Top Spin - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Top Spin - recenze

17. 1. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Tenisté právě zažívají nejrušnější období. Doma za kamny si leští raketu, čistí tenisky a perou potítka, aby byli připraveni na následující sezónu. K zimní pohodě se může přidat i virtuální trénink ve hře Top Spin.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 17.ledna 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: prodávaná pro PC
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Tenisté právě zažívají nejrušnější období. Doma za kamny si leští raketu, čistí tenisky a perou potítka, aby byli připraveni na následující sezónu. K zimní pohodě se může přidat i virtuální trénink v Top Spin. Tenis je sportem gentlemanů, proto ticho, prosím. Začínáme...

Jakýkoliv sport, ať už fotbal, hokej, basket či baseball mají mezi hrami své hodně známé a kvalitní protějšky. Bohužel o počítačovém tenisu se to tak úplně říct nedá, a i když jsme tu v uplynulých letech měli povedené kousky jako Virtua Tennis nebo Tennis Critters, rychle upadly v zapomnění. Je zkrátka znát, že Electronic Arts se o tenis nezajímají a nevypouští každý rok nový a o něco zdokonalený přírůstek. Osobně se mi od dob International Tennis na C64 nedostal do ruky jediný zábavný kousek a proto jsem na počítačový tenis zanevřel. Pak ale přišla zpráva od jd a všechno bylo jinak. Na svátky si domů vezu dvě CD s nápisem Top Spin a vidinou napsání kratší recenze. Ale ouha, přijíždí švagr s nadupaným notebookem a z nevinného: „Což takhle dát si jeden zápas“, se vyklubou tenisové Vánoce.

 Zábavný multiplayer
Netradičně začnu multiplayerovou částí. Jednak to bylo to první, co jsem ochutnal a za druhé je to ta zábavnější část Top Spinu. Jako naprostí nováčci jsme si se švagrem vybrali nejlepší hráče Samprase s Hewittem a začali se prohánět po kurtu. Nejdříve to vypadalo na zápas dvou ochrnutých veteránů, ale postupem času jsme přicházeli na to, jak se prohodit, dát prudké podání nebo kraťas. Čím lepé jsme tenisty ovládali, tím zábavnější hraní bylo. Honili jsme se po kurtu z jedné strany na druhou, lobovali a smečovali. Po odehraném míčku jeden zběsile bušil do stolu (později do klávesnice a občas bylo potřeba zatřást monitorem) a druhý prozpěvoval oslavné písně na svůj backhand.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

O několik zápasů později jsme zjistili, že je velký rozdíl v přesnosti, síle nebo rychlosti, hrajete-li s neznámým pinkalem nebo hvězdou první velikosti. Jen lituji, že jsme se nesešli ve čtyřech, to by byla teprve mela. Multiplayer mě doslova chytnul a v nejbližší době ho doufám vyzkouším ve více lidech. Jedinou vadou na kráse bylo občasné desynchronizování počítačů, následované rozhozením skóre. Naštěstí už se objevil patch, který tenhle problém řeší.

 Kariéra
Obrázek zdroj: tisková zpráva Druhým pilířem Top Spinu je singleplayerový mód kariéry. V něm si vyberete, zda budete soutěžit s ženou či mužem a poté si svůj idol doslova vytvarujete. Začnete modelovat oči, tváře a rty, pak následuje postava a svaly a nakonec si tenistu obléknete – vyberete si tričko, šortky, boty, brýle a raketu. Ještě skočit k holiči, případně si nechat propíchnout uši. Po „porodu“ se objevíte na mapě Evropy s nepříliš tučným kontem. Nejdříve je nutné zapsat se do lehčího turnaje. A hle, zapadlý německý klub slaví výročí založení a v banku je poměrně tučná odměna, tak proč to nezkusit.

Po prvním vyhraném turnaji se vydáváme za trenérem, který zná triky, jak vylepšit podání nebo forehand. Za lekce je nutné zaplatit a následně projít zkouškou, abyste věděli, jaký měl trénink dopad. Když si vedete dobře, přibude vám ve statistikách jedna hvězdička. Peníze opět docházejí, takže je nutné vyhrát další, pokud možno obtížnější turnaj. Na Wimbledonu vás ale ještě nevezmou a to rovněž proto, že nemáte žádné značkové oblečení věhlasné firmy. Nejsnazší cestou je zajít za sponzorem a pokud projdete výběrem talentů, podepíše s vámi smlouvu a hned je na nové tenisky.

Takhle to jde dál a dál. Trenéři jsou dražší, turnaje těžší a odměny vyšší. Postupně se stáváte hvězdou a následně legendou. Při přechodu do vyšší kategorie se vám otevírají lepší turnaje, trenéři i sponzorské nabídky. Navíc po dosažení určité pozice v žebříčku si zvolíte speciální dovednost, jako přesnost, podání, volej nebo rychlost. Bohužel po pár zápasech zjistíte, že na dvorcích potkáte jen málo dobrých hráčů a smést ostatní je nudná povinnost.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Po čtyřech těžších turnajích máte už tolik peněz, že tenisovou hvězdičku vytrénujete na maximální úroveň a v ten moment vám z herního hlediska schází jen dobýt první místo v žebříčku ATP. Hloupě jsem předpokládal, že pokud vyhrajete všechny turnaje GrandSlam, tak se jí stanete. Po jejich vyhrání je třeba zapsat se ještě na pár menších, kde ale nemáte konkurenci a na kurt se opět vkrádá nuda.

 Co dál?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Po dokončení Kariéry, tj. dosažení titulu Legenda, se k ní nemáte důvod vracet. Na výběr je pak pouze exhibiční zápas, turnaj a nebo výše popsaný multiplayer. Po otevření exhibice se objeví kromě výběru muži/ženy, dvojhra/čtyřhra a tenisového kurtu i volba obtížnosti. Opět musím bohužel konstatovat, že jsem se radoval zbytečně, když jsem se domníval, že jsem celou kariéru odehrál na nejjednodušší obtížnost. Po zvolení nejtěžších soupeřů jsem nezaznamenal žádnou odchylku od výkonů nejlepších hráčů z kariéry. Naopak volba easy udělala i ze Samprase pomalého pašíka. A s turnaji je to totéž.

Ze stereotypu mě na pár chvil vytrhla čtyřhra. Když jste sami, tak počítač ovládá jak spolu, tak protihráče. Naneštěstí je ale domluva s hučící skříní pod stolem nulová a čtyřhra se mění v menší zmatek. Protivníci si dobře rozumí, zůstávají na své polovině kurtu a nedobíhají společně jeden míč. Bohužel váš spoluhráč má tendence být všude a tak často nepříjemně odkrývá prostor. Ale abych jen nepomlouval, musím uznat, že jsem měl stejné nutkání doběhnout každý míček a tak naší hru občas kazil. Už se těším na double ve čtyřech lidech!

To jsou všechny možnosti, které vám Top Spin dává. Ono těžko radit, co by autoři měli přidat. Mohli se pokusit zrekonstruovat nějaké starší zápasy, třeba legendární finále Borg vs. McEnroe ve Wimbledonu roku 1980, do kariéry přidat Davis Cup nebo rozmanitější sponzorské úkoly. Ale Top Spin byl zřejmě vyvíjen primárně jako multiplayerová hra pro konzole - kariéra a exhibice, to je jen takový načančaný předkrm. Navíc licence na hráče taky něco stojí a výlety do minulosti by přišly vývojáře pěkně draho. I proto je na výběr osm známějších hráčů včetně Anny Kurnikovové, a zbytek je buď smyšlený nebo jsem o nich alespoň nikdy neslyšel.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Kraťas
Podstatnou věcí u dobré sportovní hry je ovládání. U Top Spinu používáte celkem šest kláves plus kurzorové šipky. Je to poměrně dost a zpočátku nevíte, co dřív mačkat, ale po pár výměnách pochopíte, že je ovládání vyřešeno velmi dobře. Máte zvláštní klávesu pro normální úder, točený a pro lob. Další je kraťas a velmi prudký risky shot. Oba dva jsou o to těžší, že je potřeba je správně načasovat.

V praxi to vypadá tak, že vedle tenisty se objeví pole, v němž kmitá ukazatel tak dlouho, jak dlouho danou klávesu držíte. Abyste dali ideální ránu je potřeba se trefit doprostřed onoho pole. Když pustíte tlačítko dříve nebo později, buď odehrajete míček do autu, sítě nebo protihráči nepříjemně nalejete. Posledním úderem je „Save shot“, kterým zvládnete i hodně složité situace, občas s jeho pomocí hodíte rybičku nebo frajersky odehrajete míček mezi nohama.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Všechny údery se ještě dají ovládat co do směru kurzorovými klávesami a tím způsobem prohánět protihráče po kurtu. Jestliže máte s opravdovým tenisem zkušenosti, budete překvapeni reálným chováním míčku při různorodých úderech. Parádně jsou vystiženy i odlišné povrchy – antuka, tráva a beton. Na antuce se nevyhnete dlouhým výměnám a naopak na betonu stačí dobře podat a druhý úder znamená jistý bod. Za svou dobrou hratelnost vděčí Top Spin z velké části vymakanému ovládání a dopilovanému fyzikálnímu modelu.

 Smeč
Je smutné, že v době, kdy herním grafickým kartám vládne ATI, se objeví hra, která má v Readme souboru větu, že na téměř všech kartách od kanadské firmy se objevují grafické chyby. Radoeny prý vykreslují nesmyslné čáry, hráči jsou přesvětlení a hra se kdovíproč zpomaluje. Zatím nepomohou nové ovladače ani patch, a tak vám před koupí doporučuji vyzkoušet demoverzi. Na mojí 9600XT to nebylo tak zlé, občas poblikávaly textury a když se hra zpomalila, stačilo jí vypnout a zapnout, ale i tak jde o zbytečnou iritaci.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Jinak je zpracování vynikající a na mé sestavě s Athlonem 2500 XP a 512 MB RAM si můžu s klidem dovolit i antialiasing a azintropní filtrování. Tenisové chrámy jsou nádherně vykreslené, dokonce i diváci vypadají polygonově vymodelovaní. Tenisté jsou dopipláni k dokonalosti, mají věrné pohyby a z jednoho do druhého přecházejí přirozeně a plynule. Na kurtu zůstávají stopy po botách, na antuce se při prudkém podání parádně zavíří prach a sluníčko hází věrné stíny.

 Eso
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zvuků moc není, zvláště zklamaný jsem byl z komentáře. Ten se omezuje pouze na fádní sdělení, kde se hraje a že jeden z tenistů musí kupodivu zápas vyhrát, čímž se stane nesmrtelným. Uvítal bych alespoň nějaké průpovídky při opakovačkách. Velmi nepříjemný bug je zasekávání zvuku a jeho následné přehrávání při podání. Nejdříve jsem si myslel, že mám pomačkanou šňůru u sluchátek.

Stáhněte si: Demo, Patch, Trailer...

Související články: Novinky, Tennis Masters Series 2003 recenze, Virtua Tennis recenze, Next Generation Tennis recenze, Perfect Ace Pro Tournament Tennis recenze, Tennis Critters recenze

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, pracuje jako grafik v celostátním deníku, píše občas i pro Level, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem


 
 
Pavel Oreški

Verdikt:

Pro počítačové sportovní nadšence jde určitě o podařený produkt, pro ostatní o alternativu na LAN party, pokud už jsou unaveni z věčného fragování. Jako singleplayer hra bohužel vydrží na relativně krátkou dobu. Pokud plánujete hrát multiplayer ve více lidech, můžete si výsledné skóre o 10-15% zvýšit.

Nejnovější články