Shin Megami Tensei III – recenze remasteru japonské klasiky
Taková starší Persona, ale pořád dobrá
New Pokémon Snap – recenze adrenalinového focení pokémonů
Pikachu v trávě
Werewolf: The Apocalypse – Earthblood – recenze
Hrozná hra, která umí zabavit
World of Warcraft: Shadowlands – recenze endgamu
Konec dobrý, všechno dobré
Amazing Cultivation Simulator – recenze obrovsky návykové RPG strategie
Skvělé, navzdory jménu
World of Warcraft: Shadowlands – recenze nového datadisku
Krásné je umřít
Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry
Nejlepší letošní hra Ubisoftu?
Bright Memory – recenze glorifikované demoverze na novém Xboxu
Dema by měla být zadarmo
Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG
A překvapením roku se stává…
Immortal Realms: Vampire Wars – recenze upírských Heroes
Tam, kde Drákula dává dobrou noc
Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze
Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc
Persona 5 Royal – recenze
Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.
Beautiful Desolation – recenze
V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.
