Výsledky hledání pro: the guild 2

Larry: Magna Cum Laude - recenze

14. 11. 2004 | Redakce Games.cz

Larry Lovage není žádný slušňák a jeho dobrodružství rozhodně nepatří do rukou dětem. Právě naopak! Jde totiž o adventuru erotickou, se spoustou nahotinek, alkoholem, vulgární mluvou a hlavně sexuálními scénami.

Internat. Superstar Soccer 3 - recenze

19. 6. 2003 | Redakce Games.cz

Přes téměř neotřesitelnou pozici EA Sports se čas od času objeví konkurence jako International Superstar Soccer 3 od Konami, který má kořeny na PlayStation, ale přináší do fotbalu na PC pár inovativních prvků.

Harbinger - recenze

22. 4. 2003 | Redakce Games.cz

Po mnoha letech se na naše obrazovky vrací duch Diabla, ovšem ve zcela nečekané podobě. Toto RPG se jmenuje Harbinger a jeho děj je zasazen do velmi vzdálené budoucnosti. Čím je lepší než Diablo?

Europa Universalis II CZ - recenze

1. 6. 2002 | Redakce Games.cz

Europa Universalis II je strategie, kde se stanete vládcem jednoho ze světových státù v rozmezí let 1420-1820. Díky čemu disponuje atmosférou jako Civilizace a jak dopadl překlad do češtiny?

Nascar Racing 2002 - recenze

14. 3. 2002 | Redakce Games.cz

Kroužení po oválech se trochu vymyká běžnému pojetí závodů a pro příznivce NFS asi nebude tím nejlákavějším, ale zájemci o realistickou simulaci budou podle recenze z nových Nascarů nadšeni.

FIFA Football 2002 - recenze

31. 10. 2001 | Redakce Games.cz

Letos slibovali tvůrci z EA Sports radikální změny v hratelnosti díky novému systému přihrávek a dalším vylepšením. Proto jsme se na všechny aspekty FIFY 2002 podívali poněkud detailněji v aktuální recenzi.

Edge of Eternity – recenze rozporuplného JRPG

11. 2. 2022 | Jakub Malchárek

Z poloviny peklo, z poloviny ráj

FIFA 21 – recenze

13. 10. 2020 | Václav Pecháček

Hrozný rok pro fotbal

PES 2018 - recenze

4. 10. 2017 | Václav Pecháček

PES 2018 je hra. Fotbal je hra. Ergo, PES 2018 je fotbal. Nikoli zrovna ukázka bezchybné aristotelské logiky, ale v tomhle případě neoddiskutovatelná pravda. V nejnovějším díle série najdete nepředvídatelnou, vzrušující kopanou, která upřímně řečeno v samotné simulaci hrátek s kulatým nesmyslem moc nemá konkurenci. Čirý požitek z hraní je na úrovni sledování Messiho a jeho míčové magie. Jenže veledůležité doplňky kolem pažitu, například herní módy, občas připomínají spíš neslavnou Hapalovu penaltu. Ale pojďme to vzít pěkně popořadě.

Act of Aggression - recenze RTS, která chtěla napodobit staré klasiky

2. 9. 2015 | Ladislav Loukota

Jenom máloco značí vyprázdněnost současných real-time strategií jako fakt, že za poslední rok vychází už druhý titul, o kterém tvůrci tvrdí, že má oživit zašlou slávu žánru. Po Grey Goo, která se inspirovala hlavně u prvního StarCraftu, nyní zkouší revoluci zažehnout i strategie Act of Aggression (homepage, Steam). I když navazuje na dekádu starý titul Act of War, nejvíce se s ní budou identifikovat fanoušci série Command & Conquer. Stejně jako Grey Goo ale i Act of Aggression v prvé řadě dokazuje, že starou slávu nelze oprášit jen bezmyšlenkovitým opakováním toho samého.

Solarix - recenze

19. 5. 2015 | Ondřej Švára

Jenom chtít nestačí... Možná právě toto lidové moudro nejlépe vystihuje stealth akci Solarix. Byť v sobě spojuje mnohá atraktivní témata z filmové i herní science fiction, vinou nedokonalosti skoro všech svých součástí nedokáže ani vylekat jako Vetřelec, ani nedeprimuje po vzoru System Shocku. Napínavá akce s hororovou atmosférou, jakou autoři z Pulsetense Games chtěli při nejlepší vůli vytvořit, se bohužel nekoná. Horor ji bylo spíše hrát. Špatná umělá inteligence a nepřátelský level design uvrhly Solarix do podprůměru, z nějž hře částečně pomohl jen solidně odvyprávěný příběh.

Gas Guzzlers Extreme - recenze

16. 10. 2013 | Ondřej Švára

Kdo maže, ten jede, a kdo podvádí, tak... vede! Že takové pořekadlo na závodní dráze neplatí? Gas Guzzlers tvrdí opak. Tahle závodní arkáda, co se ve vypulírovaném balení s přídomkem Extreme konečně objevuje i na Steamu, záškodnictví přímo zbožňuje. A staví na něm hratelnost, jakou nutno už podruhé vychválit do nebe. Znovu totiž ujíždí všem současným závodním hrám.

Nintendo Land - recenze

25. 12. 2012 | Pavel Dobrovský

Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.

Battlefield 1 - recenze PC verze

21. 10. 2016 | Aleš Smutný

První světová válka je ve hrách, pohříchu, opomíjená. Snad kvůli mylné představě, že šlo jen o válku zákopovou - tedy plazení se bahnem skrz ostnaté dráty pod palbou kulometného hnízda, to vše jen s vidinou pěti minut života nebo hrdinského obsazení další bahnité díry v zemi. V době sci-fi stříleček a zahlcení moderními konflikty se do prvního globálního konfliktu pustili tvůrci z DICE v Battlefield 1. A světe div se, zadařilo se!

Call of Duty: Advanced Warfare – recenze singleplayeru

5. 11. 2014 | Daniel Kremser

Na světě existuje jen málo sérií, kvůli kterým vám Tesco pošle email, a dočkají se půlnočního zahájení prodeje i v malém supermarketu někde v zapadlém provinčním městě. Můžete si o sérii Call of Duty myslet co chcete, ale na jejím současném výsadním postavení nic moc nezměníte. Ostatně i diskuze plné názorů, že Call of Duty hry jsou blbosti s následnou poznámkou, „ale stejně jsem si to stáhnul, abych ji vyzkoušel“ spíše vypovídají o tom, že Call of Duty hry vzbuzují nejenom zájem, ale též emoce. Tentokráte navíc právem, protože díl s podtitulem Advanced Warfare boří zažité představy, adrenalinovou akcí dohání posledních 5 let bídy či lehkého nadprůměru, ale hlavně má hlavu a patu. Alespoň v singleplayeru.

Spacecom - recenze

25. 10. 2014 | Tomáš Jung

Všichni dobře víme, jak jednoduché hry dokáží strhnout a pohltit. Jenomže, zahrávat si s jednoduchostí je také pekelně nebezpečné. Pokud nejste dostatečně opatrní, může nadějný titul právě díky jednoduchým pravidlům a principům vyhořet za pár hodin a zmizet z dohledu jako popel rozfoukaný větrem. Spacecom je svými principy jedna z nejméně náročných her, jakou jsem kdy vyzkoušel. Sestavujete armádu jen ze tří typů lodí, obsazujete hvězdné soustavy o podobném počtu druhů a navíc tvůrci všechno předkládají v triviální grafice. Předložit něco tak minimalistického je ze strany autorů skoro hrdinská odvaha. Jak to nakonec zvládli?

Insurgency - recenze

20. 2. 2014 | Daniel Kremser

Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.

FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze

21. 1. 2012 | Ondřej Švára

Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.

F1 2010 - recenze

30. 9. 2010 | Václav Rybář

F1-čkové hry se od dob kultovní Grand Prix série od Microprose zasekly na mrtvém bodě a čím dál tím víc připomínaly televizní přenosy. Líbivá grafika, důraz na bouračky, ale ve výsledku nudné ježdění. Přesun formulí na konzole a nebezpečná hladina arkádovitosti v krvi pak oblíbenému motorsportu zasadily poslední ránu. Následoval potupný odjezd do boxů, po němž virtuální asfalt ovládly cestovní vozy.