Recenze
Stellar Blade – recenze akční jízdy s několika problémy
24. 4. 2024
|
Pavel Makal
Mám rád velké zadky a nemohu lhát
The Outer Worlds – recenze
23. 10. 2019
|
Pavel Skoták
Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii se zrodil nový Fallout. A nebyl to ledajaký Fallout. Pocházel z dílny autorů Knights of the Old Republic II, South Park: The Stick of Truth a Tyranny. Ale všichni jsme byli zrazeni. The Outer Worlds totiž vůbec není nový díl postapokalyptické série od (v tuhle chvíli) Bethesdy, i když se v mnoha ohledech opravdu tváří jako zrušený projekt navazující koncepčně na Fallout: New Vegas. Jen je zcela originální ve svém zasazení.
Fictorum - recenze
31. 8. 2017
|
Jan Slavík
Role kouzelníka není ve fantasy žánru ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji i příběhu. Jde o hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem zafinancovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.
Assetto Corsa - recenze Xbox One verze
2. 1. 2017
|
Václav Rybář
Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel, nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole.
Crackdown 3 – recenze
12. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Byly časy, kdy jsem se jako fanoušek prvních dvou dílů městské akční série Crackdown těšil na další pokračování. Tyto časy skončily už dávno, protože nadšení postupně opadlo vlivem neustálých odkladů a ztráty důvěry v samotný projekt. Proto byla má očekávání velmi nízká a hra mohla jedině překvapit. Vyplatilo se nakonec dlouhé čekání na Crackdown 3? Ne, nevyplatilo.
Farming Simulator 17 - recenze
22. 1. 2017
|
Jan Slavík
Dávno pryč jsou doby, kdy byla série Farming Simulator bizarní okrajovou zábavou pro hrstku podivínů. Nechápejte to špatně, pořád se jedná o projekt, k němuž je potřeba přistupovat s velice specifickým stavem mysli, ale dle neoficiálních statistik si tuto agrární eskapádu zahraje na Steamu momentálně v průměru devět tisíc lidí denně, což ji bez problémů zaručuje místo mezi stovkou nejhranějších her této distribuční platformy.
Through the Woods - recenze
20. 11. 2016
|
Pavel Válek
Through the Woods je ambiciózní titul skupiny norských studentů, který se z původně školního projektu dokázal s pomocí Kickstarteru a následně i vydavatele dostat až na obrazovky našich počítačů. V roli vyděšené matky se vydáváte hledat ztraceného syna do hlubokých lesů severního Norska, kde budete postupně odkrývat různá tajemství.
No Man's Sky - recenze
17. 8. 2016
|
Jan Slavík
Megalomanský vesmírný projekt No Man's Sky bral dech již od prvních prezentací. Z představy možností nekonečného vesmíru se nejednomu fandovi sci-fi točila hlava a pro mnoho z nich bylo oznámení podobné hry doslova splněným snem. Zároveň ale bylo často slyšet obavy z toho, aby se autorům ze studia Hello Games povedlo jedinečný koncept také naplnit nějakým zajímavým obsahem a hratelností. Pravdu měly bohužel do jisté míry oba tábory.
Alienation - recenze
29. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Arkádová top-down akce od autorů vysoce hodnocených her Resogun nebo Super Stardust HD – finského studia Housemarque – zní jako projekt, kterému chcete dát výstřel okamžitě po vydání. Zkušení vývojáři, kteří si postavili reputaci na zábavě a hektické řežbě, přece nemůžou selhat při navrhování takzvané dvoupáčkové střílečky, kterou navíc obohacují o jednoduché RPG prvky a systém náhodného lootu… A vidíte, jde to.
Cyberpunk 2077: Phantom Liberty – recenze špionážního datadisku
20. 9. 2023
|
Šárka Tmějová
Slibuji věrnost Novým spojeným státům americkým
Geometry Wars 3: Dimensions - recenze
22. 1. 2015
|
Vilém Koubek
Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?
State of Decay 2 – recenze
30. 5. 2018
|
Lucie Jiříková
Už pár měsíců je jasné, že zombie infikovaní hráči před sebou tento rok nemají hezké vyhlídky. Poté, co se slehla zem po Dead Island 2 a projekt Days Gone byl o rok odložen, se zatím jedinou vakcínou na jejich nepřemožitelné krvelačné choutky stává State of Decay 2. A ta je, abych to řekla kulantně, něco jako původní díl State of Decay ve verzi 1.5.
Gran Turismo Sport - recenze
20. 10. 2017
|
Václav Rybář
Vztah ke Gran Turismo Sport projde u každého několika fázemi, a je vlastně úplně jedno, zda jste kovaný fanoušek série od prvního dílu nebo novopečený závodník, co se rozhodl kvůli vlastnictví PS4 Gran Turismo konečně prubnout. Kazunoriho slavná značka totiž zvládá být deset let za opicemi a současně se tváří jako lovec nejnovějších trendů. Její sázka na radikální omlazovací kůru vypadá zprvu bláhově. Jenže pak začnete hrát a zjistíte, že hodiny a kilometry vám pod rukama mizí stejně rychle jako kdysi, když značka Gran Turismo celému žánru vládla.
A Way Out – recenze
28. 3. 2018
|
Lucie Jiříková
Možná nejlepší pozvánkou ke čtení recenze (a potažmo i hraní) A Way Out pro většinu hráčů bude zmínka o tom, že se jedná o docela nový projekt tvůrců Brothers: A Tale of Two Sons. Hra, která se do paměti zapsala originálním, ale přitom zcela přirozeným ovládáním dvou postav najednou, zaslouženě sklidila pozitivní kritiku, takže pro Hazelight Studio byla asi největší výzva překročit svůj vlastní stín. Skvělá zpráva je, že se jim to povedlo. Bez výhrad a takřka bez problémů.
Alien Rage - recenze
6. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.
Cryptmaster – recenze krokovacího dungeonu, kde bojujete slovem
17. 5. 2024
|
Šárka Tmějová
Když je klávesnice mocnější meče
F.E.A.R. 3 - recenze
26. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Je docela paradoxní, že hra, která svým názvem představuje příslib děsu a hrůzy, vešla ve známost hlavně díky neskutečně intenzivní akci plné nadčasových efektů. Jednička prakticky ukázala veškeré soudobé konkurenci, jak se to má dělat. Dvojka na druhé straně neukázala konkurenci takřka nic. Sice těžila z původního, byť omlazeného enginu, ale graficky ani herně již ohromit nedokázala.
The Church in the Darkness – recenze
16. 8. 2019
|
Mars Vertigo
18. listopad 1978 se zapsal do historických análů tragédií, jež neměla v amerických dějinách obdoby. Během odpoledne této černé soboty přišlo v jihoamerické Guyaně postupně o život 918 amerických občanů včetně zhruba tří set dětí. K události došlo poté, co se drogově závislý a zlomený duchovní vůdce a sociopat, reverend Jim Jones, rozhodl skoncovat se životem nejen svým, ale i všech věrných oveček pozemského ráje zvaného noblesně Zemědělský projekt Chrámu lidu neboli Jonestown. Tenkrát zahynula nejen většina členů komunity, ale také jeden americký kongresman a několik členů jeho výpravy čítající příbuzné obětí a reportéry ústředních amerických medií, kteří byli před vlastními kamerami doslova popraveni milicemi kultu krátce před hromadnou sebevraždou členů sekty.
Aragami - recenze
10. 12. 2016
|
Lucie Jiříková
Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.
Shadows of the Damned - recenze
27. 6. 2011
|
Jiří Škrampal
Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.
Deliver At All Costs – recenze šílené akční arkády
21. 5. 2025
|
Michal Krupička
Když hromada zbytečností zabije zábavu
Sea of Thieves - recenze
4. 4. 2018
|
Mars Vertigo
Rare slibovali, že Sea of Thieves je nejambicióznější projekt jejich dlouholeté historie. Vzrušující život piráta na moři i na souši, a to vše navíc s kamarády, rodinou či obdobně dychtivými pocestnými. „Staňte se pirátskou legendou!“ Mnozí z nás tak rychle nabyli dojmu, že stát se pirátskou legendou by mohlo znamenat získávání reputace přepadem obchodních plavidel, potápěním ostatních pirátských lodí, pleněním přístavů, atd. Jednoduše tím, čím je takový pirát běžně živ. Nejednoho by také hned napadlo, že si budete moci zahrát i na lovce pirátů a dopřát si tučných odměn za každou doručenou hlavu s kurdějemi prolezlým chrupem nějakého toho bídáka. Ale tohle v Rare neslíbili.
The Great Whale Road - recenze
11. 4. 2017
|
Pavel Skoták
Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).
PixelJunk Monsters Ultimate - recenze
17. 11. 2013
|
Karel Drda
Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.
Forza Horizon 5 – recenze verze pro PlayStation 5
25. 4. 2025
|
Patrik Hajda
Další bývalá exkluzivita
Toren - recenze
26. 5. 2015
|
Ondřej Švára
Brazilská herní tvorba je pro svět zatím velkou neznámou. Změnit to měl projekt nezávislého studia Swordtales. Akční 3D plošinovce Toren však ke kýžené kvalitě nakonec nepomohla ani podpora brazilské vlády. Příběh dívky bojující s drakem sice nabídne poeticky zpracovanou zápletku a zajímavé výtvarné kulisy, ovšem na úkor všeho ostatního. Jakkoliv vysoká očekávání Toren doprovázela, velké je především zklamání z nudné hratelnosti, technických chyb a ostudné krátkosti.
Sonic Racing: CrossWorlds – recenze závodů mezi dimenzemi
15. 10. 2025
|
Michal Krupička
Když nedorazí Mario, Sonic rád zaskočí