Multiplayer v Halo hrách byl vždy jistým měřítkem kvality pro podobné tituly v rámci stejného žánru. K nováčkům, kteří naskočili do dávno vydané hry, byl ale krutý, protože sázel víc na um hráče, než na výbavu. Pamatuji se, jak jsem s přetékajícím sebevědomím z hraní prvního Modern Warfare nastoupil do multiplayeru Halo 3 a jen jsem nešťastně zíral na kolem poskakující postavy, které znají každý centimetr mapy a při výskocích mi zvládají dávat headshoty. Byla to drsná škola. Na druhou stranu je třeba říci, že bylo velmi uspokojující sledovat, jak se na základě mnoha tvrdých lekcí sami zlepšujete. Bungie zkrátka multiplayer uměli.

Londýnský Tower na břehu Temže zažil za necelých tisíc let své existence události, při kterých se vraždilo, kradlo a intrikovalo ve velkém. Kdyby kameny, shlížející na britské korunovační klenoty, mohly vyprávět, mluvily by jak o násilí, tak o krásné britské absurditě. Slyšeli byste třeba příběh o tom, jak Richard I. Lví srdce dotáhl z křížové výpravy krokodýla a na laně ho venčil v řece, dokud plaz neutekl. Anebo o partě šimpanzů, kteří dostali nábytkem vybavený pokoj. Nebo o slonovi, lvovi, pštrosovi krmeném železem... Ze zvířat přežívají dnes pouze legendární havrani a ti, když náhodou z přežraných těl dostali minulé pondělí nějaký zvuk, zakrákali: „Už vícreed ne!“

Kontrast. To nejpřiléhavější slovo. Sedíme ve skromné konferenční místnosti s Warrenem Spectorem a posloucháme ho (a natáčíme, rozhovory budou brzy) entuziasticky mluvit nejenom o své lásce k Disneyho postavičkám, zatímco o dveře dál pokračuje kolečko prezentací, na kterých jsme si před chvílí vyzkoušeli Warrenovu novou hru.

I letos jsme si na Gamescomu vytkli za jeden z cílů slídit po méně načančaných koutech "business area" a hledat skryté herní poklady, kterým se pro omezený rozpočet distributora nemůže dostat takové pozornosti. Nejde o žádnou zevrubnou detektivní práci, ale prosté otravování na každém stánku, ze kterého od pohledu nečpí pětistá variace na korejské F2P MMO (pokud mezi nimi lze najít nějaké klenoty, není to v našich silách). Přesně takhle jsme zaotravovali u domácích Kalypso, kde se ukrývala mimo jiné i slibně se tvářící upírská stealth akční adventura Dark.

Otevřený, post-bůhvíco-klasicistní svět a moje první kroky v něm? Do options menu, záložka ovládání, myš. Převracím osu Y a hráčská duše spokojeně zavrní. Hodina s Dishonored je na kolínské výstavě balzámem, protože jde proti všemu, co mě na současném herním mainstreamu nebaví.

UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...

Historie. Pro autory série Assassin's Creed je modlou. Ať už jsme obhlíželi svět z minaretů...

Návrat zabijáka číslo 47 vzbuzuje na herní scéně velké emoce. Ať už je to vinou kontroverzní kampaně, nešťastnými prezentacemi na herních výstavách, nebo kvalitou samotné hry. Jisté ale je, že Hitman Absolution zatím nesbírá mezi fanoušky série velké ovace. Zřejmě i proto se IO Interactive rozhodli na E3 2012 ukázat nejen hned dvě mise z plné verze hry, ale zároveň odhalit, kolik možných způsobů jejich řešení bude hráčům k dispozici. Rychle tak nechali zapomenout na obecně negativní ohlas na jeptiškový trailer a prezentovali hru skutečně takovou, jaká je, respektive v listopadu tohoto roku bude...

Letošní E3 byla pro Assassin’s Creed III zlomová a rozhodně ne proto, že pro hru byla první a zároveň poslední. Odhalení námořní plavby a soubojů řadu hráčů příslovečně zlomilo na stranu příznivců hry, která jim svou tematikou doposud moc nevoněla. Nedá se říci, že by ze spíše negativního postoje emigrovali do sluníčkově pozitivního natěšení, ale minimálně se u nich hra na stupnici očekávání přesunula z minusových hodnot někam do oblasti příjemných 15-20 stupňů celsia. U mě se ale nic nezměnilo, přestože se přiznám, že bitky na moři mě navzdory zjevné zkratkovitosti vůči realitě zaujaly a očekávám, že mě z celé hry možná budou bavit nejvíce. Do normální teploty mé nadšení trošku zchladila hratelná ukázka městské části hry, konkrétně segment z Bostonu.

Komplexní koncepty mohou být stejně geniální a zábavné, jako koncepty nejjednodušší. Mají ale nevýhodu v tom, že zatímco geniálně přímočarý herní mechanismus chytí člověka hned, pravidla složitého propletence musíte objevovat dlouho. A v momentě, kdy ho zrovna vy pochopíte a máte neuvěřitelnou potřebu podělit se o něj s celým světem, tak jsou čtyři hodiny nad ránem a všichni chrápou. Napíšete tedy alespoň extatickou hlášku na Facebook nebo Twitter a jdete spát s depresivním jistotou, že se přes vaše veledůležité svědectví převalí s prvním zakokrháním desítky dojmů z první ranní kávy nebo úspěšné návštěvy WC.

V místnosti, ve které byl během E3 2012 předváděn třetí díl hororové série Dead Space, byla ukrutná zima. Američané to obvykle s klimatizací přehánějí, takže rutinéry herních výstav nemůže taková věc překvapit. Stánek Dead Space 3 byl ale mrazivý i na americké poměry. Nabízí se samozřejmě úvaha, že šlo o záměr vyvolat ve všech přítomných fyzickou účast na tom, co mezitím na plátně zažíval navrátivší se Isaac Clarke. Obrněný hrdina předchozích dvou dílů je samozřejmě ústřední postavou i ve trojce, tentokrát ale přijde s celou řadou změn, přičemž některé z nich pravověrné fanoušky asi příliš nepotěší.

Nejvýraznější moment z prezentace Watch Dogs od Ubisoftu pro mě byl jednoznačný: Aiden Pearce se uprostřed přestřelky na křižovatce schová za nabourané auto, otevře dveře a vytáhne vyděšeného spolujezdce do bezpečí. Řidič je už mrtvý, ale pasažér umírat nemusí – je jen na Pearcovi, zda ho zachrání. Je to malý detail, ale jakou výpovědní sílu o Watch Dogs má! Tou prostou a jednoduchou záchranou člověka dobře ilustruje, jaký druh zážitku Ubisoft připravuje: ve Watch Dogs dostaneme mnohem víc možností jednání, než je obvyklé.

Co si vybavíte, když se řekne Need for Speed? Nic? Tak to nejste sami. EA si se svou závodní sérií evidentně už pár let neví rady a bruslí od dílu k dílu způsobem, který nemá na herní scéně obdoby. Vše pomyslně vyvrcholilo minulý rok s Need for Speed: The Run. Po tomto přešlapu už si skutečně nikdo nemohl být jistý, jakou hru vlastně dostane, když si na podzim koupí nový díl NFS. Bude to arkáda? Bude to simulace? Něco mezi tím? Nebo dostanete interaktivní akční film? Série, která dokázala na počátku tisíciletí prodávat přes deset miliónů kusů, se bohužel vlnou řady špatných rozhodnutí dostala do stavu, ze kterého se těžko odráží zpět k vrcholu.

Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.

Lele. Tak to přesně 1313 neznamená. Když se objevila zpráva o registraci domény starwars1313...

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151