Máte námět či připomínku? Napište nám
Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX – recenze
8/10
zdroj: Nintendo
Recenze

Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX – recenze

Datum vydání:
9. ledna 2020
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 3. 2020 18:30 | autor: Pavel Skoták |

Pokud jste ochotní věřit na zázraky, tak je dost možné, že existuje něco jako vaše duchovní zvíře. Co se ale stane, když na základě testu osobnosti vychází, že jste neurotický, občas trošku pomalejší a věčně otrávený člověk s chronickou migrénou? V našem světě bychom asi těžko našli podobný typ zvířete. Naštěstí jsou tu ale noví pokémoni, kteří vám (mně) jako ideálního parťáka určí Psyducka. Zasmál jsem se. Zasmál jsem se nahlas.

Rychlá pokérota

Pokémon Mystery Dungeon není žádná novinka, jde „jen“ o příchod netradičního spin-offu na Switch, kam bezesporu patří. I když se totiž na jednu stranu tváří mírně zastarale, a to i svým grafickým zpracováním, dostala hra do vínku novou barevnou paletu, díky níž vypadá k světu nejen na přenosné konzoli, ale také po jejím připojení k televizní obrazovce.

V historii téhle pokémonské podsérie vyšlo požehnané množství dílů a všechny byly postavené na stejném principu dungeon crawleru a interakcí s pokémony. Jinak tomu není ani v případě Rescue Team DX, remaku úplně prvního dobrodružství.

V něm se ujímáte role svého ideálního pokémona a jeho parťáka, s nimiž se pustíte do záchrany světa postiženého podivnými otřesy, které zneklidňují zbytek pokémoního světa. A moje duo Psyduck plus Charmander se po nalezení ztracené Caterpie v prvním dungeonu pustilo do budování toho úplně nejlepčejšího záchranného týmu na celém světě.

Původní zpracování tematiky dungeon crawleru s roguelike prvky se dočkalo poměrně vřelého přijetí, o čemž svědčí tři miliony prodaných kusů. Zároveň mu ale byl vyčítán především slabší vizuál a možná až zbytečně jednoduchá hratelnost. A za těch patnáct let se toho příliš nezměnilo.

zdroj: Nintendo

Společnost je základ státu

Je spousta drobností, které se dají staronovému Mystery Dungeonu vytknout. Po dlouhé době, kdy měli autoři možnost sledovat reakce a přizpůsobovat se novému trhu a možnostem konzolí, totiž zůstala spousta prvků ponechaná napospas zubu času, což je dle mého velká škoda. Přesto hra spojuje nejrůznější prvky napříč historií série a nebojí se přinést i něco vlastního.

Základem jsou dobrodružství naší dvojice protagonistů, kteří se snaží přijít na kloub nejen nebezpečí herního světa, ale také skutečnosti, že hlavní hrdina je ve skutečnosti člověk. Jak se to stalo? A proč se ze mě stal právě Psyduck?

Jsou to otázky, které si člověk při hraní často pokládá, ale nejsou tím hlavním. Spolu se svým parťákem totiž budete soupeřit i s konkurenčními týmy, plnit drobné každodenní úkoly zadávané ostatními obyvateli pokésvěta, rozšiřovat svoji záchranářskou organizaci a především se budete královsky bavit při interakcích s ostatními.

Hratelnost, o které ještě bude řeč, je dobrá, ovšem scénář je prakticky dokonalý. Jeho autoři by zasloužili medaili za perfektní zpracování jednotlivých pokémonů a jejich osobností. Gengar je skvělý manipulativní záporák, Alakazam je z podstaty mentor a myslitel, a kdo jiný by mohl pečlivě ohlídat hráčovy vydělané peníze než úlisný kočičák Persian.

Těšil jsem se na každou novou postavu, s níž se dalo na „lidské“ bázi interagovat, protože téměř vždycky šlo o zajímavé povídání okořeněné dávkou humoru. Pokud jste někdy chtěli navštívit funkční svět, v němž příšerky opravdu žijí a neslouží jen jako soubojový doplněk pro příběh dalšího nadějného trenéra, je Mystery Dungeon povinnost právě kvůli tomuto perfektně zpracovanému aspektu.

Lítá jako blázen

Hlavní část hry nicméně spočívá v prolézání náhodně generovaných dungeonů nejrůznějších typů v závislosti na prostředí. Každý dungeon je něčím jiný, najdete v něm různorodé pokémony a třeba také pasti nebo předměty, které vám naopak pomůžou ve zdánlivě nekonečné cestě.

S postupujícími levely je třeba nořit se v rámci dungeonu stále hlouběji, objevovat další a další patra a samozřejmě se snažit udržet hlavní dvojici protagonistů naživu, protože ve hře zůstávají i zmiňované roguelike prvky. Ve chvíli, kdy umřou oba otcové zakladatelé záchranářského týmu a vám se je nepodaří včas oživit, končíte.

Naštěstí s rostoucí obtížností roste také počet svěřenců a můžete si tak poskládat týmy, v nichž třeba ani nemusí hlavní dvojice zásadně figurovat. Vyplatí se totiž respektovat navštívené místo a nebrat si například na střetnutí s elektrickými pokémony vodní typ, protože jak všichni víme, elektřina nakope vodě zadek. V tomto ohledu zůstávají tradiční pravidla zachována a člověk znalý univerza nebude ničím překvapen.

Novinkou je v tomto případě velmi užitečná varianta automatického ukládání, bez které se dnešní hry už v podstatě neobejdou. Skvělým přídavkem je také možnost nechat pobíhat své svěřence po generovaných dungeonech téměř bez dohledu.

Po prvních deseti, dvaceti průlezech se totiž snadno zají nutnost procházet ručně celý dungeon, když to hlavní jsou souboje. Stisknutím jediného tlačítka tak ve velmi svižném tempu skupinka hrdinů zapne autopilota a proběhne celý dungeon co možná nejlepším způsobem, přičemž se hra zastaví a vrátí pod vaši kontrolu jedině v případě, že dojde k souboji.

Na ostří zobáku

Systém soubojů zůstává zachován, byť původní mechaniky doznaly vylepšení z dalších dílů, a je tak možné například levelovat jednotlivé útoky, kterými pokémoni disponují. Stejně tak si hráč může nakombinovat dva útoky do jednoho nebo se dočká megaevolucí známých z pozdějších pokémoních her.

Moje asi vůbec největší výtka se týká právě jednoho z chybějících aspektů soubojů, který mě hlavně při soubojích s bossy často mátl. Nepřátelům totiž chybí jakékoliv viditelné health bary. Do nepřátel tak bušíte trošku naslepo a kromě čísel zobrazujících hodnotu útoku vůbec netušíte, na čem reálně jste. Bojovat s obyčejnými pěšáky je většinou otázkou jedné, dvou dobře mířených ran, ale ve chvíli, kdy dojde na zásadnější střetnutí, by člověk za možnost vidět zdraví nepřátel vraždil.

Chtělo by to vypilovat i práci s předměty a inventářem. Vývojáři bohužel rezignovali na snahu převést tento prvek do dnešní doby, a tak třeba prodej nebo nákup předmětů probíhá zásadně po jednom. Když se chcete zásobit například jablky pro případ hladu na cestách, musíte se poctivě proklikávat kus za kusem, potvrdit při té příležitosti spoustu textu a po chvíli si dvakrát rozmyslíte, jestli se vám chce riskovat raději vyhladovění a smrt svých svěřenců, nebo investujete volnou chvilku do péče o inventář spíš než do samotného hraní.

Go, go, PokéRangers

Mystery Dungeon pro Switch není bez chyby, ale jde o více než důstojného nástupce na nových konzolích od Nintenda. Vzhledem k tomu, že Switch tu s námi bude ještě pěkných pár let, si troufnu tvrdit, že v případě dobrých prodejů bychom se mohli dočkat buď remaku dalších dílů, nebo, a to by bylo vůbec nejlepší, plnohodnotného nástupce. Pokémoni z podzemí si to zaslouží.

Verdikt:

Skvělý dungeon crawler s brilantně napsanými postavami. To je Pokémon Mystery Dungeon. K dokonalosti mu chybí přenesení veškerých herních mechanik a principů do roku 2020.

Nejnovější články