• První slibná hra nového milénia
Myslím, že se nebudu mýlit, prohlásím-li Oni za jednu z nejočekávanějších her začátku tohoto roku. Má minimálně několik věcí, které to zaručují - Oni spojuje dva žánry, a to klasickou third-person 3D akci a čistě bojovou hru na způsob Tekkena nebo Virtua Fightera, které se stávají den ode dne oblíbenějšími a to hlavně na konzolích. Za druhé, dosud jsme se nesetkali s přiliš mnoho hrami na PC ve stylu japonského umění manga - opomenu-li sérii Final Fantasy a další desítky konverzí z PlayStationu a jeho následníkovi PS2 - zjistím, že na PC snad nevzniklá žádná klasická a úspěšná hra s tímto tématem. A napotřetí tu máme dokonale zpracovanou hlavni hrdinku Konoko, která, jak každých pět minut zdůrazňuje můj kamarád: „má vážně sexy zadeček, který ještě dokonaleji čouhá z obrannýho štítu“.

zdroj: tisková zpráva Tato kombinace plus několik dalších by měly zaručovat komerčně úspěšnou hru a v rámci herních médii i hru hodně vychvalovanou. Screenshoty, kterými nás Bungie zahlcovali již několik měsíců, byly slibné, všechny nové informace se hezky poslouchaly a pak to přišlo. Velký boom. Vyšla oficiální demoverze, kterou bych osobně ohodnotil jako jednu z nejúspěšnějších a nejstahovanějších v poslední době. Všude po světě - i u nás v prvních dojmech byl tento 70 MB kousek vychvalován a prakticky nikde se až na výjimky neobjevily špatné zprávy ze strany hráčů či recenzentů. Totální hit, řekli byste si. Já též. Jak to ale vypadá s finální verzí hry, která se dnes dostává do obchodů po celém světě?

• Výhody pěstního souboje
Již jsem zmiňoval, že celá hra Oni je tvořena ve stylu mangy, a to především v režii filmů Ghost in the Shell a Akira, jež patří k vrcholným kouskům japonského cyberpunku. Vžíváte se do kůže dívčiny Konoko, nováčka v elitní protiteroristické jednotce Technology Crimes Task Force (TCTF), která je po krátkém “stručném“ tréninku (kde se mimochodem naučíte chodit) vyslána na svou první akci. Tato dopadne na jedničku a kriminálníci uniknou jen o vlásek. Následuje těžko pochopitelný děj, při němž nikdy nevíte, co vás čeká za pět minut a s kterým svým starým přítelem budete v nejbližším okamžiku bojovat.

zdroj: tisková zpráva Tolikrát médii i hráči probíraný a údajně vyrovnaný systém boje zbraně vs. pěsti si nejen u mne nezískal oblibu - mnohem jednodušší je ručně odzbrojit protivníka a poté na něm ozkoušet pár komb. Zbraně jsou natolik přiškrcené (aby byly vyrovnané s osobními kontakty), až dopadly mnohem hůř - zranitelnost takovou puškou je nízká, náboje nejsou téměř nikde a zbraně vás většinou hodně omezují v rychlosti pohybu a reakcí. Oblíbil sem si více komba - po troše trénování může Konoko zabít kohokoliv, aniž by měl protivník nějakou šanci protiútoku nebo zvednutí ze země.

Horší je to už z druhé strany - vaší nepřátelé, většinou po zuby ozbrojení, mají nábojů dostatek, ale málokdy se stane, že z jejich mrtvol vyštracháte nějaký ten zásobník. Tudíž ozbrojení bojovníci municí zrovna nešetří - nejlepší způsob jak se jich zbavit, je jim zbraň vykopnout z ruky, sebrat a uschovat, aby ji nezískali zpátky. Pak už příchází fáze pěstního souboje, ve kterém má Konoko samozřejmě převahu - tato varianta mi připadá jako nejlepší, střelba ze sebrané zbraně je hodně zdlouhavá a často než se vůbec podaří zamířit, se objeví nějaky dobrodinec, který vám ji bleskově vykopne z ruky.

• Náboje a powerupy
Kromě nábojů můžete po úrovních či z těl mrtvých nepřátel nalézt hypo, jež má léčivé schopnosti a při předávkování to na Konoko působí asi jako amfetamin - dočasně se jí zrychlí reakce, vnímání a pohybnost vůbec. Náboje se dělí na dvě barvy - zelené a červené, více jich nepotřebujete. Tyto zásobníky uplatníte s různou účinností do všech typů zbraní. A pak tu máme dva modré předměty - jeden z nich je štít, který vás na určitou dobu ochrání od všech zbraní, ale nikoliv od kopů a pěstních soubojů.

zdroj: tisková zpráva Druhým zmiňovaným power-upem jest neviditelnost, která ovlivní Konoko přibližně na dvacet vteřin. Pomocí tohoto powerupu se můžete dostat přes hordy nepřátel, aniž by vůbec někdo všiml vetřelce. Nebo také můžete v tomto stavu útočit na silné protivníky, které si vašeho příchodu obvykle nevšimnou. Tato scéna mi připomnela jedu geniální část filmu Ghost in the Shell, kdy hlavní hrdinka bojuje neviditelná s jistou osobou. Co mi tuto scénu připomnělo nejvíce, byly právě reakce zmateného protivníka - prakticky identické jako ve filmové předloze.

Všechny bojové komba mají něco nezapomenutelného - způsob provedení. Při pohledu na Konoko, jak obmožmo skáče na protivníka, stehny mu láme páteř ve výšce krku a následně jej pomocí nohou odhazuje několik metrů daleko, dostanete nutkání si takovéto triky vyzkoušet, a klidně si u toho nechat tu páteř zlomit :o) Nové kombo se naučíte vždy na začátku nového levelu. Přibližně polovinu z nich v souboji nevyužijete, protože jejich provedení je poněkud komplikované. Jiné jsou ale velice jednoduché a dostanete se s jejich pomocí velice snadno z obklíčení či podobných nepříjemných situací.

• Prázdné levely
Mise upoutávají především akcí na každém kroku. Co se týče dalších náplní, je hra velice strohá a nekýpí přehnanou detailností a obsáhlostí misí. Jejich cíl není taktéž nijak komplikovaný - obvykle přeběhnout z jednoho rohu mapy na druhý nijak nekomplikovanou a dobře vyznačenou trasou, kde vám ještě ulehčuje cestu kompas. Jedinou dlaší překážkou, která vám pak vadí v dokončení, jsou lasery připojené na automatické kanóny (žádný problém kličkovat mezi střelami) a na konci určitých úrovní i souboje s hlavními postavami nebo se stroji které se vás pokouší zničit. V posledních pár levelech už je takový souboj se strojem hlídaným desítkami pohybujících se laserů a stovkami zbraní poněkud obtížný.

Než dohrajete celou hru, projdete hodně rozličným prostředím. Jedno je na všech místech ale stejné - prázdnota. V místnostech prakticky nic není, občas nějaký stroj, počítače, terminál (=představuje jediný způsob otevírání dveří), samozřejmě protivnicí a v určitých případech i civilisté. Žádné stoly v odpočívárnách, nic na sezení, žádné zpestření… i když se to na první pohled nezdá, při delším hraní začnete cítit prázdnotu. Není to sice žádný závažný problém, ale hra ztrácí na estetičnosti a běhat ve stejných, ale „rozdílných“ prostředích mě zvláště ke konci začalo dost nudit.

zdroj: tisková zpráva Co mne ovšem na první pohled zaujalo a potěšilo mé oko, byly nádherné pastelové barvy, jimiž je všechno vybarveno a hra se tak blíží manga kresbám. Počínaje vykreslením jednotlivých osob (a především hlavni hrdinky), konče animací zbraní. Dokonalé. Engine je rychlý a načítání úrovní se tak krátí i na pomalejších počítačích. Postavu Konoko vidíte po celou dobu ze zadu formou Tomb Raidera, i když je to celkem nepřesné srovnání, protože zmiňovaná hra je o něčem jiném než Oni. Zde slouží spíše k lepšímu dojmu z vykonaných karatistických komb.

Ovládání probíhá klasickou kombinací WSAD a myš, jediné co se mi nezdálo je běh, který aktivujete tak, že 2x zmáčknete šipku dopředu. Ze začátku je také hodně těžké vydýchávat ovládání myší, protože než abyste někoho efektně zezadu kopli, tak běháte kolem něj a nadáváte, jak se nedá cíl zasáhnout. Zase sem byl ale překvapen možností sbírat předměty při akcích jako hvězda zpět či boční kotoul nebo „powerslide“ při běhu. Moc to asi nevyužijete, ale mě se to v pár přepadech hodilo.