PilotWings Resort - recenze
7/10
zdroj: Archiv

PilotWings Resort - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 3. 2011 21:30 | Recenze | autor: Petr Poláček |

Existují herní série, které nemají jiný účel, než doprovodit novou konzoli na trh. Z toho žijí a na tom zakládají svoji popularitu, která často není zanedbatelná, ačkoli by se o její oprávněnosti s ohledem na obsah her dalo diskutovat. Patří mezi ně třeba závodní série Ridge Racer, nebo právě značka PilotWings, která sice vynechala launch Gamecube i Wii, ale zahájení prodeje 3DS už si ujít nenechala. A po tak dlouhé absenci se překvapivě představuje ve slušné formě, které nechybí málo, aby překročila obvyklý stín launchových her, jež nezřídka působí jako hratelná technologická dema, respektive hratelné demonstrace výkonu a možností nového hardwaru.

Wii Sports PilotWings?

Přestože byly PilotWings hry na SNES i N64 (kdo neměl, může zkusit emulátory) skutečně jen technologická dema, fanouškovskou základnu má značka rozsáhlou. A fanoušci, jak známo, nemají rádi, když se jim berou oblíbené prvky. Rozhodnutí nahradit v PilotWings Resot piloty se specifickými schopnostmi Miičky a zasadit hru do prostředí ostrova WuHu je tedy lehce kontroverzní.

Tam, kde měly předchozí díly jasně vymezený styl a lidově řečeno ksicht, tam se PilotWings Resort přidává ke hrám jako Wii Fit či Wii Sports, jejichž sterilní stylizace nikoho na první pohled nedojme a nezaujme. Aby nedošlo k omylu, grafika je vlastně hezká, ostrá a čistá... ale nezajímavá. Pokud však bylo účelem odvrátit pozornost hráče od prezentace k hratelnosti, tak si tvůrci mohou udělat první úspěšný zářez do pažby. A ten další jim přiznáte hned v zápětí, jakmile se ponoříte do postupného plnění misí v hlavním herním módu.

zdroj: Archiv

Venkovská letka

Přestože jsou mise v hlavním módu zpočátku až otravně jednoduché (na úrovních training a bronze), brzy začne obtížnost strmě stoupat a získat všechny tři hvězdičky si v pozdějších misích úrovní gold a platinum vyžádá spoustu pokusů, vztekání a někdy snad až nenávisti. K odemknutí dalších oblastí musíte splnit všechny mise ve skupině a nejenom to, musíte přitom získat určitý počet hvězdiček, což znamená neztratit ani sekundu zbytečným pohybem či ne zcela přesným manévrem. Tvůrci tím jednoznačně kompenzují fakt, že je misí poměrně málo, a když nebudete dbát na získání maximálního počtu hvězdiček, je možné všechny projet za necelé čtyři hodiny (můj případ).

Koncept misí naštěstí není stavěný na lineárním postup od začátku do konce. Struktura úkolů vás motivuje k dalším pokusům o vylepšení skóre, na které má vliv spousta nápaditých faktorů – řadu úkolů lze třeba splnit jen v určité rychlosti, což třeba s rogalem, u kterého se rychlost i směr logicky koriguje trošku hůře, není nejjednodušší.

Mise s jet packem (nebo rock belt, to je fuk) vás také potrápí, protože vyžadují opravdu precizní manipulaci s palivem. Na druhou stranu úkoly, které v nich dostáváte, patří k těm nejnápaditějším a nejzábavnějším. Svá specifika mají i úkoly pro letadla -  soustředí se na přímočařejší cíle zahrnující střílení, prolétávání vytyčené trasy a ještě k tomu na čas a podobně.

Všechno do sebe zapadá

Charakter misí obecně v celé hře skvěle sedí na odlišné letové vlastnosti každého ze tří základních strojů. Nudit se tedy nebudete, i když je zřejmé, že si třeba letadlo oblíbíte více než rogalo a jet pack či opačně. Letový model u každého stroje velmi vzdáleně imituje realitu, která je někde na pozadí cítit. Ctí obecně známá pravidla, nebo spíše předsudky, ale udržuje si svoji vlastní arkádovou úroveň, ze které nikdy nevybočí.

Je to důkaz konzistentního game designu hry v obecném slova smyslu – vývojáři přemýšleli a fakt, že vyvíjí arkádu, je nepobláznil natolik, aby si nestanovili žádná pravidla, což by ničilo jakoukoli atmosféru a dojem z letu. Snad jen několik speciální misí, ve kterých ovládáte nestandardní dopravní „prostředky,“ třeba človíčka navlečeného do obleku připomínajícího veverku, vystupují z pevně nastavených kolejí. Nepůsobí však rušivě, ale jako zpestření, kterého s ohledem na nepříliš bohatý obsah není nikdy dost.

Do hloubky

článku o 3DS jsem psal, že z launchových her pracuje s 3D efektem nejlépe Super Street Fighter IV a Nintendogs. Zapomněl jsem však uvést i PilotWings Resort, kde je zapnutí 3D v řadě situací velmi užitečné. Efekt vás nepraští přes oči, spíše dodává obrazu hloubku, takže mnohem lépe odhadnete, jak daleko je další checkpoint, získáte mnohem větší cit pro rychlost a díky tomu všemu se nejenom více ponoříte do hry, ale bude pro vás snadnější plnit některé opravdu problémové úkoly.

Beru to jako správný krok směrem k tomu, že s 3D začnou vývojáři v 3DS hrách už brzy počítat přímo v základním designu a postaví na tom třeba konkrétní herní prvky. Zde jde spíše o doplněk, ale užitečný. Navíc to neslaný a nemastný dojem ze sterilního vzhledu ostrova alespoň trošku vylepší.

Volnost neznamená zábava

Vedle sady misí nabízí hra i mód, ve kterém můžete jen tak létat po ostrově, nechat se oslňovat uměle vypadajícím západem slunce, sbírat předměty a objevovat ostrov. Tento mód není sám o sobě nijak zvlášť zábavný a nijak tomu nepomáhá časový limit dvou minut, který na vyblbnutí ze začátku máte. Lze jej prodloužit sbíráním balónů (30 sekund navíc za 20 balónů), problém je ale v tom, že specifické balóny a ostatní předměty lze získat jen se specifickým strojem a ve specifický čas (virtuální).

Hra vás nutí, abyste se k ní chovali jako k práci a v daný čas dělali to, co chce ona. Logicky to jde přímo proti charakteru této herní varianty, která má přeci být o tom, že si člověk volně a bez rušení létá a dělá si, co chce. Evidentně šlo o snahu dodat free flight módu nějaký smysl, ale moc se to tvůrcům nepovedlo. Ale protože jde o variantu doplňkovou, nemusí vás to moc trápit, a když máte dostatek času a nervů, můžete z ní nějakou zábavu vytřískat.

Bez kamarádů

Jakkoli vás bude bavit samotné létání a adrenalin při plnění úkolů, zanedlouho se stejně dostanete na konec veškerého obsahu a nebude co zlepšovat. A tam, kde by v jiných hrách přicházel na řadu multiplayer, zeje v menu PilotWings Resort velké prázdné místo. Nemyslím si, že by všechny hry měly mít multiplayer, bez kterého nebudou úplné, vůbec ne. Některé jsou na něj ovšem přímo stavěné, jejich design po něm volá a bez multiplayeru jim něco schází, zvlášť když na tom obsahově nejsou v singleplayeru nejlépe.

Vynechání jakékoli formy multiplayeru byla zkrátka nešťastná volba, ať už byl důvod jakýkoli. Minimálně lokální multiplayer, třeba v podobě závodů, by byl neskutečně zábavný. A možnost pořádat třeba v rogalech nebo v jet pacích dogfighty nad kýčovitým ostrůvkem by muselo být k popukání zábavné, myslím v tom smyslu, v jakém jsou zábavní třeba Worms nebo Mario Karts.

Nic z toho se však nekoná a hlavně kvůli tomu se nakonec PilotWings Resort přeci jenom vrací zpátky do škatulky výborná launchová hra, ze které mi v jeden moment skoro přelézala do kategorie výborná hra obecně. A mezi těmito kategoriemi je přeci jenom rozdíl, v tomto případě jednoho celého bodu.

Verdikt:

Zábavná letecká arkáda se zajímavými úkoly, která vás pobaví už jen samotným létáním. Nedostatek obsahu v singleplayeru a absence multiplayeru, o který si hra přímo říká, sice sráží hodnocení dolů, ale stejně jde o povedený launchový titul handheldu 3DS.

Nejnovější články