E3 2012 dojmy: Černý kůn jménem Project P-100
V záplavě mnohokrát viděných AAA hitů a pokračování zaběhlých sérií má občas člověk odůvodněnou potřebu hledat zapomenuté perly. Na E3 jsme toho svědky každý rok a Petr už okolnosti našeho snažení vysvětloval i v tomto podcastu. Najít na výstavě typu E3 2012 nějakou zajímavou a neokoukanou hru je stále těžší, ale přesto to není nemožné. Dragon Commander, The Cave nebo právě Project P-100 jsou toho jasným důkazem.
E3 2012 dojmy: Crysis 3 jako Rambo pro nové tisíciletí
Zlaté osmdesátky jsou nenávratně pryč a hrdinové mého dětství už dávno vyměnili svalové stimulátory za botoxové injekce. Ano, Expendables jsou docela fajn, ale duch hitovek jako Komando nebo Rambo II je v nich cítit jen pomálu. O to víc mě překvapilo, že asociace na výše zmíněné filmy mi začaly v hlavě naskakovat hned od prvních minut prezentace Crysis 3 na letošní E3. A když jsem pak po zhruba půl hodině odcházel ze stánku EA obohacený i o pár minut hraní, jen těžko jsem brzdil nadšení...
E3 dojmy: Assassin's Creed III městem nezaujme, ale mořem ano
Letošní E3 byla pro Assassin’s Creed III zlomová a rozhodně ne proto, že pro hru byla první a zároveň poslední. Odhalení námořní plavby a soubojů řadu hráčů příslovečně zlomilo na stranu příznivců hry, která jim svou tematikou doposud moc nevoněla. Nedá se říci, že by ze spíše negativního postoje emigrovali do sluníčkově pozitivního natěšení, ale minimálně se u nich hra na stupnici očekávání přesunula z minusových hodnot někam do oblasti příjemných 15-20 stupňů celsia. U mě se ale nic nezměnilo, přestože se přiznám, že bitky na moři mě navzdory zjevné zkratkovitosti vůči realitě zaujaly a očekávám, že mě z celé hry možná budou bavit nejvíce. Do normální teploty mé nadšení trošku zchladila hratelná ukázka městské části hry, konkrétně segment z Bostonu.
E3 2012 dojmy: Dragon Commander je král pošahaných her
Komplexní koncepty mohou být stejně geniální a zábavné, jako koncepty nejjednodušší. Mají ale nevýhodu v tom, že zatímco geniálně přímočarý herní mechanismus chytí člověka hned, pravidla složitého propletence musíte objevovat dlouho. A v momentě, kdy ho zrovna vy pochopíte a máte neuvěřitelnou potřebu podělit se o něj s celým světem, tak jsou čtyři hodiny nad ránem a všichni chrápou. Napíšete tedy alespoň extatickou hlášku na Facebook nebo Twitter a jdete spát s depresivním jistotou, že se přes vaše veledůležité svědectví převalí s prvním zakokrháním desítky dojmů z první ranní kávy nebo úspěšné návštěvy WC.
E3 2012 dojmy: Watch Dogs - pes, který hackuje, ten i kouše
Nejvýraznější moment z prezentace Watch Dogs od Ubisoftu pro mě byl jednoznačný: Aiden Pearce se uprostřed přestřelky na křižovatce schová za nabourané auto, otevře dveře a vytáhne vyděšeného spolujezdce do bezpečí. Řidič je už mrtvý, ale pasažér umírat nemusí – je jen na Pearcovi, zda ho zachrání. Je to malý detail, ale jakou výpovědní sílu o Watch Dogs má! Tou prostou a jednoduchou záchranou člověka dobře ilustruje, jaký druh zážitku Ubisoft připravuje: ve Watch Dogs dostaneme mnohem víc možností jednání, než je obvyklé.
E3 2012 dojmy: NfS Most Wanted jede na steroidech
Co si vybavíte, když se řekne Need for Speed? Nic? Tak to nejste sami. EA si se svou závodní sérií evidentně už pár let neví rady a bruslí od dílu k dílu způsobem, který nemá na herní scéně obdoby. Vše pomyslně vyvrcholilo minulý rok s Need for Speed: The Run. Po tomto přešlapu už si skutečně nikdo nemohl být jistý, jakou hru vlastně dostane, když si na podzim koupí nový díl NFS. Bude to arkáda? Bude to simulace? Něco mezi tím? Nebo dostanete interaktivní akční film? Série, která dokázala na počátku tisíciletí prodávat přes deset miliónů kusů, se bohužel vlnou řady špatných rozhodnutí dostala do stavu, ze kterého se těžko odráží zpět k vrcholu.
Red Orchestra 2 dostala s GotY patchem křídla a jenom září
Nedávno proběhl na Steamu víkend bezplatného hraní Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad. Pokud jste ho promeškali, o dost jste přišli. Multiplayerového pekla bojů Stalingradu si zdarma užívali nejenom absolutní zelenáči, ale i staří váleční psi. Servery se totiž pořádně naplnily, takže jste běžně potkali přes šest tisíc hráčů online, což u RO2 nebývá zvykem. Také jsem si škodolibě zabojoval a s ohledem na velké množství zmatených nováčků, kteří se za běhu učili pravidla drsného boje, jsem se mnohdy cítil jako na panském honu zajíců.
E3 dojmy: Splinter Cell Blacklist není tak blbý, jak si myslíte
Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.
E3 2012 dojmy: Sebejistý Dishonored poprvé na vlastní ruce
Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.
E3 2012 dojmy: Lego City Undercover si troufne i na GTA
Vyženu ženskou ze sporťáku, sešlápnu plyn až k podlaze, na křižovatce smetu omylem nepozorného chodce a na kopci zastavím uprostřed silnice. Je tam hezká vyhlídka na celé město. Pokud vám tento popis připomíná situaci z GTA, kde k něčemu podobnému dochází dnes a denně, nejste daleko od pravdy. Jen si místo charismatického geroje představte kostičkovanou karikaturu policisty, který stejně kostičkované spoluobčany přejíždí a okrádá o dopravní prostředky ve jménu zákona, taktéž kostičkovaného.
E3 2012 dojmy: Nový začátek Tomb Raidera
V krabičce zbývá poslední sirka a navlhlé chrastí, nahrabané v rychlosti na malou hromádku, dostává poslední šanci. Ruce se neovladatelně klepou zimou, nervozitou a strachem a oči přitom neustále bezelstně sklouzávají k hluché vysílačce, která leží opodál. Ale podaří se. Oheň se rozhoří a vyděšená Lara Croft získává alespoň trochu naděje, že přežije noc. Najednou se ale z vysílačky ozve chrapot... "Conráde, jsi to ty?? Prosím tě, dostaň mě odsud!"...
E3 2012 dojmy: Fable se pokouší zkrotit Kinect
„Jak jsem nepropadl kouzlu Kinectu, ale naučil se jej dále neignorovat,“ by vlastně mohl znít titulek článku o dojmech z hraní Fable: The Journey, kdyby nebyl moc dlouhý a o ničem. Poslední z řady Fable her totiž o něčem je a zaslouží si tedy lepší titulek, možná i lepší text, s největší pravděpodobností i lepší dobu a rozhodně lepší Kinect.
Spec Ops: The Line je válečná hra tělem i duší - dojmy z hraní
Bylo by pokrytecké nemít z The Line alespoň rámcovou radost, když přece tolik skuhráme, že všechny ty válečné Call of Whatever jsou nejenom hry vyráběné sériově, podle univerzálního mustru, ale že jsou to především upíři, vysávající mediální obrazy skutečných konfliktů, aniž by se při tom někdo pokoušel tyto konflikty jakkoli reflektovat, podat hráči cokoli nad plán samotného aktu virtuálního zabíjení. Ano, je to únavné srovnání, ale film má dávno kromě Komanda také Apokalypsu, Četu, Stezky slávy. Hry? Když už to některá naoko zkouší jinak, jsou z toho zase jen marketingové kecy (restartovaná Medal of Honor) a komu přijde Black Ops jako strhující příběh, pro toho mám skvělou zprávu: Zdeněk Troška už zase natáčí.
První dojmy z akčního RPG Krater
Původně jsem měl z hraní Krater napsat plnohodnotné dojmy, nicméně po spuštění údajné bety se ukázalo, že je to vlastně alfa verze a vlastně ani není moc o čem psát. Povím vám tedy aspoň to málo, co se o ní povědět dá.
Nerovný boj s lákadly Carrier Command - dojmy z hraní bety
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.
Guild Wars 2 beta zvládá questy a obtížnost na jedničku
Uzavřená beta Guild Wars 2 před časem naznačila, jakým směrem se tvůrci rozhodli ve svém konceptu vykročit. Otevřená beta, která proběhla minulý víkend, pak mohla v mnohých zapálit pořádně silný oheň emocí, které lze uhasit snad jen rychlým vyřízením předobjednávky. A to prosím těch několik týdnů mezi neveřejným a otevřeným nepřineslo žádné razantní změny. Jen se pomalu a jistě ukazuje, že dvojka bude opravdu vychytaná.
Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice
Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
První kroky v betatestu Guild Wars 2
Každý z nás si některé věci spojuje s určitým zážitkem. Když se řekne Guild Wars 2, tak si jako první vybavím největší reklamní tašky na světě, které na Gamescomu rozdávali německým fanouškům vývojáři. Uhrovití adolescenti se s nimi potulovali po veletrhu a zarputile do nich ukládali kvanta propagačních materiálů. Po víkendové betě jsou ale tašky zapomenuty a na přetřes se dostává konkrétní dojem ze hry, který je...velkolepý.
Assassin's Creed III na vlastní oči aneb zdání klame
Americká revoluce nemůže být pro Evropana zajímavá a hopsání v korunách stromů namísto průzkumu zákoutí krásných historických měst je krok zpět větší, než Brno. S podobnými myšlenkami v hlavě, i když nevyřčenými, jsem seděl v improvizovaném kinosálu a poslouchal hudbu z Posledního mohykána.
Karlovy Vánoce: Konečně si zahrál betu Diablo III
Ty pocity nelze popsat jedním slovem nebo snad jednoduchou větou. Každý hráč s trochou nadhledu moc dobře ví, že nejde o žádné propracované RPG, že hra je jednoduchá jako facka a postrádá hlubší rozměr. Jenže, sednete k počítači a už během stahování hromady dat z Battle.net cítíte, že právě děláte něco zcela nepochopitelného a výlučného, že zrovna vy budete hrát Diablo III. A v břiše začne takové to příjemné šimrání.