| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 21.května 2008 | Verze hry: prodávaná/Wii/anglická Doba recenzování: 5 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
Ohlášení logické hry Boom Blox nevzbudilo žádné pozitivní pocity. Kvalitní hry, které vznikly ve spojení s někým od filmu, bych spočítal na prstech jedné ruky cirkulárkou znetvořeného kutila. Opatrný hráč si řekne: „Co může přinést spolupráce firmy, která je v herním oboru synonymem komerce, a režiséra, který v tom filmovém reprezentuje to samé?“ K takovým asociacím svádí titul, na kterém se podílí Steven Spielberg. Tyto skutečnosti byly důvodem k nejvyšší obezřetnosti. Navíc, když je Spielbergův podíl na hře tím hlavním reklamním trhákem, ale sám o sobě je diskutabilní. Slavný režisér je v titulcích uveden jako Creative Director a pod tím označením se může skrývat cokoliv. Kolik prázdných her, které se chlubily známou značkou (např. Tom Clancy, který vývojáře v UbiSoftu v životě nenavštvil), už máme za sebou... • V jednoduchosti je síla Hned na začátku ale musím říci, že se mé černé myšlenky nevyplnily. Hlavní důvodem je, že jde o skoro směšně jednoduchý, ale velmi zajímavý koncept. Zavzpomínám-li na svá dětská léta, jednou z nejoblíbenějších hraček byly obyčejné dřevěné kostky, případně LEGO. S nimi jsem se dokázal vyblbnout dlouhé hodiny. Skládal jsem nejkrkolomnější konstrukce, případně realitou inspirované stavby. A vždy jsem se snažil, aby mi ty nejvyšší věže nespadly. Ale když byly kostky na svém místě, nebylo nic uspokojivějšího, než je rozmetat do všech stran a sledovat, jak se celá konstrukce rozpadá. A právě na zálibě v destrukci je Boom Blox postaven. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Celá hra je právě o rozlétání desítek malých částí staveb všemi směry a boření dalších a dalších struktur postavených z kostiček. Vše se bortí podle platných fyzikálních zákonů. O moc více v tom není. Sice existují různé druhy kostiček, ale jejich počet je velmi nízký (kolem patnácti) a funkce některých se překrývají. Úrovně jsou vystavěné z dřevěných kvádrů, mezi nimi je pár nezničitelných, do toho se zamíchávají vybuchující, mizející a po pár úderech rozbitelné kostičky. Tím variabilita úrovní rozhodně nekončí. Hratelnost se zásadním způsobem mění podle toho, jakým způsobem kostičky ovlivňujete. Začínáte s tenisovým míčkem, pak do ruky dostanete bowlingovou kouli, vybuchující bombu, laserovou pistol nebo jen ruku, kterou ze sloupů kostek opatrně odebíráte jednu po druhé. Posledním prvkem formujícím hratelnost jsou charaktery. Jde o jakási personifikovaná domina. Jedni střílí po druhých, ty se snaží zneškodnit pěstmi ty první a při tom boří překážky, další hází kostky na všechny kolem, jiní se snaží dostat k sobě podobným a takhle bych mohl pokračovat dál. zdroj: Archiv trailer 1 • Variabilita Tak a teď si zkuste představit kombinace všech výše popsaných elementů. Myslím, že nikomu se nepodaří pomyslet na všechno, co z toho nápadu autoři vymáčkli. Asi vás napadne, že se míčkem pokusíte zbořit nějakou komplikovanou stavbu. Úspěšnost se v tom případě měří počtem shozených diamantových kostek a počtem pokusů, které jste k tomu potřebovali. Jindy je nutné shodit jen určité kostičky a ostatní nechat stát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
K cíli vedou samozřejmě cesty ve formě posouvání explodujících boxů pomocí těch stabilních, odpálení explodujících krychlí ve správném pořadí pro co největší efekt, posouvání dvou chemických krabic, které explodují po vzájemném dotyku. Ale to stále není vše. V dalších úrovních je nutné splnit úkol a navíc nezabít nebohé ovečky, vše zvládnout v časovém limitu nebo zkombinovat výše uvedené. • Komu se to zřítí? A to jsem popsal pouze jeden typ puzzlů. Další je ze široka definován pomocí odebírání kostek. Na Wii již vyšla hra Jenga: World Tour. Sám jsem s ní neměl tu čest, ale dle ohlasů jde o příšernost s nefungujícím ovládáním a fyzikou. Pro ty, kteří nejsou s touto původně stolní hrou obeznámeni: Jenga je vytahování malých dřevěných kvádrů z vystavěné věže. Prohrává ten, komu se stavba nakonec zřítí. U nás by se v analogii dalo mluvit o oblíbené hře záchod (jen s kupou kostek místo karet) nebo vzdáleněji o mikádu (v Boom Blox se ale stavba pohnout může, hlavně nesmí spadnout). V Boom Bloxu mě právě Jenga bavila ze všeho nejvíce. A opět je přítomna spousta variací, různé tvary, užití speciálních kostek a charakterů. Nejvíce jsem si oblíbil základní úrovně, kdy jsem musel z vysoké stavby odebrat určitý počet kvádrů a ta přesto musela zůstat stát. Občas jsem nevěřil, co všechno lze ještě udržet stabilní... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Velkou skupinu levelů tvoří střílecí variace. Tedy jakýsi Virtua Cop. V ruce pistolka, která buď úplně sestřeluje kostky nebo je posouvá. A zase jsou cíle různé. Jednou je nutné ochránit bezmocné ovečky před kostkami, které házejí zlé opice. Buď přímo sestřelujete projektily a opice nebo pod nimi bortíte plošinky. Jindy musíte trefovat létající kostky různých bodových hodnot v časovém limitu a dosáhnout určitého skóre. Občas pistol nahradí hadice s vodou a takhle bych mohl pokračovat téměř do nekonečna. Každá z více než tří set úrovní je takový malý unikát, i když se samozřejmě opakují určité náměty. Zpočátku jsem se věnoval jen sériím podobně laděných úrovní v módu Explore. Ty jsou rozděleny dle úkolů, právě tak jako pár předchozích odstavců – na tahací, házecí, střílecí a stavěcí. Nejexotičtější nápady se ale nachází v příběhovém módu. Jde vždy o sérii tří tématicky laděných skupin úrovní. Například se vydáváte hledat zlato na Divoký západ. Na začátku každého levelu máte dvě bomby, kterými uděláte díry do různě tvarovaných dutých objektů vytvořených z malých kvádrů. Celá tahle stavba reprezentuje důl. Potom do otvorů po bombách v různých úhlech házíte kouli, která se uvnitř dutin odráží a obarvuje jednotlivé kvádry na zlato. Vaším úkolem je obarvit určité množství kvádrů. Po nabití bohatství musíte své jmění ochránit a na řadu přichází zmiňovaná střelba. V jiném příběhu pomáháte gorilí mámě zachránit své děti. Začínáte tím, že jí posouváním bloků vytváříte schody a mosty k jejím ratolestem. Druhou variací jsou mosty vytvořené z velkých kamených bloků. Na cestě jich vždy několik vadí a vy je musíte míčkem sestřelit, ale při tom dávat pozor, abyste nepoškodili konstrukci mostu samotného nebo z něho gorilu neshodili. No a poslední výzvou jsou různé věže, na nichž se nachází malé gorily a vy z těchto věží musíte vyndat diamantové kostky tak, aby mláďata nespadla na zem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Zlomyslná radost Singleplayer je jen pouze prvních chodem, který tahle lahůdka nabízí. Stejnou zábavu, násobenou počtem přítomných hráčů, nabízí multiplayer. Po různých sbírkách miniher, kterých je na Wii až zbytečně moc, přichází vysvobození jménem Boom Blox. Můžete soupeřit nebo hrát kooperativně. Asi je vám jasné, jakou zlomyslnou radost máte, když protihráč tahá kostičku z viklající se věže, která se pomalinku naklání k nevyhnutelnému pádu. Nebo když si kamarád myslí, že svým hodem sundá všechny kostky narovnané na sobě, ale manévr se mu nepovede a on vám naopak nahraje. U ovladačů se mohou střídat až čtyři hráči a kromě módů, kdy hrajete ve split-screenu, lze jeden ovladač posílat dokola a není nutné mít všechny čtyři, jako tomu bylo u spousty titulů z nedávné minulosti. Škoda, že chybí možnost klání přes internet, mohly to být alespoň ty módy, které se hrají na tahy. Vyzdvihovanou vlastností je přítomnost editoru úrovní. Můžete upravovat všechny stávající nebo vytvářet úrovně úplně nové. A přestože udělali EA krok správným směrem, mám k editoru pár výhrad. Hlavně, pokud se rozhodnete vyrobit úplně novou úroveň, nelze pravidla nadefinovat tak detailně, jako u úrovní již vytvořených. Editor sám o sobě je vcelku intuitivní, jen jsem měl problém s orientací v prostoru, neustále jsem pokládal kvádry jinam, než jsem chtěl. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Mnohem větší problém vidím v tom, že vaše kreace lze zasílat a přijímat pouze od kamarádů ve friend listu na Wii. Marně jsem doufal, že se brzy dočkám ať už samotnými autory nebo fanoušky vytvořených sad úrovní. Nějaké centrální úložiště by se hodilo. A jak nám EA ukázali s Medal of Honor: Heroes 2, i na Wii se využití internetu dá zvládnout velmi dobře. Škoda. • Exkluzivita Wii Boom Blox je výjimečnou ukázkou hry, která mohla vzniknout pouze pro Nintendo Wii. Pravda, dokázal bych si ji představit i na PC, ovládanou pomocí myši, ale to by ztratila hodně ze svého kouzla. Wii-mote slouží jako vaše prodloužená ruka, kterou taháte zapadlé kostičky z hlubin obrovských staveb. Vaše pohyby musí být precizní a rychlé. Zároveň nepříliš dokonalá citlivost ovladače vcelku věrně simuluje nejistou ruku skutečného hráče. Míčky na kvádry házíte rovněž pohybem Wii-mote, tak jako byste to dělali vy skutečnosti. Dohodit k objektům umístěným daleko v hloubi úrovně je pěkná fuška. Při podržení tlačítka B a pohybem Wii-mote otáčíte kamerou (pokud je to dovoleno) kolem hrací plochy. Osobně bych ještě uvítal možnost si celou scénu přiblížit nebo oddálit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii Grafické zpracování je i na poměry Wii docela chabé. Kulisy tvoří pouze 2D objekty, jako westernové bary, márnice nebo aztécké kobky a pár drobností (hroby, stromy) pro dokreslení atmosféry. A samozřejmě spousta kostek. Vizuální stránka hry byla obětována na oltář fyzikálnímu modelu, který musí zvládnout obrovské množství výpočtů. Přesto grafika nepostrádá styl a v příběhových pasážích zdatně doplňuje atmosféru. Velmi příjemné je, že se díky velikosti úrovní nedočkáte žádných nahrávacích obrazovek. Na nic nečekáte, vyberete si mód, styl a úroveň a okamžitě hrajete. K technickému zpracování kromě slabší grafiky nemám námitek. • Závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Boom Blox je vynikající oddychový logický rychlík se spoustou úrovní, návykovou hratelností a parádním mutliplayerem. Nic víc, nic míň. Pár mušek hra má – odfláknuté sdílení vytvořených úrovní, neexistenci online hraní a trochu slabší grafiku. V singleplayeru jsem s hrou strávil čistého času kolem šesti hodin a dokončil počítám tak dvě třetiny hry. Kromě dvou úrovní jsem ale všechny zvládl na zlatou medaili, takže by se to asi dalo projet i rychleji. Nicméně mi to nikdy nedalo a pokaždé jsem hledal způsob, jak z úrovně vytřískat maximální počet bodů.zdroj: Archiv trailer 2 Stáhněte si: Trailery Související články: Novinky |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
