| Autor: Martin Havlíček Publikováno: 20.února 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: PC/anglická/finálníDoba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Stále totéž Pestrost prostředí a různorodé úkoly slibují rozmanitou hratelnost. Bohužel, ve skutečnosti tento potenciál není naplněn. Ať už děláte garde tanku projíždějícímu městem nebo zachraňujete zajatého vědce, průběh je vždy stejný. Zkrátka, jdete a likvidujete jednoho nepřítele za druhým a ti se ani moc nebrání. Vojáci umějí jenom dvojí: vykukovat zpoza překážky a jít vám v ústrety (střelbu schválně nevyzdvihuji, protože vojáci často rádi pálí do zdi před sebou). Reakce mají opožděné, což se zejména v interiérech dá využít tak, že je jednoho za druhým zneškodníte pažbou své zbraně. Snaha zpestřit mise sekvencemi, kdy osedláte některý z nemnoha vehiklů, jež se v Hour of Victory nacházejí, se taky minula účinkem. Svoboda pohybu je velmi úzce ohraničena a vůbec - tankové bitvy postrádají dynamiku a náboj např. té z Crysis. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Velké naděje byly vkládány do systému schopností tři hlavních hrdinů, resp. do toho, jak zpestří průchod hrou. Vojáci se jmenují Ross, Bull a Taggert. Každý se specializuje na něco jiného. Pokud máte rádi adrenalinové přestřelky a libujete si v přímočarém postupu, sáhnete nejspíše po Rossovi, který disponuje samopalem a největšími svaly. Odstřelovači si zase oblíbí Bulla a fandové Sama Fishera si porozumí nejlépe s Taggertem, jenž nosí tichý samopal Sten a ještě tišší žabikuch. Samozřejmě ve výsledku – byť se postavy vlastnostmi opravdu mírně liší – na vaší volbě vůbec nesejde, neboť stejně nakonec půlku německé armády ubijete pažbou. 
zdroj:
tisková zpráva
Když byla Hour of Victory představena, tak se hovořilo o tom, že každou misí povedou tři různé cesty vázaná právě na „unikátní vlastnosti“ hrdinů. Pokud jste již hráli xboxovou verzi, tak už víte, že je to lež. Různě můžete překonat pouze vybrané překážky a i ty jsou nastraženy naprosto okatě. V první misi se například máte dostat za určitou budovu, přičemž možnosti jsou tyto: odemknete si dveře (když si zvolíte hraní za Taggerta), za pomocí lana s hákem na konci budovu přelezete (Bull), anebo odsunete část haraburdí vedle stavby (Ross) a projdete tudy.Ve zbylých misích se již objevují pouze variace na tento příklad, nic víc. K tomuhle už jen dodám, že mezi vojáky můžete přepínat pouze na checkpointech, kterých je ve hře kolem dvaceti. Výjimkou jsou pasáže zasvěcené výhradně tomu či onomu specialistovi. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Už nejednou jsme se přesvědčili (naposledy v některých mapách Turoka), že Unreal Engine třetí generace není stoprocentní zárukou technické preciznosti a ohromující grafiky na úrovni např. Gears of War. Hour of Victory je další hrou, která to dosvědčuje. Některé textury jsou nekvalitní, některým objektům by slušely polygony navíc a prostředí je vůči zbraním naprosto netaktní. Pár zničitelných objektů najdete v tankových mezihrách, ale i jejich destrukce je odbytá (hráz postavená z pytlů písku se rozlétne vždy stejným způsobem a pytle záhadně zmizí ještě před dopadem na zem). Modely a obličeje postav jsou detailní, avšak po umělecké stránce zprzněné. Když jsem uviděl první tváře osazenstva Hour of Victory, pomyslel jsem si, že trpí nějakou hroznou kožní nemocí, a této nezdravosti přitakávala i nepřirozenost animací. Bohužel tak vypadají ve hře všichni. Abych ale jen nekritizoval, musím pochválit vývojáře za to, že některé lokace zpracovali solidně, zejména interiér horského zámečku je docela fajn. To je však pouze malá kompenzace za nestabilní hodnoty FPS, které hra vykazuje. Na PC sestavě, která zvládá Unreal Tournament 3 bez jakýchkoliv omezení, běží Hour of Victory na 30 FPS, což by nebylo tak hrozné, kdyby hru neprovázely sice občasné, ale razantní poklesy framerate. Absence možnosti zevrubných nastavení pak v tomto směru zabraňuje jakémukoliv experimentování.
Optimalizace tedy asi moc neproběhla, ale na druhou stranu největší chyby, kterými trpěla původní konzolová verze, byly eliminovány. Za celou dobu, kterou jsem u Hour of Victory strávil, jsem se nesetkal s tím, že by se mi postava zasekla o virtuální šutr, natožpak s tím, že by hra spadla. Mírný pokrok tedy patrný je, ale i přesto nevidím moc důvodů ke shánění hry - je krátká, nudná a tuctová. I kvůli tomu, že v ČR nemá distributora a že se na PC neprodává jako budgetovka, nýbrž za plnou cenu. video-recenze xboxové verze v angličtině Stáhněte si: Trailery, Videa, Demo z Xbox Live Marketplace Související články: Novinky, Vše o předešlých hrách autorů: Deadly Dozen a Line of Sight |
| Martin Havlíček | |
| autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayIN a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas |
![Destiny 2: Renegades | Teaser Trailer [UK]](https://im.tiscali.cz/video/2025/05/07/1726029-destiny-2-renegades-teaser-trailer-uk-base_16x9.jpg.288?1746606757.0)
