| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 10. května 2010 | Verze: PC/anglická/prodávaná Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Otevřená galaxie, ale... Možná si říkáte, že vesmírné RPG s vylepšováním lodí a jejich vybavení zavání návratem k osvědčeným principů Elite, Frontiera, Freelancera či X2 (X3). Ale ouha. Tady se totiž nedočkáte takové volnosti, na jakou jste z výše jmenovaných her zvyklí. Hra je vlastně dost lineární, což je tak trochu v rozporu s mohutností a otevřeností vesmíru, ve kterém se příběh odehrává. Je opravdu škoda, že autoři ani do třetího dílu nepřidali obchodování, těžbu a další aktivity. Na dovoz strojů z vesmírných továren na zemědělskou planetu a pašování drog z okrajů galaxie do legislativou svázaných systémů rovnou zapomeňte. Tady prostě budete jen létat a plnit úkoly. A taky střílet. Hodně střílet. Základem bitev je samozřejmě mateřská loď, jakási mobilní základna: když o ni přijdete, hra končí. Kromě ní si postupně vybudujete letku doprovodných stíhačů, která je při dlouhých cestách v klidu zaparkována v hangáru, ale můžete ji kdykoliv vypustit, aby se pomazlila se s nepřáteli. Boje jsou taktické a i když někdy vypadají akčně a hekticky, můžete je kdykoliv pozastavit a rozmyslet si další postup. To znamená zadat mateřské lodi i wingmanům cíle, případně zvolit použití raket či speciálních schopností. Boj se navíc zastavuje i sám systémem automatických pauz (když se objeví nepřítel, když je vaše loď na 50 % „životů“ a podobně). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Je docela fajn, že bitvy jsou mnohdy docela velké: kromě až desítek nepřátelských plavidel máte leckdy i různé spojence. Ať už se k vám někdo přidá v rámci úkolu, nebo si na vesmírné základně najmete žoldáky, je to fajn zpestření. •Staňte se superpilotem RPG vývoj hrdinů je podobný jako v předchozích dílech: za zkušenostní body si kupujete nové schopnosti (vylepšovat se můžete jen v klidu na obchodních stanicích, ne ve volném vesmíru). Možností rozvoje je víc než dřív, ale opět půjde ponejvíce o zlepšování dovedností pilotáže, střelby či používání elektronických systémů. Kromě toho, že zlepšujete účinnost svého vybavení, se také otevírá cesta třeba k používání lodí vyšší generace. •Vesmírný tuning Na první pohled ještě výraznějším vývojem prochází vaše vybavení. Základem všeho je mateřská loď: slouží vám jako pohyblivá základna a hangár pro stíhače a nesmíte o ni přijít. Mateřskou loď nelze měnit jen tak, když se vám zachce, ale obvykle vás k její obměně dovede hlavní příběh či některá vedlejší mise. Pokud přistanete na nějaké vesmírné stanici, můžete vesele prodávat a nakupovat vybavení mateřské lodi i stíhačů (jejich konfiguraci ovšem můžete měnit i ve vesmíru, pokud jsou zrovna v útrobách vašeho hlavního korábu). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vybavení je podobné jako v minulých dílech, a to co do účinku i vzhledu. Výběr je ovšem i tak bohatý: můžete si lodě osazovat lepšími zbraněmi, raketami či rozličnými systémy, jako je třeba maskování, skenery, protiraketová obrana, přídavné motory a podobně... Vesmírní mechanici si prostě (opět) přijdou na své. Zvlášť poté, co získáte dostatečnou reputaci u vesmírných obchodníků a budete moci nahlédnout i do jejich exkluzivních prodejen. •Grafika je sice stará, ale to nevadí Herní svět je vizuálně poměrně bohatý, ovšem jak už bylo řečeno, postavený na stejném enginu jako minulé díly. Ten první vyšel před více než třemi lety, takže grafika už je opravdu trochu zastaralá. Od autorů je to sice docela podraz a jasná snaha jak vydělat peníze s minimálními náklady. Upřímně se ale přiznám, že mi to většinu času ani nevadilo; pro tenhle typ hry není vizualizace úplně špatná. Vývojáři si docela vyhráli s jednotlivými sektory vesmíru, a i když se mnohé prvky často opakují (stejně vymodelované planety, stejné obchodní stanice...), leckterou část si i díky hýřivým barvám zapamatujete. Opět zapomeňte na prohlídku planet zblízka, přistávat můžete jen na (některých) vesmírných základnách. Stejně jako v předchozích dílech jde spíš o pseudo 3D nežli plně trojrozměrný vesmír: sektory jsou sice zpracovány ve třech rozměrech, ale v reálu pro navigaci budete stejně používat rozměry jen dva. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Všechny objekty, jako jsou vesmírné stanice, doly, skokové brány, či waypointy pro váš aktuální úkol, jsou ve stejné „výšce“ a vlastně i navigační mapa je spíš dvoj, než třírozměrná. Ale nevadí to, pocit skutečného prostoru zůstává. A ještě jedna potěšitelná zpráva: od minulých dílů výrazně ubylo okamžiků, kdy se váš vesmírný koráb všelijak nemotorně zasekával o různé objekty, třeba asteroidy. Problémy nezmizely úplně, ale nejsou zdaleka tak časté. •Prostě to není ono Hratelnost je taková kolísavá, chvílemi se budete docela bavit, pak zas budete frustrováni vysokou obtížností nějakého konkrétního souboje, kterému se kvůli značné lineárnosti ani nebudete moci vyhnout. A také se dost brzo začnete nudit. Když si budete chtít jen tak zalétat vesmírem, zjistíte, že kromě nějakých vedlejších úkolů to vlastně ani nemá cenu. To obchodování tady vážně moc chybí a posouvat se v obrovském vesmíru po předem nalajnované cestičce je zkrátka opruz. Tím spíš, že příběh nijak zvlášť neodsýpá. Star Wolves 3 nejsou ani přes minimum novinek a zastaralý engine úplně tragickou hrou. Jasně, není to žádná pecka, ale pokud si chcete zahrát nějakou vesmírnou hru a X3 je na vás moc hardcore, nemáte zas tak moc na výběr. Je ale fakt, že nějaké zmrtvýchvstání Elite či třeba Freelancera bych si zahrál s daleko větší chutí. Související články: Recenze Star Wolves 1 a Star Wolves 2, Novinky... |
| Jiří Sládek | |
| autor je šéfeditorem portálu TN.cz |
