Titan Quest: Ragnarök - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Titan Quest: Ragnarök - recenze

6. 12. 2017 18:30 | Recenze | autor: Mars Vertigo |

Jako Thorovo kladivo zahřmělo z čistého nebe náhlé oznámení zbrusu nového datadisku pro diablovku Titan Quest, se kterou jsme se neviděli dobrých deset let. I když leccos mohlo napovědět loňské převlékání kůže v podobě přepracované výroční edice původní hry a rozšíření Immortal Throne. Zdá se, že THQ Nordic jakožto samozvaný spasitel starších, zpola zapadlých, značek rozhodně neztrácí čas a svého úkolu se zhostil s velkou vervou. Toto překvapivé dějství tentokrát pochází z dílen švédských Pieces Interactive, kteří stojí mimo jiné také za pokračováním Magicky. Ragnarök je vlastně takovým předčasným vánočním dárkem pro každého milovníka diablovek.

Severská odysea začíná

Náš bájný hrdina ‚vložte jméno‘ se po svých strastiplných toulkách napříč starověkými říšemi lidí a bohů Středomoří a Orientu vrací zpět do svého rodného Řecka zrovna když v Korintu vrcholí festival na počest jeho slavných činů. Samozřejmě jeho přítomnost promptně využijí místní oligarchové k potření zbojnické hrozby a osvobození přístavu od dotěrných (pod) mořských lidí.

Brzy na to přijede exotická návštěva z dalekého severu, tajemné Skandie. Až tam totiž pronikly zvěsti o legendárním rekovi, který si tyká s bohy a jeho sbírku trofejí mu s přehledem závidí jak Herkules, tak Beowulf. Přesně pro válečníka takového formátu se totiž právě v oné říši severu našla nejedna prácička. Proto se také jistý nordický král rozhodl, že vaším nalezením pověří svou udatnou vikinskou dceru.

Pátého dějství se můžete zúčastnit bez toho, aniž byste potřebovali procházet ta předešlá. Ať už máte staré pozice, či nikoli, hra vám nabídne tutoriál, takže si rychle osvojíte modernizované rozhraní a ovládání. Nováčkům doporučuji si během prvních korintských dobrodružství zaexperimentovat s buildem postavy, protože u toho vás hra za ručičku příliš nevodí, ač by to nebylo od věci. Jde o to, že dostanete do vínku spoustu dovednostních bodů, které potřebujete manuálně nalevelovat na 40. úroveň, což je minimum pro nové dobrodružství.

Každý kus výstroje vyžaduje primárně jeden ze tří primárních atributů - síla, hbitost, inteligence. Krom přidělených bodů navíc jejich výši ovlivňuje ještě i úroveň mistrovství jedné z deseti dovednostních škol, které si zde nově můžete zvolit hned dvě naráz. Tohle zmiňuji především proto, že je velmi snadné tuto distribuci provést neuváženě, což vám pak značně sníží škálu dostupných části výstroje a výzbroje.

Body dovednosti jednotlivých škol lze téměř v každé osadě či městě za drobný poplatek kdykoli přeskupit. Bohužel to už neplatí u stupně mistrovství a hlavních atributů, takže mrkněte ve stáncích na statistiky výstroje a zbraní, ať neprohloupíte. Nová škola runového mistra má v rámci svého systému dostupnou dovednost, která snižuje celkovou váhu předmětů vyžadující sílu jako hlavní parametr. To pak je ideální řešení pro bojového mága-šamana, kterému je tato škola určená.

zdroj: Vlastní

Soumrak bohů a rusalčin polibek smrti

V ústrety soumraku severských bohů se náš rek vydává na svou pouť napříč evropským kontinentem a tahle změna prostředí mu velmi prospívá. Nejenže nakonec dojde i na ono avizované pořízení kalhot a zasněžený sever, ale podíváte se i na břehy Dunaje a Rýna, do slavných keltských oppid Glaubergu a Heuneburgu a také si svou cestu proklestíte temným Teutoburským hvozdem. Páté dějství je tak zdaleka tím největším z celé hry.

V momentě, kdy dorazíte do nordického království a dovíte se o všech těch peripetiích s bohy, které je nutno neprodleně řešit, nejste ani v půlce. Odtud totiž tradičně zamíříte z Midgardu, tedy říše lidí, až na domácí božskou půdu Asgardu, nordického Olympu a domova Odina, Thora, Lokiho či Heimdalla. Samozřejmě, že putovaní mezi světy není jen o průchodu nějakým portálem, ale čeká vás cesta skrz mýtický strom Yggdrasil, jehož větve, jak praví severské báje, propojují všech devět světů vesmíru.

Obsahově jde tedy o hutný titul, jehož první procházka vás na normální obtížnost přijde na cca 12-15 hodin s tím, že vás navíc tvůrci lehce postrkují i k tomu, abyste celou hru rozjeli pěkně od prvního dějství, a to jak provázanými vedlejšími úkoly, tak předměty z přídavku, které lze nyní nalézt i v originálním putování, přičemž hra samozřejmě plnohodnotně podporuje multiplayer, takže proč si to celé rovnou nedat i s kamarády. Strop je uzamčen na 85. úrovni, kam se samozřejmě vypracujete až několikerým dohráním na vyšší obtížnosti. Co se té týče, našlo by se zde určitě pár výtek. Nejde o to, že by hra byla na normální obtížnost nějak extra těžká, ale spíš o celkovou nevyváženost a občasné bloudění kvůli nepřehlednosti některých lokací.

V prvním případě jde o design bossů. Po celou dobu jsem měl pocit, že ty nejtěžší souboje s bossy proběhly na začátku hry a později už nebylo zas tak o co stát. Takový mstivý duch v heuenburgských solných dolech by s přehledem vydal na finálního bosse už jen díky tomu, že se jako jediný neustále regeneruje, jeho energická koule hráče zabije jediným zásahem, okolo sebe neustále vyvolává nemrtvé a jeho paprsek vysávající manu vás spolehlivě trefí i za roh. Checkpoint je přitom dobré 2-3 minutky chůze daleko, a to je prosím třetí boss a navíc u vedlejšího úkolu.

Oproti němu jsou pozdější bossové spíš jen slabší odvar a tedy nic, co by stálo za propocené tílko. Podobně jsou na tom i jednotlivé úrovně a nepřátelé v nich. Zpočátku vás budou otravovat nejvíce zejména dotěrné harpyje a později je vystřídají u vodních toků se koncentrující rusalky, jejichž smrtonosné mrazivé střely budí mnohdy větší respekt než krvelačné pařáty mnohých větších a zlověstnější monster, a to i v samotném Asgardu. Jejich kadence je neúprosná a umí hráče navíc slušně prohnat po okolí, přičemž ustupovat je prakticky neuvidíte.

Sběratelské peripetie

Titan Quest si vždy potrpěl na otevřená prostranství externích lokací a jejich rozlehlost a rozmanitost. Ani zde tomu není jinak a nový grafický kabát umí ze hry vymáčknout maximum. Prostředí a hra světel při střídání denních dob či počasí oku rozhodně zalahodí. S takovým Diablem III sice soupeřit nemůže, ale i tak je a co koukat a autory lze za jejich snahu pochválit.

Jak bývá zvykem, hordy pobitých nepřátel též znamenají tunu všude se povalujících nepotřebných předmětů. Do inventáře se vám toho vejde poměrně dost a spoustu toho poberete i nechtěně zuřivým klikáním během okolo probíhající řeže. Platí, že hluboko do kapsy skoro nikdy nemáte, zatímco nabídka v obchodech napříč hrou příliš velkou nápaditostí nedisponuje, a tak i klidně půlku hry projdete bez problémů s víceméně stejnou výbavou jako na začátku. Navíc existuje jednota kvality výstroje, co se regionu týče, takže řecký meč je stejně silný jako nordický, jen možná s trochu jinými bonusy.

Jde tak především spíše o aplikaci nové estetiky, barev a materiálů. Bossové, alespoň tedy na normální obtížnost, taky nedisponují zrovna příliš atraktivním lootem, což platí i o truhlách a odměnách za plnění úkolů. Zajímavější věci padají až na vyšší obtížnosti, které samozřejmě odemknete až po prvním dohrání. Inventář při syslení také moc nepomáhá, rozhodně by se v něm neztratilo řazení předmětů dle vzácnosti a nějaký ten filtr.

Co však funguje skvěle, jsou magické svitky, talismany a relikvie, jimiž lze vylepšovat právě jen to obyčejné vybavení. Jejich počet vzrostl a tím pádem také přibyl nespočet nových kombinací, jak zbraně vylepšit do epických a legendárních kusů, které samotné už vylepšovat dál nelze. Což tak úplně neplatí pro runového mistra, ten to totiž zmákne svými dovednostmi i bez nutnosti užití fyzických zlepšováků.

Ragnarök staví na remasterované edici Titan Questu velmi obstojně a myslím, že spolehlivě potěší srdce každého zarytého fandy originálu a nemusí se jej vůbec štítit ani žádný diablista. Pieces Interactive se podařilo zachovat tu správnou esenci originálu a zároveň vlastní poctivou a řádně objemnou herní náplň. Ne, není bez chyb a letitost se na hře i přes veškerou snahu autorů stále podepisuje, ale co na tom, stará dobrá hratelnost je zpět a s ní i nový, dosud největší epos, který si fandové původního titulu nesmí nechat ujít.

Verdikt:

Nad fjordy se schyluje k soumraku a ne ledajakému, nastal proto čas po deseti letech povolat specialistu na potíraní bájných monster. Ten se svého úkolu zhostí v mamutím přídavku obaleném do slušivé grafiky více než obstojně a je i přes svých pár letitých pih na kráse povinností pro každého fanouška originálu a ARPG obecně.

Nejnovější články