XCOM: Enemy Within - recenze
Tak nám zase zaútočili na Zemi, paní Müllerová. Nenechaví sectoidi, mutoni a další emzáci, třímající nejen plazmové pušky, ale také zneužívající psionické schopnosti, jsou zpět, aby vás ve známé dějové linii opět parádně potrápili a nakonec se nechali porazit. Ne kvůli rychlému mačkání levého tlačítka myši, ale především díky vašim taktickým a strategickým schopnostem, jež musíte prokázat ve velitelském křesle organizace XCOM. Paní Müllerová? Paní Müllerová!
Democracy 3 - recenze
Rádi sedáváte v hospodě, kde po šestém pivu briskně řešíte makroekonomické otázky a přesně víte, kde leží Lafferův bod? Rozčilujete se při televizních debatách, jak jednoduché je řešení problémů se smogovou situací na Ostravsku, a že být „jimi“, rozhodně byste zatočili s vysáváním sociálního systému? Ba co víc, dokonce byste vytvořili dostatek pracovních míst a vybudovali síť dálnic, jakou by nám i v Německu záviděli, a ještě byste zvládli víceméně kompletně zrušit daně? Pak je Democracy 3 právě pro vás.
Football Manager 2014 - recenze
Drahý kamaráde a příteli Football Managere, toho času 2014, známe se už nějaký pátek. Je to vlastně už přes deset let a to ses na začátku jmenoval jinak. Prožili jsme si svoje, na tisíce hodin bych to odhadoval. Probdělé noci na vysoké škole, kdy jsme druhý den kašlali na přednášku, protože jsme chtěli dostat Rotherham o patro výš. Někdy nás taky chytl rapl a klávesnice nepřežila nával cholerického šílenství zcela ve zdraví.
Sid Meier’s Ace Patrol - recenze PC verze
Když se řekne tahová strategie, co se vám vybaví jako první? Osobně si vzpomenu na Sida Meiera a jeho Civilizaci, abych si potom v závěsu vybavil XCOM, Fire Emblem, Advance Wars a Battle Isle: Incubation. A teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby Sid Meier zkusil udělat taktickou strategii soustředěnou právě na bitvy. Máte? Tak v tuto chvíli zahoďte nerealistická očekávání naprosté tahové božárny a pojďte se podívat, jak se Sid Meier’s Ace Patrol tahovka se spoustou originálních nápadů, ale i dlouhou řádkou chyb, vlastně hraje.
Rise of Venice - recenze
Drahá Isabello, píšu ti z cest. Brázdím Jadran a definitivně jsem se rozhodl nebýt jako můj chudák dědek. Třikrát ho bába poslala na trh - jednou přitáhl domů mezka, podruhé nic a potřetí už se raději ani nevrátil. Já chci být pravý obchodník! Naše flotila se rozrůstá, už brzy budu mít své místo mezi velkými benátskými kupci a dokonce i do politiky dělám. Však bez ní to v nejbohatším městě Křesťanstva ani nejde. V dóžecím paláci jsem již obdržel čestnou funkci. Prý mám něco jako leštit kliky. Nevíš, čím pouštějí nejlépe? Tvůj Giacomo, léta Páně 1455, Benátky.
Transport Tycoon - recenze
Když Chris Sawyer oznámil port původního Transport Tycoon na mobilní zařízení, zaplesalo mé nostalgické srdéčko. S původní hrou jsem strávil opravdu nepěkné množství času, který už dnes samozřejmě nemám. Na mobilní verzi TT jsem si ho ale našel, když v ní byl zainteresovaný Chris Sawyer - stvořitel skvostu, který dodnes hrají tisíce lidí v OpenTTD variantě. Nyní už mám ale o Sawyerově podílu na vývoji hry své pochybnosti a bojím se, že šlo jen o marketingové mazání oldschool medíku kolem pusy.
Game Dev Tycoon - recenze
Sníte o tom, že vyvinete vlastní hru, která bude ve všech renomovaných herních časopisech sbírat maximální hodnocení? Že z ničeho vybudujete tu nejlepší a nejskvělejší firmu, jež bude vydělávat stovky miliónů dolarů, a všichni hráči ji budou milovat? Pak je Game Dev Tycoon přesně pro vás – udělat úspěšnou hru totiž nikdy nebylo tak jednoduché.
Space Hulk - recenze
Mít za zády velkou a prověřenou značku ještě neznamená, že se všechno musí podařit na výbornou. Tahová strategie Space Hulk trpí paradoxně nejvíc právě spojením s kultovním univerzem Warhammer 40,000, který požívá stále velké popularity nejen mezi hráči počítačových her, ale i mezi příznivci těch deskových.
Europa Universalis IV - recenze
Říká se, že hra, která nedokáže upoutat pozornost do dvou minut je odsouzena k opovržení. Europa Universalis IV v tomto smyslu rozhodně zapomenuta nebude. Dějepravně naladěného člověka totiž omráčí do dvou vteřin. Třeba hudbou. Úvodní óda je silnější než hymna z jakéhokoliv dobrodružného RPG. Zmrazí uši a mysl natolik, že si ani nevšimnete dlouhého nahrávání dat. Kdo si v bláhovém očekávání nudy odskočil něco sníst, rozklepe mu renesanční hudba smysly natolik, že mu bábovka skočí rovnou do průdušek.
Total War: Rome II - recenze
Na dlouhou dobu je to prý poslední velká hra v sérii Total War. Creative Assembly se v Total War: Rome II vrací ke své, z historického hlediska nejstarší, tematice a kromě toho, že se musí vyrovnat prakticky nereálným očekáváním, musí navíc zodpovědět otázku, kam dále rozvíjet systém, který z hlediska herních mechanik už není kam rozvíjet. Rozhodně ne bez toho, aby došlo k porušení či změně základní formule.
Brütal Legend – recenze PC verze
„Are You Metal?!“ Touhle otázkou, a zároveň názvem hitu německých Helloween, je nutné recenzi Brütal Legend začít. Od vaší odpovědi se totiž odvíjí, jestli budete mít zajímavý pokus o heavymetalovou verzi GTA s příměsí strategie ve stylu geniálního Sacrifice rádi, nebo jej budete nenávidět.
Plants vs Zombies 2: It's about time - recenze
Když před čtyřmi lety vydal PopCap Plants vs. Zombies, zasadil mezi hry s tématikou zombokalypsy neočekávanou kytku. Ve variaci na žánr tower defence jste sázeli bojové kytky jak o život a ničili s nimi vlny zombíků. Tak pitomé a absurdní to bylo, až ze hry vyrostl hit na úrovni Angry Birds. Podtitul Bylo na čase u dvojky je více než pravdivý. PopCap po vydání původní hry usnul na vavřínech složených ze sto padesáti miliónů zákazníků a během let se z Plants vs. Zombies pomalu ale jistě stávala vysychající vzpomínka.
Skulls of the Shogun - recenze
Tahová strategie Skulls of the Shogun má za sebou strastiplnou štreku a po letech vývoje, prázdných bankovních kont i zápolení s byrokracií Microsoftu se snad konečně dobelhala do veselého finiše. Hra nedávno vyšla i na Steamu v rozšířené Bone-A-Fide edici, která k originálnímu obsahu přihazuje několik singleplayerových i multiplayerových map, a vývojáři si oddechli. Po půl roce trápení si jejich dílo může zahrát takřka každý.
Pikmin 3 - recenze
Pamatuje si někdo herní sérii Pikmin? Snad ano. Překvapivý hit, který navzdory své poněkud infantilní prezentaci uchvátil davy hráčů bez ohledu na věk, si odbyl svoji premiéru už v roce 2001 na konzoli Nintendo Gamecube a o tři roky později ho následovalo neméně úspěšné pokračování. Rychloposunem v časoprostoru se dostáváme do roku 2013, kdy nový Pikmin s pořadovým číslem tři přistává na Nintendo Wii U. Je právě Pikmin 3 hra, kterou tahle konzole s poměrně slabým portfoliem kvalitních her potřebuje jako sůl? A nebude to sůl nasypaná do otevřené rány?
Divinity: Dragon Commander - recenze
Špičková herní krmě se může od těch nechutných lišit mnoha unikátními vlastnostmi. Například tím, jak citlivě smíchá téměř nemísitelné žánry, aby strávník nežaloval, že někde něco přeteklo a jinde zas něco chybí. A přesně takové je Divinity: Dragon Commander. Je to královská bašta, která téměř nikdy nezklame chuťové pohárky, protože kuchtíci z Larian Studios přesně věděli, kde čeho ubrat a co s čím ladně spojit. Vytvořili dílo s ambicí na michelinskou hvězdičku a mají můj téměř absolutní obdiv.
XCOM: Enemy Unknown - recenze iOS verze
Komu se stýská po XCOMu, nemusí hrát jen nový a taktéž povedený Shadowrun Returns. Může si XCOM: Enemy Unknown zopakovat, ale tentokrát v mobilním provedení. Stačí mít komplatibilní zařízení, což jsou zatím jen zařízení od Applu. Pokud ale nějakou tu jablečnou hračku máte a novodobý tahový klenot se vám ještě nepřejedl z PCčka či konzolí, můžete to mimozemšťanům nandat i na cestách.
Middle Manager of Justice - recenze
Galaxy girl je tlustá. Sweet Justice nesnesitelně samolibý. @man furt jen tweetuje. Crimebot není vtipný. Surge protector je blbá. Všechny spojuje nevkusná volba jména a fakt, že dostávají výplatu od Justice Corp. Justice Corp je normální firma s franšízami po celých Spojených státech, která sdružuje superhrdiny bez rozdílu ras, pohlaví a inteligence. Úkol má jednoduchý: potlačovat drobné delikventy i neskutečně ďábelské zlouny, kteří zrovna chtějí zničit svět. Kterým ze superhrdinů se stanete? Žádným. Jako manažer střední třídy je budete komandovat. Vítejte do světa iOSové hry Middle Manager of Justice.
Skyward Collapse - recenze
Je poměrně obtížné popsat, o čem je vlastně Skyward Collapse. Tvůrci hry říkají, že to je jedna z poutavých her na Boha, kdy pod sebou ovlivňujete planetární dění a ukájíte své ego jako Peter Molyneux. Osobně jsem toho názoru, že tvořit a hrát „božské hry“ je spíše projevem nějakého duševního problému, protože i původní Populous byla značně nudná a rovněž tak i drtivá většina následujících her tohoto žánru včetně Black & White. Jejich pověst a renomé byly vždycky mnohem větší, než jejich skutečná zábavnost a dlouhodobá hratelnost. Ale někdo je zkrátka rád, když se k němu lidi modlí, i když jsou jenom virtuální.
Civilization V: Brave New World - recenze
Vím, pálím nyní do vlastních řad, ale už u recenze předešlého datadisku jsem čelil nejasnostem okolo místního hodnocení Civilization V, takže považuji za vhodné zdůraznit, že v mém kumbále je hra ověnčena šestkou. Hra umí dobře mást tělem a její nedostatky se dost špatně rozeznávají na první a možná i na druhý pokus. Roli hraje i historická paměť, která u Civilizace vede k dojmu, že hra se nechová dle vašich představ kvůli vašim chybám. Ostatně tahle série byla vždy pověstná tím, že jste si chybná rozhodnutí slízávali i dlouhé tahy po jejich učinění. Z Gods & Kings se nakonec vyklubala ucházející žehlička, která systém o stupínek vytáhla pouze díky vlivu náboženství, jenž značně oddálilo, v pozdějších fázích nevyhnutelnou, přeměnu světového společenství v koutek kreténů.
Wargame: AirLand Battle - recenze
Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.
