Line of Sight: Vietnam - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Line of Sight: Vietnam - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 3. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Tvůrci této budgetové střílečky si usnadnili práci tím, že ze série Deadly Dozen přejali herní prostředí, z japonských protivníků udělali Vietnamce a jen trochu pozměnili výzbroj, hrdiny a mise. Jaký je výsledek?

Autor: Leon
Publikováno: 26.března 2003


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Je až trochu s podivem, že se akční hry zasazené do atraktivního prostředí vietnamského konfliktu objevují až v této době. Pokud bychom měli hledat příčinu, skončili bychom možná u faktu, že teprve výkon dnešních počítačů a především grafických karet uvnitř je takový, že dovoluje vývojářům ztvárnit prostředí tamní džungle na patřičné úrovně. Není tedy pochyb, že se během následujících let dočkáme hodně akčních her s touto tématikou. První z nich již přicházejí...

Není to kupodivu napjatě očekávaný český Vietcong, který se co nevidět objeví v prodeji, ale hra nazvaná Line of Sight: Vietnam. Její vývoj byl velmi rychlý a nenápadný, což ovšem nutně neznamená, že by to muselo být na škodu. Za hrou totiž stojí firma N-fusion Interactive, která se proslavila svými nízkorozpočtovými hrami, především pak sérií Deadly Dozen. Druhý díl této série s podtitulem Pacific Theater se objevil na konci loňského roku a byl přijat vcelku kladně, a to právě především s přihlédnutím k nízkým nákladům na vývoj a koncovou cenu.

 Deadly Dozen v jiném kabátě
Pokud jste četli naší recenzi, pak víte, že se děj hry odehrával za druhé světové války v tichomořských džunglích, což je ideální základ i pro vietnamské prostředí. Pak se již nemusíme divit, že vývoj Line of Sight: Vietnam trval necelé tři měsíce - prostředí přejali z Deadly Dozen, z japonských protivníků udělali nepřátele vietnamské (pro nás jsou to šikmé oči tak jako tak), změnili trochu zbraně a náplň misí a vývoj hry byl u konce. Celé to bylo urychleno i proto, aby hra vyšla dřív, než Vietcong, což je klasická marketingová strategie. Takové alespoň byly moje domněnky před začátkem hraní této hry. Pojďme se podívat, nakolik se vyplnily.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Již po prvních okamžicích hraní je jasné, že jsem se nemýlil v první bodě, totiž herním prostředí. Džungle jako džungle, v tomto směru nebylo patrně mnoho co měnit. Tím ale nechci tvrdit, že to je špatné. Už ve zmíněném Deadly Dozen jsem džungli chválil, takže teď jsou mé připomínky úplně stejné. Hustá, místy těžko přístupná vegetace, vysoká vlnící se tráva, říčky a potoky, kaňony a údolí, nad nimi se vyvyšující skály s nepříjemnými snipery… Ano, tak nějak může vypadat vietnamská džungle, jak je nám alespoň prezentována v amerických filmech (ani ne tak v Rambovi, jako spíš v dokonalé Četě). Opět mi vadí především to, že není úplná možnost pohybu, protože je hráč neustále omezen nějakými kaňony, kterými prostě musí projít. Neomezený pohyb na velkém prostoru v džungli je ale teprve hudba budoucnosti.

 O co ve hře jde?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Stručně řečeno - jako elitní (jak jinak) příslušník Zelených baretů jste se ocitli uprostřed džungle na pomezí fronty a plníte zadané mise. Zde je bohužel první velký zádrhel. Oproti Deadly Dozen jsou náplně misí víceméně bez nápadu, často se opakují a ani netvoří nějaký souvislý celek s přitažlivým příběhem. Vždy se to omezuje pouze na to někam se prostřílet, tam něco zničit, někoho zabít nebo najít, eventuálně zachránit, a zase se prostřílet na místo, kde mise končí. Tady je patrně nejvíc vidět uspěchanost vývoje, protože v tomto směru se rozhodně dalo udělat více. Pro hraní je to věc možná rozhodující a ani celkový počet misí (tuším 12) vám rozhodně na dlouhou dobu nevystačí.

Podivné jsou leckdy i jednotlivé úkoly v každé misi. Třeba hned v jedné z prvních jsem měl najít sestřelený americký vrtulník a zničit palebné postavení Vietcongu. Když jsem se konečně prostřílel k vrtulníku, zjistil jsem, že jsem někde ještě nezničil ten bunkr a mise se mi tak nechce ukončit. Takže jsem se musel vrátit a prohledávat celou mapu, abych někde našel ty zastrčené vietnamčíky. Nakonec jsem je našel na místě, kde je umístění bunkru zcela nelogické, protože to bylo na boku slepého kaňonu, který nikam nevedl. Bunkr bych ostatně ani nenašel, kdyby mě z něj netrefila kulka. I pak jsem měl ale co dělat, abych zjistil, odkud přilétla.

Podobných zkratů při plnění misí je víc. Je to také dáno tím, že pokud se sami nepodíváte, nezjistíte, zda už jste nějaký úkol splnili. Ostatně v jedné misi se ocitnete i v podzemních bunkrech, kde máte za úkol zničit důležité místnosti. Zničil jsem všechny označené, které jsem našel, ale stejně jsem měl úkol jako nesplněný. A tak jsem bloudil v podzemním komplexu a hledal další místnosti. Nic jsem samozřejmě nenašel, takže nezbylo, než zkusit dojít na místo ukončení mise. A hle, mise se ukončila…

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Smrtonosné kulky
Už jsem se zmínil, že se stává, že smrtící kulka přilétne odněkud, aniž byste tušili odkud. Je to stejný případ jako u Deadly Dozen, takže mě to již tolik nepřekvapilo a rovnou jsem v nastavení zvolil arkádové pojetí. V reálném módu jste totiž víc mrtví než živí. I tak vás ale každou chvílí nemile překvapí kulka, přesněji řečeno kulky, které vyletí odněkud z džungle. Někdy to až svádí k domnění, že nepřátelé cheatují, protože ať postupujete sebevíc opatrně a snažíte se krýt, nepřítel vás stejně zbystří dříve. Jde to trochu na nervy, na druhou stranu to zvyšuje obtížnost hry. Bez toho by to totiž nebylo tak těžké, protože inteligence protivníků není skutečně vysoká, dokonce bych si troufal tvrdit, že čím jsou k vám blíž, tím dělají více nesmyslů. Není výjimečným jevem, že vietnamčík jde kousek od vás, kouká na vás, ale nestřílí. No a v tom přiletí kulka od nějakého snipera kilometr vzdáleného a je po vás.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Naštěstí vás po většinu hry doprovází kolega, který má podobné vlastnosti jako nepřátelé, tedy vidí i to, co pro vás není vidět, a kryje vás. Velmi špatně střílí na dálku (od toho tu jste ostatně vy se svojí sniperkou), ale o to víc vám pomůže v boji na blízko. Opět nechybí možnost přepínat se mezi vojáky a dávat jim jednoduché rozkazy, ale oproti Deadly Dozen je tu jedna velká změna. Zatímco tam jste si až 4 vojáky (a jejich výzbroj) před misí vybírali, tady je vám jeden přidělen a basta. Tím se ale bohužel vše spíše zjednodušuje a také to zrovna nepřispívá ke zvýšení hratelnosti.

 Bez používání vozidel
Dalším faktorem, který se vzhledem k Deadly Dozen ještě zhoršil, je interaktivita s prostředím. Zatímco tam jste aspoň mohli občas otevřít nějaké dveře nebo použít vozidlo (či dokonce tank), tady to všechno chybí. Celá interaktivita je tak omezena na sbírání zbraní, střeliva a pár prakticky nedůležitých věcí. Je jasné, že boj ve Vietnamu nenabízí tolik příležitostí pro vozidla a tanky, ale když se ocitnete v misi, kde máte zničit nepřátelský konvoj, a zjistíte, že auta stojí a čekají, až do nich naprášíte RPG, tak už to o něčem napovídá. To vše je z mého pohledu docela velký krok zpět a znovu tak docházím k názoru, že někde bylo něco uspěcháno.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Také výběr zbraní není nějaký bůhvíjaký, ale popravdě řečeno si stejně vystačíte jen se sniperkou, která je pro hraní nejdůležitější. Ta je tu v několika verzích (včetně té s nočním vidění), vedle ní se setkáte i s několika obligátními zbraněmi, jako je M-16, AK-47, nějaký ten kulomet a občas RPG. Mimochodem, vietnamčík s RPG je docela neškodný, protože snad není schopen z pár metrů trefit ani tu pověstnou stodolu.

 Vylepšené animace
Grafické zpracování jsem již naťukl na začátku při popisu prostředí hry. Celkově vzato působí džungle vcelku reálně, pokud ale začnete pohlížet na detaily, tak dojdete k závěru, že grafika je vlastně průměrná. Modely zbraní nic moc, textury jsou místy pixelovaté, dohlednost je uměle snižována „mlhou“. Zlepšení je snad pouze v jediném směru, a to v animaci postav. Tady si myslím, že byl udělán určitý pokrok, protože pohybující se postavy už nevypadají tak legračně, jako v Deadly Dozen. Vida, tak přece nějaký posun dopředu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

A jak se to hraje jako celek? Pokud nemáte přehnané nároky, tak se u hry můžete docela bavit, protože tomu nelze upřít určitou atmosféru. Vietnamská džungle je z hlediska počítačových her přece jen neokoukaná, což je určité plus pro hru. Po čase, především s tím, jak začnete zjišťovat nedostatky hry a značnou monotónnost při hraní, jde zážitek ze hraní dolů a pomalu se začínáte těšit na Vietcong, ale o tom až v naší zítřejší recenzi. Abych nezapomněl - Line of Sight obsahuje i multiplayer, jehož možnosti jsou také prakticky totožné s Deadly Dozen. Troufám si tvrdit, že pokud seženete lidi, kteří by si s vámi tuhle hru po síti zahráli, jistě byste se pobavili mnohem víc, než u singleplayeru.

 Slovo závěrem
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zatímco Deadly Dozen: Pacific Theater mě příjemně překvapil, na Line of Sight: Vietnam je vidět urychlenost, s jakou byla hra dělána. Je to škoda, protože z toho šlo vytěžit určitě mnohem více. Při hodnocení ale nesmíme zapomenout na to, že jde o typickou budgetovku, která se dá koupit i za poloviční cenu oproti hře klasické. Přesto všechno šlo ale jistě udělat pro kvalitu hry mnohem víc…

Stáhněte si: Demo, Trailer, Cheaty
Související články: Deadly Dozen: Pacific Theater recenze, Deadly Dozen recenze (11/2001), Novinky

 
 
Leon
připravil: jd




 
 
Smarty.cz

Verdikt:

Klasická budgetovka z atraktivního prostředí vietnamské džungle, na které je až příliš poznat příbuznost s Deadly Dozen a urychlenost vývoje. Pro milovníky vietnamského konfliktu a nenáročné hráče to ale nemusí být tak špatná volba.

Nejnovější články