Recenze
Solar Ash – recenze Shadow of the Colossus v neonovém světě
14. 1. 2022
|
Šárka Tmějová
Fialová, nikoli modrá planeta
Battlefield 2: Special Forces - recenze
15. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Nikoli obvyklou nastavovanou kaši, nýbrž radikální změnu stylu vnáší do této multiplayerové akce datadisk se speciálními jednotkami Navy Seals, SAS či Specnaz, které jsou vybaveny šikovnými nástroji pro pohyb i boj.
PES 2018 - recenze
4. 10. 2017
|
Václav Pecháček
PES 2018 je hra. Fotbal je hra. Ergo, PES 2018 je fotbal. Nikoli zrovna ukázka bezchybné aristotelské logiky, ale v tomhle případě neoddiskutovatelná pravda. V nejnovějším díle série najdete nepředvídatelnou, vzrušující kopanou, která upřímně řečeno v samotné simulaci hrátek s kulatým nesmyslem moc nemá konkurenci. Čirý požitek z hraní je na úrovni sledování Messiho a jeho míčové magie. Jenže veledůležité doplňky kolem pažitu, například herní módy, občas připomínají spíš neslavnou Hapalovu penaltu. Ale pojďme to vzít pěkně popořadě.
Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze
28. 11. 2014
|
Lukáš Grygar
Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?
Abzû - recenze
11. 8. 2016
|
Daniel Kremser
Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.
Cossacks 3 - recenze
1. 12. 2016
|
Lukáš Grygar
Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.
Football Manager 2020 – recenze
19. 11. 2019
|
Václav Pecháček
Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.
Steel Division: Normandy 44 - recenze
28. 7. 2017
|
Václav Pecháček
Hrozně rád bych se někdy podíval do Normandie. Procházel bych se půvabnými severofrancouzskými městečky, zíral přes kanál na břehy Albionu, schovával se před bouřlivým počasím, představoval si, kam bych umístil těžký kulomet, do kterého lesíka bych uschoval jednotku parašutistů a jakou silničku bych zvolil tepnou své ofenzivní operace. Tohle trošku znepokojivé fantazírováni mi do hlavy nasadila Steel Divison: Normandy 44. Tahle výborná real-time strategie z druhé světové války před vás totiž (jakmile proniknete její tvrdou, špatně poživatelnou slupkou) postaví takovou iluzi generálského řemesla, až vám jedna ruka automaticky vklouzne do kabátu.
Dying Light: The Following - recenze
6. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
Minecraft: Story Mode - recenze 6. epizody
8. 7. 2016
|
Miloš Bohoněk
Když české studio FiolaSoft vydalo plošinovku Blackhole, způsobilo malé pozdvižení. O dabing se totiž namísto klasických herců starali vybraní youtubeři. Šlo o prozíravý model, který autorům zaručil slušné mediální pokrytí. A stejnou taktiku zvolili i vývojáři ze studia Telltale, kteří známé youtubery obsadili do hlavních rolí postav v šesté epizodě adventurní série na motivy Minecraftu. Bohužel to vzali za špatný konec.
Escape Dead Island - recenze
18. 12. 2014
|
Daniel Kremser
Když loni v dubnu vyšel Dead Island: Riptide, pozastavil jsem nad smyslem podobného titulu. Copak je Dead Island natolik silná značka, aby se vyplatilo pravidelně vydávat nové díly a ještě produkovat různé spin-offy, třeba jako v případě Assassin’s Creed? Němci z Deep Silveru si to očividně myslí, a protože vývoj dvojky se protahuje, navázala na Riptide nejenom pochybná MOBA Dead Island: Epidemic, ale hlavně akční adventura Escape Dead Island - hra, která nikdy neměla vzniknout!
Stellaris - recenze
11. 6. 2016
|
Václav Pecháček
Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.
Until Dawn - recenze
28. 8. 2015
|
Honza Konfršt
O Until Dawn jsem toho věděl už před vydáním hodně, ale dojmy nebo videa mě stejně nedokázaly připravit na to, co se stalo, když jsem zatáhl žaluzie, vzal papír a tužku do ruky a vložil Blu-ray do konzole.
Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody
28. 11. 2017
|
Miloš Bohoněk
Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.
Wheels of Aurelia - recenze
9. 12. 2016
|
Lukáš Grygar
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
PES 2019 – recenze
10. 9. 2018
|
Václav Pecháček
I ti nejlepší z nás by se měli někam posouvat. Nepřešlapovat na místě, nebýt spokojení s tím, co už dokázali, hledět ke vzdálenějším obzorům. PES 2019, nejnovější přírůstek do série, která se dlouhodobě chlubí tou nejrealističtější simulací dění na zeleném pažitu, ale ustrnul, zatímco konkurence pádí kupředu. Pořád se hraje skvěle – ovšem obvinění, že jde jen o předraženou aktualizaci soupisek, je o dost oprávněnější než dřív.
Franchise Hockey Manager 3 - recenze
29. 1. 2017
|
Lukáš Grygar
Dívám se na čerstvý sestřih zápasu Detroit – Montreal a končí skoro dřív, než dopíšu tuhle větu. Jedna nula pro Red Wings? No tak kde to jsme. Klidně mě nařkněte, že patřím do starého železa, ale hokejové skóre má dát v součtu dvouciferné číslo. Když jsem ve Franchise Hockey Manager 3 s Montrealem udolal Boston 7-6, srdéčko mi plesalo nejenom proto, že jsme porazili nenáviděného rivala.
Superhot - recenze
25. 2. 2016
|
Miloš Bohoněk
Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.
Age of Mythology: Extended Edition - recenze
19. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…
Shelter 2 - recenze
17. 3. 2015
|
Daniel Kremser
Na rozdíl od Pavla se mi první Shelter docela líbil a jestli mu něco ani po letech nelze upřít, pak rozhodně nápad a velký potenciál. O to více ale zamrzí, kam tvůrci ze studia Might & Delight pod tíhou kritiky prvního dílu s dvojkou dokráčeli. Shelter 2 je totiž nefunkčním přepracováním předchůdce, který používá stejné myšlenky a nápady, ale cpe je do rozdílného a v tomto kontextu i nefunkčního konceptu otevřeného a daleko akčněji pojatého světa, což je ovšem hlavní kamenem úrazu.
Fire Emblem Warriors - recenze
31. 10. 2017
|
Miloš Bohoněk
Fire Emblem Warriors je hra, kde hned prvním úderem během prvního souboje natlučete deseti nepřátelům najednou. Což je ještě docela vlažné tempo, které bude postupem času už jen zrychlovat. Pro znalce série Dynasty Warriors nebo zeldovské odbočky Hyrule Warriors, z nichž Fire Emblem Warriors vychází, nejde o žádné překvapení. Všichni ostatní si na tento masomlýnek budou muset chvilku zvykat. Ale zvyknete si docela rádi, to se nebojte.
Tacoma - recenze
11. 8. 2017
|
Ondřej Švára
Pomalu, ale jistě nám přibývají nezávislé hry, které nejsou tvůrčími prvotinami. Vznikají ve studiích, která už zažila úspěchy, nebo se aspoň poučila z chyb, což budí důvěru. Je opravdu příjemné vědět, co čekat také od her z alternativní branže, a sci-fi adventura Tacoma není výjimkou. Autoři úspěšné příběhovky Gone Home nezklamali a podruhé rozčeřili žánrové vody fascinujícím uměleckým dílem.
No Pineapple Left Behind - recenze
16. 3. 2016
|
Ondřej Švára
Školu téměř jako z Dívky na koštěti navštívíte v nové bláznivé hříčce No Pineapple Left Behind. Nelze se nepousmát nad třídami, kde se kouzlí, létají blesky a látka se dětem doslova vlévá do hlav. Nejde ovšem o humor samoúčelný. V manažerské strategii, kde se svérázným způsobem staráte o koloběh života ve školních lavicích, je legrace nástrojem ke kritice skutečného školství. Nápaditá herní satira se ovšem neobešla bez stereotypu a krkolomného ovládání. Svůj potenciál beze zbytku nevyužila.
Jedi Knight: Jedi Academy - recenze
16. 11. 2003
|
Redakce Games.cz
Uprostřed léta jsme vám nabídli dojmy z betaverze a nyní na ně navazujeme zhodnocením fínální verze Jedi Academy. Ta je kvalitní střílečkou s RPG prvky, ale zároveň nepřínáší nic nového pod sluncem.
Blackhole – recenze české hardcore plošinovky
10. 3. 2015
|
Ladislav Loukota
Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Dying Light - recenze
2. 2. 2015
|
Daniel Kremser
Mezi nejpalčivější problémy Dying Light patří velké ambice tvůrců a z toho plynoucí velká očekávání ze strany hráčů. Přes parádní trailery a našláplou kampaň Dying Light namlsala prostý herní lid na zombie akci z otevřeného světa, která nejde daleko ani pro nějaký ten efektní "Mirror's Edge moment". A realita? Skutek utek! Dying Light je spíše generická záležitost často hraničící s nudou, která jako první letošní titul ukázkově zahazuje svůj potenciál.
Titan Quest: Ragnarök - recenze
6. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Jako Thorovo kladivo zahřmělo z čistého nebe náhlé oznámení zbrusu nového datadisku pro diablovku Titan Quest, se kterou jsme se neviděli dobrých deset let. I když leccos mohlo napovědět loňské převlékání kůže v podobě přepracované výroční edice původní hry a rozšíření Immortal Throne. Zdá se, že THQ Nordic jakožto samozvaný spasitel starších, zpola zapadlých, značek rozhodně neztrácí čas a svého úkolu se zhostil s velkou vervou. Toto překvapivé dějství tentokrát pochází z dílen švédských Pieces Interactive, kteří stojí mimo jiné také za pokračováním Magicky. Ragnarök je vlastně takovým předčasným vánočním dárkem pro každého milovníka diablovek.