Pak si moje budoucí manželka musela zvykat na to, že kvůli tvému blikání křičím po ztichlém bytě, i když jsem si předtím hodinu jak myška klikal tabulkami. Teď už jí přijde zcela normální moje divoké gestikulování po ztraceném třígólového vedení. Právě proto, že se známe fakt dobře si to neber osobně, ale... začínáš zabírat vážně hodně času!
Další rok, další Football Manager. Asi by se dalo spočítat, kolikátou recenzi na něj už píšu, ale je to vedlejší. Každopádně platí, že se fotbalový manažer (aneb jak jednoduše udělat z žánru značku) rozrostl do megalomanských rozměrů. Teď už mu můžeme klidně říkat sportovní RPG strategická simulace. Nabobtnal do té míry, že začal být pro nováčky krajně nepřístupný, a tak loni přišel návrat k jednoduššímu způsobu hraní s Classic módem. Do toho se sice pořád nepouštím, ale vzhledem k tomu, že se mi po dohrání první sezony objevilo na Steamu necelých padesát odehraných hodin, má jistě své přednosti.
Kosmetika pro fotbalisty
Letos už Football Manager nepřináší žádnou velkou novinku a spíše oba hlavní módy upravuje stejnou měrou. Dobrá, možná tvůrci trochu více úsilí vložili do učesání Classic módu, ale tradiční podoba hry zase doznala více změn, než loni. Jakkoli se ve výsledku zas tak moc neliší.
Spousta změn je ryze kosmetických a nemá smysl je vyjmenovávat. Celkové úpravy grafiky jsou dobré. Rozložení menu a prvků je šikovnější a ubylo tak spousta nutného proklikávání. Nejde o žádné zásadní změny, rámcově vše zůstalo stejné, ale jednotlivé podskupiny byly upraveny tak, aby hráč nemusel tolik klikat. Ono se to nezdá, ale když vám nyní naskočí tisková konference ve vedlejším okně a nemusíte ji nakliknout jako samostatný dialog, ušetří to spousty času.
Podobně je na tom řada dalších prvků. Když dostanete výsledky tréninku, hned na té samé stránce můžete měnit zaměření jednotlivých hráčů. Celkově je komunikace hry a hráče plynulejší, příjemnější a chytřejší. Jde spíše o drobnější zásahy, než komplexní překopání, ale určitě jsou to změny funkční a ne zbytečné. Naopak.
Rochnění v číslech
Soupisky, tedy z toho, co jsem viděl, nejsou ani letos ustřelené. Opět platí, že menší ligy jsou náchylnější k přecenění některých hráčů, ale nijak drasticky. Velké kluby a jejich hvězdy jsou letos také zpracovány víceméně správně, jen třeba u španělské ligy se zjevně někdo neovládl. Třeba Isco je opravdu monstrum a vůbec, čelit letos Realu je peklo. Že jsem s Chelsea vyválčil proti Realu dvě remízy a nepostoupil na počet venku vstřelených gólů, považuji za velký trenérský úspěch.
Vyplatí se poznamenat, že vedení klubu se chová rozumněji, a i když mi do cílů dalo semifinále, což jsem nesplnil ani omylem, jen poznamenali, že chápou, proč jsme vypadli. Více se ovšem dbá třeba na zvolený herní styl, který můžete na začátku sezony prodiskutovat, ale běda, pokud sliby velkoklubu neplníte.
Komunikace vedení-trenér, trenér-hráč a trenér-média je v zásadě stejná jako loni. Přibylo pár nových možností, hlavně v komunikaci s jinými trenéry na dálku. Můžete tedy více vyjadřovat podporu, provokovat, snažit se soupeře rozložit, ale většinou se to vždy obrátilo proti mně.
Krok, ale ne skok vpřed
Zápasový engine je stejný a zároveň jiný. V zásadě už se několikátý rok motáme ve stejné grafické rovině s drobnými úpravami. Nejde o nic, čím by se dalo chlubit, byť to každý rok víc a víc připomíná fotbal. Nechci, aby Football Manager 2014 vypadal jako nová FIFA, ale už by to možná chtělo skok vpřed, jako byl ten od „koleček“.
Poté, co byly odstraněny záškuby v beta verzi, vypadá letošní zápasový engine v oblasti zobrazení akce na hřišti solidně. Vidíte mnohem více náhodných akcí, které pramení z nečekaného odskoku míče a objevilo se pár nových animací. Snad jen ty souboje hráčů vypadají dost prapodivně. Možná jsem jen strašně zmlsaný, ale tak nějak bych chtěl větší krok vpřed.
Největších změn doznal systém taktiky. Pryč jsou šoupátka, která určovala, jak hluboko je vaše obrana, jak moc se napadá, nebo jak tvrdě se hraje. Šoupátka nahradily někdejší výkřiky od čáry. Už se jim jenom říká jinak a jsou primárním základem definování vaší taktiky společně s formací a určením role hráčů. Jakkoliv by se to mohlo zdát zjednodušující, opak je pravdou.
Původní pokyny šoupátky zůstaly zachovány, jen musíte říct, zda chcete, aby se hráči více stahovali, aby hned posílali pasy vzduchem a aby šly na hlavu, případně, aby se v rolích měnili. Opravdové peklo ovšem nastává ve chvíli, kdy tohle všechno můžete nastavovat i individuálním hráčům. Pojem peklo ale myslím v dobrém... víceméně. Ono to totiž zabere hrozně času, pokud chcete mít taktiku ušitou na míru týmu, který zrovna máte na hřišti. Teoreticky budou na stejné pozici dva trochu rozdílní hráči a už jim něco nemusí jít stejně. Takže šup do menu a nastavit trochu jiný pokyn.
Jasně, můžu to nechat být, ale jsem sakra trenér, no ne? Znamená to tedy o hodně propracovanější možnost nastavení individuální taktiky, ale toho času kolik to sežere... U velkých týmů, kde jsou hráči univerzálně dobří to jde ještě nějak zbastlit ve stylu „ono si to sedne“, ale u slabých týmů prostě nemůžete po hráči, který má pár silných stránek a tunu slabin, chtít nějakou univerzálnost. Musíte jít do menu a změnit pokyny. Nebo sledovat, jak se trápí.
Stínový útočník znovu zasahuje!
V nastavení taktiky mě velmi mě potěšilo přidání nových pozic. Falešná devítka vám umožní dělat díry do obrany stahujícím se útočníkem, čehož využije stínový útočník (to už zní jako nějaká manga) ze zálohy. Roli klíčového rozehrávače na vysunuté pozici záložní řady nyní obstará Enganche a naprosto zbožňuji novou pozici Registy, tedy hluboko posazeného záložníky, který rozehrává míče v hloubi pole ve stylu Pirla či Xabi Alonsa. Celkově jsem měl ze skládání nových taktik radost, i když vím, že jsem měl pozici luxusu, protože s Chelsea máte kádr, který je dost universální. Za Příbram už si tolik blbinek dovolit nemůžete.
Umělá inteligence se zdá být o kousek tvrdší a moudřejší. Dobře využívá slabin vašeho celku a solidně se adaptuje v průběhu zápasu. Nejednou jsem sledoval, jak se moje vedení 4-0 gól po gólu mění na boj o tři body. I když zčásti za to mohli hráči, kteří mysleli, že je hotovo.
Na přestupovém trhu se letos nechovají kluby šíleně. Doplňují na pozice, které opravdu posílit potřebují, není to jen sběr Pokémonů. Zároveň nechtějí přehnané peníze za průměrné hráče, ale za hvězdu si nechají pořádně zaplatit.
Money, money, money...
V přestupech na vás čeká několik nových klauzulí, které poskytují větší svobodu. Můžete třeba koupeného hráče nechat ještě v původním klubu na hostování. Stejně tak při vyjednávání smluv přibylo pár lákadel pro chycení hráčů a zároveň způsobů, jak pustit vaší pokladně žilou. Nenávidím třeba fixní částku, kterou hráč dostane, když sedí na lavičce, ale nenastoupil. Co si to dovolujete, holoto? Za misku rýže budete hrát a ne si vymýšlet další vysávání klubu!
Mimochodem, ve hře už funguje Finanční Fair Play, takže nemyslete, že budete jen utrácet Romanovy peníze! Jen pěkně sledujte, jak jste na tom s rozpočtem a třeba budete muset, jako já, prodat Ramirese do Realu. I když, s tím, co spálil bych ho za tu miliardu prodal i tak...
Ve výsledku je i letos Football Manager králem. Vyvolává stále stejné množství emocí plynoucí z tabulek a potácejících se panáčků. Pořád je to droga, která vás drží u počítače ve stylu „ještě jeden zápas a jde se“. Je to ta hra, u které i letos strávím stovky hodin.
Ale i přes spoustu úprav jsem zkrátka čekal, že Sports Interactive přijdou ve Football Manager 2014 s něčím opravdu novým. Loni to byl Classic mód, letos je to jen spousta zahlazených ostrých hran a výraznější krok vpřed v nastavení taktiky. Tvůrci dobře zapracovali na tom, aby stávající vlastnosti fungovaly opravdu dobře, ale příští rok od nich čekám nějakou skutečnou inovaci.
