Výsledky hledání pro: virtua fighter

SoulCalibur V - recenze

1. 2. 2012 | Václav Rybář

Na západ od Plzně a na východ od Mongolska se na nový SoulCalibur velmi netrpělivě čekalo. Ale ve středu Evropy? O tom třetím vzadu za Tekkenem a Street Fighterem se v českých obývácích nikdy moc nemluvilo. V Evropě frčela krvavá jatka z Mortal Kombatu a SoulBlade (konec devadesátek), zatímco pozdější SoulCalibur stál neférově v ústraní.

Samurai Shodown – recenze vylepšené verze na nový Xbox

13. 4. 2021 | Pavel Makal

Bojovka pro opravdové znalce. Ale jen pro ně

SEGA Superstar Tennis - recenze

14. 4. 2008 | Redakce Games.cz

Navzdory slovu tenis v názvu se hra tomuto sportu věnuje maximálně z půlky a ještě v dost odlehčené formě. Kupodivu to nevadí, alepoň tedy pokud máte rádi bláznivé minihry a známé postavičky od SEGY.

Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm 4 - recenze

15. 2. 2016 | Daniel Kremser

Naruto v knižní i seriálové podobě je u nás fenoménem spíše přehlíženým, podobně jako vlastně cokoli japonského a ještě navíc spojovaného s mangou či anime. V případě herních adaptací Naruta to platí dvojnásob už jen proto, že jde o bojovky, což je žánr taktéž spíše okrajový. Přehlížet ale Ultimate Ninja Storm 4 jenom proto, že jde o něco neznámého, by byla chyba. První Naruto pro současnou generaci konzolí totiž patří mezi nejlepší bojovky, a přestože se neřadí po bok hardcore konkurence, díky svému netradičnímu pojetí se rozhodně neztratí.

Ultimate Marvel vs. Capcom 3 (PSV) - recenze

22. 3. 2012 | Petr Poláček

V našich končinách se majitelé handheldu PS Vita pravděpodobně více zajímají a těší hlavně na kapesní verzi Mortal Kombat, než že by nějak zvlášť hltali informace a videa o Ultimate Marvel vs. Capcom 3. A přitom je to velká škoda, protože tento port konzolovky z minulého roku patří aktuálně k tomu nejlepšímu, co lze vlastně na PSV hrát. Menší zájem je však logický vzhledem k tomu, že Mortal Kombat, Street Fighter či Soul Calibur hry tu mají přeci jenom delší tradici a obecně spadají mezi klasické bojovky. A klasiku, tu máme my Češi rádi, nejenom k obědu :)

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

10. 4. 2020 | Šárka Tmějová

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.

Top Spin 4 - recenze

19. 4. 2011 | Matěj Habarta

Ze všech zemí světa se právě v té naší čekalo na nový Top Spin možná úplně nejvíce. Ne že bychom byli národ zapálených tenisových fanoušků nebo snad — nedejbože — zapálených nadrženců. Důvod je čistě patriotistický, protože právě čtvrtý člen oblíbené tenisové série se rodil v České republice, v pražských studiích 2K Czech. Jak proběhl porod? A je dítě v pořádku? Nebojte se, čtěte dál a vše podstatné se dozvíte.

Dead Rising 2: Off the Record - recenze

18. 10. 2011 | Vilém Koubek

Každý má rád peníze a kdo tvrdí, že ne, pravděpodobně ho netlačí jejich nedostatek. Jsou ale lidé a hlavně videoherní společnosti, které peníze doslova milují bez ohledu na to, kolik už jich nahromadily. A jednou takovou je Capcom, která svým dojením hráčů (neustále nové verze Street Fighter IV, předražená DLC, placená „dema“, minimální rozdíly ve verzích Marvel vs. Capcom atd.) začíná být pověstná. Když si vezmete, že právě čtete úvod recenze v pořadí již čtvrté Dead Rising 2 hry (počítám-li Case Zero a Case West), mluví to v podstatě za vše. A pokud tajně doufáte, že na rozdíl od ostatních dílů není Off The Record určen pouze k ždímání hráčů, doufáte špatně.

Rebel Galaxy Outlaw – recenze

17. 9. 2019 | Mars Vertigo

Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.

Blues and Bullets - recenze 2. epizody

28. 4. 2016 | Ondřej Švára

Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo.

House of the Dead 3 - recenze

24. 2. 2005 | Redakce Games.cz

Rozpáraný hrudník, kutálející se hlava, vyhřezlá střeva, stažená kůže a řádně vyvařený pajšl. To není idylická siesta staročeské masopustní slavnosti, ale náhodná scéna z arkády House of the Dead 3.

Lumo - recenze

6. 6. 2016 | Daniel Kremser

Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.

Oh...Sir!! The Insult Simulator - recenze

7. 2. 2017 | Vilém Koubek

Humor je věc velmi ošemetná, a pokud se zásadním způsobem během filmu, hry či knihy nevyvíjí, rychle mu dochází dech – obzvláště pak, když si jej namícháte suše a vsázíte nejen na moment překvapení, ale hlavně na vrtkavé absurdno. Oh…Sir!! na tuto kombinaci ingrediencí vrší prakticky všechny svoje pomyslné peníze a udělala by líp, kdyby si něco nechala bokem…

The Thing: Remastered – recenze remasteru, který měl možná zůstat u ledu

11. 12. 2024 | Jakub Malchárek

Když nepomáhá ani nostalgie

Top Spin 3 - recenze

7. 2. 2009 | Redakce Games.cz

Australian Open skončil, ale virtuálně může pokračovat ve hře, která dokazuje, že i pokračování sportu se dá pojmout úplně jinak než minule. A zároveň je čítankovým příkladem, jak mohou vše pohřbít základní chyby.

Injustice 2 - recenze

8. 6. 2017 | Václav Rybář

Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.

Bad Boys II - recenze

17. 3. 2004 | Redakce Games.cz

Hry vznikající na základě filmové licence nebývají zrovna kvalitním zbožím a podobně jsou na tom i konverze z konzolí. Co se ale stane, když se oba „fenomény“ spojí? To předvádí arkáda podle snímku Mizerové II.

House of the Dying Sun - recenze

16. 11. 2016 | Ondřej Švára

Bláznivá nebeská show House of the Dying Sun vrací žánr vesmírných simulátorů k jeho kořenům. Soustředí se výhradně na akci a dokazuje tak, že v jednoduchosti je síla. K jednostranně zaměřené hratelnosti se však pojí i velmi skromný obsah. Krátká kampaň a málo dodatečných bonusů neslibují zábavu na dlouho. Hra je jako dietní svačina, po které se rychle vrátí hlad.

Astro Bot – recenze 3D skákačky, která vzdává hold ostatním hrám z PlayStationu

5. 9. 2024 | Šárka Tmějová

Spyro a Crash jsou mrtví, ať žije Astro

Tales from the Borderlands – recenze 5. epizody

26. 10. 2015 | Miloš Bohoněk

Tales from the Borderlands se do historie zapíše hned z několika důvodů, ale kdybych měl vypíchnout jednu věc, která se mi na celé sérii strašně líbila a v jiných hrách chybí, řekl bych: intra. Závěrečná epizoda má fantastické intro, které se úplně liší od všech předchozích, neméně fantastických intro sekvencí. Autoři vás nechají čtvrt hodiny hrát, za tu dobu vás spolehlivě vcucnou do dění, stihnou rozjet něco velkého a to něco velkého vždy završí fantasticky natočeným minutovým filmečkem, který vás navnadí na zbývající hodinku a půl. Tales from the Borderlands ví, jak si získat pozornost hned od začátku.

Blues and Bullets - recenze 1. epizody

6. 9. 2015 | Ondřej Švára

Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.

Scorn – recenze

14. 10. 2022 | Pavel Makal

O oceli, masu a bolesti

Mortal Kombat vs. DC Universe - recenze

23. 12. 2008 | Redakce Games.cz

Krvavým hrátkám z minulých dílů je konec. Spojení bandy zabijákù Eda Boona s partičkou kultivovaných komiksových superhrdinù působilo všelijak, přesto výsledek dopadl nad očekávání dobře.

Tom Clancy's The Division - recenze

18. 3. 2016 | Jan Olejník

Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.

Super Bomberman R - recenze

4. 4. 2017 | Miloš Bohoněk

Bomberman, hrdina školních počítačů. Nebo služebních počítačů, jste-li staršího data vydání. Kdo by ho neměl rád? Kdo by nerad vzpomínal na ty veselé chvíle, kdy jste se ve čtyřech tísnili u jedné klávesnice, naháněli se v bludišti a kladli si pod nohy bomby? Hratelnost byla jednoduchá, nekonečně zábavná a nadčasová. Proto se jí vývojáři drží i po více než 30 letech, a proto nikoho nepřekvapí, že i nová konzole od Nintenda se dočkala svého vlastního Bemberman remaku. Ten sám o sobě není špatný, ale vaz mu sráží mimozemská cena. Chtít 1 299 Kč za osmdesátou variaci na tu samou hru je prostě úlet.

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions - recenze

13. 10. 2017 | Miloš Bohoněk

Mario, to zdaleka není jen běhání zleva doprava a hopsání na palice hloupých goombů. Mario, to je i závodění v motokárách, sportování na Olympiádách, bojování v rinzích, taktizování s šílenými králíky od Ubisoftu… no a sem tam i nějaké to RPGčkování. Jinými slovy, snad až na krvavé střílečky (a kozí simulátory) vyzkoušel Mario už všechny žánry. A většinou se mu tam i dařilo. Nejnovější RPG s krkolomně dlouhatánským názvem Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions naštěstí není výjimkou.

Recenze