Že jedno z nejlepších JRPG posledních let vyjde zrovna jako debut francouzského studia Sandfall Interactive, by mě nenapadlo ani ve snu. Poctivě jsem hledal nějaký důvod, proč by Clair Obscur: Expedition 33 nemělo získat absolutní hodnocení. Čekal jsem, že dojemný příběh někde škobrtne, že se někdy začnu nudit nebo že hra bude zabugovaná, ošklivá... Ale nestalo se tak. Vlastně úplně naopak, každá další hodina evokativního dobrodružství byla lepší a lepší, a že Expedition 33 startuje na vysoké notě.
Dojemná, lidská, dospělá
Pohádkový svět je roztříštěný a za zbytky kdysi malebného města Lumiére se rozpíná čarokrásná pustina plná smrtelného nebezpečí. V dáli se na horizontu tyčí černý monolit, na kterém svítí číslice 33. Šedesát sedm let od rozbití každý rok číslovka klesá a pro obyvatele Lumiére to znamená jedinou věc: Třiatřicetiletí dožívají poslední rok života a vydávají se na zoufalou expedici ve snaze zastavit mýtickou Malířku, která u monolitu maluje smrt a každoročně sklízí duše mladších a mladších lidí.
U této základní premisy bych taky s nějakými popisy příběhu skončil, protože jak už to u podobných her bývá, čím méně toho budete o světě vědět, tím lépe a silněji vás dokáže překvapit.
zdroj:
Sandfall Interactive
Můžu vám ale prozradit, že zhruba 25hodinové putování rozhodně stojí za to. Nebojí se zvratů, příběh je parádně vrstvený, takže s každým velkým odhalením před vás položí ještě větší záhadu, která si vás vodí jako poníka za kostkou cukru v natažené dlani. Témata přitom nejsou vůbec banální a několikrát jsem na televizi zíral s očima zvlhlýma emocemi, protože Clair Obscur řeší smrt, vyrovnání se ztrátou, oddanost, rodinné vztahy, smrtelnost a ve výsledku i iluzi volby, respektive jestli je lepší život ve lži, nebo v bolestivé realitě.
Hlavně, a to cením úplně nejvíc, příběh není jednoznačný. Protože jste do fiktivního světa s nadpřirozenými zákonitostmi vrženi celkem po hlavě, klade na vás poměrně vysoké nároky na zorientování se a pochopení komplexní struktury. Za to jsem upřímně rád, protože tvůrci po vás chtějí, abyste se snažili, trochu zapojili hlavu a hledali si v náznacích vlastní smysl příběhu. I přes pestrobarevnou a expresivní stylizaci hry musím pochválit, že se hlavní příběhová linka neuchyluje k laciným emocím. Je správně citlivá, vřelá, ale stejnou měrou melancholická, dospělá, vážná.
zdroj:
Sandfall Interactive
zdroj:
Sandfall Interactive
Hlavním tahounem expozice jsou výborně napsané a ještě lépe zahrané postavy. Každý člen expedice má svoji povahu a překvapilo mě, jak strašně rychle jsem si k nim vytvořil nějaký vztah. Po dlouhé době jsem taky chtěl mít v aktivní družině úplně všechny, protože mezi aktéry není jediné slabé místo (včetně fantastického Andyho Serkise!). Dabéři konstantně odvádějí bezchybnou práci a díky tomu jsem se na každý rozhovor nebo filmeček vyloženě těšil.
Mnohovrstevnatá akce
Když se nekocháte nádherně expresivním světem a nepřemýšlíte nad excelentní zápletkou, točí se drtivá většina hratelnosti Clair Obscur: Expedition 33 kolem soubojů... a tady opět musím tvůrcům vysmeknout poklonu, protože tak zábavný a svobodný systém jsem dlouho neviděl.
Základ je poctivý standard JRPG – hraje se na tahy podle rychlosti postavy, z mechanického hlediska tu najdete odolnosti na různé živelné elementy, stejně jako spoustu statusů. Pokud jste někdy hráli starší Final Fantasy, budete okamžitě doma. Jenže na tento základ hra vrství další a další mechanismy (často i z netypických žánrů), až je vzniklý míšenec velmi unikátní.
Například když je vaše postava na tahu, může volně vystřelit jako v akční adventuře. Výstřely bývají slabé, ale můžete jich provést tolik, kolik máte akčních bodů. Hodí se třeba na rozbíjení štítů, jež jinak eliminují veškeré poškození z útoků.
Kolem střelby ale můžete postavit celé synergie. Chvíli jsem si na postavě hrál s taktikou, že každý výstřel zvýší poškození dalšího útoku o polovinu, navíc má šanci nepřítele zapálit a ještě označit, což dále násobí uštědřené zranění.
Někteří protivníci mají navíc slabá místa. Třeba lampiony, které kolem nich rotují, svítící energetická srdce. Když slabiny sestřelíte, můžete šikovně redukovat nezanedbatelnou část zdraví nepřátel.
zdroj:
Sandfall Interactive
Co dále? Tak třeba úhyby, parírování a úskoky. Úplně každý útok můžete buď odrazit, nebo mu uhnout. Vím, že soulsovky s uskakováním nepřišly, takže mě ještě nekamenujte, když sáhnu k přirovnání k Dark Souls (navíc u tahovky), protože podobnost s legendou FromSoftware jde mnohem hlouběji.
Úplně každému úderu se můžete vyhnout, a když jste jo sebevědomí, dokonce jej i odrazit a uštědřit protiútok. Co to znamená v praxi? Že souboje jsou stejně tak ukázkou vaší schopnosti stavět brutální buildy, jako i o zvládnutí rytmiky. A včas uskakovat se budete muset naučit, protože protivníci dávají pořádnou sadu a není problém, aby vás běžný soupeř sundal na dvě, tři rány.
Podobně jako v libovolné soulsovce je vše o tréninku. Sledování pohybů, vzorců útoků, ale i naslouchání zvukovým varováním. Protivníci dokáží vykouzlit pěkné podpásovky – extrémně dlouhé nápřahy, kterým uskočíte zbytečně brzo, dlouhá komba s nepravidelným rytmem, čtyři rychlé sledy seků, po kterých následuje hromadný útok, který musíte přeskočit (jiný mechanismus než úhyb).
zdroj: Sandfall Interactive
Obzvláště u bossů pak platí, že si souboj zopakujete hned několikrát, abyste zjistili, s čím se avatar může vytasit, a trochu dostali rytmiku úhybů do prstů. Stejně jako v soulsovkách ale máte skutečný pocit opojného zlepšování se. Když poprvé dostanete strašně na budku, ale posedmé už parírujete jeden útok za druhým a impotentnímu soupeři se jen vysmíváte.
Těším se, až se objeví první videa s průchody bez jediné ztráty života nebo s dlouhým maratonem proti závěrečnému bossovi na co nejnižší úrovni, protože bych se vsadil, že správným parírováním bude možné vyhrát libovolný souboj. Bude to sice trvat hodiny hraní bez jediné chybičky, ale jít by to mělo.
Je nutné podotknout, že i když tady zmiňuji jistá podobenství s Dark Souls, tak Clair Obscur nikdy není tak těžká a málokdy jsem musel i ty nejtužší protivníky opakovat třeba více než pětkrát. Pokud ale víte, že vám sledování rytmu a včasné úhyby dělají problémy, můžete se u hry taky zapotit mnohem víc. Na druhé straně dá se taky slušně přelevelovat, snížit si obtížnost, zkrátka výzva tady je pro ty, kteří ji hledají.
Tvořivý RPG systém
Na své si ale plnými doušky přijdou i tvůrci rozbitých buildů, protože Expedition 33 má fantastický RPG systém. Ve hře jsou vyšší desítky piktogramů, kdy postavu můžete vyzbrojit až třemi. Kromě bonusů ke statistikám pak propůjčují i hodně zajímavé vlastnosti. Vtip je v tom, že když s takto vybaveným piktogramem vyhrajete čtyři souboje, odemkne se schopnost úplně pro všechny členy expedice. Pochopitelně je můžete aktivovat za body, které získáváte levelováním, ale i průzkumem světa.
A v kombinaci s unikátními styly souboje každé postavy můžete experimentovat a vytvářet neskutečná komba. Uvedu příklad na jedné z mých postav, kterou jsem vyzbrojil mečem, jenž vždy zaručoval začínat souboj v postoji, který dává dvojnásobné zranění. Pak jsem pro aktivoval schopnosti, které nějakým způsobem zvyšovaly poškození v prvním kole, přidávaly do prvního kola akční body a nakonec, aby postava za všech okolností začínala první.
zdroj:
Sandfall Interactive
zdroj:
Sandfall Interactive
Většinu základních nepřátel jsem byl schopný smáznout extrémně silným plošným útokem v prvním tahu. Pokud ne, dodělal je zbytek. Silný start byl vykoupený faktem, že pak bylo nudné přečkat několik kol, kdy postava byla relativně k ničemu.
Jiného hrdinu jsem zase postavil tak, aby měl několik základních útoků za kolo, každý z nich snižoval obranu protivníka a ještě mě léčil a podobně. Hlavně jsem pokaždé měl hned několik variant, jak se mezi synergiemi rozhodovat. V boji vám vždycky jasně vyvstanou možnosti, které by na sebe mohly navazovat a podporovat se. Piktogramy se krásně doplňují se zbraněmi, speciálními útoky, inherentními schopnostmi postav, zkrátka obrovské malířské plátno, na kterém si malujete vlastní obraz, který nejvíce sedne vašemu stylu hraní.
Hodně taky cením, že ať už přijdete s jakoukoliv strategií, tvůrci vás nijak arbitrárně neomezují. Nestane se například, že by proti nim (ale i proti různým statusům) bossové byli imunní, což se třeba často děje u podobných her východní produkce. Když máte aktivovaný piktogram, který vám garantuje první tah, pojedete prostě bez debat první.
Božské výhledy a brilantní soundtrack
Úžasný příběh, fantastické herní mechanismy, zbývá nám audiovizuální zpracování a ani tady Clair Obscur: Expedition 33 nešlápla vedle. Hra vypadá a zní naprosto božsky. Opět máme co do činění s Unreal Enginem 5, který vykresluje fantastické scenérie. Tvůrci zvolili kýčovitý, naivní a přepálený vizuální styl, který je vysvětlený narativně, a hlavně popouští uzdu nespoutané kreativitě. Každá lokace je přehlídkou přesaturovaných barev a bizarní matlanice reálných i fantaskních objektů, které spolu stylově nesouvisí, ale opět: Všechno do sebe ve výsledku zapadá.
Navštívíte šarlatové lesy s bílými skalami, čedičové pobřeží, jež bičuje inkoustový příboj, zákopy bojiště s horami mrtvých, roztříštěnou Paříž s groteskně ohnutou Eiffelovou věží. Clair Obscur na paletu stylů vymačkává tubu belle époque a přimíchává vydatnou porci fantazie, aby dosáhl neotřelé stylizace, která parádně zapadá ke zvolenému stylu vyprávění.
zdroj:
Sandfall Interactive
A pak je tady hudba. Mon Dieu, ta hudba! Šanzony, opery, popovky, smyčce, struny, klávesy, žestě, perkusy. Expedition 33 doprovází neskutečný soundtrack, který mě neustále překvapoval svou emocionální hloubkou a rozsahem. Pořád slyšíte něco nového, a když mezi aranžemi poznáte známý motiv, hned víte, že má nějaký důvod a podtrhuje nějaký příběhový bod.
Soundtrack hlavně tvoří velká část skladeb s textem a zpěvem, byť je drtivá většina ve francouzštině, ze slov poznáte, že se nějakým způsobem týkají hry a postav a poselství si pak už jen domýšlíte zvolenou náladou písně. A já říkám: Chci ve hrách méně čistě instrumentálních soundtracků a více zpěvu!
Neznamená to, že se do toho orchestr neumí pořádně opřít a čekají vás jen rozněžněné slaďárny a emotivní balady. Hudební podkres k soubojům je pořádně epický, naléhavý a vedle chytlavé hratelnosti rozhodně jeden z důvodů, proč se střetům nevyhýbat a občas si pozvolné putování zpestřit parádně vystřihnutým koncertem, který vám vlije bojové odhodlání do žil.
Hra jako dílo
Co zbývá říct závěrem? Že Clair Obscur: Expedition 33 je dalším trumfovým esem do argumentu, že hry jsou zároveň umění. Že není jen pro fanoušky JRPG, ale nadchne i akčněji laděné hráče a hráčky brilantním soubojovým systémem.
zdroj: Sandfall Interactive
Že v desítkách hodin na vás čeká příběh, který dokáže odhalit skulinky v emocionálním brnění i těch největších tvrďáků. Expedition 33 je artová hra v tom nejlepším slova smyslu: S parádní stylizací, výpravou a hlubokým příběhem. A nemusí kvůli tomu v žádném případě kompromitovat zábavnou hratelnost.
