Recenze
Space Rangers: Quest - recenze
28. 10. 2016
|
Pavel Dobrovský
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Dragon’s Dogma - recenze
31. 5. 2012
|
Petr Prošek
Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!
White Night - recenze černobílého hororu
13. 4. 2015
|
Jan Olejník
Když jsem si před časem posteskl, že už nikdo nechce udělat hru, která by se podobala původním dílům série Alone in the Dark, ani jsem netušil, že se dočkám malého překvapení. Černobílá White Night je dílem vývojářského týmu Osome Studio a připomíná právě zašlé časy hororových adventur se statickými kamerami. Jenže netradiční vizuální stylizace a brnkání na nostalgickou notu nemusí vždy stačit.
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
2. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Amnesia: Rebirth – recenze návratu legendárního hororu
22. 10. 2020
|
Ondřej Švára
Zapomeňte na klid v duši
Dead Synchronicity - recenze
22. 4. 2015
|
Pavel Válek
Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.
Mortal Shell – recenze ponuré soulsovky
20. 8. 2020
|
Pavel Makal
Udělat dobré Souls? To není žádný med!
Fade to Silence – recenze mrazivého survivalu
10. 5. 2019
|
Jan Slavík
Survivaly jsou přesycený žánr. Aby se mohl nový titul prosadit, musí zákonitě přinést něco neokoukaného, nějak ohnout koncepty, upravit mantinely nebo alespoň poskytnout neotřelý úhel pohledu. Fade to Silence od studia Black Forest Games je na to konto vcelku sympatická. Snaha nepřijít s pouhou sepranou kopírkou je zřejmá, občas probleskne i opravdu zajímavý nápad. Jenže při samotném hraní zjistíte, že si titul svými designovými chybami nepěkně šlape po vlastním potenciálu.
The Division 2 – recenze
21. 3. 2019
|
Jan Olejník
Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.
Blasphemous 2 – recenze religiózní metroidvanie
18. 8. 2023
|
Jakub Malchárek
Zpovídej se, Kajícníku!
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze
18. 11. 2019
|
Matěj Svoboda
Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.
The Mound: Omen of Cthulhu – recenze španělského dobývání Ameriky s chapadly
15. 7. 2026
|
Ondřej Partl
Tady by nepomohl ani Kryštof Kolumbus
Clair Obscur: Expedition 33 – recenze výjimečného JRPG
23. 4. 2025
|
Jakub Malchárek
Cesta do fantazie
The Fall Part 2: Unbound - recenze
7. 3. 2018
|
Jan Slavík
Štěstěna je vrtkavá dáma, říká se. Podobnou věc by ale z určitého úhlu pohledu šlo prohlásit i o inovaci. Jistě, pokud jí ve hře není dost, velice pravděpodobně se setkáte s negativní kritikou a názory, že série vykrádá sama sebe. Jenže, na druhou stranu, stačí snahu o novoty namířit špatným směrem, když to nebylo potřeba, a snadno může dojít k tomu, že pokazíte pokračování výborné hry. K něčemu takovému bohužel došlo i v případě The Fall Part 2: Unbound.
Hellboy: Web of Wyrd – recenze komiksové mlátičky
23. 10. 2023
|
Zbyněk Povolný
S pekelníkem na věčné časy
Lords of the Fallen – recenze fantasticky nápadité soulsovky
12. 10. 2023
|
Pavel Makal
Když jeden svět nestačí
Amnesia: The Bunker – recenze hrůzného hororu
5. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
V prvoválečných katakombách po vás něco jde
2Dark - recenze
13. 4. 2017
|
Pavel Skoták
“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.
Blasphemous – recenze
27. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.
The Legend of Zelda: A Link Between Worlds – recenze
7. 12. 2013
|
Miloš Bohoněk
Jaká konzole měla letos nejlepší exkluzivní hry? Xbox 360? Zív. PlayStation 3? Lepší. Nintendo 3DS? No jistě! Japonský handheld chytil druhý dech a v průběhu celého roku nabízel excelentní tituly, jaké si jinde nezahrajete, a které představují pádný důvod pro pořízení samotného zařízení. Silná sezóna odstartovala s takřka dokonalou strategií Fire Emblem: Awakening a pokračovala s Luigi’s Mansion: Dark Moon, Donkey Kong Country Returns 3D, Animal Crossing: New Leaf nebo Pokémon X & Y. A koncovka? The Legend of Zelda: A Link Between Worlds. Skvostnější finále si Nintendo ani nemohlo přát.
Tom Clancy's The Division - recenze
18. 3. 2016
|
Jan Olejník
Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.
The Crow's Eye - recenze
27. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Záhady žijí tak dlouho, dokud se nevysvětlí. S jednou takovou může skoncovat hrdina logické adventury The Crow's Eye. V retrospektivním příběhu s obstojnou dávkou napětí ho namísto příšer poženou zlé myšlenky, což dokazuje, že poctivé herní psychothrillery ještě nevymřely. The Crow's Eye je Amnesia bez přehnané odpornosti, a to jí sluší. Leccos ovšem mohlo dopadnout lépe. Zejména příběh měli autoři zkusit vyprávět bez hloupých audiovzkazů. A hádanky si také zasloužily více kreativity.
Karma. Incarnation 1 - recenze
13. 12. 2016
|
Pavel Dobrovský
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Betrayer - recenze
1. 4. 2014
|
Vilém Koubek
Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.
Warhammer 40k: Soulstorm - recenze
17. 3. 2008
|
Redakce Games.cz
Definitivní tečka za strategií, která je už tak stará, že si ji pamatují snad jen kmeti v horských poustevnách.