Autor: Cappy Publikováno: 14.února 2005 |
![]() ![]() ![]() Mise si ovšem nepředstavujte jako mise, které si můžete vybírat, ale jako na sebe navazující, vesměs lineární levely. Design levelů je však naprosto hrozný. Celou dobu se pohybujete v komplikovaném, klaustrofobicky působícím bludišti plném podzemních chodeb a výtahů. Originalita příběhu, ve kterém se celý děj točí okolo likvidace vetřelců není dvakrát originální a i v jiných věcech bychom hledali originalitu marně. Autoři se asi zhlédli v postavě Duke Nukema, takže tu máme plagiát jako Brno. Typický průběh hraní BlowOut se hraje tím způsobem, že jdete chodbou doprava nebo doleva a střílíte vetřelce až do té doby, než narazíte na překážku. To jsou zpravidla dveře. Když se je pokusíte otevřít, oznámí vám hra, že k jejich otevření potřebujete modrý, zelený nebo červený klíč a že ten se nachází v levém dolním rohu mapy. Ok, tak tedy jdete do levého dolního rohu mapy pro klíč. V půli cesty ovšem zjistíte, že vám v dalším postupu brání další dveře, které se dají otevřít jenom z druhé strany. Takže vám nezbude nic jiného, než najít cestu někudy jinudy. Pravděpodobně navštívíte všechny rohy mapy, pořádně se projdete, mezitím stihnete vysbírat několik dalších klíčů a když na žádný nezapomenete, postoupíte konečně k hlavnímu šéfíkovi. Z tohoto popisu doufám jasně vyplývá, že herní koncept BlowOut je naprosto a beznadějně zastaralý. Bludiště je komplikované zbytečně. Bloudit jenom proto, aby se bloudilo, je vyloženě na zabití. ![]() ![]() ![]() Do toho všeho nepěkně zapadá naprosto úchylné ukládání pozic jenom na checkpointech. Možná protože je hra původem z konzole, autoři se nijak nenamáhali s umožněním ukládání pozic na libovolném místě. Když chcete ze hry odejít, musíte dokončit level, jinak si ho při opětovném spuštění zopakujete úplně od začátku. A stejně tak, pokud vás náhodou zabíjí, což se může docela snadno stát (protože proti většině útoků neexistuje žádná obrana vyjma energetického štítu). Po několika pokusech a smrtích těsně před cílem se z tohoto herního systému stane dokonalý opruz. Po čem se dá střílet? Nepřátele tvoří jakési chodící ryby, agresivní vosy, pavouci a jiná, blíže nespecifikovatelná a těžko popsatelná chamraď. Agresivita útočníků je přímo úměrná hlouposti, se kterou se pohybují. Občas se někde zaseknou a tráví čas takzvaným „během do zdi“. Jindy se na vás sesypou tak rychle, že nevíte, na kterou stranu dřív střílet. Protože "výhled" vaši postavy v bludišti bych odhadoval na 2 metry doprava a 2 metry doleva, nevidíte na dostatečnou vzdálenost, co se nachází poblíž. A taková jízda výtahem do neznáma, když máte zdraví už skoro na nule, je pěkně o nervy, obzvláště když víte, že když vás zabijí, tak si dáte celý level od znova. Polovinu času trávíte střelbou naslepo a to dvakrát zábavné není a účinné také ne. Obnova zdraví se řeší pomocí sbírání med-kitů nebo návštěvou jakési kabiny, ve které se vám zdraví doplní. Jednou, když jsem byl na tom se zdravím bledě, zkoušel jsem se průběžně vracet cestou kterou jsem přišel a doplňovat si zdraví v nejbližší kabině. Moc to nepomáhalo. Kdo by tušil, že ve hře z roku 2004 se budou znovu objevovat jednou mrtví nepřátelé na místech, které jste už jednou prošli? I Dangerous Dave z roku raz dva měl tohle ošetřeno. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Tragické ovládání Ještě bych chtěl upozornit na tragické ovládání. Autoři krom systému savů ponechali nastavení ovládání v konzolovém stylu. Hra něco takového, jako je myš, příliš v lásce nemá. Zaměřovací kurzor tedy zvláštním způsobem přeskakuje zleva doprava, a váš hrdina si tím pádem dělá co chce a je totálně neovladatelný. Zkusil jsem nastavení ovladače a celé ovládání svěřit klávesnici, ale to moc k lepším zážitkům ze hry nepomohlo. ![]() Stáhněte si: Trailery... Související články: Novinky... |
Cappy | |
autorovi je 26 let, momentálně pobývá v zahraničí a specializuje se na hardware, dříve se podílel na vývoji několika počítačových her |