Clive Barkers Jericho - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Clive Barkers Jericho - recenze

29. 10. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Už jste někdy zkoušeli projet se kombajnem po Václaváku? Ne? Pak vězte, že by to byla asi tak desetina toho, co zažijete ve střílečce pod taktovkou mistra hororu. Zabijte je všechny, Bůh si je roztřídí...

Autor: Martin Holas
Publikováno: 29.října 2007
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 4 dny


Už jste někdy zkoušeli projet se kombajnem po Václaváku v pravé poledne? Ne? Pak vězte, že by to byla asi tak desetina toho, co zažijete v nové střílečce pod taktovkou mistra hororu. Zabijte je všechny, Bůh si je roztřídí...
Obrázek zdroj: tisková zpráva
Čím více se blížilo vydání Jericho, tím více bylo jasné, že se bude jednat o kontroverzní hru. Tím teď nemyslíme zákaz v Německu a neochotu tvůrců hru pozměnit, nýbrž její cílení. Na jedné straně nám tu stojí příznivci survival-horrorů, na straně druhé obdivovatelé zběsilé akce ve stylu Serious Sama nebo Painkillera. Jeden z táborů musí být nutně neuspokojen, a protože obě skupiny drží na PC platformě dlouhodobou hladovku, nezbývalo než očekávat silné emoce v řadách těch zklamaných. Kdo tedy nakonec bude hru proklínat a kdo jí bude blahořečit?

 Poctivá akce a hodně krve
Po kvapném dohrání je mi už nad slunce jasné, že Call of Cthulhu v next-gen grafice zde bohužel na pořadu dne nebude. I když "bohužel"? Kdo to může říct? Jistě, Jericho vás připraví o plíživý pohyb ve stínech s pocitem cizího dechu za krkem. Ale až utichne řev, až dopadnou tisíce kulek a z kouřících se děr v nepřátelských torzech se vyvalí vnitřnosti a potoky krve, s oddechnutím si nejspíš uvědomíte jeden prostý fakt. Čert to vem! Je to prostě zatraceně zábavná a hratelná řežba.

A vy si teda oddechnout můžete, nejste totiž žádní střízlíci, ale Jericho, hodně drsná vojenská parajednotka. Vlastně ta nejdrsnější, nejtajnější, nejparanormálnější. Monstra a duchové jsou vaším denním chlebem, a tak se asi moc nepodivíte, když jste pozváni na piknik ve starověkém pouštním městě Al-kali, kde se začaly objevovat zlé úkazy s tajemným Prvorozeným v pozadí (abyste rozuměli, Prvorozený je první pokus božský pokus o stvoření, který se ne až tak úplně vyvedl, a valná část příběhu se kolem něj točí).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Tým sestává ze šesti unikátních osobností. Rozhodně neočekávejte žádnou týmovou souhru, protože se jí nedočkáte. Ano, sice existují jakési rozkazy, ale ty víceméně končí jednoduchou volbou "Tak jdeme na to!" nebo "Zastavit postup!". Což je možná dobře, protože i s těmito dvěma posunky mají kolegové co dělat a většinou si stejně dělají, co uznají za vhodné. Nemůžu ale říct, že by to nějak zvlášť vadilo. Design levelů je stejně lineární jako prkno a my tu stejně jsme hlavně od kosení, pamatujeme? A tuhle úlohu zastávají spolupracovníci víc než přijatelně.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Možnosti osobně ovládat členy týmu se rozšiřují postupně za pochodu, a tak se tu rýsuje zřetelná paralela se sbíráním zbraní z běžných stříleček, které tu kompletně nahrazují právě postavy. Každý charakter je jedinečný, každý má svoje zbraně a speciální schopnosti. Šestice unikátních osobností poskytuje ohromnou variabilitu a jistě je jedním z hlavních důvodů, proč nakonec hodnotím Jericho tak vysoce. Jednoznačným pluskem je i výborná vyváženost. Nedokázal jsem si vybrat svého oblíbence a pokud jste alespoň trochu hraví, patrně budete postavy velmi poctivě střídat stejně jako já.

 Moderní výbava elitního týmu
Arzenál zbraní je vcelku standardní. Vedle naprosto nezbytných kousků jako je kulomet, samopal, odstřelovačka a další pistole na tisíc způsobů zaujme pozornost hlavně katana slečny Church. Zbraně mají často několik režimů střelby. Například sniperkou lze kromě klasických kulek zatopit nepřátelům i superdestruktivními výbušnými granáty. U samopalů je možné klasicky nastavit střelbu po jednotlivých výstřelech, dávkou nebo plně automaticky. Lahůdkou je ale i duo pistolí kněze Rawlingse. Do každé pistole lze zvlášť naládovat jeden ze tří typů nábojů.

Už tak slušně bohatou hratelnost umocňují zmíněné speciální schopnosti. Church je schopná vytvořit levitující kouli, která oponenty buď zpomalí nebo podpálí. Cole umí téměř zastavit čas (bullet-time prostě dnes nesmí chybět už nikde). Ostrostřelkyně Black je kromě telekinetického odhození nepřítele schopná vystřelit kulku a řídit její let z pohledu první osoby. Tuhle schopnost jsem si naprosto zamiloval. Neexistuje lepší pocit než ladně prosvištět kusem levelu a zahryznout se do čela netušící příšery - samozřejmě s jistými omezeními, protože kulka postupně zrychluje až do neukočírovatelného stavu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Některé schopnosti nemají příliš velké využití v boji, o to více je oceníte při překonávání jiných překážek (normálně bych řekl "logických problémů", ale zde mi to přijde skoro proti srsti). Tak třeba Jones se dokáže psychicky projektovat do mysli jiné bytosti a donutit ji aktivovat dveřní spínač, vystřelit na barel s hořlavou kapalinou nebo cokoliv jiného užitečného. Druhým příkladem budiž Dulgado se svou ochrannou aurou proti ohni, díky které se jako jediný přebrodí potokem žhavé lávy a třeba tak najde ostatním jinou cestu.

Teoreticky poskytují bojové i nebojové schopnosti netušené možnosti kooperace. Church může znehybnit svým kouzlem oponenty, zatímco Cole jim servíruje pod nohy časované granáty a kněz Rawlings získává dostatek času na vyléčení padlých spolubojovníků. Taková je teorie, v praxi podobný přístup bohužel brzdí ne až tak dobrá umělá inteligence. Často budete svědky, jak kolegové plýtvají své drahé schopnosti na osamocené potvory a jak Rawlings praží do nepřátel, i když by byl v tu chvíli týmu mnohem užitečnější kurýrováním ostatních. V takových chvílích je člověku opravdu líto, že se autoři nepokusili implementovat kooperativní multiplayer, se kterým by hra nabyla jistě kolosální hratelnosti. Bez něj se akce rovná sice zábavné, ale pořád osamocené jízdě vaší spanilosti.

 Nazpět historií
Postup hrou je rozdělen do čtyř větších kapitol. Každá z nich koresponduje s jiným historickým obdobím lidstva. První se zaměřuje na 2. světovou válku, druhá na středověké křižácké výpravy, třetí symbolizuje římské impérium za vlády Caliguly a poslední jde v toku času vůbec nejhlouběji, až kamsi k sumerské civilizaci. Pokud se vám předchozí výčet nezdá až tak objemný, máte svým způsobem pravdu - Jericho ani průměrněji zručnějším hráčům neposkytne více než 6-8 hodin zábavy, jakkoliv je zážitek z hraní intenzivní.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

O moc lépe na tom nejsou ani nepřátelé, každá z epoch v sobě ukrývá tři, maximálně čtyři typy. To pravda není až tak moc, zvláště s přihlédnutím k počtu, ve kterém se na vás kreatury obyčejně řítí. Kdybych měl projevit svůj názor, moc mi to ale nevadilo. Ještě ke konci hry jsem byl totiž v takovém berserkerovském vytržení z plejády způsobů jejich likvidace, že podobné "detaily" nebyly důležité. Důležité bylo hlavně to, že se mi něco hýbalo před muškou. A řeknu vám, málokdy nebyly moje tužby naplněny.

Bestie vyskakují ze země, snášejí se střemhlav z oblohy, běží zleva, zprava,... Jejich usmrcení není vždy jen otázkou počtu vypálených kulek, ale i přesnosti. Třeba chodící živé miny je potřeba zneškodnit několika kulkami do citlivých míst označených žlutou barvou. To ještě není tak hrozné, problémy přicházejí až s opancéřovanými centuriony za obrovským štítem, dušemi zavražděných dětí, které se zjevují těsně před útokem, nebo nemrtvými křižáky s kušemi. Určitým zklámáním pro mě byli jen bossové. Právě u nich na rozdíl od řadových nepřátel paradoxně stačí jen a jen hrubá síla a hromada trpělivosti.

 Konzolová jednoduchost
Celkově hra ale obtížná vůbec není, snad jen v určitých etapách, kdy se tým rozdělí a vy jste donuceni pracovat s omezenými prostředky, na vás čekají o něco pekelnější chvilky. Obtížnost je obecně hodně poplatná oparu konzolovosti, který se nad Jerichem snáší. Související zjednodušení v herním systému jsou tu ku prospěchu věci, jinde zase dost otravné. Vesměs ale nejde o nic, co bychom na PC uvítali s otevřenou náručí. Ovládání je velmi svižné, přesné a elegantní, přesto je tak trochu cítit, že bylo od začátku koncipováno univerzálně i pro gamepad. Jednoduché nabídky, absence možnosti si povyskočit a v neposlední řadě i tolik "oblíbené" mezihry, kdy je vaším úkolem stisknout požadovanou sekvenci směrových kláves.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Poslední zmíněné je mimochodem o dost snesitelnější než ve Fahrenheitovi, protože sekvence nejsou tak dlouhé a alespoň dobře zapadají do akce (možná to bude i atmosféričtějším pohledem z vlastních očí). Je pomocí nich řešeno například šplhání po úzké římse nebo úzkým tunelem, ve kterém vás pronásleduje nemrtvá příšera, nebo dorážení některých tužších protivníků. Chvílemi se taková mezihra spustí i samovolně, to když vás řadová obluda sevře do svých pařátů a vy se musíte vymanit z jejího dosahu. Ale netřeba zoufat, pokud se vám nepodaří předepsané kombo pokořit, opravných pokusů je vám k dispozici neomezeně.

Systém ukládání pozic neexistuje, vše je řešené pomocí checkpointů. Ty jsou nicméně rozmístěny velmi hustě, prakticky po každé větší bitce, tudíž není šance, že byste byli nuceni opakovat delší úsek stále dokola. Nejhorší vlastností, a tu si mohli vývojáři dozajisté odpustit, je oživování vyřazených spolubojovníků, které se děje bez jakékoliv penalizace a v prakticky nulovém čase (kněz Rawlings, jedna z postav, dokonce dokáže oživovat i na dálku). Něco jako hitpointy sice existuje, ovšem v krajně abstraktní rovině, rozhodně neočekávejte tradiční ukazatel zdraví. Ani by neměl smysl, zdraví se nejspíše stejně samo doplňuje. A nepozdávalo se mi moc ani automatické obnovení munice do plného stavu na každém checkpointu.

 Výborná grafika
Pokud Jericho v nějaké oblasti skutečně exceluje, pak je to technické zpracování. Grafický design úrovní, postav i příšer si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Až se mi zastavil dech, když jsem vstoupil do obrovské gladiátorské arény s hučícími tisíci diváků v tribunách a byli na mě posíláni mazlíčkové temnot. Autoři se v epických výjevech obrovských prostor zkrátka umějí vyžívat, ale Jericho není ani zdaleka pouze o tom.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Jericho je o momentkách. Je radost pozorovat dění kolem vás. Jednotka se se pohybuje krásně koordinovaně, animace jsou přirozené, vojáci se kryjí za překážkami, štěkají na sebe úsečné poznámky. Prostě balet v bitevní vřavě. K výtvarnému ztvárnění mám pouze jedinou připomínku, a sice že všichni umučení nešťastníci jsou mužského pohlaví a i těm pro jistotu chybí pindík:-) Když už si chce někdo hrát na masochistický horor, neměl by se tolik bát lidské nahoty. Už Hellraiser jasně ukázal, že zmrzačená těla, neskrývaná lidská nahota a sexuální motivy jdou skvěle dohromady a působí značně znepokojivě.

 Hustá atmosféra
Velkou měrou se na tom podílí bravurně zvládnutý pohled z vlastních očí. Kamera jakoby zlehka pluje a lehce se kolébá, i když stojíte v klidu. Velmi bezprostřední zážitek zatřešují neinteraktivní příběhové animace. Ty se samozřejmě odehrávají ze stejného pohledu jako hra. Překvapilo mě, jak nečekaně působivě mohou působit i zcela prosté věci jako gestikulace během dialogu nebo uchopení ztracené zbraně po dlouhém pádu do vody. Jsou to detaily, které dění na monitoru nádherně oživují. Velmi mě potěšilo i to, že si autoři dali tu práci s kvalitním propracováním různých režimů vidění (bullet-time, několik typů optiky na pušce nebo moje oblíbená naváděna kulka z odstřelovačky, kde se obrysy nepřátel zvýrazní červenou barvou). Není to zpravidla jen nějaký sépiový filtr s připlácnutým zaměřovacím křížem, ale nový, efektní a dynamický pohled na herní svět.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva HW náročnost je skvělá stejně jako řemeslné zpracování. Díky rozsáhlým možnostem nastavení si s příjemnými 30 snímky za vteřinu zahrajete i na mainstreamu typu Athlon64 3500+, GF 7600GT a 2 GB RAM. Pochopitelně na Very High to moc nevidím, ale i na střední detaily vypadá Jericho parádně. Každopádně se jedná, tak jako u po Overlordu rovněž od Codemasters, o dobře optimalizovanou hru.

zdroj: Archiv


Clive Barker's Jericho - Wilhelmina Church video

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery...

Související články: TEST dema, Dojmy z GC, Novinky...
 
Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)




 
 
Martin Holas
Smarty.cz

Verdikt:

Čistá a brutální akce. Lineární a krátká, ale zato extrémně zábavná. O sedmičku s hvězdičkou se zasloužila i bezva grafika a především šestice unikátních postav, díky nimž se nebudete nudit ani minutu.

Nejnovější články