Autor: Martin Holas Publikováno: 17.března 2008 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Odolnost, mobilita, palebná síla, pomalý rozjezd, tak by se dala jednoduše charakterizovat hra za Sisters of Battle. Pro svou dokonalou vyváženost jsou tak jasnou volbou pro začínající stratégy, přestože se jim oproti Blood Ravens mírně, ale opravdu mírně komplikuje situace o přídání nové suroviny – víry. Tu generují svaté ikony, které se montují na obsazené strategické body. Prostřednictvím víry si zpřístupníte některé speciální schopnosti velitelů a silnější jednotky. Temná opozice Zajímavěji na mě už zapůsobili Dark Eldars, tedy už od pohledu ta horší polovička Eldarů z původní hry. Kromě stylových hlášek (po kliknutí na dělníka se ozve zoufalé zaskučení „Bičem už ne, pane“) mohou nabídnout díky svým výrazným kladům/záporům výzvu pro zkušenější hráče. V armádě temných Eldarů hrají prim rychlé jednotky pro boj zblízka, např. smečka silných démonů, kteří se po ztrátě morálky začnou sami navzájem požírat. Hra v jejich podání pokládá velký důraz na micromanagment, musíte být navíc díky absenci defenzivních prvků vždy krok před nepřítelem a nenechat ho vydechnout pod neutuchajícím přívalem hit-and-run výpadů. Samozřejmě ideální je, když do této fáze hra ani nedospěje, k čemuž se skvěle hodí levní a hbití Mandrakes, rekrutovatelní hned od začátku hry. ![]() ![]() ![]() Menší výdrž svých bojovníků se snaží Dark Eldars vyvážit alespoň pořádnou dávkou špinavých triků. Tak předně je vám k dispozici řada speciálních schopností jednotek, které jsou zaměřené hlavně na demoralizování a oslabování nepřátelských vojů. Dále je tu osm více než slušných globálních „schopností“, mezi které patří třeba (jak jinak) demoralizování všech nepřátelských jednotek, dočasné propůjčení schopnosti vidět neviditelné jednotky, posilování vlastních jednotek a zpomalování těch cizích, atp. Zadarmo ale ani kuře nehrabe, a tak i na tyto schopnosti si budete muset vydělat sbíráním duší padlých jednotek (speciální nová surovina této frakce). Překvapivé je jen rozhodnutí autorů umožnit upgradovat jednu z budov tak, aby duše produkovala automaticky, a to celkem přijatelným tempem. Degraduje to míru nutnosti starat se o dostatečný přísun této duší přímo z pole. Změny u starých známých Zklamáním je pro mě zanedbání nových jednotek pro ostatní staré rasy, které tak zůstaly víceméně beze změny. Tedy abych nelhal, každá strana dostala k dispozici jednu leteckou jednotku (kromě Necronů, kteří létavce podle pravidel nepoužívají – ti získali náhradou pár nových schopností pro svého velitele). Otázkou je, k čemu to. Letadla jsou ve hře většinou hráči platná asi jako mrtvému zimník, neboť jsou zpravidla drahá, slabá, slušně žravá na populační limit a co je nejhorší, nedokáží stejně překonat většinu podstatných překážek, typicky zdí. ![]() ![]() ![]() Bitevní pláně čtyř planet Co dále je v Soulstormu nového? Samozřejmě přináší datadisk zbrusu novou singleplayerovou kampaň, která se nese ve stejném duchu jako ta v Dark Crusade. To mimo jiné znamená, že na poutavý příběh můžete rovnou zapomenout, zato si užijete taktizování na mapě světa rozřezaného na teritoria. Jedná se o jednoduchý tahový princip, kdy každá z ras střídavě přesouvá svoji hlavní armádu po políčkách, opevňuje dobytá teritoria atp. Podrobně zde systém hry opakovaně popisovat nebudu, neználci nechť prosím nahlédnou do recenze Dark Crusade. Musím se ale zmínit o jiných drobných odlišnostech, především pak o tom, že herní plocha nyní neobjímá pouhou jednu planetu, ale rovnou celý Kaurava systém, čítající čtyři planety a tři měsíce. Významnějšího rozšíření počtu teritorií se přesto nedočkáme, oblasti se jen rozprostřely mezi jednotlivé planety. Neblahým efektem tohoto rozhodnutí autorů je lehký pocit klaustrofobie. Přece jen stran konfliktu je celkem devět a každá musí mít svoji hlavní pevnost, tzn. jen na toto padne devět teritorií. ![]() ![]() ![]() Chabý nástupce Dark Crusade? Nezaujaly mě ani bonusy, které jednotlivá teritoria po dobytí generují. Ty nejsou ani zdaleka tak výrazné jako v Dark Crusade a najednou bych byl docela rád za to, co jsem minule vyčítal, a sice těch pár ultrasilných vychytávek (možnost hrát dvakrát za tah, útočit kdekoliv na mapě...), kvůli kterým stálo za to zariskovat a prokleštit si cestu hluboko do nepřátelského teritoria. V Soulstormu navíc nepochopitelně padá možnost v obranných misích začínat s rozestavěnou základnou z mise minulé, takže v naprosto každé misi stavíte všechno znovu na zelené louce. Na hratelnost to má spíše negativní efekt. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry v galerii Vedlejší úkoly Kvalitu si udržely alespoň speciální mise aneb dobývání cizích pevností. Příjemně vás rozptýlí spousta vedlejších úkolů. Při útoku na centrum Imperial Guard musíte například ničit vyjíždějící konvoje s materiály kritickými pro nepřítele. Chaos zase hlídá svoji základnu neproniknutelnou zraňující mlhou, kterou musíte nejdříve deaktivovat zničením několika oltářů. Tau vás budou pravidelně častovat obřím energetickým dělem, pokud jej nedeaktivujete, a v boji proti Blood Ravens se nad vámi bude vznášet neustálá hrozba výsadků hluboko do vašeho týlu, nemluvě o půlhodině, která zbývá do příletu vesmírných lodí s posilami. ![]() zdroj: Archiv units video Stáhněte si: Demo, Videa... Související články: Novinky, WH Dark Crusade recenze, WH Winter Assault, WH Dawn of War recenze |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |