Darksiders Genesis – recenze
Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.
Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze
Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.
Phoenix Point – recenze
Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.
Woven – recenze pro milovníky roztomilých slonů
Těžko říci, co si o Woven pomyslíte při prvním spuštění. V podivném světě upleteném z vlny se objevuje ještě podivnější slon Stuffy, který chodí po dvou a kulhá. Jeho roztomilá chůze a nevinné vzezření dávají tušit, že jsme se ocitli v jakémsi pohádkovém světě pohádkové hry. Brzy ale zjistíme, že to je pravda jen částečně.
Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie
Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.
Interrogation – recenze komorního L.A. Noire
Je noc. Prší. Nad spisem, který vůbec nedává smysl, už sedíte nejmíň hodinu. Whiskey v lahvi podstatně ubylo, zato popelník by zasloužil vysypat už notných pár cigaret zpátky. Spánek je luxus, který si nemůžete dovolit – jde o životy, o pověst, o princip. Do hlavy se prožírá klidná, ale podivně kakofonicky zvrácená melodie... Tohle není začátek temné newyorské detektivky. Tohle jste vy po několika hodinách hraní Interrogation: You will be deceived.
Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství
Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.
Shenmue 3 – recenze
Tvrdohlavost, neúnavnost a bezmezná touha dosáhnout svého cíle. Tyto povahové rysy nejsou vlastní jen hlavnímu hrdinovi série Shenmue, horkokrevnému mladíkovi jménem Ryo Hazuki. To samé totiž můžeme bezezbytku tvrdit i o tvůrci této ságy. Ju Suzuki si prostě nechtěl připustit, že by jeho magnum opus skončil cliffhangerem na konci druhého dílu, který vyšel v roce 2001. O neuvěřitelných osmnáct let později nám proto servíruje Shenmue 3 cílenou především na skalní fanoušky série. Ruku na srdce, kdokoliv jiný asi bude mít pocit, že otevřel nějakou bizarní časovou kapsli…
Blacksad: Under the Skin – recenze
Blacksad je výborný komiks, který v roce 2012 získal cenu Fabula Rasa v kategorii nejlepší komiks a nejlepší kresba, a po vzoru povedené adventury The Wolf Among Us od zaniklého studia Telltale si tenhle panteří detektiv ze staré školy brousí drápky i na videoherní médium. Vaškovy dojmy z Gamescomu ve mně moc nadějí nevzbuzovaly a po dohrání musím bohužel konstatovat, že se s chutí vrátím ke knižní verzi a na tu herní radši zapomenu.
Moons of Madness – recenze lovecraftovského hororu
Howard Phillips Lovecraft je takový otloukánek videoherního hororu a kdykoliv se objeví nový titul stavějící na jeho jménu, vyplatí se k němu přistupovat ostražitě. Pokud navíc do rovnice zamícháte tajemství, Mars a monstra, vaše skepse by měla dosáhnout kritických hodnot – a v případě Moons of Madness by nebyla nespravedlivá.
Pokémon Sword & Shield – recenze
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Still There – recenze nenápadné, emotivní adventury
Malý, melancholický počin Still There vám předem nedá vědět, co od něj můžete čekat. Varuje vás jen před osamělostí, smutkem a výčitkami strážce majáku, který se rozhodl pro život hluboko ve vesmíru v předaleké budoucnosti. Co ho ale v té černočerné tmě vyplněné pracovní rutinou čeká, vás zasáhne a nechá utápět v depresivních myšlenkách o životě, jeho smyslu, minulosti a budoucnosti.
Terminator: Resistance – recenze
V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
Red Dead Redemption II – recenze PC verze
V Rockstaru se rozhodli mi lepení známky na počítačový port jejich loňského westernového veledíla příliš neusnadnit. O tom, jak grandiózní opus se podařilo vytvořit, byly sepsány kilometry textu. Kdyby tudíž bylo s expanzí na novou platformu všechno technicky v pořádku, stačilo by krátce připomenout, proč je Red Dead Redemption II taková pecka, a hotovo. Pravda, než jsem došel na konec, stihlo dorazit několik záplat, kterým se povedlo zahladit největší technický marasmus, ale o úplné dokonalosti se stále hovořit nedá a ovládání na počítačových periferiích za rámeček opravdu nepatří.
Superliminal – recenze
Jak máte zaujmout další logickou hrou viděnou z první osoby? Učte se od té nejlepší v žánru! Superliminal v sobě nezapře inspiraci Portalem a ani se ji nesnaží nijak skrývat. I tak jde o hru, která je hodně svá a natolik unikátní, že návštěvy jejího snového světa nebudete litovat. I když vám bude trochu líto, že jste nedostali mnohem víc.
Bee Simulator – recenze
Na první pohled a zvlášť podle názvu může Bee Simulator svádět k představám, že jde opět o parodickou zábavu, kterou v roce 2014 načal simulátor ze života kozy, na nějž letos navázal snad ještě populárnější husí simulátor. Pohled do života včely od Varsav Games Studio se s těmito hříčkami ale srovnávat nedá. Bere se totiž poměrně vážně a spíše než úrodnou půdou pro memy je vzdělávací hrou pro celou rodinu. Přestože simulátor včelího života míří primárně na děti, aspoň chvíli se u něj pobaví i rodiče.
Rune II – recenze
Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.
Football Manager 2020 – recenze
Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.
Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze
Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.