Recenze

Call of Duty: Infinite Warfare - recenze

Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.

Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze druhé části

Recenze první části nového díla Charlese Cecila se nesla ve znamení hlasitého žehrání nad zpátečnickým designem a obsahovou chudobou. Druhá část bohužel snaživě pokračuje ve stopách předchozího pokusu – nejenom, že dělá neohrabané kroky, ale přidává nové přešlapy a definitivně tak za jediný a pravý Broken Sword určuje první hru z roku 1996.

How to Survive - recenze

Pro někoho může být záplava zombie titulů politováníhodná, ovšem existuje i spousta hráčů, kterým díky každému novému titulu se zombie tematikou zaplesá srdíčko. Pokud vás tedy zombíci otravují už z principu své prohnilé existence nebo prostě jen proto, že je jich dle vás moc, How to Survive vám nic neřekne. Jedná se o jednoduché zombie RPG, které do herního žánru nepřináší vůbec nic nového, snad vyjma docela vtipného příběhu.

Hour of Victory - recenze PC verze

Zkouší podruhé zaujmout fanoušky válečných stříleček, tentokrát PCčkáře. Poučili se vývojáři a proměnili titul nominovaný na nejhorší xboxovou hru roku aspoň v průměrnou akci?

Terrorist Takedown - recenze

Máme tu další z her, která si vzala jako námět nelehký boj se světovým terorismem. Tentokrát se ale nejedná o nějakou komplikovanou simulaci války, nýbrž o velmi odlehčenou arkádovou akci v duchu Delta Force.

Diablo IV – recenze pekelného nářezu

Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu

Boogie - recenze

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Dino Crisis 2 - recenze

Žánr hororových akčních adventur kdysi definovaly série Alone in the Dark nebo Resident Evil, ale druhý díl Dino Crisis převedený na PC z konzolí přichází s pozměněným konceptem a také hordami dinosaurů.

Jedi Knight II: Jedi Outcast - recenze

Lucas Arts se po letech konečně vrací k populární sérii akčních her s tématikou Hvězdných válek a stejně jako s Dark Forces posunují žánr opět o kus dál díky efektnímu využití světelného meče a Síly.

Test Drive - recenze

Pokud máte rádi sportovní vozy doby dnešní i minulé, honičky s oponenty nebo policií v rušných velkoměstech a nevadí vám arkádovitý styl řízení, jste na správné adrese. Překoná Test Drive NFS?

Crash Bandicoot 4: It's About Time – recenze návratu slavného bandikuta

Hrdinný vačnatec opět zachraňuje svět. Tedy světy

Book of Demons - recenze

Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Dreamfall Chapters - recenze kompletní hry

Dva světy, které se o sebe opírají zády, protiklady, chaos a řád. Jeden bez druhého by se ale zhroutily do nicoty. V obou z nich, mezi nimi, a vlastně ani v jednom je dívka neobyčejného nadání. Zní to povědomě? Mělo by, protože původní The Longest Journey se může směle řadit mezi nejlepší adventury všech dob. Na ní navázala epizodicky vydávaná Dreamfall Chapters. Když se ovšem někdo pokusí lepit přídavky k tak výraznému žánrovému počinu, končí to často neslavně. Tentokrát ale příběh pokračuje a končí pod vedením duchovního otce série Ragnara Tørnquista – kdo jiný by měl vše uzavřít?

Command & Conquer 3 - X360 recenze

Válka o tiberium nabrala ještě více na obrátkách ve čtyřech multiplayerových módech, které si na PC prostě neužijete. Zápolení se totiž přesunulo na jiné bojiště. Byl Xbox 360 s ovládáním na gamepadu vhodnou volbou?

The Movies: Stunts & Effects - recenze

Nejste po návštěvě kina spokojeni s třetími X-Meny? Přetočte si je po svém. Datadisk pro The Movies nabízí víc než schopný nástroj pro tvorbu akčních filmů plných triků a efektů. Konec výmluv, teď je řada na vás.

XCOM: Enemy Unknown - recenze iOS verze

Komu se stýská po XCOMu, nemusí hrát jen nový a taktéž povedený Shadowrun Returns. Může si XCOM: Enemy Unknown zopakovat, ale tentokrát v mobilním provedení. Stačí mít komplatibilní zařízení, což jsou zatím jen zařízení od Applu. Pokud ale nějakou tu jablečnou hračku máte a novodobý tahový klenot se vám ještě nepřejedl z PCčka či konzolí, můžete to mimozemšťanům nandat i na cestách.

Flying Heroes

Flying Heroes - recenzeAutor: Slider & jdPublikováno: 9.května 2000 •Další perla z...

Final Fantasy XV: Windows Edition - recenze

Final Fantasy XV byla v době svého vydání pro konzole, tedy před necelým rokem a půl, parádní hra, vůči které ale řada hráčů vznášela více či méně oprávněné výhrady. Jednak se vedly sáhodlouhé polemiky, zda je nový přírůstek právoplatným zástupcem značky, ale hlavně zůstávala jistá pachuť z díla, které při nejlepší vůli nešlo prohlásit za zcela dokončené. Kdo by čekal, že se s vydáním hry pro Windows v těchto klíčových bodech něco změní, samozřejmě by se mýlil. Na druhou stranu se jedná o nejbohatší a nejkrásnější Final Fantasy XV, jakou jste si doposud mohli zahrát. To nakonec vůbec není špatná nabídka, protože kvality hry jsou přese všechno nesporné.

Purge - recenze

Netradičně pojatý projekt Purge v sobě kloubí dvojici populárních žánrů a to first-person akci s RPG prvky, výsledkem čehož je zajímavá týmová hra s vývojem postav, používáním kouzel či speciálních schopností.

Dreams – recenze

Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.

The Crew 2 – recenze

Půl hodiny a možná pár minut k tomu. Takhle dlouho trval asi můj nejlepší zážitek z The Crew 2, a nebyl to žádný z plejády dostupných závodů, ale pouhá cesta ze západního pobřeží Spojených států na východ. Člověku po chvíli hraní velice snadno učaruje překrásně zpracovaný svět, který stojí za to procestovat ručně bez využívání okamžitého přesunu. Jakmile se ale pustíte do bližšího zkoumání, přestává to být takový požitek.

Where the Water Tastes Like Wine – recenze

„Pověz mi smutný příběh,“ poprosil mě větrem ošlehaný tramp sedící naproti mně u táborového ohně. Kdyby mě požádal před deseti hodinami, nejspíš bych mu neřekl ani slovo, ale během cesty skrz naskrz Spojenými státy třicátých let minulého století jsem se lecčemus přiučil. Za chvíli se tak spolu s jiskrami k hvězdnému nebi vznášela slova popisující děsivé rolníky, kteří pracují ve dne v noci a nikdy nepřestávají zpívat. Z noční tmy jsem utkal obraz kozy s rohy ďábla polehávající vedle spáleného stavení. A to jsem ani nezmínil sám sebe – kostlivce chabě předstírajícího, že je muž. Ne, Where the Water Tastes Like Wine rozhodně není tradiční hra.

Tyranny - recenze

Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“

BlowOut - recenze

BlowOut je plošinovka ve stylu Abuse nebo Duke Nukem: Manhattan Project, ve které máte coby mariňák vyčistit vesmírnou základnu od vetřelců. Ale není ani zábavná, ani originální a je utrpením ji hrát. Chcete vědět proč?

Battlefield Hardline - recenze

Jestliže jsem dojmy ze singleplayeru končil výčtem negativ, v případě multiplayeru začnu s pozitivy. Navzdory rozporuplným dojmům z bety nakonec zvládla hra více hráčů udržet Battlefield Hardline nad vodou, a přestože výsledek není perfektní, je až překvapivě dobry. Pokud tedy kupujete Battlefield jen kvůli multilayeru, pak nemusíte ztrácet naději. Autoři totiž na rozdíl od singlu v multiplayeru tolik neexperimentovali, přerod klasické BF hry v něco nového realizovali jen napůl, a přes dílčí chyby dokáží s odřenýma ušima nabídnout poměrně zábavná multiplayerová klání.

Call of Duty: Advanced Warfare - recenze

Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.

The Incredible Adventures of Van Helsing II - recenze

Když se vám jedny dveře zabouchnou před nosem, otevřou se někde jiné... nebo tak nějak se to říká. V podobném duchu tvoří své hry i vývojáři z NeocoreGames a zatímco v prvním dobrodružství potomka slavného lovce upírů Van Helsinga jste řešili problémy napáchané vaším otcem, tentokrát přišel čas, abyste uklidili po sobě. Zaslouží si ale pokračování skutečně dvojku v názvu, když už od pohledu působí v podstatě identicky jako předchůdce?