Návrat k přírodě je v kurzu. Po vynikající Never Alone, která svým pojetím doslova vybízela ke koupi letenky na Aljašku a následné nevyhnutelné bídné smrti daleko od civilizace, s podobně romantickou hrou přichází i vývojář John Presseisen. Jeho vize se promítá do roguelike laděného simulátoru přežití jelena jménem The Deer God. Ten jsem okusil primárně v early access verzi, kterou autor před pár dny překlopil do plné verze, která má ovšem dle první reakcí stále problémy s technickou stránkou. Jak vám ale především tyto první dojmy z hraní vysvětlí, vedle zmíněné Never Alone Presseisenova jelení hra krásně ukazuje, že dělají-li dva totéž, není to nutně totéž.

Zaklínače asi není třeba představovat. Kdo nečetl knihy, hrál přinejmenším hru, a kdo nehrál hru, spojuje si tohle jméno dost možná s necudnými fotkami zrzavé Triss z Playboye. Vědmák Geralt se ze čtivé fantasy proplížil i do herního průmyslu a je proto trochu s podivem, že deskové podoby v The Witcher Adventure Game (recenzovali jsme její počítačovou verzi) se dočkal až teď. Vstup do soutěže ale samozřejmě ještě neznamená vítězství, takže jak desková hra se Zaklínačem dopadla v líté konkurenci?

Do 216. dílu podcastu Fight Club dorazil po čase opět Adam Homola a společně s Martinem Bachem, Pavlem Dobrovským a Lukášem Grygarem probrali zajímavé herní události posledních dní a týdnů. Bavili se například o snaze dvou bývalých vývojářů Battlefieldu tvořit „středně velké“ hry nebo k blížící se Game Developers Conference 2015 v San Franciscu.

Je jenom málo her, které byly v době svého vydání tak vizionářské, jako Homeworld v roce 1999. Jeho druhý díl vyšel před celými 12 lety, ke smůle nás všech od té doby jméno Homeworld od té doby trestuhodně dlouho leželo ladem. Po vypjaté akvizici značky Gearboxem na jaře roku 2013 se naštěstí oba díly Homeworldu nyní vracejí v remasterované verzi. Funguje však jejich systém tak, jak nás okouzloval více než dekádu nazpět? Co z nich zestárlo, a co naopak obstálo zkoušku časem? 

Shrnutí všech nejdůležitějších novinek, které se udály ve hrách od Blizzardu: MMO World of Warcraft, karetní Hearthstone: Heroes of Warcraft a MOBA Heroes of the Storm opět přináší náš souhrn těch nejzajímavějších článků z partnerských webů WoWfan, HSfan a HeroesFan. Ve všech třech titulech s masivní fanouškovskou základnou se něco zajímavého událo, a tak je co číst.

Akční RPG Middle-Earth: Shadow of Mordor byla pro Miloše (viz recenzi) ale i pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Hra kromě hlavní náplně, tedy likvidování stovek skurutů a skřetů, disponovala i zajímavým a solidně prezentovaným příběhem. Během pročítání nejrůznějších online debat na toto téma jsem si ale všiml, že pro mnoho hráčů zachází tvůrci Shadow of Mordor s licencí až příliš liberálně a dost si upravili Tolkienovu Středozem k obrazu svému. Oprášil jsem tedy své znalosti Pána prstenů, Hobita, Silmarillionu a Nedokončených příběhů, abych si ujasnil, co je na těchto obviněních vlastně pravdy. Předem ale vězte, že článek je, logicky, plný spoilerů.

Grow Home je typická hra od Ubisoftu. Ne, nemá multiplayer, neobsahuje podobné prvky odemykání kusů světa synchronizací u nějaké věže a dokonce ani nevyužívá Uplay. Typický styl velkého vydavatele, který se promítl do téhle hry z klávesnic britské pobočky, Ubisoft Reflections, spočívá ve snaze o něco nového a zaměření na okouzlení z objevování neznámého. Celou náplní hry je lezení po něčem vysokém za účelem odhalení dalšího kusu světa. Koncept hráčům dobře známý z Far Cry, Assassínů a třeba i z Watch Dogs a jiných velkých produkcí. Grow Home chytrá, nápaditá a hlavně a především zábavná hra s robotem.

Pasáže z moderní doby nejsou to, kvůli čemu by byla série Assassin's Creed oblíbená. Minimálně v několika prvních hrách mi navíc přišla spíše na obtíž, protože jsem se chtěl zase rychle vrátit do krásného historického města a myslím, že jsem v tom nebyl sám. Nicméně i moderní doba v rámci série své fanoušky má a ty teď jistě potěšil Darby McDevitt, hlavní scénárista série. Ten totiž prozradil, že do budoucna se s pasážemi v moderní době počítá mnohem víc, než například v Assassin's Creed: Unity, kde byla tato složka minimalizovaná.

Pokud jste nikdy nehráli Sniper Elite a jeho zombie odnož Nazi Zombie Army, možná nevíte, co se na vás chystá v kompilaci všech tří zombie kampaní s názvem Zombie Army Trilogy. Jestliže jde takováto věc mimo vás, jste právě přesnou cílovou skupinou pro nové video z dílny Rebellionu. To si nedává za cíl promovat nějaký předobjednávkový bonus nebo vypíchnout jednu jedinou herní věc. Naopak. Jestli si nejste přesně jistí co se to vlastně chystá, čerstvé video vám celou hru vysvětlí od A, jako Army do Z, jako zombie.

Zatímco se Paul Neurath a jeho kolegové z bývalého studia Blue Sky Productions snaží na Kickstarteru vybrat cílovou částku na vývoj Underworld Ascendant, připomeneme si  v následující retro gamesplayi hru, která zmíněného vývojáře a studio proslavila - Ultima Underworld: The Stygian Abyss. Legendární first-person RPG z roku 1992 totiž inspirovalo celou řadu vývojářů, položilo základy příběhových first-person her s nelineární strukturou a i 23 let od vydání je fascinující po stránce technologické, herní i systémové. V našem gamesplayi vám to názorně předvedeme.

Že se Google už dlouho motá kolem vývoje umělé inteligence jste už možná někde zaslechli. Ostatně kolem čeho se Google dneska vlastně nemotá. Má vlastní horkovzdušné balóny, elektrárny, vyrábí roboty, samojezdící auta, chytré kontaktní čočky a pomocí nanočástič chce léčit rakovinu. Například. Podobných projektů je v programu Google X a přidružených firmách spousta, nemluvě o ambicích "stavět města a letiště" v rámci Google Y. Jeden z nejzásadnějších projektů je ale bez pochyby umělá inteligence, která se nedávno naučila hrát některé staré hry od Atari.

Battlefield: Hardline vychází za nějaké tři týdny a po problematickém startu čtvrtého dílu se celkem logicky hrái na PC obávají, jak bude hra vypadat po vydání po technické stránce. Vývojáři jsou si vědomí toho, že jejich hra bude z technického hlediska pod drobnohledem. Hráče proto chtějí ujistit už předem, že nový Battlefield bude na PC přímo excelovat. Bude stabilní, bude využívat silného hardwaru a hlavně, že nepůjde jen o skvělou Battlefield hru, ale o skvělou PC hru.

Autoři stínohry Contrast se vydávají do pokřivené retrofuturistické Anglie, ale kdo má za sebou jejich předchozí počin, už ví odkud vítr povane. Kořeny Contrastu se v nově oznámené We Happy Few nezapřou, i když půjde koncepčně o asi výrazně odlišnou hru. To už ostatně tvůrci naznačovali při prvotním oznámení, kdy hra ještě neměla ani jméno. Z plošinovky se tentokrát nejspíše posouváme směrem k příběhové first person únikové hře se špetkou akce.

Nové konzole se staly velkou líhní remasterovaných titulů, které jsme si zahráli v minulé konzolové generaci, a výjimkou není ani následující přírůstek do této rodiny. Payday 2 totiž zamíří v relativně zkompletované edici i na Xbox One a PlayStation 4. Pojem relativní je zde na místě - autoři se údajně pokoušeli do Xbox One a PS4 verze hry dostat veškerý dosavadní obsah, ne vše ale prý bylo možné do nové konzolové verze převést. I tak by se ale mělo jednat o solidní nálož lupičského obsahu.

Ve Far Cry 4 máme vrcholky zasněžených hor, takže bylo asi jen otázkou času, kdy se vlastního DLC dočkají sněžní muži, yetiové. To přijde už brzy, konkrétně 10. března a nebude jen a pouze o známých sněžných mužích, byť jsou přímo v názvu stahovatelného přídavku a asi největším lákadlem. Oficiální popisek Valley of the Yetis zní skoro až jako přísný survival, aby se nakonec stočil do něčeho, z čeho vyleze pravděpodobně klasický mód Horde.

Hororových her, ve kterých nekosíte zombíky jako na běžícím pásu, není nikdy dost a Slender na PC patřil mezi ty originálnější. Za chvíli to budou už dva roky, kdy Slender: The Arrival vyšla, a i když hra měla své chyby (viz recenzi), minimálně ze začátku vás vyděsit dokáže. Pokud ale PC hraní moc neholdujete a máte jednu ze dvou nových konzolí, budete se moct nechat vyděsit i na nich. Dva roky po svém vydání se Slender podívá i na PlayStation 4 a Xbox One.