Recenze

Portal 2 - recenze

Slyšeli jste o Mozartově efektu? Existují studie, z jejichž závěrů vyplývá, že poslech Mozartovy hudby posiluje IQ a konejší mozek. Jen co vědci pustili romanci z Malé noční, pokusné krysy ustávaly v kvičení, pokusní lidé s chutí kvedlali Rubikovými kostkami a nevkusní politici z toho všeho byli natolik paf, až obratem úkolovali ministerstva školství vybavit školy teleshoppingovými plackami Amadeus: Esenciální zlato. To už tak naneštěstí bývá, že se věda čas od času zvrtne. Zaměstnanci Aperture Science by o tom mohli dlouze vyprávět – kdyby někdo z nich přežil vědeckým výzkumem motivované řádění umělé inteligence GLaDOS.

Bridge Constructor Portal - recenze

Populární série Bridge Constructor nedávno oslavila čtyři roky. Podívali jsme se s ní i do středověku, který hru okořenil příběhem a tower defense mechanikami, a posledně také do kaskadérských kulis. Zbrusu nový kousek s přídomkem Portal si mimo jiné klade za očividný cíl zrekrutovat také fanoušky stejnojmenného hitu, k čemuž by se slušelo poznamenat, že Valve s vývojem hry nemá krom zdroje inspirace nic společného. 

Warp - recenze

První hra, která vyšla v rámci Microsoftí indie akce „House party“ není sice Portal, ale při jejím hraní si častokrát uvědomíte, že ač si tyto dva titulu nejsou zase tak podobné, mají toho spoustu společného. Stejně jako Chel z Portalu, je i Zero, roztomilý malý marťan, jen testovacím subjektem, který se snaží dostat ze spletitého laboratorního komplexu, v němž jej proti jeho vůli drží vědci, co na něj omylem narazili při průzkumu jeskyně.

Portal - recenze & video

Jeden z nejzvláštnějších herních zážitků od dob osmibitů - to je logická hříčka na Source enginu aneb poslední titul obsažený v Orange Boxu + jeho celkové zhodnocení.

Quantum Conundrum - recenze

Jmenujete-li se Kim Swift, každý správný geek by se vás měl pokoušet sbalit nebo vás aspoň pozvat na dort. Znamená to totiž, že se z vaší hlavy (spolu)zrodila myšlenka Narbacular Drop, potažmo Portalu, která dala vzniknout naprosto úžasné sérii. Na druhé straně z toho ale také vyplývá, že se na vaši další hru nebude nikdo dívat nezaujatě - právě naopak. Od Quantum Conundrum se čekalo mnoho, nebo možná ještě víc. Podařilo se hře navázat na kvality Portalu?

Zanzarah: The Hidden Portal - recenze

Vydejte se s osmnáctiletou dívenkou Amy na cestu po tajuplném světě Zanzarah plném skřítků, víl i zlých pidimužíků, které potkáte na každém kroku v tomto pohádkovém mixu RPG, adventury a střílečky.

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

Superliminal – recenze

Jak máte zaujmout další logickou hrou viděnou z první osoby? Učte se od té nejlepší v žánru! Superliminal v sobě nezapře inspiraci Portalem a ani se ji nesnaží nijak skrývat. I tak jde o hru, která je hodně svá a natolik unikátní, že návštěvy jejího snového světa nebudete litovat. I když vám bude trochu líto, že jste nedostali mnohem víc.

Twin Sector - recenze

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Trine 2 - recenze

Betaverze Trine 2 ve mně zanechala velmi dobrý dojem a zároveň vzbudila vysoká očekávání. Plná hra měla tedy za úkol potvrdit, že jsem se již v půlce listopadu nemýlil. Splnilo Trine 2 to, co „slíbilo“, nebo jsem po dvou originálních úrovních z betaverze dostal ve verzi plné jen dalších jedenáct recyklátů, plných již dávno objevených mechanismů?

The Splatters - recenze

Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.

Minecraft: Story Mode - recenze 6. epizody

Když české studio FiolaSoft vydalo plošinovku Blackhole, způsobilo malé pozdvižení. O dabing se totiž namísto klasických herců starali vybraní youtubeři. Šlo o prozíravý model, který autorům zaručil slušné mediální pokrytí. A stejnou taktiku zvolili i vývojáři ze studia Telltale, kteří známé youtubery obsadili do hlavních rolí postav v šesté epizodě adventurní série na motivy Minecraftu. Bohužel to vzali za špatný konec.

Niko: Through the Dream - recenze

V lidských snech je možné cokoliv. Můžete v nich potkat dávno zesnulé lidi, vychutnat si létání a vůbec prožít kupu skvělých dobrodružství, stejně jako se nechat zdeptat děsivými nočními můrami. A ve snech mladé dívky jménem Niko se odehrává i dnes recenzovaná akční adventura, která má obrovskou výhodu v tom, že si může dělat, co chce. Může třeba popírat veškeré fyzikální zákony a vymýšlet šílené puzzly v originálním prostředí.

Children of Morta – recenze

Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.

The Fall - recenze

Padá kosmonaut, něco si přej! A můžu si přát dobrou hru? Klidně. Dobrou a chytrou? Taky. The Fall je dobrá i chytrá zároveň, stojí za ní jediný člověk (Kanaďan John Warner) a úplně slyším to syčení z publika. Další nezávislá plošinovka? Ssss. The Swapper přes kopírák? Ssss. Hadi předsudků a skepse ale mohou zůstat ve svých doupatech. Ano, hrajete za kosmonauta. Ano, herní mechanismy jsou provázány s hlubší rovinou příběhu. Ne, The Fall není plošinovka. Ve skutečnosti jde o adventurní jednohubku na tři, čtyři hodiny, během kterých uvaří autor z jednoduché premisy překvapivě silný zážitek.

Magrunner: Dark Pulse - recenze

Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.

Stealth Inc 2: A Game of Clones - recenze

Pokud jste měli tu čest se stealth plošinovkou Stealth Bastard od Curve Studios z roku 2012, tak recenzi pokračování vlastně ani nepotřebujete. Provedení i hratelnost zůstávají v podstatě stejné, byť o malinko složitější - v prostorách vědeckého ústavu ovládáte bezejmenný a (téměř) bezbranný klon, který slouží jako pokusný králík během různých zkoušek a experimentů. Přepracovaný vědec, který vás chce zabít kvůli šanci na vítězství v soutěži o zaměstnance měsíce, komentuje vaše snažení všudypřítomnými nápisy, přesvědčuje vás, abyste to vzdali a radši rovnou skočili do nejbližšího laseru a podobně. A vy se naproti tomu snažíte vědci neudělat radost.

Escape Goat 2 - recenze

Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.

Rocksmith - recenze

Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.

NaissanceE - recenze

„Představivost je důležitá pro pochopení a prožití NaissanceE,“ říkají autoři ze studia Limasse Five. A mají pravdu. Během hraní NaissanceE začnou z vašeho podvědomí vystupovat dávno zapomenuté sny, obrazy a posvátná pokora před něčím nepochopitelným. V Lemově Solaris to byl inteligentní oceán, který lidští výzkumníci nedokázali vysvětlit, v NaissanceE je to svět vystavěný podél vertikální šachty vedoucí do podzemního města a možná až do pekla.

Blackhole – recenze české hardcore plošinovky

Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát. 

The Stanley Parable - recenze

Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.

Skylanders Imaginators - recenze

Na hrách jako Skylanders člověk vyrůstá. Hráči stárnou, hry nedospívají. Ti, co začínali s figurkami zachraňovat magickou zemi Skylands, dnes už určitě střílejí nepřátele v Battlefieldu nebo se noří do světů s propracovanějšími systémy a plní náročnější úkoly. Člověk by řekl, že kouzlo přeměny fyzických hraček do virtuálního světa pokládáním na plastový portál vyšumí do ztracena jako další z trendů. A po saturaci trhu se pod takovými tituly slehne zem. Druhá krize „plastového vybavení“ pro videohry se ale zatím nekoná, i když série Disney Infinity už do ringu vhodila bílý ručník. (Článek původně vyšel v 269. čísle magazínu LEVEL)

The Crow's Eye - recenze

Záhady žijí tak dlouho, dokud se nevysvětlí. S jednou takovou může skoncovat hrdina logické adventury The Crow's Eye. V retrospektivním příběhu s obstojnou dávkou napětí ho namísto příšer poženou zlé myšlenky, což dokazuje, že poctivé herní psychothrillery ještě nevymřely. The Crow's Eye je Amnesia bez přehnané odpornosti, a to jí sluší. Leccos ovšem mohlo dopadnout lépe. Zejména příběh měli autoři zkusit vyprávět bez hloupých audiovzkazů. A hádanky si také zasloužily více kreativity.

The Turing Test - recenze

Počítače jednou zvládnou komunikovat s člověkem tak, jako to předtím uměli jen lidé mezi sebou. To jednak urychlí vědecký pokrok, ale zároveň dojde na nové existenciální otazníky. Je třeba možné, aby se racionálně uvažující stroj opravdu podobal člověku s jeho morálkou a svobodnou vůlí? S pomocí mnoha puzzlů a slušně odvyprávěného příběhu se na to pokusí odpovědět sci-fi arkáda The Turing Test.

Sanctum - recenze zajímavé akční strategie

Některé hry mají vlastní duši. Nejsou jen prázdným nástrojem zábavy, který vám sdělí, co máte dělat, nebo jaké máte podmínky a úkoly. Jejich duši tvoří příběhy, osudy postav nebo prazvláštní světy existující paralelně s těmi skutečnými. Sanctum je variace na klasický tower defense hraná z vlastního pohledu a v lecčems to je hra zajímavá, která by svou duši měla mít. Nabízí jedinečný svět i monstra a strká vás do role obránců jakéhosi energetického jádra.

Subject 13 - recenze

Jakmile se na Kickstarteru objeví nějaké zvučné jméno, bývá to záruka úspěšně zaplaceného projektu. Když se o přízeň hráčů ucházel Paul Cuisset, který má ve svém portfoliu hry jako Flashback, Moto Racer či Future Wars, zdálo se, že nic nemůže dopadnout špatně. Cuisset na svůj adventurní projekt nakonec požadovaných čtyřicet tisíc dolarů vybral a po roce dalšího vývoje nedávno vydal hru Subject 13.

Lumo - recenze

Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.

Valhalla Hills - recenze

Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.

Titanfall 2 - recenze

Respawn Entertainment jsou zpátky a podle šablony „větší a lepší“ vysoustružili pokračování, co se v drsné konkurenci neztratí. Titanfall 2 má navíc nelehkou úlohu, protože jako nejmladší otloukánek jde proti starším a zavedenějším značkám. Leckdo by se mohl ptát, jestli na špičku žánru všechny ty novinky ve dvojce stačí. Rovnou odpovím, že stačí. Zatímco byl první díl čistě multiplayerovou akcí s viditelně omezeným obsahem i rozsahem, Titanfall 2 všechno nafukuje, rozšiřuje a mění. Tvůrci, kteří svého času vytvořili šablonu pro singleplayer i multiplayer ve válečných akcích, vstoupili znovu do stejné řeky a vytvořili dílo na úrovni her Gears of War, Call of Duty nebo Battlefield.