Death's Door – recenze nenápadného letního hitu
8/10
zdroj: Acid Nerve

Death's Door – recenze nenápadného letního hitu

Datum vydání:
20. července 2021
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 7. 2021 18:00 | Recenze | autor: Pavel Makal |

Smrt je součástí videoher od nepaměti. V některých ji rozdáváte (Battlefield), v jiných se jí snažíte zabránit (Battlefield za medika), další se vás s ní snaží smířit (Dark Souls, Spiritfarer), a jsou dokonce i takové, v nichž se smrtí stáváte vy sami.

Kromě vtipného Grim Fandanga a o poznání méně vtipných Darksiders II je to i případ novinky studia Acid Nerve s názvem Death's Door.  V ní nejste přímo klasickou Smrtkou, nýbrž malou vránou, která dostala povinnosti pochmurného žence na starost. 

Smrtka bez kosy, zato s mečem

Autoři vám herní svět nejprve představí skrz šedivou a pošmournou realitu úřadu vraních smrťáků, při jehož objevování jsem si maně vybavil Velký rozvod od C. S. Lewise a jeho šedé město, z něhož se jede na autobusový výlet do nebe. Právě sem se budete často vracet, tu pro další kousek příběhového pozadí, tu abyste vylepšili některou z vlastností, jako je síla, obratnost nebo třeba účinky magie. Mnohem větší penzum času budete ale trávit v několika pestrých světech, do nichž vede množství kouzelných dveří. 

Vaší malé bezejmenné vráně se na počátku stane nepříjemná věc. Při jedné zakázce přijde o přidělenou duši, kterou měla doprovodit na onen svět, a tak dostane další nelehký úkol – vydat se po stopách zloděje do říše, kde smrt jako by neměla svou moc, a tak místní obyvatelé, nezatíženi časem a smrtelností, postupně přišli o rozum a stali se obětí vlastní touhy po moci. Na vás samozřejmě je, abyste světu navrátili jeho správný řád.

Death's Door mě dokázala zaujmout už z prvních trailerů, přeci jen mají Acid Nerve za sebou fenomenální (a neprávem opomíjený) klenot Titan Souls. Musím ale zároveň přiznat, že jsem od hry očekával něco maličko jiného. Měl jsem za to, že dostaneme roguelike/lite ve stylu Hades, ve skutečnosti je ale hra variací na staré Zeldy. 

Herní svět, který sledujete ze zpravidla pevného úhlu kamery, je rozdělen na jednotlivé obrazovky, soubojový systém je podstatně méně postavený na skillu a nechybí ani prvky klasických metroidvanií, kdy si postupem času odemykáte nové schopnosti, které vám následně umožňují přístup do dříve neprobádaných oblastí.

Výzev tak akorát

Zpočátku jsem byl mírně zklamán tím, že hrou procházím bez větších potíží, protože souboje s většinou bossů připomínají spíše puzzle a netlačí tolik na váš postřeh a hbité prsty. V pozdější fázi hra ale aspoň mírně zvedne obtížnost (byť i finálního bosse jsem udolal na první pokus a s tím předposledním jsem měl potíž snad jen kvůli platformingové sekvenci). Zároveň se ale zdráhám označit Death's Door za triviální záležitost a běžní hráči, kteří si nelibují v sebemrskačském opakování stále stejných soubojů, nejspíše shledají nastavenou obtížnost jako adekvátní.

zdroj: Devolver Digital

K dispozici dostanete několik zbraní, musíte je ale napřed najít a je docela dobře možné, že celou hru absovujete se základním mečem bez toho, abyste vyzkoušeli drtivý úder elektrizujícího kladiva, rychlé dýky nebo zoufalý deštník. Mimo to postupně získáte luk a tři kouzelné schopnosti (fireball, vrhání bomb a přitahovací hák), které, jak už jsem zmínil, jsou mnohdy potřeba k řešení menších logických hádanek či otevírání cesty dál. Nemůžete s nimi nakládat bez rozmyslu, vaše magická energie je omezená a nabíjí se úspěšnými útoky na blízko, sekat ale můžete nejen do nepřátel, nýbrž i do vzrostlých muchomůrek nebo lákavých porcelánových váz.

Jestli v něčem Death's Door jasně vítězí, pak je to rozhodně celková estetika. Jednotlivá prostředí jsou dostatečně odlišná a výtvarně působivá, herní svět i jeho obyvatelé jako by byli vymodelováni ze skutečných materiálů a mají jakousi „váhu“, což je vidět především ve chvíli, kdy je pokořené srazíte k zemi.

Zakutálená tajemství

Ruku v ruce s touto chválou jde i level design, který je dostatečně zašmodrchaný, aby v něm byl prostor na celou řadu poschovávaných bonusů. Mezi ty nejžádanější patří kromě zmíněných zbraní také svatyně zvyšující maximální objem zdraví a magie, zároveň může jít o nejrůznější sběratelská cinkrlátka nebo prostě jen bonusové zkušenosti na nákup vylepšení. Najít ale můžete i skryté arény s minibossy, jejichž porážkou následně získáte výhodnější verzi kouzel. Bomby pak třeba zraňují jen nepřátele a vás v epicentru výbuchu ani nelíznou, ohnivé koule zas kromě počátečního poškození protivníka na nějaký čas zapálí.

Postupně se podíváte do zahrad, sídla a tajné laboratoře čarodějnice, která má zálibu v porcelánu, do travnatého království žabího krále nebo do zasněžených hor. Celkem jsem se hrou strávil kolem deseti hodin, nepodařilo se mi ale vyzobat úplně všechno a hra obsahuje i skrytý skutečný konec, na jehož pokoření potřebujete ještě o pár hodin víc. Cestou potkáte také nějaká ta zábavná NPC (a minimálně v případě chlapce s hrncem místo hlavy podezírám autory ze snahy o poklonu Dark Souls a tamnímu pohodáři Siegfriedovi z Catariny).

Na Death's Door oceňuji především vypilovanou a odměňující hratelnost, která pohodově plyne, občas mírně potrápí (mimochodem, ocenil bych přítomnost mapy, několikrát jsem zcela zbytečně bloudil), ale ruku v ruce s pohledným vizuálem, příjemnou hudbou a jemným humorem tvoří skvělý, byť nijak zvlášť originální zážitek. 

Trochu mě mrzí, že hra není k dispozici na Switchi, právě na letní plážové hraní by totiž byla extrémně vhodná. Zahrát si ji nicméně můžete na Xboxu nebo, tak jako já, na PC, byť i tak se mi lépe ovládala s gamepadem. Za necelých 20 eur dostanete hromadu zábavy a dvoučlenný autorský tým může být na své dílo právem hrdý. 

Verdikt:

Pokud nemáte Switch, je tohle jedna z nejlepších současných variací na klasické Zeldy. Týmu Acid Nerve se podařilo skvěle zkombinovat zábavné souboje, hezkou grafiku a spoustu tajemství. Nechte se okouzlit!

Nejnovější články