Nedávné představení konzole PlayStation 4 vzbudilo logicky vlnu dosti různorodých emocí. Nejenom obecně, mezi hráčskou a laickou veřejností, ale i v naší redakci. Každý z nás pojímá předvedený hardware, hry, služby a celkové plány trošku jinak, podle toho, co je pro něj u konzole důležité. A ještě než se o tom příští týden pohádáme v přímém přenosu ve Fight Clubu, nabízíme vám vhled do myšlenek čtveřice redaktorů v psané podobě. Zároveň to berte jako výzvu ke konstruktivní diskusi – rádi bychom znali váš názor na PlayStation 4, její funkce, hry a šance, že zaujme či nezaujme nejenom vás, ale trh obecně. Co se vám na představení PlayStation 4 líbilo, a co rozhodně ne? Nebojte se, pochlubte se.

Vyhlášení tradičních žánrových kategorií je za námi. V některých ohledech jsme vás možná překvapili, v jiných byla volba vítězů víceméně očividná a soudě podle ohlasů v diskusích, některé naše volby vás vyloženě zklamaly. Což je samozřejmě v pořádku, protože pokud bychom měli všichni stejný vkus a názor, byla by na světě docela nuda. A abychom diskusi nad neobjektivitou, fanbojovstvím a blbostí našich redaktorů popohnali na zcela nový level, budeme se ještě před vyhlášením té absolutně nejlepší hry roku 2012 tradičně věnovat ještě největším zklamáním a překvapením, které nám uplynulých dvanáct měsíců přineslo.

Letošní nabídka má být pestrá

Co pořídit pod stromeček?

Redakce má taky city

Změnil se herní průmysl, nebo spíš my?

Pandemie koronaviru s sebou přináší bezprecedentní společenská opatření, včetně toho, že čím dál tím víc lidí musí pracovat z domova a všeobecně doma trávit daleko větší množství času, než jsou zvyklí. Je to i případ redakce Games.cz. Ale i z velmi špatné situace lze vytěžit něco dobrého, například si zahrát hezké hry. Hry, které vás přivedou na jiné myšlenky, které vás uklidní nebo zkrátka dobře zabaví. Nechte si od nás některé doporučit.

Vysloužit si od některého z našich redaktorů v recenzi absolutní hodnocení, to není jen tak. I na vynikajících hrách často najdeme nějaké drobné závady, které výslednou známku srazí o stupínek dolů. Proto v následujícím výběru všech her této konzolové generace (tedy cca podzimu 2013), které u nás dostaly krásnou kulatou desítku, najdete opravdu jen to nejlepší. Uvidíme, jak (a zda) se tento seznam ještě rozšíří, než přijde nová generace, která už klepe na dveře.

Každý nějakou takovou hru má. Hru, u které proseděl tolik času, že už to nikdy nikdo nespočítá. Hru, která třeba ani není jeho nejoblíbenější, ale vysála z přesýpacích hodin jeho života hotové duny písku. Přesně na takové hry jsme si zavzpomínali i my v redakci. A náš výběr by těžko mohl být rozmanitější.

Vánoce jsou za námi a vy o hry jistě nouzi nemáte. Co koupit pod stromeček jsme vám už poradili (hry, hardware), takže se dnes zaměříme na něco trochu jiného. Je po svátcích, tudíž byste se museli snažit, abyste nezakopli o nějakou tu slevu. Někteří z vás navíc dostali jistě i menší či větší obnos peněz. I proto jsme si pro vás připravili poslední nášup tipů co koupit a čím si zpříjemnit začátek nového roku.

Rok 2018 je u konce a my ho postupně hodnotíme v naší sérii Best of článků. Ale přece nebudeme pouze lpět na minulosti, když se před námi otevírá dalších 12 měsíců plných skvělých her! Každý jsme vybrali tři tituly, od kterých toho letos očekáváme nejvíc a které nám v žádném případě neuniknou. Loni jsme se párkrát pěkně sekli, třeba v případě The Crew 2 (Adame), Vampyr (Vašku) a BattleTech (Aleši). Snad letos budeme mít šťastnější ruku.

Zbrusu nová herní konzole od společnosti Sony dorazí do českých obchodů již tento pátek (13. prosinec) a jeden kousek už se pár dnů nachází v redakci Games.cz, kde statečně odolává náruživému testování. A vzhledem k tomu, že nelze novou generaci konzolí odbýt jedním souhrnným článkem, rozhodli jsme se dojmy z dosavadního užívání PS4 rozdělit do několika tematických bloků.

Dnes se dvakrát vypravíme do vesmíru – jednou jako kapitán lodi, podruhé rovnou jako šéf celé vesmírné stanice. Dále si připomeneme, že králíci umí být pořád dost velcí kruťáci. Milovníci NES/SNES se rozpustí blahem z vyvíjené hry následující úspěch Super Mario Bros. Crossover. Jako sladkou tečku si připomeneme onu krásnou basketbalovou plošinovku BasketBelle. A ani potom doopravdy nekončíme. Nezávislý rozcestník je tady!

S hodně zajímavým, leč pro některé z nás možná nepříliš pozitivním příspěvkem do diskuse o financování her a vývoji herního trhu, přišel Will Wright. V rozhovoru pro Games Industry se mimo jiné věnuje tomu, jak vidí budoucnost herního průmyslu a vlastně také současnost. „Myslím, že se všichni lidé od konzolí bojí. Ne ani tak kvůli hardwaru, ale protože obchodní modely, jako je free-to-play a jemu podobné, jim mění půdu pod nohama“, říká jasně Wright. Ano, Wright mluví o konzolích, ale když začnete v rozhovoru číst mezi řádky a vlastně i samotné řádky, zjistíte, že tady není řeč jen o konzolích, ale o celém AAA trhu s dlouhá léta osvědčenými modely financování a prodeje bez ohledu na platformu. Podle něj nezadržitelně přichází čas, kdy se prostě alternativní platební modely dostanou do čela. Proč? Prvním příznakem je pro něj zakoupení Gaikaie Sony. Považuje to za důkaz unifikace herního zařízení. „Myslím, že to je budoucnost“, vysvětluje Wright. „Lidé teď mají tolik zařízení – své tablety, smartphony, domácí PC, Xbox... myslím, že hra, která bude přístupná na všech těchto zařízeních bude mnohem úspěšnější a návykovější, než něco, co si zahrajete jen na PC nebo na iPhonu. Myslím, že to osloví větší skupinu hráčů, než hry dedikované nějakému systému“.To je myšlenka zajímavá, leč z mého pohledu poměrně nehezká. Upřímně, já nechci hrát na svém iPhonu Total War. Nechci na tabletu cvakat na display, abych si zahrál pro potřeby této platformy upravenou verzi God of War. S unifikací přichází i logické upravení titulu pro všechny platformy. Myšlenka specializovaných zařízení přece není špatná. Jsou tituly, na které si uděláte pohodlí u počítače či konzole, které si zahrajete v tramvaji, které si zahrajete v dlouhé frontě na úřadě.

Tohle asi tradiční hráči, kteří podobně jako já řešili problémy Albionu (Call of Duty bylo synonymem pro Druhou světovou a hranatá krev v Quakovi jako něco přelomového), uslyší buď neradi, nebo to vezmou jako zprávu z jiné planety. Jenže když ze sebe setřeseme nánosy mechu a lišejníků a protáhneme artritické prsty, musíme se podívat na současný herní byznys realistickým pohledem. Sociální vztahy a sítě na internetu se ukázaly být něčím víc, než jen tradiční bublinou a v současnosti ženou nemalou část herního průmyslu vpřed. V Activision si to uvědomili, a tak představili sociální platformu Call of Duty Elite, o níž jsme toho napsali opravdu spoustu. Electronic Arts následovala se svým Battlelogem pro Battlefield a oba top hráči tak mohou určit směr dalšího vývoje. A Jamie Berger z Activision na to konto prohlásil: „Věříme, že celoroční služba, která bude 24 hodin denně a sedm dní v týdnu rozšiřovat herní zážitek za hranici prostého hraní, bude v dalších letech nezbytností“. Proč se tak domnívá? „Teď to může být jen názor, ale za tři až pět let nebude, bude to realita. Budete chtít podporovat rozličnou hráčskou základnu a k tomu nuceni nabízet dostatečné služby a dlouhodobou obsahovou strategii. Nevidím způsob, jak by to hry jinak zvládly.“Mýlí se? Zřejmě, zdůrazňuji zřejmě ne, ale s mnoha a mnoha výjimkami. Je pravda, že současný příklon k socializaci her (mimochodem, všímáte si, jak slovo socializace a sociální ztrácí svůj původní význam?) je silný a nepopiratelný. FIFA 12 má EA Sports Football Club, NfS Autolog... a půjdeme dál. Od prostého propojení s Facebookem, až po vlastní komunitní platformy, které jsou logicky pro jejich provozovatele lepší.

Šílenství se meze nekladou

Seznamy pro Ježíška na poslední chvíli

Tahle série není pro každého

V redakci nežijeme jen hrami, a proto vám chceme, stejně jako loni, doporučit i několik více či méně neherních věcí. Náhodných tipů na náhodné věcičky či zážitky, kterými možná někomu tu radost uděláte. Nebo si ji udělejte sobě a dopřejte si jeden z níže uvedených dárků.

Tak a vyhlašování těch „nej“ za loňský rok můžeme uzavřít. Redakční část jsme zvládli rychle, tu čtenářskou jsme trochu protahovali, protože od vás pořád chodily hlasy. Ale teď už se můžeme podívat na to, jak zní vox populi. Samozřejmě je i zajímavé porovnání s tím, jak volila redakce, ale nejdůležitější na tomhle žebříčku jsou vaše volby. Ostatně, cílem není, abychom měli stejný názor jako čtenáři a naopak. Loňský rok byl velmi plodný, a tak by nebylo divu, kdybychom se odchýlili. Vždyť bylo z čeho vybírat. Takže, bez dalšího otálení se do toho pusťme.

Tak nám snaha o kopírování filmů v herním kontextu zabila The Order: 1886. Kontroverzní viktoriánská střílečka v posledních týdnech rozvířila vody svou (relativně) krátkou kampaní a (relativně) přílišným spoléháním na cutscény oproti herním pasážím. Jak už je v podobných případech tradicí, zvedla se promptně velká vlna nevole vyjádřená třeba skrze průměrné hodnocení  a Metacritic kolem 65 %. A stejně jako v minulých letech po každém kontroverznějším AAA titulu, který je obviněn ze slabší herní složky, se houfně objevuje volání po omezení "poslední dobou stále populárnější" snahy o vykrádání filmových postupů. Snad by prý vývojáři měli přestat následovat klišé Hollywoodu a konečně se zaměřit na to, co jde hrám nejlépe, totiž interaktivitu. Když se ale podíváme na historii složitého vztahu mezi hrami a filmem (popř. filmovým médiem, tj. i televizí), vyjde nám z toho jedno mnohem méně radikální řešení než jaké představuje naprostá žánrová očista.

Kam dnes ukazuje váš nezávislý Rozcestník? Do barevného Bavorska, na švédské fjordy za Vikingy, do alternativního rozpadajícího se Říma, na konec galaxie za piráty, za Linkem a za Zeldou, opět za japonským Indiana Jonesem, za Rambem na jednu nebezpečnou planetu a s Mafií na palubu Titanicu. Tak snad se v tom moři znaků neutopíte.

A kudy dnes? Do kouzelných bažin v kůži jednoho detektiva? Na americkou půdu 18. století? Nebo do světa, kde se propíchávají barevné pixely, mordují draci, zneškodňují katapulty a kosí nemrtví? Jen se v klidu rozhodněte – Rozcestník tu bude ještě dlouho sedět.

Rod Fergusson se v tomto videu rozpovídal o tom, jak bude Gears of War 3 větší rozsahem, kdy půjde doslova o celoplanetární konflikt (nu, ne, že by předtím nebyl) a zároveň nabídne osobnější pohled na vztah jednotlivých aktérů. Všichni se tak trochu vrátí na počátek, do dnů, kdy ještě byla Serra v pořádku. A i díky tomu má nejen toto video, ale i celá hra, či spíše její aura, takový zvláštně melancholický nádech. Skoro bychom mohli tipovat, že na konci všichni zemřou... anebo alespoň Marcus. Nicméně, pokud vás zajímají další detaily, po prohlédnutí videa koukněte do článku, kde najdete i update novinky o zločinu a trestu. Co určitě potěší úplně všechny, je fakt, že bude k dipozici kooperace pro čtyři hráče. Ano, to už jsme nějakou dobu věděli, ale je příjemné si tenhle neméně milý fakt opakovat pořád dokolečka. A hlavně, díky tomu by hra měla být těžší. Celý nápad s monstrózními Lambenty prý tak trochu pramení z toho, že tvůrci potřebovali oponenty, co odolají taktice čtyř hráčů, což je o hodně účinnější, než jeden až dva hráči doplnění boty. Stejně tak AI se naučila víc taktizovat a design misí bude společně s vlastnostmi potvor náročnější pro adaptaci hráčů.Uvidíme tedy, jak se finále téhle, když si to tak vezmeme, docela depresivní ságy, dobere konce. I přes častý a nemístný výsměch totiž scenáristicky ukazuje spíše odvrácenější tvář military sci-fi, tu temnou, kde lidstvo dostává značně na sedací partie těla a nakonec se technologicky boří do primitivnějších fází, což bude dokazovat i improvizovaná výzbroj v trojce. Žádné hi-tech hračky, teď už se žije ze zbytků, armádní mašinerie je v troskách. A třeba v nich skončí i lidstvo. Anebo se třeba na konci společně Locusti a lidé postaví Lambentům a zvítězí... Nicméně to by bylo hodně překvapivé. Třeba nás čeká mile nemilý konec. Nu, a hlavně nás snad bude čekat pořádná frenetická řežba.

Nedílnou součástí každého dílu našeho podcastu Klub rváčů je závěrečné pravidlo Lukáše Grygara. Občas je vtipné, občas poučné a občas... je úplně mimo. Ale o tom už se můžete přesvědčit sami. S vydatnou pomocí dvou našich věrných posluchačů, Petra Mervarta a Milana Janovského, jsme pro vás dali dohromady (občasně) aktualizovaný seznam pravidel našeho Klubu rváčů, který narůstá každým týdnem, vždy s novým podcastem. Pravidla Klubu rváčů můžete odebírat také na speciálním Twitteru!

Dnešní rozcestník ukáže na velmi pěkné a nápadité plošinovky: jedna je od samotného animátora kultovní série Jazz Jackrabbit; druhá vám dovolí vyfotit si slona a zhmotnit ho, kdekoliv jen chcete (což moc plošinovek neumí). Třetí vám dá do rukou obouručák a řekne: „Vyraž do knihovny a čti!“ Milovníci dobře napsaných a hezky vypadajících pohádek můžou na Popelce oči nechat, a kdo by si chtěl poslechnout, jak by Fus Ro Dah! znělo před 20 lety, ať kliká a nevěří vlastním uším! Úplně na závěr pak výběr toho nejvíc indie z uplynulého měsíce na Games. Čím váš ještě nalákat? Co třeba obrázkem Gracjany Zieliňské?

Další záplava skvělých titulů?

Už máte nakoupeného Ježíška?

Nejlepší dárek je interaktivní dárek

Po roce Váno-