Výhledy dopředu plné optimismu v podobě našich nejočekávanějších her pro rok 2023 už máme za sebou. Dnes nás čeká ta zábavnější část - rozebrali jsme článek s našimi loňskými očekáváními a vyhodnocujeme, kdy jsme se těšili oprávněně, kdy jsme si dělali marné naděje a kdy si je ještě pořád děláme, protože náš vymodlený titul poskytl jeden z řady odkladů. 

Adam Homola

Horizon Forbidden West

zdroj: Vlastní foto autora

Vyhlížet druhý Horizon nebyla žádná věda a taky to dopadlo tak předvídatelně, jak to jen šlo. Horizon jsem dohrál, recenzoval a napařil mu zaslouženou devítku. Aloy mě sice zase tolik nepřekvapila, jenže to je už holt prokletí většiny pokračování. Nádech něčeho nového, čehosi dosud neviděného, chtě nechtě vyvane.

Namísto překvapení jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Neuvěřitelně macatý, obsahem přeplněný titul, který si svými kvalitami či rozsahem jen tak s někým nezadá. Na mě toho bylo pod tíhou časového presu blížící se uzávěrky na recenzi možná až moc, každopádně kdo má čas a klid, může ve světě zapovězeného západu trávit pozvolným tepem klidně několik týdnů či měsíců. A po většinu času se bude velice dobře bavit. Konzervativní trefa do černého.

Avatar: Frontiers of Pandora

zdroj: Foto: Ubisoft

V případě Avatara jsem se pro změnu neuvěřitelně netrefil. Ano, loňský rok byl doslova protkaný hromadou odkladů, ale že se odloží i „filmový“ Avatar? To jsem opravdu nečekal. Ne že by to byla jedna z mých nejočekávanějších her posledních let, ani teď se na ni nějak zvlášť netřesu, přesto jsem pořád velice zvědavý, co s touhle licencí Ubisoft udělá. Doufám tedy, že se letos dočkám a že nepůjde jen o další načančaný, ale vyprázdněný svět plný nudných otazníků.

Dune: Spice Wars

zdroj: Foto: Funcom

K Dune: Spice Wars jsem se loni bohužel z plejády různých důvodů vůbec nedostal. Mohu tak jen sám sebe chabě chlácholit tím, že hra pořád nevyšla, protože já se předběžným přístupům raději vyhýbám. Na strategickou Dunu se ale pořád těším mnohem víc než na libovolného Avatara. Knižní Dunu miluju, filmová mě bavila a strategií není nikdy dost. Letos nás sice čeká asi trochu herní přetlak, ale osobně doufám, že si zrovna na tenhle kousek čas udělám.

Pavel Makal

Horizon Forbidden West 

zdroj: Foto: Guerrilla Games

V loňských lednových předpovědích jsem hořekoval nad tím, že si můžu vybrat jen tři hry, na které se těším, a možná i proto mi z výběru vypadla moje (nečekaná) loňská hra roku, tedy God of War Ragnarök. Před rokem byla situace úplně jiná, na nové setkání s Aloy jsem se těšil mnohem víc než na další pokračování Kratových lapálií. Jenže ačkoli desítek hodin strávených na Zapovězeném západě určitě nelituju, celkový dojem druhého Horizonu se mé milované jedničce ani náhodou nepřiblížil a zpětně je až zarážející, jak málo ve mně hra zanechala.

Elden Ring

zdroj: Bandai Namco

Elden Ring ovšem bylo docela jiné kafe. Díky relativně obsáhlému preview jsem už dopředu měl slušnou představu o tom, co mě čeká, FromSoftware ale dokázal moje předpoklady a očekávání bez problémů překročit. Nádherně vystavěný svět plný tajemství, který uměl bez přestání budit objevitelskou touhu po dobrodružství, se mi stal na dlouhé desítky hodin druhým domovem a Elden Ring jsem dohrál třikrát za sebou bez přestávky, protože jsem se od něj zkrátka nemohl odtrhnout. 

Stalker 2: Heart of Chornobyl

zdroj: GSC

Recenzi na Elden Ring jsem psal 23. února, což je takový smutný oslí můstek ke třetí hře. Den po vydání se totiž změnil svět, který jsme do té doby znali, a pro ukrajinské vývojáře z GSC Game World najednou práce na novém Stalkerovi pochopitelně nebyly tou největší prioritou. Naděje na letošní vydání jsou podstatně větší, i když přesný termín pořád neznáme. Držme si tedy palce, aby Ukrajina v příštích 12 měsících zvládla nejen vypráskat agresory ze své země, ale třeba i poskytnout virtuální výlet do srdce Černobylu.

Šárka Tmějová

Hogwarts Legacy

zdroj: WB Games

Ve své loňské předpovědi jsem u Hogwarts Legacy nechávala prostor optimismu, že hra stihne během 2022 vyjít a spekulace o vývojářském pekle s odkladem na letošek jsou jen pesimistickými drby. Bohužel nebyly, aspoň jsme se ale během podzimu dočkali několika trailerů a desítek minut z hraní, podle kterých macaté RPG ze světa Harryho Pottera patrně vážně bude stát za letité čekání. Vlastně místy působí jako ta hra, která vypadá až příliš dobře na to, aby tak dobrá doopravdy i byla, třeba z hlediska velikosti a množství obsahu. Uvidíme v únoru, kdy Hogwarts Legacy snad-tentokrát-už-opravdu vyjde.

Baldur’s Gate III

zdroj: Larian Studios

V časovém odhadu jsem se nestrefila ani v případě Baldur’s Gate III, u kterého se zuby nehty stále držím a nezkouším předběžný přístup, odhodlaná počkat si na plnou verzi. Na The Game Awards Lariani slíbili, že by plná verze měla dorazit letos v srpnu, což je pořád trochu daleko.

V tomto případě nezbývá než doufat, že tohle klasické RPG nepotká žádný další odklad, protože loňský rok byl v tomhle žánru extrémně vyprahlý a já mám na nějaké pořádné RPG s partou chuť už vážně dlouho. Částečně můj hlad loni zvládla ukojit Yakuza: Like a Dragon, ale fantasy je fantasy, japonská metropole je… japonská metropole, no a ten tahový soubojový systém se taky poněkud liší. Tak už žádné další šoupání termínů, prosím!

Stray

zdroj: Annapurna Interactive

Do třetice všeho dobrého, v mém případě tedy jediné hry, která z mých očekávání loni zvládla vyjít: Stray. A v podstatě je i naplnila do puntíku, protože se skutečně stala tím nezávislým drahouškem, který sbírá ceny za indie debuty a tak podobně. Mezi své highlighty uplynulého roku bych Stray zpětně asi ani nezařadila, ale byla to celkem příjemná jednohubka, která po stránce atmosféry rozhodně má co nabídnout. Navíc kde jinde můžete hrát za kočičku, že? 

Vašek Pecháček

Baldur’s Gate III

zdroj: Larian Studios

Tak tohle úplně nevyšlo. K předběžnému přístupu třetího Balduru jsem se v průběhu roku skoro vůbec nedostal a v tuhle chvíli už si prostě počkám na hotový produkt. Aspoň ale můžu říct, že se na pokračování svojí oblíbené série pořád těším jako malý kluk a letos už to určitě vyjde!

Starfield

zdroj: Bethesda

Loni se neobjevila ani plná, ani žádná jiná verze Starfieldu. Ačkoliv se to letos už určitě změní, stejně jsem poněkud zklamaný, že jsem si mezi svátky nemohl užít pořádné vesmírné toulky. Na druhou stranu je pravda, že čím víc informací jsme o Starfieldu dostali, tím míň jsem si byl jistý, jestli je skutečně zas tak moc nač se těšit. Pořád jsem zvědavý, ale už tak nějak… opatrněji.

Songs of Conquest

zdroj: Vlastní foto autora

Aspoň ty Songs of Conquest jsem si loni užil, byť taky ne v plné verzi. Ale i předběžný přístup, docela bohatý na frakce i na kampaně, mi naprosto učaroval. Takhle elegantně aktualizovat a na moderní scénu navrátit zapadlý koncept her ve stylu Heroes of Might & Magic, to je prostě paráda. Songs of Conquest po svých vzorech sice tak úplně nepodědily grafický styl, ale jejich pixel art se mi zamlouvá a jsem si jistý, že plná hra bude útočit na vysoké příčky v anketách o nejlepší strategii roku, ať vyjde, kdy vyjde.

Alžběta Trojanová

Forspoken

zdroj: Foto: Luminous Productions

Loni jsem se těšila hlavně na velké pecky. Forspoken jsem dala místo Starfieldu, nakonec mi nevyšlo ani jedno, na oboje se ale vlastně pořád těším. Byť opatrně. Forspoken podle ukázek slibuje, že možná bude mít trochu generický otevřený svět. Jenže postavy, pohyb i souboje vypadají lákavě a zatím zvládají potenciál nudy zvážit na svou stranu. Jestli se to nakonec povedlo, se naštěstí dozvím už brzy - hra se chystá vyjít už 24. ledna.

Dying Light 2 Stay Human

zdroj: Techland

Co se týče Dying Light 2, tam jsem situaci odhadla celkem dobře. Předpokládala jsem, že to nebude taková pecka, jak se nám Poláci snažili v mnoha kampaních tvrdit. Přesto ale vůbec nešlo o špatný titul, byť jsem ho nedohrála. Mám ho pořád v seznamu, takže až skončíme kampaň pro dva v Halo Inifnite, Dying Light 2 v kooperaci je hned druhé v pořadí.

God of War Ragnarök

zdroj: foto: Sony Santa Monica

Třetí hra, na kterou jsem se pak těšila, byl God of War Ragnarök. Říkala jsem už několikrát, že předchozí díl z roku 2018 pro mě Ragnarök nepřekonal, ale v mnoha ohledech to byla jednoznačně nejlepší hra roku. A to i přes to, že jsem se u toho několikrát solidně navztekala. Santa Monica zkrátka vědí, jak dělat vysokorozpočtové hry. Na jejich další titul se tak těším jako malá holka.

Aleš Smutný

Total War: Warhammer III

zdroj: Foto: Creative Assembly

Tedy, tohle by z hlediska tipování, respektive očekávání, nečekaně úspěšný rok! Dvě hry ze tří nejenže vyšly, ale dokonce byly skvělé! Třetí Total War: Warhammer mne rozhodně nezklamal, protože mi dal dynamickou kampaň, kde nešlo ani tak o přebarvování mapy, jako o plnění jednoho questu. Trochu takový HeroHammer, protože se tu hrálo podle specifických pravidel. No ale hlavně s trojkou přišlo spojení všech tří map do Immortal Empires a naprosto epické, bombastické kampaně, které mi vystačí na mnoho let dopředu. 

God of War Ragnarök

zdroj: foto: Sony Santa Monica

Na God of War: Ragnarök jsem bohužel neměl tolik času, kolik jsem chtěl mít, ale z toho, co jsem stihl, vím, že zklamaný nejsem a nebudu. Hezčí, propracovanější, krásně doladěné dobrodružství, kterému těch pár desítek hodin dám. Někdy. 

Baldur’s Gate III

zdroj: Larian Studios

A že nevyšlo Baldur's Gate III mne vlastně až tolik nemrzí, protože by k tomu stejně došlo až na konci roku, kdy bych na tohle mnou VELICE očekávané RPG neměl čas a pravděpodobně bych si z toho rval svou kštici. Ale celkově, na to, kolik se toho odkládalo, jsem měl dobrý rok co do očekávání!