Reservoir Dogs - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Reservoir Dogs - recenze

31. 8. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Bylo jich šest a měli vybrat jeden kšeft s diamantama. Jenže dorazili na místo a tam na ně čekali příslušníci zákona. Čekali? Jo, někdo to hrozně moc podělal a krev začala téct proudem. Troufnete si dát to do kupy?

Autor: Jiří Lavička
Publikováno: 31.srpna 2006
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Bylo jich šest a měli vybrat jeden kšeft s diamantama. Žádná jména, žádné otázky a žádné problémy. To ale platilo jen do chvíle, než dorazili na místo a tam na ně čekali příslušníci zákona. Čekali? Jo, někdo to hrozně moc podělal a krev začala téct proudem. Na vás teď bude, abyste to dali do kupy. Troufnete si?

Obrázek zdroj: tisková zpráva Reservoir Dogs alias Gauneři jsou virtuální adaptací filmového debutu Quentina Tarantina. Snímek se skromným rozpočtem půl druhého milionu dolarů vypraví o partičce gangsterů, které si Joe najme na fušku z níž kouká pořádný balík. Všichni přicházejí v dobře střižených oblecích, aniž by se navzájem znali a rozeberou si akci do detailů v opuštěném skladišti. Právě tam se kvůli omezenému rozpočtu odehrála většina filmu, ve kterém se po vzoru ostatních tarantinovek hodně hláškuje (f*ck ve filmu zazní celkem 252x) a mluví. Proto bych určitě doporučil film sehnat současně s herní verzí a odkoukat ho ještě před založením disku do mechaniky. Hra přirozeně vyplňuje hluchá místa, především přestřelky a honičky se strážci zákona, a na pečlivé líčení děje docela kašle. Tak nějak se předpokládá, že jste film viděli, stejně jako v případě nedávného Kmotra od EA.

"Okay, first things f*ckin' last!"
Menší úvod z filmového dějepisu byl nutný, už proto, abyste pochopili, proč hra neustále otravuje s renderovanými sekvencemi (které jsou do posledního detailu převzaté z filmu) a staví příběh v nelineárním duchu. Většinou je vám naznačen výsledek mise a zodpovědná postava prozradí "co se stalo" a pak se přesunete o pár hodin zpět a všechno si projdete na vlastní kůži. Těžko říct, proč si vlastně Eidos vybral zrovna Gaunery (z komerčního hlediska žádný důvod nenacházím), ale je pravda, že práva na adaptaci, kompletní soundtrack a alespoň jednoho z herců (Michael Madsen jako Pan Světlý) zřejmě netrhala hernímu gigantovi kapsu, jak by tomu bylo v případě jiných fláků. A díky konceptu samotného snímku lze herní zážitek obalit spoustou novinek a nových situací. Právě atmosféra vyplývající z filmové licence a zvolený herní model jsou nakonec největšími přednostmi celého titulu - narozdíl od grafického pojetí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

"You kids shouldn't play so rough. Somebody's gonna start cryin'."
Je určitě záhodno předem zmínit, že Gauneři nepatří do výkladních stránek a na obálky módních časopisů. Tvůrci sehnali práva jenom na Michaela Madsena, takže všichni ostatní jsou si maximálně "podobní" a ve hře jim navíc polygonová dieta uštědří další políček a pokud bychom řešili občas nepřirozený pohyb postav, prolínání předmětů a kvalitu textur, rychle bychom se dostali pár let nazpátek. Gauneři zkrátka vypadají průměrně (pokud hodně přivřu oči), což nám spolu s mírně nepřátelským menu (hledat některé položky je věru během na dlouhou trať), dost podkopává první dojmy. Pokud se ale probojujete přes úvodní tutorial, začnete chápat kouzlo, kterým Gauneři oplývají.

Právě trénink základních dovedností v opuštěném skladišti, kdy s paintballovou pistolí likvidujete zbytek kolegů, by vás mohl vybavit dojmem, že budete hrát za pana Oranžového. Ve skutečnosti vám projdou rukama všichni "hrdinové" ve vyváženém mixu honiček a přestřelek, který kopíruje děj filmu. Nečekejte žádné zásadní úkoly - Gauneři jsou střílečkou a jediným úkolem je dostat se z bodu A do bodu B, skrz desítky policistů a příslušníků zásahových jednotek.

V tomhle směru je hra nebetyčně jednoduchá. Přehraje se vám video, jste vhozeni do nějaké lokace a kosíte hlava nehlava. Není kde zabloudit, není jak se zaseknout (hra vám vždycky poradí). Ani neuvažujte nad tím, že byste hráli na Easy, protože pak se jedná skutečně o herní sprint. Nábojů je vždycky dostatek a navíc procházíte checkpointy, na kterých se v případě úmrtí "obnovíte" s plnou energií a zásobníky. Vánoce jsou letos nějak brzy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Jediným problémem může být (krom místy otravné kamery, ale to je problém všech 3rd person stříleček) občasný výskyt tří a více příslušníků, ale krom toho, že váš hrdina umí kotoulovat do všech směrů a krýt se za všemožné překážky, vybavila ho příroda i mozkem. Jakmile tedy uvidíte jakéhokoliv civilistu, stačí ho drapnout pod krkem a přitisknout mu pistoli k hlavě.

Policie se pak zklidní a když nebožákovi uštědříte jednu přes hlavu, začnou skládat zbraně i silnější povahy. Mnohdy se také rukojmí hodí k otevření zamčených dveří, zvlášť pokud stejně jako Pan Světlý nenávidíte alarmy. Pokud vám řinčení zvonků připadá jako lahodná hudba, vždycky můžete ovládací panel rozstřelit a projít odblokovanými dveřmi.

A bude to ještě jednodušší. Ve hře totiž máte tzv. adrenalin meter. Během přestřelek adrenalin stoupá a jakmile dosáhne určité úrovně, máte možnost využít Bullet Festival, funkci která hru posouvá o notný kus blíž k Maxu Payneovi. Jakmile zmáčknete to správné tlačítko, čas se zastaví, každá z postav udělá nějaký ten trademarkový pohyb a vy máte možnost v neuvěřitelně komprimované časové realitě nasázet do svých protivníků olovo. Máte naprostou volnost pohybu a když se čas opět rozjede, už jen vidíte, jak kulky dosáhnou adresáta. To celé v hodně rotujícím a rozmazaném stylu, který se naučíte milovat, protože vám ušetří i ten minimální stres, který by vás při hraní čekal.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 "You're acting like a first year fucking thief! I'm acting like a professional!"
Jistou záchranou pro fanatiky je morální rating, který vám po každé misi vysvětlí, jestli jste psychopat nebo profesionál, podle toho kolik odděláte rukojmích a jak delikátně si při hraní počínáte, ale faktem zůstává, že Gauneři jsou hrou pro masy. Ještě mnohem důraznější je to při automobilových honičkách s policisty, které jsou díky snadné ovladatelnosti vozidla a adrenalinovým zrychlovačkám dokonalou relaxací.

Občas něčím proskočíte, vyhnete se nějakým krabicím (pardon, autům) na silnici a převrátíte policejní auto. Ukazatel energie zůstává bezedný, časové limity jsou milosrdné a jedinou větší výzvou je mise, ve které má řidič v očích krev a musí projet cca šestiminutovou trasu, přičemž s každým dalším kilometrem se hráči zúžuje výhled. Velmi originální, ale pořád velmi lehké. Možná i proto, aby vynikly historky, kterými se častují ostatní spolujezdci, nebo soundtrack skrz který můžete listovat v rádiu.

"Are you gonna bark all day, little doggy, or are you gonna bite?"
Výsledkem je jediné. Tahle hra se hraje výborně. Možná až moc výborně. Jako fanoušek filmu jsem se bavil od začátku do konce, s potěšením si odškrtával nové příspěvky do původního děje a vždycky se lišáčky pousmál, když jsem slyšel známou hlášku. Přestřelky byly procházkou růžovým sadem, hlavně díky Bullet Festivalu a slabé inteligenci policistů (občas vám přiletí flashbang nebo slzný plyn přimo pod nohy, ale efekt je pramalý a stačí někam odběhnout a zlikvidovat onoho úspěšného vrhače ze zálohy... kdyby hra nabízela "rybičky" ála Max Payne, dala by se nazvat triviální) a než jste se nadáli, tak byl konec.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v naší galerii

Troufnu si tvrdit, že průměrný hráč finišne Gaunery během šesti hodin. Rozhodně se při tom bude bavit (střílení do nepřátel je tu až trestuhodně příjemné), ale musel by být slepý, kdyby si nevšimnul, jak uhrančivě ho titul vede za ručičku. Není tu žádná výzva, prostě jen bezhlavé střílení na nedělní odpoledne, s notnou dávkou stylu a filmové atmosféry.

Pokud celý rok drtíte klávesnici v klasických řezbách, může vám tahle oddechovka přijít k chuti a jistě rádi přivřete oko nad slabší prezentací. Jednoduchost a krátkost však přehlédnout nejde a i když je replayability celkem vysoká (kdo by se nechtěl čas od času uvolnit vystřílením supermarketu?), je velmi pravděpodobné, že Gaunery odpinkne smršť zářijových titulů až na konec vaší poličky s herními originálkami.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A nijak to neoddálí skvělé hlášky z Tarantinova pera. Ty jsou pouhou berličkou, která všechen ten herní obsah drží pohromadě. Nebudu se jí snažit podkopávat a označím Gaunery za dobrou hru podle filmu. Mějte však na paměti, že výraz "dobrá" je daleko od "vynikající" a ještě mnohem dál od "dokonalá".

Stáhněte si: Trailer, Cheaty...

Související články: Novinky...

Jiří Lavička
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu






 
 
Jiří Lavička
Smarty.cz

Verdikt:

Herní verze Gaunerů je jako dortík. Vypadá neodolatelně, chutná skvěle, ale zmizí z talíře příliš rychle a vy se pak cítíte provinile, že jste si ho ani pořádně nevychutnali. V kombinaci s Tarantinovým filmem se jedná o jasně nadprůměrný zážitek a dobrou cestu pro herní adaptace slavných filmů. Ale jak dlouho si podobnou rychlokvašku budete pamatovat? Těžko říct...

Nejnovější články