Recenze

VA-11 HALL-A - recenze

Můj život nikam nevede. Plácám se na místě a nevím, jak dál. Lidi nemám zrovna v lásce. Noci trávím v podivném baru, a když nevydělám dost peněz, asi mě brzo vystěhují. Pořád navíc potřebuju něco, co mě dokáže udržet při smyslech. To je život. Naštěstí teď nemluvím o sobě, ale o Jill. Hlavní hrdince kyberpunkové hry VA-11 HALL-A, která víc než cokoliv jiného připomíná interaktivní novelu se silně filosofickým podtextem.

The Walking Dead: Michonne – recenze 1. epizody

Přestože je The Walking Dead: Michonne v zásadě úplně stejná hra o tom samém jako posledně, její protagonistka se od té předešlé znatelně liší. Zatímco v druhé řadě The Walking Dead jsme sledovali a ovládali malou Clementine, v aktuální trojdílné minisérii se zhostíme role jednoho z největších řezníků, kterého svět Roberta Kirkmana pamatuje. Hlavy zombíků létají vzduchem jako vajíčka na politickém mítinku a drahá Michonne ani nemrkne. Vždyť je to vlastně jen shnilé, pomalu se šourající maso. Nemrtví nejsou nebezpeční. Zato živí… živí jsou mnohem horší.

The Good Life – recenze novinky od slavného Sweryho

Japonský kočkopes ve staré dobré Anglii

Paradise Lost – recenze zahozené příležitosti

Polské dítě v nacistickém bunkru

Twin Mirror – recenze zklamání od tvůrců Life is Strange

Studio Dontnod je bohužel stále z formy

Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX – recenze

Pokud jste ochotní věřit na zázraky, tak je dost možné, že existuje něco jako vaše duchovní zvíře. Co se ale stane, když na základě testu osobnosti vychází, že jste neurotický, občas trošku pomalejší a věčně otrávený člověk s chronickou migrénou? V našem světě bychom asi těžko našli podobný typ zvířete. Naštěstí jsou tu ale noví pokémoni, kteří vám (mně) jako ideálního parťáka určí Psyducka. Zasmál jsem se. Zasmál jsem se nahlas.

Blacksad: Under the Skin – recenze

Blacksad je výborný komiks, který v roce 2012 získal cenu Fabula Rasa v kategorii nejlepší komiks a nejlepší kresba, a po vzoru povedené adventury The Wolf Among Us od zaniklého studia Telltale si tenhle panteří detektiv ze staré školy brousí drápky i na videoherní médium. Vaškovy dojmy z Gamescomu ve mně moc nadějí nevzbuzovaly a po dohrání musím bohužel konstatovat, že se s chutí vrátím ke knižní verzi a na tu herní radši zapomenu.

Crackdown 3 – recenze

Byly časy, kdy jsem se jako fanoušek prvních dvou dílů městské akční série Crackdown těšil na další pokračování. Tyto časy skončily už dávno, protože nadšení postupně opadlo vlivem neustálých odkladů a ztráty důvěry v samotný projekt. Proto byla má očekávání velmi nízká a hra mohla jedině překvapit. Vyplatilo se nakonec dlouhé čekání na Crackdown 3? Ne, nevyplatilo.

The Bard's Tale IV: Barrows Deep - recenze

Studio inXile Entertainment se prostřednictvím crowdfundingu pokusilo oživit osmdesátkovou RPG sérii The Bard's Tale. Pomocí moderních technologií chtělo stvořit plnohodnotné pokračování, které by kvalitou sneslo srovnání se svými předchůdci, ale zároveň zcela neodradilo moderního „neotrlého“ hráče. Výsledek s názvem The Bard's Tale IV: Barrows Deep je do jisté míry rozporuplný, staromilcům však udělá radost. 

Moonlighter - recenze

Jak to, že když v RPG zajdete do obchodu, vždycky dostanete nabídku nových zbrojí, zbraní a lektvarů? Kde se berou? Že by si je prodavači sami vyráběli kadencí dvaceti kusů za odpoledne? Co vás nemá, po nocích prolézají kobky a bojují s monstry, aby pak přes den měli výbavychtivým hrdinům co nabídnout a tím odlehčit jejich naditým měšcům. Alespoň tedy v akčním rogue-lite lehce RPG obchodním manažeru Moonlighter od studia Digital Sun.

Dark Souls: Remastered - recenze

Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?

Echo - recenze

Ze stázového spánku se probouzí hrdinka En a touží oživit duši někoho, kdo neměl umřít. Podniká proto záchrannou misi na podivuhodnou planetu ve skvěle odvyprávěné sci-fi adventuře, kterou zdobí netradiční hratelnost. Umělá inteligence se v ní učí od samotného hráče! Některé nápady ale potřebují uzrát a Echo si vybralo daň projektu, který je spíš než zábavnou hrou pouhá sonda do neprobádaných končin herního designu. Byla čest tuhle hru hrát, ale nikoliv slast.

Yooka-Laylee - recenze

S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu. 

Ghost 1.0 - recenze

Hrám neškodí, když se v nich spojí tradice a moderna. Může jim to přinést ověřenou herní mechaniku a zároveň svěží nápady. Příkladem dobré mezigenerační symbiózy je sci-fi arkáda Ghost 1.0, která se inspirovala nejlepšími plošinovkami minulosti, ale nebrání se ani novým myšlenkám. Díky tomu vás dosyta pobaví proměnlivým herním tempem, nelineárním prostředím, velkorysým zdokonalováním hlavní postavy i fajn příběhem. Zamrzí pouze nevyrovnaná obtížnost a jeden malý přehmat v herní mechanice.

Pavilion - recenze

Nezávislé hry přímo vybízí k experimentům. Přestože řada z nich skončí fiaskem, geniální špička ledovce za tento druh tvorby jistě stojí. Zrovna Pavilion je jedna z těch her, na které se v dobrém slova smyslu nezapomíná. Logická plošinovka láká unikátní herní mechanikou, avantgardním prostředím a její soundtrack se hodí dokonce i k relaxaci. Ačkoliv první ze dvou naplánovaných epizod skončí příliš brzy, i tak dokáže Pavilion okouzlit.

Poly Bridge - recenze

Kdo v mládí nestrávil alespoň pár (desítek) hodin se starým Bridge Builderem, ten jakoby nebyl. Jeho duchovních nástupců dnes existuje celá kopa, na Steam nejnověji po dvouletém předběžném přístupu dorazila i plná verze nejnovějšího z nich, titulu jménem Poly Bridge (Steam). Jak moc se však tento liší od jiných konkurentů?

Clash Royale - recenze

Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.

Punch Club - recenze

Pouliční rvačka, o které si člověk myslí, že ji zdárně vyhrál. V tom se objeví tajemná postav a vystřelí. Jeden ze zúčastněných umírá s kulkou v hrudi, čemuž přihlíží dotyčného syn. „Ještě než umřu, chlapče, musíš mi něco slíbit. Stane se z tebe labilní mladý muž posedlý fitkem. Budeš brát steroidy, které tě připraví o rozum. A chraň bože, abys vedl i normální život!“ Vítejte v Punch Clubu.

Encased – recenze duchovního nástupce původních Falloutů

Staromilské izometrické sci-fi RPG v kopuli

Empire of Sin – recenze mafiánské strategie

Hříchy manželů Romerových