Dreamfall Chapters Book One: Reborn - recenze
Každý příběh má svůj začátek a konec. Tak zní literární dogma. Ale hráči všech zemí, třeste se. Ono to neplatí doslova. Některé příběhy se prostě... zastaví! A co se s nimi děje pak? Vysvětlit to má první epizoda (či kniha) Dreamfall Chapters.
Gabriel Knight: Sins of the Fathers 20th Anniversary - recenze
Možná to znáte. Kapela, na kterou jste v roce iks ypsilon přísahali, vám dneska přijde nebezpečně pitomá. Nějaká melodie ještě dokáže rozechvět srdéčko prokřehlé nostalgií, ale jinak zůstáváte chladní jako chladnička. A takhle to mám, alespoň do určité míry, taky s Gabrielem Knightem. Jenom je to celé o pár chlupů složitější.
A Golden Wake - recenze
Obsah ohýbaný ve prospěch audiovizuálního pozlátka, které sice ohromuje, ale také je mnohdy na hře jediným zajímavým prvkem. Jde o častý jev u nejedné indie záležitosti a řekněme si pravdu, někdy už je toho pixel artu a umělecké stylizace opravdu moc. Není to ovšem případ studia Wadjet Eye, které si na rozpixelovaných adventurách udělalo jméno ještě dávno předtím, než to bylo takzvaně cool. Navíc tento silný vizuální rukopis umí použít ke skutečnému provázání formy a obsahu tak, jako nikdo jiný. Adventura A Golden Wake je toho nejlepším důkazem.
The Vanishing of Ethan Carter - recenze
Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.
Shadowgate - recenze
Nostalgie je sázka na jistotu. Obzvláště když chcete vydat novou verzi svého času (1987) dobře hodnocené a všeobecně populární adventury Shadowgate. Nabízí se proto otázky, zda se nejedná o možná až vypočítavě snadný úkol, případně jestli se dá na oživení klasické hry pro současnou generaci vůbec něco pokazit. A hned si také na obě dvě otázky odpovíme.
Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze
Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 5. epizody
Konečně se při hraní The Walking Dead zasmějete. Většina známých už je po smrti, hrstce zbývajících omrzají prsty a už pár dní nikdo neměl pořádně co do chřtánu. Zrovna se ale na noc utábořili pod trafostanicí, rozdělali oheň a Luke se pochlubil, že má narozeniny. Čas slavit! Bonnie vytahuje poslední flašku rumu, kterou schovávala pro zvláštní příležitost, a po několika rundách vybublává historka o tom, jak si Luke užíval s Jane a zapomněl na stádo dotírajících zombíků. „Chtěl jsem aspoň na deset minut zapomenout na to všechno, co se děje kolem,“ hájí se. „Deset minut? To je víc, než kolik bych teď vydržel já,“ odpovídá šklebící se Mike.
The Room - recenze
"Další hloupá tabletová hra, která se prodává skoro zadarmo, a délkou nepřesáhne zábavu na jedno odpoledne. Určitě se blbě ovládá, vypadá odporně a je úplně o ničem." Podobně jste možná reagovali při zjištění, že recenzujeme konverzi původně mobilní hry. Vůbec se vám nedivím, ale stejně jde o předsudky živené špatnou pověstí mobilních her a pravdy je v nich opravdu málo. Ve skutečnosti je The Room hra s překvapivou hloubkou, která skvěle vypadá, a hravě strčí do kapsy kdejakou klasickou adventuru nebo zahloubanou nezávislou hru o smyslu života.
Eidolon - recenze
Eidolon vás jen tak náhodně pohodí uprostřed západního Washingtonu v roce cca 2 400 a zanechá vás pouze s myšlenkou, že lidstvo je zkrátka pryč. Kdo jste? Co jste? Kam máte jít a co tam máte dělat? Otázky se kupí na hromadu a odpovědi nepřichází. Musíte si je najít sami. A tak začíná jedno rádoby umělecké dobrodružství, jehož veškerá hodnota ale záhy mizí jak pára nad hrncem.
The Last of Us Remastered - recenze
Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.
A Story About My Uncle - recenze
Je několik věcí, které dělá A Story About My Uncle špatně, a jednou z nich je úvod. Chce vyprávět okouzlující příběh o strýčku vynálezci a jeho záhadném zmizení, a chce ho po vzoru Princezny nevěsty podat stylem vyprávění otce svému dítěti. Jenže hře trvá, než vás tím vyprávěním zaháčkuje. Jak umí některé hry vyvolat v hráči okamžité sympatie, tak A Story About My Uncle vyvolává v prvních minutách spíš opak.
Quest for Infamy - recenze
Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly.
Gods Will Be Watching - recenze
Mohl a měl to být příběh jak z pohádky. Geniální nápad a z něj vzniklá skvělá hra zrozená na Ludum Dare se dočká velkého zpracování. Zápletkou nevybíravé sci-fi o špionáži a volbách, které nejsou dobré ani špatné a jen vy se musíte popasovat s jejich následky. Kombinace adventury a tahové strategie, která se dotkne etiky, filosofie i náboženství. Gods Will Be Watching byla prostě příslibem něčeho skvělého. Jenomže ono tomu tak není a tohle rozpixelované dobrodružství ve skutečnosti neumí s ničím z výše jmenovaného naložit.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody
Čekat na další epizodu skoro tři měsíce vážně není v pořádku. Telltale si asi ukousli si více, než na co stačili, a kvůli novým projektům (Tales from the Borderlands, Game of Thrones) horko těžko stíhají dokončovat projekty již rozjeté. Druhá sezóna The Walking Dead je toho zářným příkladem. Teď, sedm měsíců po první epizodě, teprve přichází čtvrtá. Jmenuje se Amid the Ruins a sama o sobě je výborná, ale první půlhodinu jsem jen vzpomínal, co že se to vlastně minule stalo a kdo je kdo.
Always Sometimes Monsters - recenze
Technicky vzato je Always Sometimes Monsters 2D adventura s RPG prvky, ve které se hráč snaží získat zpět srdce nedávno ztracené lásky. Jelikož se hlavní postava ocitla úplně na dně, bez peněz a bez střechy nad hlavou, nebude to vůbec nic jednoduchého. Velmi rychle ale zjistíte, že Always Sometimes Monsters je víc než jen "2D adventura s RPG prvky"...
The Samaritan Paradox - recenze
Klasické adventury jsou možná předurčené k tomu, aby zpracovávaly detektivní příběhy, ale předpokladu navzdory je slavných videoherních detektivů mnohem méně než známých kolegů od filmu či televize. Tuto nerovnováhu se pokusili napravit vývojáři z Faravid Interactive prostřednictvím adventury The Samaritan Paradox, a přestože nového herního Columba nestvořili, vznikl jim pod rukama alespoň zajímavý žánrový počin.
The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody
„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.
Valiant Hearts: The Great War - recenze
Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.
The Fall - recenze
Padá kosmonaut, něco si přej! A můžu si přát dobrou hru? Klidně. Dobrou a chytrou? Taky. The Fall je dobrá i chytrá zároveň, stojí za ní jediný člověk (Kanaďan John Warner) a úplně slyším to syčení z publika. Další nezávislá plošinovka? Ssss. The Swapper přes kopírák? Ssss. Hadi předsudků a skepse ale mohou zůstat ve svých doupatech. Ano, hrajete za kosmonauta. Ano, herní mechanismy jsou provázány s hlubší rovinou příběhu. Ne, The Fall není plošinovka. Ve skutečnosti jde o adventurní jednohubku na tři, čtyři hodiny, během kterých uvaří autor z jednoduché premisy překvapivě silný zážitek.
Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure - recenze
Jsou hry, jejichž mechanismy už dávno ztrouchnivěly v křemíkových rakvích a věhlasná jména zavál prach. Neměly se znovu dostat na světlo boží. Až do nedávna tomu tak ostatně bylo a devadesátkové klasiky v klidu prodlévaly pěkně pod zemí. S příchodem Kickstarteru se ale všechno změnilo a vedle žádaných herních návratů se logicky objevují i smutné případy, které spíš ničí pěkné vzpomínky. Jedním z nich je i návrat Texe Murphyho, který po šestnáctileté odmlce dává ve hře Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure definitivní sbohem a jen dokazuje, že doba už opravdu pokročila.
