Nintendo Land - recenze
Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.
Football Manager 2013 - recenze
„Rok s rokem se sešel a nový Football Manager nám vyšel“, pravil básník-amatér a byl zabit pro prznění dobrého jména poezie. Všichni závisláci na virtuálním fotbálku, kde nezáleží na tom, jak to umíte s páčkami a klávesami, ale na tom, jak dobře čtete tuny tabulek i soupeřovu hru, se ale mohou radovat - nový ročník je tu a to znamená minimálně nové statistiky. Což by ale bylo trochu málo za cenu plné hry. Tvůrci to vědí, takže se nebojte, je toho víc. I když možná ne tolik, kolik bychom chtěli.
King's Bounty: Warriors of the North - recenze
Říká se, že Vikingové objevili Ameriku dlouho před tím, než v ní přistál Kryštof Kolumbus. Na rozdíl od udatných seveřanů z King's Bounty: Warriors of the North nebojovali s tisícovkami zombíků, rytířů ani upírů a nepoměřili síly s trpaslíky, piráty a steampunkovými mechy. Pod vedením Olafa na létajícím koni neosvobodili zotročené národy a nepomohli desítkám průměrných obyvatel s jejich životními bolístkami. Jestli ano, tak o tom historie pomlčela.
Cortex Command - recenze
Čím to je, že si srdce fanoušků čím dál více a častěji získávají hry, o něž by před lety, v době překotného vývoje herních technologií, neměl nikdo zájem? Nebo by zájem byl, ale nebyl způsob, jak je k lidem dostat? Spíše bych vsadil na druhou možnost. Každopádně, Cortex Command je typickým příkladem takové hry.
Tokyo Jungle - recenze
Poutavé apokalyptické téma nemusí vždy přinést nenažrané mrtvoly, vyzáblé bestie holdující lidské krvi, agresivní mimozemské bytosti nebo děsivé přírodní živly. Bohatě stačí, když se dozvíme, že všichni lidé si prostě vzali dovolenou a vládu nad světem přebírají zvířata.
XCOM: Enemy Unknown - recenze
Cesta k vítězství trvala necelý rok. Záznamy hovoří jasně: 349 dní. Proběhlo šedesát bitev, z toho padesát tři skončilo výhrou. Poměr našich mrtvých vojáků versus ksindlu z vesmíru: 24 ku 428. V laboratořích pracovalo dnem i nocí 124 vědců, v dílnách 87 inženýrů. Prozkoumali všechno, co nepřátelé nechali ležet na bojišti. Objevili technologie, které svět neviděl. Naučili se číst nepřátelské myšlenky. Přesto se nezavděčili všem.
Carrier Command: Gaea Mission - recenze
Když pomineme solidní kus jménem Hostile Waters, tak jsme čekali čtyřiadvacet let, až někdo pochopí, že Carrier Command z roku 1988 byla fantastická hra, na kterou se neprávem zapomnělo. Spojit taktickou válečnou akci s mořeplavectvím a realtimovou strategií je přece tak atraktivní koncept!
FTL: Faster Than Light - recenze
Kapitánův deník. Dnes jsme překročili hranici druhého sektoru. Po bitvě s pirátskou lodí jsme museli opravovat systém distribuce kyslíku. Z nalezeného materiálu jsme vylepšili lodní štíty a energetické zásobníky, takže máme dost energie na to, abychom dokázali napájet i nalezený těžký laser, který jsme okamžitě nainstalovali. Vstupujeme do sektoru ovládaného rebely.
Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze
Když jsem recenzoval vynikající historickou strategii Crusader Kings II, vyjádřil jsem politování nad tím, že zde není možnost hrát za muslimské vládce a přidal jsem logický odhad, že se jistě tato možnost objeví v rámci DLC. A stalo, i když opravdu nebylo těžké něco takového předpovědět. Sword of Islam je už majitelům hry nějakou dobu k dispozici, takže skalní fandové už DLC vesele hrají. Otázkou ovšem je, zda má pro běžného hráče cenu si přídavek pořizovat, nebo postačí základní hra.
Iron Brigade - recenze
Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.
Endless Space - recenze
Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.
Gratuitous Tank Battles - recenze
Gratuitous Tank Battles je ve svém základu tower defense strategie, u níž jde o to, abyste nepřátelským vojákům, tankům, mechům a dalším vozidlům zabránili v průchodu na konec lokace a rozstříleli je na hadry. Anebo abyste naopak skrz připravené opevnění prošli s dostatečným počtem svých jednotek. Na první pohled zábavná klasika, která neurazí, ale ani nenadchne. Již po pár bitvách je však jasné, že Gratuitous Tank Battles je vše, jen ne průměrná hra.
Sins of a Solar Empire: Rebellion - recenze
Stejně jako se hudebníci drží pravidla "Když nevíš co bys, vydej bestofku", následovali Ironclad Games herní ekvivalent téže mantry a vydali za skoro plnou cenu Sins of a Solar Empire s podtitulem Rebellion, který přináší jen pomálu nového. To je největší, ale naštěstí jediný, zásadní hřích (I see what you did there!) tvůrců..
Port Royale 3 - recenze
Když se řekne pirátská strategie, vybaví se vám jako první chlápek s šavlí obklopený krásnými ženami, jemuž za zády hoří poctivě vyplundrovaná fregata? V nose cítíte mořskou vodu, karibský rum a ručně ubalený doutník? Jestli ano, mohl by být Port Royale 3 titul přesně pro vás. Pokud by si ovšem vývojáři neřekli, že chtějí na pirátské dobrodružství z větší části rezignovat a místo toho z vás udělají spíše pirátského účetního, v jehož kůži budete zvládat administrativu a jen z povzdáli sledovat zbytek posádky, jak dělá všechny ty zábavné věci místo vás.
Civilization V: Gods & Kings - recenze
Blbě se recenzuje hra (v tomto případě datadisk), která se od preview verze liší jen v tom, že mě nechala sebe samu dohrát. Nicméně co platí v prvních dojmech, když se předjímá, nemusí platit v praxi. A přesně to se částečně stalo. Dlouho jsem přemýšlel, jak napsat totéž s drobnými obměnami a definitivními stanovisky, aniž bych zabředl do mnou nenáviděné formy zaníceného vyprávění příběhu mých virtuálních svěřenců. Přesto pro vás jeden kraťoulinký příběh mám.
Warlock: Master of the Arcane - recenze
Warlock: Master of the Arcane lze laikovi nejlépe popsat jako Civilizaci, která je překlopená do fantasy světa Ardanie, známého především ze série Majesty. Na první pohled je vše dost podobné – na hexové mapě, viděné z ptačí perspektivy, se rýsují pláně, pouště, džungle a sem tam nějaké to městečko, které postaví vaši nebo nepřátelští osadníci. Pod širým nebem se však producírují i roztodivné armády a dohromady to prostě vypadá familiérně, skoro jako Civilizace. Zdání ale klame.
Conflict of Heroes: Awakening the Bear! - recenze
Deskové hry žijí s těmi počítačovými v symbióze. V pravěku videoher mnoho deskovek dezertovalo na počítače, v novějších dobách se zase objevil trend dělat z populárních videoher deskovky. Ne vždy se to povedlo, protože ne každý pochopil podstatu zábavnosti těchto výrazně odlišných herních platforem a snažil se je hrubě a násilně promíchat. Budiž nám příkladem Axis & Allies, jenž byla z bravurní deskovky bez vkusu překopána na slabou realtime řežbu. Strategie Conflict of Heroes: Awakening the Bear! je ale jiná třída: velmi potěší majitele deskovky a nenaštve ani odhodlané PC válečníky.
Team Assault: Baptism of Fire - recenze
Jsem přesvědčen, že každý tvůrce hry moc dobře ví, co je na ní špatného, co recenzenty i hráče naštve. Zároveň však doufá, že ty dobré věci mají dostatečnou sílu přebít všechny slabiny. Tahová taktická hra Team Assault: Baptism of Fire má hodně slabších míst ale i několik potenciálních trumfů. Mezi ty nejsilnější patří taktické hraní ve stylu Jagged Alliance a mocný editor map a jednotek.
Starhawk - recenze
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Men of War: Condemned Heroes - recenze
Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.