaného tříletého potomka v plenkách.
Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze
Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 3. epizody
První dva díly zamýšlené čtyřdílné série Cognition: An Erica Reed Thriller nasadily laťku vysoko. Obavy z toho, že by tvůrci hry ze studia Phoenix Online v některém z pozdějších dílů mohli vyhořet, byly rozhodně na místě. Podobné série si jednu či dvě slabší chvilky vždycky vyberou a neunikla tomu například ani jinak parádní první řada The Walking Dead. Cognition však jako zázrakem ani napotřetí nezklamala. Třetí epizoda série, která byla nedávno schválena na Steam Greenlight, přikládá polínka do ohně a dává jasně najevo, že hodlá vysokou kvalitu držet až do samotného závěru.
The Walking Dead: 400 Days - recenze
Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.
The Night of the Rabbit - recenze
Studio Daedalic Entertainment nám ještě předtím, než si střihne letního levobočka v podobě tahového RPG Blackguards, předložilo titul přesně ve svém stylu. The Nigh of the Rabbit je klasická point-and-click adventura, která sice nevyniká nadnesenou obtížností jako třeba série Deponia, přesto může být zadostiučiněním i pro pokročilé hráče.
Star Trek: The Video Game - recenze
Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.
Slender: The Arrival - recenze
Opouštím auto a vydávám se z kopce dolů po prašné cestě. Okolní krajina je plná vzrostlých stromů i čerstvé vlahé trávy a halí se do nádherného naoranžovělého západu slunce. Z nějakého neznámého důvodu však i přes svou kouzelnou povahu nevěstí vůbec nic dobrého. Slyším kroky. Otáčím se doleva. Nikoho nevidím. Otáčím se doprava. Ani tady nikoho nevidím. Že by se mi to zdálo? Slender: The Arrival hraje přesně na tu správnou notu instinktivního strachu a pocitu, že vás někdo sleduje, ale vy jej nevidíte. A bojíte se. Hodně.
Luigi's Mansion 2 - recenze
Mariův brácha Luigi kdysi (psal se rok 2002) na GameCube za pomoci vysavače lovil duchy a v Nintendu si řekli, že by nebylo špatné tuhle herní mechaniku oživit. Kníratý instalatér v zeleném tričku se proto nedobrovolně vydává zachránit Evershade Valley před nájezdem jindy mírumilovných duchů, kteří vlivem zlého kouzla zešíleli a páchají neplechu.
Evoland - recenze
Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.
Driftmoon - recenze
Hry. Hrajete hry? No jistě. Tvoříte je? Je to klidně možné. A teď vaše polovičky. Hrají hry? Nejspíš ne. A tvoří je? Julku do ohně za to, že ne.
Zafehouse: Diaries - recenze
Když Petr Poláček přišel s návrhem na recenzování Zafehouse: Diaries, zareagoval jsem po přečtení popisu na ZafeHouse.com slovy: „Vůbec nechápu, co to je, a jak se to hraje, ale OK.“ Na to Petr Poláček odvětil, že on také nechápe, a že co se nedá pochopit, to je dobré zrecenzovat, aby to pochopili jiní a mohli si odnést ponaučení, že i nepochopitelné hry si ve skutečnosti zaslouží pozornost. S tím se rozloučil a nechal mě se Zafehouse: Diaries.
Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate - recenze
Série Castlevania ušla během své existence neuvěřitelně dlouhou a klikatou cestu. Od prvních dílů, které jsou pověstné svou obtížností, přes 3D inkarnace, v nichž hráče zabíjela hlavně kamera, až po současnost, kdy si série vzala v titulu Castlevania: Lords of Shadow slovo restart opravdu k srdci, vykradla nejednu značku a půjčila si spousty triků od současných rubaček jako God of War či Bayonetta. Výsledek nebyl špatný, proto není k podivu, že se chystá pokračování, které však na „jedničku“ nenavazuje přímo a s původní hrou je spojuje právě handheldový pokus Mirror of Fate.
