Dojmy z hraní - Mario a králíci tvoří koalici, kterou nechcete rozbít
Pamatujete si ještě, že šílení králíci byli původně nepřáteli legendárního Raymana? Společnost Ubisoft ale věnovala těmto postavičkám takovou míru pozornosti, že vytlačily z centra dění i samotného plošinovkového krále. Rayman se tak momentálně prohání hlavně na mobilních zařízeních, zatímco králíci se vyhřívají ve světle těch nejzářivějších reflektorů. A letos zasazují Raymanovi další ránu. Spolčí se totiž s jeho největším konkurentem, kterým není nikdo jiný než Mario. Překvapivá japonsko-francouzská spolupráce mezi Nintendem a Ubisoftem se stala jedním z taháků letošní E3, a my jsme nemohli odmítnout možnost si tuto tahovou strategii vyzkoušet na vlastní kůži.
Dojmy z hraní - začátek Wolfenstein II obstojí i jako simulátor vozíčkáře
Na nezaujatého a hrami nepolíbeného pozorovatele musela celá scéna působit až bizarně. Před stánkem v podobě stylizovaného baru z 60. let stojí fronta čítající více než sto lidí. Už nyní je jasné, že se na všechny nedostane, přesto počet lidí neustále narůstá. Zřejmě v naději, že některé slabší kusy vepředu odpadnou. Všichni ti lidé budou čekat mnoho hodin na to, aby si mohli zahrát první misi hry, ve které hlavní hrdina střílí nacisty a jezdí přitom na invalidním vozíku. A většina z nich pak odejde ze stánku s blaženým výrazem na tváři – dostali totiž přesně to, co chtěli.
E3 2017: Far Cry 5 nabízí chytrého psa – parťáka a dobře se hraje
Teoreticky by to nemělo fungovat. Vyměnit pacifické ostrovy a himalájskou exotiku za venkovské prostředí v Montaně. Kde je tradiční lákadlo Far Cry her, které spočívá v netradičním zasazení? Dvacetiminutové E3 demo Far Cry 5 ovšem ukázalo, že americká divočina je atraktivní prostředí, kde je rozhodně co dělat, ale hlavně, že samotná hra je zábavná. Sice se ani tentokrát nevyhneme psychopatickému vůdci nepřátel, v tomto případě kazateli Josephu Seedovi, ale jeho fanatický separatistický kult působí uvěřitelněji a reálněji, než tomu bylo v případě šílených vůdců z předchozích dvou her.
E3 2017: Sea of Thieves vás hodí do oceánu zábavy a zmatené kooperace
Studio Rare má za sebou více než 30 let dlouhou historii. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by ustrnulo v minulosti. S dalším odkladem data vydání kooperativní pirátské akce Sea of Thieves sice testuje trpělivost hráčů už na třetím ročníku E3 v řadě, jinak ale evidentně pracuje na hře, která jde naproti současným trendům. Sea of Thieves má všechny předpoklady k tomu, aby se stala hitem mezi youtubery a zároveň pobavila i velkou část běžného publika. Oběma skupinám totiž nabízí to, co mají rády – jednoduchý koncept, nad kterým je díky absolutní volnosti vystavěna dynamická a neustále měnící se hratelnost.
E3 2017: Assassin’s Creed Origins se hraje jinak než předchozí díly. A je to dobře
Odražení úderu, protiútok, odražení úderu, protiútok. Tohle se opakuje až do chvíle, kdy před vámi leží tucet mrtvých pirátů, červenokabátníků, revolucionářů, gangsterů… Na klasický model soubojů, který série Assassin’s Creed nabrala za několik let existence, můžete zapomenout. Assassin’s Creed Origins navzdory svému názvu přináší budoucnost a přepracování jedné z klíčových složek hratelnosti celé série. Měl jsem možnost si Bayekův svět osahat asi na půl hodinky, včetně krátkého a krvavého výletu do arény.
Dojmy z hraní Middle-Earth: Shadow of War – obléhání pevností má skvělou atmosféru a je zábavné
Monolith Productions se zaklínají, že Middle-Earth: Shadow of War bude lepší, větší a po všech stránkách propracovanější než předchozí díl Shadow of Mordor. V rozhovoru mi to potvrdil i Bob Roberts, hlavní designer celé hry. Měl jsem šanci promluvit si s ním poté, co jsem si mohl vyzkoušet nový systém obléhání pevností, který bude představovat jeden z hlavních prvků hry, a také bude silně propojený s Nemesis systémem. Zároveň jde o změnu v tempu hry i pro ty, kteří jinak preferují plíživý a kradmý postup.
Dojmy z hraní: Prey má všechno - plánování, utíkání, skrývání i hektické přestřelky
Plížil jsem se rozbořenou chodbou vesmírné stanice Talos-1 a tajil dech. Oči mi co chvíli sjely k velkému francouzskému klíči, který jsem používal jako nouzovou zbraň na blízko. V inventáři mi sice ležela pistolka a zbraň, co střílí lepidlo, ale náboje? Veškeré žádné. A v tu chvíli jsem to spatřil. Na jednom ze stolků byly vedle sebe položené dva nevinně vypadající hrníčky na kafe. V duchu jsem bojechtivě zařval, vrhnul se na hrnky a začal do nich bušit jako šílenec v očekávání, že jeden z nich se co nevidět promění v mimozemšťana. Nestalo se. Jedinou obětí celé situace bylo pár kusů porcelánu.
GDC 2017: kyberpunková akce Ruiner drtí hráče obtížností, ale je férová a návyková
Čas letí. Jeden rok o hře napíšete, že podle záběrů na videu atraktivně kombinuje brutální souboje s kyberpunkem, a za dvanáct měsíčků už si můžete svá tvrzení ověřit v praxi. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát …jsem bídně v jedné fázi dema chcípal, protože jsem pokaždé zapomněl použít některou z moc hezky navržených herních mechanik typu štít, bleskový přesun, granát zpomalení a tak dále. Byla to ale moje chyba – tělo odvyklo brutální akční výzvě, kterou Ruiner nabízí hned po několika proběhnutých metrech úvodní lokace, kde jde vlastně ještě o tutoriál. Ani v něm se ale hra s nikým nemazlí, zatímco jej bez čekání obalí parádní brutální atmosférou, o kterou se starají efekty, ale hlavně dotažená stylizace a pulsující soundtrack. Ruiner připomíná šikovným grafikem opečovanou verzi Hotline Miami,, ale nejde o klon – ve většině prvků si tvůrci Ruiner kráčí moc hezky vlastním směrem.
Mass Effect: Andromeda - dojmy z hraní
Mockrát za život se člověku nestane, aby si v jednom týdnu zahrál dvě pokračování her, které mu kdysi (v pozitivním smyslu) převrátily svět vzhůru nohama. Mně se právě tohle poštěstilo. Zatímco Torment: Tides of Numenera si však vychutnávám po večerech v pohodlí svého pokojíčku, za Mass Effect: Andromeda jsem se musel po vzoru hrdinů vypravit do daleka, konkrétně do Varšavy. A po přibližně čtyřech hodinách hraní jsem si zpátky přivezl plnou hlavu dojmů, které jsou upřímně řečeno smíšené.
For Honor – dojmy z hraní uzavřené bety
Rádoby historická rubačka For Honor bez fantasy prvků vyjde 14. února a tvůrci z Ubisoftu proto hru nedávno podrobili uzavřenému betatestu, kterého se účastnili Aleš s Adamem. A protože se od 9. do 12. února uskuteční beta otevřená, můžete si v následujícím článku přečíst, co vás v ní čeká a nemine.
Ghost Recon: Wildlands – dojmy z hraní téměř finální verze
V roce 2012 ještě současná generace konzolí nebyla na světě, zatímco si na té minulé hráči užívali Dishonored, Borderlands 2 a několik trojek: Mass Effect, Max Payne, Assassin’s Creed, Far Cry a Diablo. A byl to právě rok 2012, kdy se v Ubisoftu začalo pracovat na hře, ze které se za necelé dva měsíce vyloupne Ghost Recon: Wildlands.
Destiny slaví Vánoce novým obsahem
V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.
Dojmy z hraní: Everspace je parádní variace na FTL už v early access verzi
Řada z vás si jistě vzpomene na indie hit FTL: Faster Than Light z roku 2012. A když překonáte zděšení, že už to jsou čtyři roky, co vyšel, ačkoliv se to zdá jako včera, uvědomíte si také, že se na jeho úspěchu snažilo svézt už docela dost jiných titulů. Většinou se lišily zasazením, zatímco principy hratelnosti zůstávaly podobné. Tvůrci Everspace z německého studia Rockfish na to jdou trochu jinak – zůstávají ve vesmíru, ale upravují žánr.
Dojmy z hraní: kampaň Modern Warfare je díky remasteru pořád skvělá zábava
Existuje jen hrstka her, které se do recenzí a povědomí hráčů vracejí s železnou pravidelností každým rokem, a jejich sláva neutichá ani téměř dekádu od vydání. Legendární Call of Duty 4, první výlet v rámci série do blízké budoucnosti, je ale přesně ten případ. Šlo nejenom o dosavadní vrchol Call of Duty série, ale i velký zásek v rámci celého žánru. Proto se nostalgie ohledně Modern Warfare s řadou hráčů vleče dodnes. A nyní se tato doba vrací v podobě povedeného remasteru Modern Warfare, který dokazuje, o jak nadčasovou záležitostí svého času šlo.
Dojmy z hraní: Shadow Warrior 2 není jen bezduchou řezničinou
Lo Wang v minulém díle nakopal stovky démonických zadnic a pod taktovkou hráčů máchal katanou a střílel jako o život. 13. října vychází na PC pokračování jeho dobrodružství, a jak už před rokem ve svých dojmech psal Petr, tvůrci v něm na vás nehodí jen více silnějších nepřátel, ale doopravdy se pokusí o změnu. Tou nejzásadnější je fakt, že vám dají k ruce mnohem více zbraní, které můžete v různých slotech střídat a podle situace je využívat. Každá z nich totiž vyžaduje trochu jiný herní styl a má především statistiky.
Dojmy z hraní: V Divinity Original Sin II zradíte své přátele a bude se vám to líbit
Ještě než se pustím do popisu dema Divinity: Original Sin II, které mi bylo předvedeno na Gamescomu, je potřeba si ujasnit jednu věc – jsem silně zaujatý. První díl série je jedním z mých nejoblíbenějších RPG, hlavně kvůli bezvadnému kooperativnímu zážitku, který nabízí. Sdílené dialogy, výborně napsané úkoly, zábavné tahové souboje, kdy na sebe různé systémy občas dost nepředvídatelně reagují - to a mnoho dalšího považuji za neobvykle skvělou ukázku herního designu. Když studio Larian téměř přesně před rokem spustilo kickstarterovou kampaň s cílem zafinancovat vývoj pokračování, nebylo o čem váhat a svou troškou do mlýna jsem přispěl i já.
Dojmy z hraní: multiplayer Titanfall 2 je rychlá, dynamická a taktická zábava
Řadu informací o multiplayeru chystané střílečky Titanfall 2 nabídl už Adam, který si je přivezl z E3. Vystřelovací hák, pohyblivější piloti, nové druhy titánů včetně speciálních schopností, herní mód Bounty Hunt… No, však si můžete přečíst celý článek. Během Gamescomu jsem si druhý Titanfall také zahrál a v zásadě musím potvrdit to, co psal Adam – tahle hra je rychlá, dynamická, taktická. A taky prostě a jednoduše zábavná.
Dojmy z hraní: akční RPG Exanima odmění hlavně trpělivé vytrvalce
Už jsem sledoval snahu několika studií udělat s pomocí peněz z Kickstarteru "revoluční a inovativní RPG", ale většinou to nedopadlo zrovna slavně. Zvláště pokud si tvůrci chtěli vytvořit unikátní mytologii, otevřený svět propojený dimenzionálními branami s dalšími říšemi a čtyři zbrusu nové herní mechanismy, které pak v praxi nefungují. Rozumím fanouškovským snům, že se objeví nové BioWare, ale přijde mi, že je lepší zůstat při zemi, alespoň pro začátek. Bare Mettle Entertainment, tvůrci Exanima, by mohli vyprávět. Původně vybrali na Kickstarteru peníze na open-world epické RPG Sui Generis, ovšem ještě nejspíš chvíli potrvá, než se dočkáme nějaké hratelné verze. A tak mezitím pilují jakousi vábničku na pozdější epické dílko, která má podobu Exanima, což je více méně demo soubojového systému Sui Generis.
Dojmy z hraní: Ghost Recon Wildlands chybí nějaký výjimečný prvek
Poukazovat neustále na to, že jsou hry od Ubisoftu sdílí spoustu společných prvků, a že větší nutně ještě neznamená lepší, je už trošku únavné. V případě nového dílu ze série Ghost Recon to ale jinak nejde. Což o to, hra je to skutečně obrovská a ničím ve svém třicetiminutovém demu neurazila. Ale bohužel ani ničím nenadchla a novinka pojednávající o válce s bolívijskými drogovými kartely vypadá až žalostně nevýrazně a zachraňuje ji jen velká svoboda při plnění misí.
Dojmy z hraní: Gears of War 4 marně hledá zašlou slávu
Od E3 už přeci jen uplynul nějaký ten čas a někomu tak bezesporu může přijít divné, že s dojmy z hraní nových Gears of War přicházíme až nyní. Přeci jen jde o velkou značku, která platí za jednu z klíčových značek Xboxu 360. Jenže časy se mění a Gearsy nejen, že už dávno nepatří mezi lákadla pro široké hráčské spektrum, ale dojmy, jenž jsem si ze čtvrtého dílu odnesl navíc rozhodně nenaznačují, že by se obměněnému autorskému týmu podařilo najít zašlou slávu původní trilogie. Ba naopak, to jediné co nalezli je naprosto standardní střílečka z pohledu třetí osoby, doslova přecpaná testosteronem a namachrovanými hláškami, která se určitě neztratí, ale ke koupi konzole už nikoho nepřiměje.
