Recenze

Nail'd - recenze

Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.

Blitzkrieg: Rolling Thunder - recenze

Po solidním přídavku Burning Horizon dorazil druhý oficiální datadisk k populární válečné real-time strategii Blitzkrieg. Kromě jiného přináší tažení amerického generála George S. Pattona od Afriky až k Plzni.

Geometry Wars 3: Dimensions - recenze

Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?

Arma 2: Private Military Company - recenze

Bohemia Interactive nezahálí a zásobuje fanoušky relativně rozsáhlými stahovatelnými přídavky pro Arma II: Arrowhead (recenze). Jak už název napovídá, Private Military Company vás uvrhne do role příslušníka soukromé agentury kontraktorů, lidově řečeno nájemných žoldáků. Těch je v dnešním Afghánistánu a Iráku snad víc než regulérních vojáků a jejich služeb využívají i vlády. Nejinak je tomu i ve virtuálním Takistánu a je to rozhodně vynikající téma pro vojenský simulátor.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Volume - recenze báječné stealthovky

Bohatým brát a chudým dávat. Sentiment, za který se v historii postavila řada osobností a významných postav. V realitě  to pochopitelně většinou dopadlo všelijak, ovšem jistou romantiku představě čestných a spravedlivých banditů nelze upřít. Myslí si to i vývojář Mike Bithell, jehož nová hra Volume je právě o jednom takovém mladíkovi, který se navzdory dobrému původu, zaručujícímu pohodlný život, rozhodl změnit finanční rovnováhu společnosti ve prospěch potřebných.

Albino Lullaby - recenze 1. epizody

Nejhorší noční můry jsou ty, které se vracejí. Také nové hororové adventury Albino Lullaby se kvůli jejímu epizodickému vydávání jen tak nezbavíme. V jejím případě se však lze na každý návrat docela těšit. Prvotina studia Ape Law skvěle balancuje na pomezí psychologického hororu a grotesky, přičemž selhává jen v dílčích akčních částech. Ukázalo se totiž, že s terorem je zábavnější bojovat duchovně než silou.

Star Wolves 3 - recenze

Parta ostřílených pilotů, epické vesmírné bitvy mnoha plavidel, průlety pásem asteroidů, stíhání pirátů, vylepšování mateřské lodi i doprovodných stíhačů. Hvězdní vlci jsou tu už potřetí.

ShootMania Storm - recenze

Představte si multiplayerovou hru, v níž dokáže zvítězit začátečník i proti ostřílenému matadorovi. Hru neovlivnitelnou mikroplatbami, levelováním či upravováním zbraní a schopností. Naivní myšlenka? Ne tak docela. Minimálně lidé z Nadea si dovolí nesouhlasit a svůj pohled na věc podpoří několikaletými zkušenosti s TrackManií, jejíž jednoduchý systém závodění celosvětově uchvátil několik miliónů hráčů. Proč to tedy nezkusit ještě jednou, tentokrát v žánru multiplayerových stříleček?

Sudden Strike III CZ - recenze

Byly doby, kdy Sudden Strike s přehledem ovládal celou bitevní vřavu mezi válečnými strategiemi. Pak ovšem přišla éra Blitzkriegu či Codename Panzers, vůči nimž zakladatel žánru přechází do protiofenzívy, prvně ve 3D.

Diluvion - recenze

Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.

Shadowgun Legends – recenze

Jako Destiny do kapsy. Škatulka, do níž Shadowgun Legends vklouzl přesně ve chvíli, kdy jej brněnští Madfinger Games takřka před dvěma lety představili světu mobilních her. A jedná se o označení oprávněné, jemuž se nelze vyhnout. České online střílečce pro dotykové displeje skutečně nechybí ani technická vyspělost, ani úctyhodný rozsah obsahu ne nepodobný právě megalomanské zábavě od Bungie. Ale jakkoliv se k hráčům nakonec dostala vydařená hra, s nejnovějším Shadowgunem se rovněž táhne pár nedostatků autorům dlouhodobě vlastních.

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

SteamWorld Heist - recenze

Před třemi lety vydalo švédské studio Image & Form hornickou akci SteamWorld Dig, ve které autoři šplhali na vyšší příčky originality. Posuďte sami: Autonomní humanoidní roboti s parním strojem místo srdce obývají westernovou vesnici, pod kterou se rozkládají doly plné bohatství. Stačí vzít do parní roboruky krumpáč a pod diktátem úkolů, ale i svobodné volby, se vypravit na těžbu. Svižná kutací akce v osobité grafice a s dobře vyprávěným příběhem vzbudila ohlas, který jak známo rodí úspěch. Jen kdyby to tolik nepřipomínalo Spelunky říznutou Terrarií! Nicméně, Dig postavil Švédy na pevné nohy a nepřímé pokračování SteamWorld Heist jde jinou a výrazně zajímavější cestou. Ti samí kouřící roboti se potulují vesmírem a přepadávají lodě v tahových 2D bitvách, ve kterých je odraz kulky od zdi silnější než složité statistiky. Oproti předchozí hře tohle téma rozhodně vytěžené není.

Desperados 3 – recenze

Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…

Splatoon 2 - recenze

Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.

Eisenwald: Blood of November - recenze

Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.

Beholder - recenze

Strategie Beholder vykresluje život v totalitním státě tak věrně, až z toho mrazí. Komorní příběh o domovním udavači pohlíží na nesvobodu očima obyčejných lidí a rozjímá o morálce. Tísnivé drama doplňuje zajímavě zpracovaná herní mechanika a rozvětvený scénář. Trochu však zamrzí časté opakování náročné kampaně a mírně nevyladěná technologie.

Inside - recenze

Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.

America Army 2.1 - recenze

Zdarma šiřitelná multiplayerová akce America Army jde neustále kupředu a poslední verze 2.1 je toho jasným důkazem, neboť přináší novinky jako turnajový mód, dvě mapy, fyzikální engine Karma či oslňování sluncem.

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Chromehounds - recenze

Válka zuřící několik desetiletí bez jasného vítěze. Tři národy, tři protichůdné ideologie. A obrovské válečné stroje ve stylu MechWarriora. To je akční hra Chromehounds pro X360.

XCOM 2: War of the Chosen - recenze

„Vítejte zpět, veliteli. Situace na planetě Zemi je stejná, jako když jsme vás zachránili minule: pořád ji ovládají mimozemšťané a XCOM je spíše partyzánskou organizací, která může šmejd z vesmíru vykopat jen s vámi v zádech. Hodně štěstí a užijte si to!“ S tímhle známým pocitem poprvé spustíte datadisk War of the Chosen pro XCOM 2 a chvíli vás neopustí. Zdá se, jako by se od minula nic moc nezměnilo, tutoriál je stejný, jen v jedné animaci se vyskytuje nová postava… Jenže po čase se začne ukazovat jedna novinka po druhé. Autoři toho přidali a upravili opravdu hodně a nové prvky zvládli zapracovat tak dokonale, že nic nepůsobí jako zbytečný přídavek.

Line of Sight: Vietnam - recenze

Tvůrci této budgetové střílečky si usnadnili práci tím, že ze série Deadly Dozen přejali herní prostředí, z japonských protivníků udělali Vietnamce a jen trochu pozměnili výzbroj, hrdiny a mise. Jaký je výsledek?

Insurgency - recenze

Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.

Cities XL 2011 - recenze

Příběh téhle hry jako kdyby byl ztělesněním nepoučitelnosti některých vývojářů. Původně šlo totiž o online hru s názvem Cities XL (recenze), která stavěla na úspěchu staršího povedeného SimCity klonu City Life (recenze). V Cities XL měli hráči z celého světa na jedné planetě budovat svá města a propojovat je pak pomocí obchodu nebo dokonce spolupracovat na budování některých budov.

Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.