Výsledky hledání pro: cthulhu

Forgive Me Father 2 – recenze lovecraftovského boomer shooteru

30. 10. 2024 | Jakub Malchárek

Odpusť Cthulhu, zhřešil jsem

Call of Cthulhu - recenze

30. 10. 2018 | Vilém Koubek

Studio Cyanide, které můžete znát díky videoherní adaptaci Blood Bowlu nebo skrze dobrodružství gobliního tichošlápka Styxe, se rozhodlo zařadit se svým zpracováním Call of Cthulhu do nekonečného zástupu vývojářů těžících z díla H. P. Lovecrafta. Povedlo se mu povznést se nad zvučné jméno kultovního autora a skrývá se za líbivými sliby o strachu a Prastarých také dobrá hra?

Achtung! Cthulhu Tactics – recenze

15. 10. 2018 | Patrik Hajda

Další variace na XCOM v poměrně krátké době a další zklamání pramenící z nedotaženosti. Achtung! Cthulhu Tactics má zajímavé nápady, ale jaksi na nich zapomněla vystavět zbylou hru. Jádro je zábavné, ale bez podpůrných systémů hratelnosti se po pár misích začnete nudit. Nejde o vyloženě špatnou hru, jen by ji to víc slušelo na mobilní platformě.

Sherlock Holmes The Awakened – recenze detektivky s příchutí Lovecrafta

28. 4. 2023 | Václav Pecháček

Hoši z Baker Street vs. Cthulhu

Forgive Me Father – recenze komiksové Cthulhu střílečky

26. 4. 2022 | Jakub Malchárek

Doom + Lovecraft + Darkest Dungeon

Call of Cthulhu - recenze

15. 4. 2006 | Redakce Games.cz

Tato hororová akční adventura se odehrává ve 20. letech minulého století v příběhu dle díla spisovatele H.P. Lovercrafta, ale nechvalně se proslavila roky odkladů. Jak moc se podepsaly na hratelnosti a temné atmosféře?

Cthulhu Saves the World - recenze

29. 9. 2011 | Matěj Habarta

Cthulhu zachraňuje svět? Cože? Toto ztělesnění zla, že by mohlo mít dobré úmysly? Je Cthulhu úplatné? Nebo snad zachraňuje svět, a neví o tom? Jak to tedy je? V tom bude určitě nějaká kulišárna!

Stygian: Reign of the Old Ones – recenze

26. 9. 2019 | Pavel Skoták

Adaptovat dílo H.P. Lovecrafta může zdárně jen dostatečně šílený člověk. Pokud snad nejste obeznámeni s mytologií Cthulhu či Prastarými a Arkham si spojujete především s Batmanem, pak vězte, že jde o jedno z nejzásadnějších děl na poli hororu, z něhož autoři dodnes rádi čerpají. Obrovskou výhodou je volná licence na Lovecraftovu tvorbu, která umožňuje autorům prakticky bez omezení brát z nezaměnitelné tvorby rodáka z Providence (a případně do ní přidávat). Čím vším je jeho tvorba specifická? Především pocitem nepopsatelného děsu.

Breath of Death VII - recenze

4. 10. 2011 | Matěj Habarta

Stejně jako Cthulhu Saves the World, patřila i původní verze Breath of Death VII: The Beginning platformě XBLA. Breath of Death navíc vyšla o několik měsíců dřív než už recenzovaný sourozenec, PC platforma však oba kousky přivítala současně, a to v podobě nenápadného balíčku na Steamu. Věřím, že rozhodnutí, předělat dvojici her na počítače a vydat ji právě tímto způsobem, autoři určitě nelitují. Za první týden prodeje hra prý utržila více než za celou dobu (rok a půl) na Xbox Live.

The Sinking City – recenze

27. 6. 2019 | Patrik Hajda

Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.

Cultist Simulator - recenze

22. 6. 2018 | Ondřej Švára

Když život ztratí směr, hledá člověk útěchu ve víře a meditaci. Od duchovního zapálení však může vést poměrně krátká cesta k fanatismu. Ukazuje to karetní hra Cultist Simulator, ve které lze vybudovat náboženskou sektu. V temné a bizarní nadsázce se hra vysmívá bezútěšnosti lidské duše, a zrovna tak tradičním herním mechanismům. To z ní činí experiment pro milovníky originality za každou cenu a navzdory zajímavým trumfům, nevytáhnete si z jejího balíčku karet jen tu nejlepší zábavu.

Magrunner: Dark Pulse - recenze

3. 7. 2013 | Ondřej Švára

Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.

Werewolf: The Apocalypse – Earthblood – recenze

5. 2. 2021 | Patrik Hajda

Hrozná hra, která umí zabavit

The Vanishing of Ethan Carter - recenze

2. 10. 2014 | Pavel Dobrovský

Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.

Terraria - recenze

4. 8. 2011 | Ondřej Švára

Právě jsem dva kilometry pod zemí a dávám si na čas. Sedím na kameni, za zády odpočívá po čertech rozpálený krumpáč a v torně už je něco kil narubaného zlata a rubínů. Musím na chvíli zvolnit, dohodnout s rukama pakt o nefachčení. Odpočívám. Ale taky dávám pozor. Nesmím si otřít obličej špinavou dlaní, naposledy jsem si takhle zadřel do zpoceného čela kamennou drť, a to bych nikomu nepřál. Snad ani těm netopýrům, co se v dálce evidentně rojí na zteč. Tahám z torny meč a nebojím se. „No tak, slepí přátelé,“ pobízím je. Má zbraň je drobena vzácným meteorickým prachem. Přestávka skončila…

Realpolitiks – recenze

17. 5. 2017 | Ladislav Loukota

Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?