Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...

Pro někoho může být záplava zombie titulů politováníhodná, ovšem existuje i spousta hráčů, kterým díky každému novému titulu se zombie tematikou zaplesá srdíčko. Pokud vás tedy zombíci otravují už z principu své prohnilé existence nebo prostě jen proto, že je jich dle vás moc, How to Survive vám nic neřekne. Jedná se o jednoduché zombie RPG, které do herního žánru nepřináší vůbec nic nového, snad vyjma docela vtipného příběhu.

Terorismus není, ale opravdu není žádná sranda. Pokud vám neznámá teroristická organizace unese prezidenta nebo se rozhodne vyvolat globální válku, jediný, kdo vám pomůže, je muž se svaly z oceli a s pohledem Terminátora. Muž, který se nebojí napochodovat do pevnosti neprodyšně obsazené nepřáteli a všechny je vybít, nebo taky ne. Muž, který dokáže zastavit válku pouhým pohledem. Svět dokáže zachránit jedině Sam Fisher. Nevěříte? Splinter Cell: Blacklist vám to předvede.

Punk's not DedSec

I z koridorové střílečky se dá vytvořit klenot. Nutnost spolupráce čtyř lidí, herní třídy, spousta vesmírných zmetků a distribuce zdarma z ní dělají překvapení léta.

Vinetou a Olda Šetrný potkali Team Fortress 2. Na pomyslné vlně zájmu se veze multiplayerová střílečka, z níž na vás dýchne hutná westernová atmosféra.

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

Jaký je rozdíl mezi verzemi hry pro Xbox 360 a PC? Hraje se některá z nich lépe? Vypadá grafika detailněji? Povedla se Playmanovi česká lokalizace? A co multiplayer?

Její zbraní je pohyb a síla setrvačnosti. Pracuje jako kurýrka budoucnosti a při útěku před pronásledovateli hopsá po střechách mrakodrapů. Nezamotala se ji však z toho všeho trochu hlava?

Parádní port, jedinečný zážitek

Když se výlet na moři změní v horor, je lepší být u toho jen jako televizní divák. Anebo jako hráč. V The Dark Pictures: Man of Medan se stanete obojím. Temná adventura spojená s interaktivním filmem pouští děs a hrůzu, kterou si navíc můžete vychutnat jak o samotě, tak v multiplayeru. Velkolepé aranžmá, neortodoxní hratelnost a nepředvídatelný scénář jsou kořením dramatu, ve kterém se budete bát často a rádi, i když se Supermassive Games možná ne poprvé.

Alien: Isolation dlouho provázel mrak pochybností. S přenášením slavného protagonisty filmové série Vetřelec do her to nebylo totiž nikdy nijak valné. Britští stratégové z Creative Assembly navíc nepřebírali rodinné stříbro vědecko-fantastických filmů s důvěryhodným osvědčením. Jejich série Total War sice dlouhodobě dosahuje na špičku strategického žánru a do značné míry ho definují, thrillerová hra však vyžaduje zcela jiné nástroje než diplomacii mezi impérii a šoupání vojsky po mapě světa. Jak to tedy s vetřelcem dopadlo?

Rockstaru se na mobilních zařízeních očividně zalíbilo. Grand Theft Auto: San Andreas, jedna z největších her z předminulé generace konzolí, se nedávno podívala i na tablety a telefony. Bohužel ji při vydání provázely ošklivé technické problémy a na řadě zařízení, minimálně na Androidu, nešla hra vůbec spustit. To je teď už minulostí a našemu ponoření se do posledního GTAčka na Renderware enginu už tedy nic nebrání.

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Změna k horšímu je tradičním hybatelem sci-fi žánru. Nejeden příběh začíná tím, že se kdysi mírumilovný svět promění v rizikovou zónu a logika i bezpečnost odjedou na dovolenou. Když se všechno bláznivě otočí a svačiny začnou požírat své strávníky, tak je zle. I v taktické akci Halfway bojuje hrdina proti světu, který už není jako dřív. Není přátelský, ani normální a náš nešťastný přeživší z kolonizátorské lodi Goliáš musí bojovat nejen proti hordám zmutovaných vojáků, ale také se svou vlastní myslí, která byla nesportovně vygumována, aby nasazování světa na staré koleje bylo mnohem, mnohem obtížnější.

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Ikona survival horroru se dostává na Wii v titulu, s nímž se vrátíte do dějiště předešlých dílů z trochu jiného úhlu pohledu. Navíc jde o první skutečnou hru určenou pro speciální ovladač Wii Zapper.

Každý den píšeme o spoustě her pro PC a konzole a většinou ještě o těch větších a nablýskanějších. Průběžně se ale díváme i jinam, protože o zajímavé a často i skvělé hry se dá zakopnout kdekoli. Tentokrát jsme udělali krok úplně do tmy a začali prozkoumávat herní nabídku na 3DS eShopu, respektive DSiWare. A zjistili jsme, že majitelé handheldu 3DS (i DSi) vůbec nemusí spoléhat jenom na klasické velké hry v krabičkách. Za pár šupů si mohou přímo ze svého handheldu koupit řadu menších her, které ale nijak nehřeší na své nižší produkční hodnoty a nabízí skvělou zábavu. O některých z nich si můžete více přečíst v článku, který má za cíl vypíchnout to, co na 3DS eShopu stojí za pozornost. Třeba vám z té desítky her některá padne do oka.

Bylo jich šest a měli vybrat jeden kšeft s diamantama. Jenže dorazili na místo a tam na ně čekali příslušníci zákona. Čekali? Jo, někdo to hrozně moc podělal a krev začala téct proudem. Troufnete si dát to do kupy?

Od slavnostního zahájení zimní olympiády v Salt Lake nás dělí už jen pár dnů a k tomuto sportovnímu svátku vyšla i stejnojmenná hra. Nabízí více zábavy než celonoční pobyt u televize?

Probudit se s rozsáhlou amnézií v interiéru temného hradu, v němž se na vás sápe jeho krvavá minulost a značně podivná současnost, to je premisa hodná těch nejděsivějších nočních můr. Frictional Games, autoři vynikající série Penumbra, se žádných hororových námětů nebojí a tak hráče bez obav vhodí doprostřed jednoho takového komplexu a vnuknou mu jednoduchý úkol – přežít. Amnesia: The Dark Descent doopravdy není hrou pro bábovky a strašpytle, kteří své nehty strachem zarývali do myši už při hraní F.E.A.R. či jiných, jen okrajově tajemných her. Amnesia chce primárně děsit. Vlastně se jedná o jeden z velevzácných kousků, které nepoužívají tmu a strach z neznámého prostředí jen jako součást vnitřních monologů hrdiny, ale jako styčný prvek hratelnosti. Dokáže takovýto horor zaujmout fanoušky klasických adventur?• Příběh bez minulosti Popravdě mě testovaná hra, navzdory skvělým referencím od zahraničních redaktorů, hned zpočátku lehce zklamala. Sérii Penumbra jsem hodnotil velmi kladně, ale prvky beletrie v ní hráč musel hledat zvětšovacími skly. Amnesia řeší hrdinovu minulost, důvody a okolnosti ztrátou paměti a než jsem si stačil na prakticky bezejmenného hrdinu zvyknout, už dávno jsem se probíral druhou polovinou hry. Možná jsem poněkud staromilný, ale nedokážu vnímat horor bez toho, abych věděl, proč a z jakého důvodu je všechno kolem mně tak děsivé. Odhalování minulosti komplexu z nalezených papírů a mluvených flashbacků sice není špatné řešení, ale pro příště už bych raději zvolil nějaký ucelenější způsob vedení děje.

Nejlépe v kooperaci s třemi živými hráči si užijete výpravnou japonskou akci, která přetéká speciálními efekty a obřími hmyzoidními vetřelci na planetě E.D.N. III.

Fallout 76 je poměrně dobrý prostředek k procvičení přídavných jmen. Když totiž chcete popsat, co všechno dělá špatně a jaký z toho máte pocit, není obtížné narazit na hranice slovní zásoby. Už je to zkrátka nějaký pátek, co jsme pod rouškou velkoprodukčního titulu dostali něco tak příšerně zastaralého, nudného, nezajímavého, nenápaditého, designově nevyhovujícího a navíc v tak otřesném technickém stavu, že hra správně neměla opustit ani uzavřenou alfu.

Neuvěřitelně rozsáhlé RPG. Poslední ačková hra na Quake 2 enginu. Souboje vykradené z Final Fantasy. To vše je Anachronox.

Chicago, třicátá léta. Prohibice. Tajné palírny alkoholu. Otevřená válka mafiánských bossů. Korupce u policie... To vše je tématem této akční strategie kompletně v češtině. Čím se liší od Desperados či Robina Hooda?

Jenom chtít nestačí... Možná právě toto lidové moudro nejlépe vystihuje stealth akci Solarix. Byť v sobě spojuje mnohá atraktivní témata z filmové i herní science fiction, vinou nedokonalosti skoro všech svých součástí nedokáže ani vylekat jako Vetřelec, ani nedeprimuje po vzoru System Shocku. Napínavá akce s hororovou atmosférou, jakou autoři z Pulsetense Games chtěli při nejlepší vůli vytvořit, se bohužel nekoná. Horor ji bylo spíše hrát. Špatná umělá inteligence a nepřátelský level design uvrhly Solarix do podprůměru, z nějž hře částečně pomohl jen solidně odvyprávěný příběh.

Král mezi tahovkami 

Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.

Smrt je ve hrách tématem natolik častým, že digitální Smrťáci musejí být nejvytíženějším fiktivním povoláním vůbec! Jenom málokdy ale ve virtuálních světech můžeme na smrt nahlédnout nikoliv skrze hledí zbraně, nýbrž očima pozůstalých. Adventura That Dragon, Cancer, vytvořená dvojicí vývojářů a zároveň i rodičů smrtelně nemocného dítěte, proto nabízí vpravdě netradiční, i když pro mnohé neskousnutelný prožitek. Svého druhu je titul zároveň důkazem, že definice "počítačová hra" se radikálně mění.